Kyri
komentáře u knih
Pražské jaro
Simon Mawer
Je opravdu zvláštní, když zahraniční autor popisuje naše dějiny. Pro mě je to moc hrozivé čtení.
101 minut
Štěpán Kopřiva
Nehodnotím hvězdičkami, protože to jednoduše není můj šálek čaje. Kniha je výborně napsaná na to, že jde o banální historku. To je důvod, proč jsem ji odložila.
Pierot / Na krev
Petr Sagitarius
Za mě zatím nejslabší z jeho knih. Nemám moc ráda příběhy, které běží na pozadí případu, tady to bylo také tak. Hlavní hrdina najednou dělá chyby, příběh se rozpadá. Lepší byla první povídka, to byla původní kvalita.
Ještě bych pro autora podotkla, že pasta znamená italsky těstoviny, takže je divné přidat si do italských těstovin pastu :).
Přehled psychoterapeutických technik pro práci s dětmi a rodinou
Filip Caby
Kniha je rozdělená do tří částí.
První je o teoretickém základu přístupu. To je docela nudné čtení, po kterém kloužou oči. Lepší je si přečíst původní zdroje, ty jsou lépe napsané a užitečnější.
Druhá část obsahuje dlouhý seznam technik, které je možné při práci používat. Je to takové "německé": seznam, standardní struktura, každý detail popsaný. Nicméně jde to projít jen povrchně a zastavit se u toho, co člověk nezná, nebo si chce zopakovat. Je to srozumitelné a užitečné.
Třetí část mi přijde taky dost technická a trochu divná z hlediska účelu. Je to opět seznam, tentokrát seznam obtíží, se kterými mohou mladí nebo děti přijít. Každá obtíž je popsaná a následně autoři udělali soupis technik z druhé části, které je možné terapeuticky používat. V lepším případě lze říci, že si začátečník osvěží, co v takové situaci dělat.
Celý text je proložený různými kazuistikami, které jsou zajímavé. Je vidět, že autoři jsou zkušení.
Noční slunce
Jiří Březina
Knihu jsem koupila v domnění, že jde o další detektivku. Od začátku jsem čekala, kdy přijde ta mrtvola. Když jsem zjistila, že jsem v půlce, pochopila jsem, že jde o jiný žánr :). I tak se mi to ale líbilo. Je to spíš kniha pro dívky, ale moc pěkně napsaná a taky docela pěkně logická.
Sedmá polnice
Peter Tremayne (p)
Historická kniha, která mě docela otravovala větami typu: "použila x, což je předmět, který se používal na...., vyráběl se z ..... a obvykle ho vlastnila .... skupina obyvatelstva." Fidelma je hlavní hrdinka, která se prezentuje přemoudřele a často arogantně, ale nedocházejí jí věci, které by si uvědomilo dítě (např. když se utábořím na opuštěném místě s neznámým člověkem, a mám s sebou vojenský doprovod, rozdělím hlídky, nebo když vidím podezřelou pevnost, o které jsem ve své vzdělanosti ještě neslyšela, obyvatelé vypadají podezřele, nelezu tam, jestli je vrah patrně mezi námi, nepouštím nikoho bez doprovodu k člověku, kterého se pokusil zabít a mnoho jiných). Je pravdou, že nebýt těchto mentálně opožděných skopičin, v knížce by se nic nedělo. Musím ale připustit, že kniha je napsaná čtivě, děj docela běží, takže se to dá ze toufalství přečíst.
Dva světy
Pavlína Brzáková
Velmi působivý román, který zahrnuje reálie ze světa na Sibiři po rozpadu Sovětského svazu.
Bílá jako sůl
Vladimír Šlechta
Je mi to líto, ale já to nedala. Krvavé pohraničí bylo moje oblíbené, ale tohle je nastavovaná kaše mixnutá space-operou. Opravdu mi to nesedlo :(. Přiznávám, že jsem nedočetla.
Příspěvek k psychologii, psychoterapii a prevenci schizofrenní psychózy
Eva Syřišťová
Jsem velká obdivovatelka této autorky a hlavně psychoterapeutky. Kniha je po odborné stránce výborně napsaná. Knížka, která vyšla v 70. letech minulého století, čerpá ze světové literatury a je stále aktuální. Autorka si dala práci a rešerše se týkají speciálně psychotické problematiky. Zároveň uvádí několik velmi zajímavých a poučných kazuistik. Sama dokáže dělat závěry, které až dnes potvrdily výzkumy. Je prostě skvělá.
Zmizela v mlze
Michaela Klevisová
Pěkná detektivka, zajímavé prostředí, lepší, než to české, lehce se čte.
