Ladinek
komentáře u knih
Dívej se, jak umírají
Ed McBain
Nebýt ta kniha v sérii 87. revír, řeknu že je povedená. Jenže nám tady trochu probublal Evan Hunter a místo nekomplikované McBainovské zábavy jsem se dočkal psychologické sondy do života hispánské menšiny.
Sekera
Ed McBain
Po mnoha letech jsem se vrátil k McBainovi. A Sekera je vynikající oddechovka v duchu ranných příběhů z 87. revíru. Žádné Evan Hunterovské moralizování, žádné psychologické sondy, žádná morální dilemata. Prosté vyšetřování prostého zločinu s rozumným počtem rozumně krátkých slepých uliček - skvělá nekomplikovaná zábava.
Kdo chce zabít císaře
Jan Bauer
Velmi ohleduplné od uherských spiklenců, že se v hospodě domlouvali česky aby je mohl Lukáš Trobl odposlechnout. Potom už mu (jako vždy) stačilo navštěvovat hospody, honit sukně a vše se nějak vyřešilo samo.
Nakladatel nejspíš tak mohutně tlačil na termín, že na vymyšlení trochu slušné zápletky nezbyl čas, takže výsledkem je řemeslně velmi dobře napsané nic.
Sešli se v Bagdádu
Agatha Christie
Není to le Carré. Některé postavy (Victoria či dr. Pauncefoot Jones) vypadají jako vypůjčené od P.G.Wodehouse. Příběh a atmosféra by odpovídaly víc 30. než 50. letům. A jsou zde i Agátini oblíbení archeologové. Lehké, zábavné čtení s příjemnou atmosférou.
Není to určitě špionážní román. Je to víc taková holčičí dobrodružná četba jako Dobrodružka Máša od Růženy Utěšilové. Ale rozhodně to pobaví. Dost to pobaví.
Hvězdolet Vltava
Tomáš Lipner
Nevím zda to byl úmysl, ale celou knihu jsem měl pocit, že čtu něco od J. M. Trosky. Jako by se Troska pokusil začlenit do proudu socialistické literatury, podobně jak to učinil detektivkář Eduard Fiker. Stejná spousta popisů neexistujících jevů a principů, ovšem prvorepublikový šarm je zde nahrazen soudruhováním. Byl-li to pokus o jakési československé socialistické retro, tak celkem vyšel.
Roky v Bílém domě
Henry Kissinger
Intenzivní sebechvála narcistického intelektuála prokládaná postřehy typu "již před válkou jsem o tom hovořil s naším okresním hejtmanem". Náhled do myšlenkových pochodů člověka, který chtěl vytvořit protiváhu Rusku a místo toho stvořil monstrum.
Vraždící golem
Jan Bauer
Pan Bauer, očividně v koncích s nápady, recykloval historku o Jacku Rozparovači.
Než přijde kat
Jan Bauer
(SPOILER) Na to, že alkoholik Trobl nic nevyšetří a řešení se objeví jaksi samovolně, jsem si už zvykl. Ale zde autor ještě navíc zcela zamichal s historickými skutečnostmi. Například maršál Russworm byl popraven asi dva roky poté co Rudolf vyměnil komořího a také jej nepopravil kat Jaroš, ale jeho nástupce Mydlář. A popravdě mi moc nedává smysl proč se autor uchýlil k takovému ohýbání historie, protože pro ten příběh to zdaleka nemělo zásadní význam. Jako zábava to ujde, ale historické poučení v tom rozhodně nehledejte.
Moskva
Jack Grimwood (p)
Trochu jako Dítě 44 nebo film Park Gorkého. Hodně zajímavých postav a komplikovaný příběh. A samozřejmě temná atmosféra rozkládajícího se SSSR. Na konci trochu přitažené za vlasy, ale bezva zábava.
Ďábel v ulicích
Richard Hawke (p)
Perfektní drsná škola. Trochu připomíná knihy Roberte B. Parkera.
