Plán N
Simon Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/127337/bmid_plan-n-adr-127337.jpg
4
49
16
Ke sjednocení Německa nikdy nedošlo. Otevřená hranice po pádu zdi v roce 1989 byla zase uzavřena a existují dva německé státy. Dějištěm románu je východní Berlín v říjnu roku 2011, hlavní město NDR, politicky šedé, společensky ještě šedivější metropole se zamořeným ovzduším. Stále vládne jedna strana a zemi drží pod krkem s pomocí tajné policie – lehce transformované Státní bezpečnosti. Ekonomicky stát funguje díky tranzitním poplatkům za zemní plyn, který proudí přes jeho území z Ruska do západního Německa. Když se u plynovodu najde mrtvola bývalého poradce prvního muže státu, NDR musí prokázat, že ho nezavraždila Státní bezpečnost, jinak ji SRN přestane hospodářsky podporovat. Na příkaz obou vlád mají čin vyšetřit dva kriminalisté, Martin Wegener z východního Berlína a Richard Brendel ze Západního Berlína. „Německo-německý“ politický thriller s detektivními prvky nám předkládá alternativní verzi historie…... celý text
Přidat komentář
Něco na tom je, takže jsem to dočetla, ale jsem ráda, že to mám za sebou. Zamotaná nezáživná detektivka s milionem špatně zapamatovatelných postav, na druhou stranu pěkně vykreslená alternativni historie a docela sympatický hlavní hrdina....jo a taky docela dost depka (což mě v knížkách ba, ale ostatní často ne, tak to případně berte jako varování :-) ).EDIT: změnila jsem na 2*, fakt se to četlo špatně.
Autor rozehrál zajímavý politicko-detektivní thriller, jenže bohužel někde za polovinou se začíná zamotávat do vlastních smyček vytvořené osnovy. Výsledné rozuzlení totiž zdaleka není natolik komplikované a ohromující, aby zúročilo těch čtyři sta třicet popsaných stran. Děj pouze nevyhnutelně směřuje tam, kam směřovat vlastně logicky musí. Ovšem způsob, jakým německý spisovatel Simon Urban zpracovává alternativní historii státu, který pro reálný svět přestal existovat v roce 1989, je prostě masochisticky fascinující. Vize propracovaná do nejmenších detailů jak po stránce politické, tak hospodářské i společenské.
A tak se román Plán N rozhodně zavděčí každému čtenáři, který neholduje příliš rychlému spádu, ale spíš upřednostňuje intelektuálnější stránku zápletky. Je to zvláštní, hutná a atmosférická kniha, která si získá srdce jen nemnoha, přesto si myslím, že za přečtení stojí. Už jen kvůli tomu uhrančivému a šedivému světu, jemuž jsme naštěstí v reálném světě unikli. Alespoň prozatím.
Prazvláštně obojetná halucinace: nastřídačku tu běží stihomamské samomluvy detektivního zoufalce a vize tajemného oběšence o jiných společenských pořádcích.
Jen kdyby monology tolik neubíjely, vize neztratila šťávu a košaté vyjadřování neparazitovalo na příběhu. 42/17
Vynikající nápad, originální zápletka, skvělá práce s jazykem, spousta ironie a cynického humoru, ale přece - v některých pasážích bych Simona Urbana zabil za to, jak příběh rozmělňoval nekonečně dlouhými odstavci Wegenerových vzpomínek, úvah, zpytování svědomí nebo až snových stavů. Totálně brzdily spád příběhu a několikrát jsem měl sto chutí knížku nechat nedočtenou. Kvůli závěru se ovšem vyplatilo tahle hluchá místa překonat, protože rozuzlení opravdu stojí za to - a proto dávám nakonec 4*. Škoda, že neměl Urban přísnějšího redaktora, po zkrácení by detektivka z alternativního východního Německa měla díky skvostně vybudované depresivní až paranoidní atmosféře i nápaditému příběhu našlápnuto na plný počet.
Celou dobu jsem měl pocit jakéhosi déjá vu. Naštěstí jsem si nakonec v doslovu přečetl, že román připomíná Židovský policejní klub, čímž se mi to vysvětlilo. Nebylo to vůbec špatné, ovšem policejní klub je minimálně o hvězdičku lepší.