Smrt podle hvězd
Jan Bauer
Tak pan Bauer si už ani nepamatuje co psal v předchozích dílech. Lukáš si v této knize posteskne že by se chtěl naučit házet dýkou. Přitom v prvním díle zneškodní alchymistu de Valerise přesně hozenou dýkou protože "vedle šermu se v Heidelbergu cvičil i v házení nožem".
Satori
Don Winslow
Na rozdíl od Šibumi velice svižné, neztrácející tempo. Klasický špionážní thriller, který má blíž k Ludlumovi než k Trevanianovi. Protivníci jsou skuteční a ne nějaká fiktivní "Mateřská společnost", takže to nepůsobí tak přehnaně nesmyslně. Mnohem zábavnější než Šibumi.
Šibumi
Trevanian (p)
Slabší špionážní thriller, ve kterém je všechno trochu trochu přehnané. Příběh i charaktery. V kombinaci s použitým sarkastickým humorem to působí trochu jako parodie. Kvůli návratům do minulosti neustále ztrácí tempo.
Smrt ve stínu Mao Ce-tunga
Čchiou Siao-lung
Jako detektivka slabší, ale nezvyklé prostředí. A připomínka jak je komunismus hnusný.
Jerúldelger
Ian Manook (p)
O Mongolsku nic nevím, zato jsem přečetl mraky detektivek. Takže reálie neposoudím, ale jako detektivka vysoko nad průměr. Skvěle jsem si to užil.
Verše pro mrtvé
Lincoln Child
(SPOILER) Konečně zase jednou víceméně normální zločin, ve kterém nemá prsty Pendergastovic famílie. Pro mě jedna z nejlepších knih v sérii. Když chtějí, dokážou pánové napsat výbornou detektivku s překvapivým rozuzlením aniž by to působilo jako křečovitý špektákl. A hlavně (spoiler) oceňuji, že odolali pokušeni nechat nakráčet doktorku do vrahova doupěte a tím nesklouzli do očekávaného stereotypu.
Modrý labyrint
Lincoln Child
Navzdory obecnému přijetí (či nepřijetí) tohoto pokračování nepovažuji tuhle knihu za ztrátu času. Díky užití Salton City jako kulisy příběhu jsem se dověděl o této zajímavosti - jakési kalifornské Pripjati. Mimochodem ten strom na obálce se tam skutečně nachází .
Poslední odysea
James Rollins (p)
(SPOILER) Strašná hloupost. Asi nejslabší Rollinsův opus.
Představa, že by těch pár plechových strojů rozpoutalo konec světa je směšná.
Požádat prostřednictvím Vatikánu Sigmu o vyzvednutí artefaktu v Grónsku s doručením spiklenci Roemu by dávalo smysl. Nežádat Sigmu o nic a poslat do Grónska komando by také dávalo smysl. Ale udělat obojí? Jedině, aby vznikla zbytečná a hloupá zápletka a mohlo se střílet.
Pak ta myšlenka, že pochodující bronzové děti měly sloužit jako "kamarádi na hraní pro královské potomky". To by byli královští potomci samá popálenina.
Nejspíš autor potřeboval něco napsat a nejspíš to muselo být rychle.
Morový testament
Vlastimil Vondruška
(SPOILER) Zikmund Huler? To jako fakt? To se teď bude každý padouch jmenovat Zikmund Huler? Jako ten Zikmund Huler, co ho popravili XV. století?
Ďáblova čísla
Vlastimil Vondruška
(SPOILER) Dobrý příběh, ale stejně jako v předchozí knize "Manželské zrcadlo" to najednou vzalo rychlý konec. Nastrčení volavky a chycení vraha při činu, zatčení komplice a výslech by byl materiál minimálně na kapitolu až dvě. Zdá se že Mistr nestíhal termín, nebo mu ten počet stran stačil na splnění smlouvy. Jako čtenář se trochu cítím podveden protože je to takto podruhé a doufám, že se z toho nestane u pana Vondrušky zvyk. Rozhodně radím knihu nekupovat, stačí si ji půjčit. A Mistr by měl asi zkusit vypilovat ty konce. Třeba by pomohlo omezit exhibice v Parlamentních listech a více se věnovat knihám.