Pro mě jeden z nejzajímavějších objevů posledních měsíců a rozhodně zůstane v mé knihovničce. Urban umí držet napětí podobnými prostředky - a podobně úspěšně - jako nejlepší představitelé současné vlny severských krimithrillerů. Umí podobně dobře namixovat atmosféru (ta je v tomhle případě klíčová), detektivní zápletku a osobní zázemí hlavního představitele, který na jedinou řádku nesleze z příběhu a který si nutně musí získat čtenářovy sympatie. * Plán N podle mě neprávem zapadl a mohu ho doporučit nejširší čtenářské obci.
Neoslovila mě nějakým zásadním způsobem, ale námět je rozhodně zajímavý a s některými myšlenkami jsem se vážně dokázala ztotožnit. (Jenom jsem celou dobu doufala, že to dopadne dobře!...)
začíná to vymočením a končí pomočením hlavního hrdiny. slušná detektivka v kulisách komunistického východního berlína roku 2011, ve světě kdy se německo nespojilo a stb hraje svou špinavou hru. velmi čtivé, výborně napsané a často i poměrně vtipné
Knížka jako taková je nejspíš zajímavá. Bohužel však o ději přilíš napsat nedokážu, protože jsem se víc než často ztrácela v rozvláčném a až moc detailním popisu téměř všeho.
Co se týče tématu nesjednoceného Německa - super. Neustálá paranoia, kdo je estébák, zda mě sledují, co je s Früchtlem, taky paráda. Ale místy to bylo dosti rozvláčné. A hlavně neustálé toužení po Karolíně a řešení vztahu k ní mi prostě nesedlo. Musím přiznat, že jsem po téhle knize sáhla hlavně proto, abych si od tématu vztahů na téhle úrovni odpočinula. Takže za mě tři hvězdy asi proto, že jsem to nečetla ve vhodné době.
Trochu mě to mrzí, ale nedokázala jsem se do ní začíst... nakonec jsem ji musela nedočtenou odložit, což dělám jen výjimečně. Snad někdy později...
Tak nějak jsem rozpolcená mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Dala bych 70%. Jako alternativní historik se u mě Urban osvědčil. Detektivní zápletka posazená do prostředí schizofrenního estébáky prolezlého východního Berlína v roce 2010 je příjemným nosičem děje, na který je navěšen vtipně vybroušený popis šedého života v socialistickém ráji. Co knize procenta ubírá je urputná snaha mít popis dovedený k dokonalosti, která se odráží v přehršli přívlastků, kterých je na mě bohužel přespříliš. Nejsem žádný skvělý stylista, ale pro pohodlnost a plynulost četby mě přídavné jméno u každého postatného jména rozčiluje.
Rozhodně jedna z nejlepších knih v rámci alternativní historie. Ne nadarmo sám autor odkazuje na Chabona (Židovský policejní klub), stejně tak autor doslovu (ten přidává i Otčinu).
Popis depresivního Berlína dvacet let po roce 1989, Německo stále nesjednoceno, komunismus řádí. Úplně si dovedu představit, že takto nějak mohla nyní vypadat ČSSR.
Příběh je dostatečně detektivní, je postaven na politickém půdorysu, využívá mnoho reálných historických postav.
Jedna z nejlepších knih tohoto roku :-)
Vrahem není zahradník. Zahradník je zavražděným.
Německo-německý román o tom, že v roce 2011 stále ještě vedle sebe existují dvě Německa. Simon Urban si všímá.... hádejte jakého? Inu, demokratického.
Země, které se nazývají demokratické, takové nikdy nejsou… takže prach, šeď, špína, trabanty de luxe zvané fobosy, všichni sledují a jsou sledováni, všudypřítomný strach, cenzura a všemocná Estébé.
Přidejte si jednoho východoněmeckého kriminalistu, který ve chvílích, kdy nepátrá po vrahovi, úpí a dojímá se z rozchodu se zrzkou, vede imaginární rozhovory s bývalým kolegou, který před rokem záhadně zmizel (!) a poměřuje si ptáka s každým, kdo by mohl zrzavou kočku dostat do postele. To by byla slabota. Ale není.
Příběh je mnohem barvitější, dobrodrůžo. I popisy jdou Urbanovi skvěle. Jak prostředí východního Německa, tak prokrvené hnutí mysli hlavního hrdiny. Za geniální považuji jeho přirovnání.
A že jich v knize vyklíčilo…
Drobná ochutnávka: “Nosy jako obrácené komíny vyfukovaly kouř dolů, ale kouř se nedal zmást a nechvějně stoupal vzhůru.“ A ještě něco. Začít celý spletitý příběh vymočením hlavního hrdiny se tak často nevidí.
Pobavilo mě.
Osobně oceňuji, jak autor dokázal pracovat s alternativní fikcí. Poměrně značný rozsah textu vybízí pustit uzdu fantazie a vykreslit vymyšlený svět do největších podrobností, zahltit jej fiktivními reáliemi a doslova přeplácat. Jsem rád, že se Urban touto cestou nevydal, východoněmecké prostředí mi mnohdy přišlo jen jako pozadí, na kterém se odehrává detektivní zápletka ve stylu raných románů Jefferyho Deavera, snad s tím rozdílem, že všichni jezdí v plastových auťácích na řepkový olej. Pokud jste příznivcem podobné literatury, možná si přijdete na své.
Na druhou stranu, hlavní postava knihy - detektiv Wegener - také miloval a miluje, což je jeho úděl, problém Wegenera i celé knihy. Především druhá část románu je přehlcena erotickými fantaziemi s jeho nedostupnou femme fatale; obrazy, pocity a nekonečné věty plné frustrací a depresí, vzdáleně připomínající proud vědomí ve stylu Hrabalových próz, které původně jasně směřující román (zdařilou detektivku na pozadí alternativního světa) tříští do dvou ne úplně nejlépe sladěných poloh. Bohužel, čeho je moc, toho je příliš. Autorovým záměrem bylo pravděpodobně umocnit detektivovu deziluzi z režimu, který tak úplně neschvaloval, domnívám se ovšem, že výrazným upozaděním této linie příběhu (popřípadě úplným vynecháním) by román nic neztratil, ba naopak.
Na druhou stranu vítám, že se autor nepřipojil na žádnou ze dvou znepřátelených stran. Jistě, šeď socialismu je vykreslena dosti nechutně, servítky si však nebere ani s kapitalismem, který prezentuje se všemi negativy a špatnými jevy, přestože lidé na západě jezdí v rychlejších autech, nosí kvalitnější boty, mají lepší sex a jí chutnější jídlo.
Simon Urban Plánem N debutoval a na první román se učitě nejedná o špatný počin. Prostředí socialistického Německa jednadvacátého století mi přišlo maximálně věrohodné, mohu-li to vůbec posoudit z pozice člověka, neznalého tamějších poměrů. V knize vystupuje řada skutečných postav německého veřejného života a politické scény. Skoro by se až slušelo poznamenat, že si podobně laděný román vychutnají především pamětníci a lidé znalí moderních německých dějin. Mám však pocit, že to tentokrát tak úplně neplatí. Přesto, potřebuje-li někdo znát více souvislostí než je zdrávo, doporučuji před samotným čtením přečíst zdařilý doslov překladatelky Zoubkové (mimochodem: díky za odeonské doslovy!), ve kterém nejdůležitější postavy 80. a 90. let uvádí v rolích, které reálně sehrály.
Odkaz na celou recenzi: http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/je-historie-mrtva-265
Děkuji databaziknih.cz za poskytnutí recenzního výtisku.
(16. srpna 2012 - 23. srpna 2012)
Hodnocení: 70%
Plán N
Přes počáteční nadšení z tématu románu, alternativní historie a detektivní formy je pro mě kniha ve výsledku lepší průměr. Halucinogenní myšlenkové pochody hlavního hrdiny jsou od druhé poloviny už hodně chaotické, zápletka je při vší své konspirativnosti málo propracovaná (byť zajímavá) a celý příběh mi přijde spíš jako jedno velké nadávání na život v (alternativní) NDR. Jinak se kniha četla velmi dobře a celkový záměr by špatný nebyl.
K překladu – uniklo mi, proč se z originálního Plánu D (Plan D) stal Plán N. Ale na dojem z knihy to vliv nemá.