Atomové návyky
James Clear
Pokud Vám sedí vojenská disciplína a nemáte nijak zásadní psychické potíže, určitě to zkuste. Autor vychází z operantního podmiňování krys. Ráda bych řekla, že je to sarkasmus, ale bohužel, není. Jen je dobré vědět, že na některé "zlozvyky" silná vůle prostě nefunguje, a zaměřit se místo na cíl na proces mi přijde sice objevné, ale tak nějak je to cesta spíš zpátky, než dopředu.
Ale věřím, že to někomu v něčem přeci jen může pomoct, proto ty dvě hvězdy.
Prokletá věž
Michaela Merglová
Knihu jsem dočetla, nicméně v sérii pokračovat rozhodně nebudu. Přijde mi to zbytečně brutální (nejde o to, že tam někdo někoho zabije, ale o to, že se autorka vyžívá v podrobných popisech toho, co přesně se stalo). Když o tom tak přemýšlím, tak je to prostě běžné schéma: hrdinové někam jdou, něco se tam děje, většina, nebo aspoň někdo přežije. Tady to končí tak nějak bezútěšně. Mrtví jsou skoro všichni, kdo není mrtvý, ten rozhodně skončil v nějak horším stavu, než byl na začátku. Nikdo nic nezískal, spíš všichni ztratili.
Romantické scény jsem pro změnu přeskákala, protože se do zblbnutí opakuje ta jedna.
Antropoložka na Marsu
Oliver Sacks
Zajímavá kniha plná příběhů o lidech, kteří mají různé neurologické potíže. Příběhy jsou doplněné odbornými informacemi a jsou čtivé.
Temné blues v New Orleans
František Kotleta (p)
Jde o knížku složenou z povídek, které jsou spojené jedním detektivem, ale které na sebe až tak moc nenavazují. První mě opravdu vtáhla. Možná i pro smysl pro humor, který mi vyloženě sedí.
Hlavní hrdina vůbec není černý mág, je ten hodný, jen poměrně často obětuje zvířata a lidi (hlavně, že ještě pozná, kdo je ten zlý, vhodný k obětování)...
V každé povídce se objeví odpovídající žena/ženy, které hlavní hrdina nakonec osouloží - trochu předvídatelný průběh, díky kterému by bylo dobré si přiznat, že už je to tak trochu (soft) porno.
Je to první knížka z této série, kterou jsem přečetla. Nevím, jestli chci zkoušet další.
Zakletý klášter
Juraj Červenák
První třetina mě moc nebrala. Měla jsem pocit, že nebrala ani autora, prostě to nějak neplynulo hladce. Ten westernový kontext tak nebyl pro mě.
Od druhé třetiny jsem to četla jedním dechem. Napínavé, dobře napsané. Nečekaný epilog byl taky fajn.
Puklý čas
Eva Syřišťová
Velmi originální text. Na jedné straně přístup inspirovaný Watzlawickem, práce s utilizací. Je zdát, že autorka opravdu umí to, o čem píše. Je velmi inspirativní to číst. Na druhé straně mi úplně nesedí zdlouhavý lyricko-epický text plný silných emocí. Nutno ale uznat, že obsah drží pohromadě a má vyústění.
Mizení
Jiří Březina
Další velmi dobrá detektivka od tohoto autora. Trochu mě odrazovala rasistická tematika, takže mi trvalo, než jsem se do knihy pustila. Ale nakonec se tohoto tématu dotýká jen okrajově a naprosto únosně.
Děj má víc rovin. Hlavní hrdinové jsou zajímaví. Obsah dává smysl, i když je, jak je u autora zvykem, trochu přehnaná zápletka na českou kotlinu.
Ještě komentář k eknize: díky nenápadně odděleným odstavcům je text méně přehledný, chvilku trvá, než si člověk všimne, že se mluví o jiné dějové lince.
Jak žít s psychózou
Kamil Kalina
Publikace je docela stará, 1987. Přesto jsou tam informace, které stále platí. Autor má zjevně přesah nad běžnou psychiatrii, jsou znát velké zkušenosti a aktivní snaha hledat cesty, jak lidem s touto diagnózou pomoct. Jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla.
Jedinou nevýhodou je, že autor má těch informací a zkušeností opravdu hodně, a snažil se je všechny do knihy dostat. Proto se někomu může zdát složitější, nebo méně přehledná. Asi by měla být hlavně určená pro pomáhající profesionály, pro pacienty a jejich rodiny až v druhé řadě.
Maličkosti, na které byste při výchově dětí neměli zapomínat
Jiří Halda
Když autor na začátku napíše, že literaturu moc necituje, protože vychází z vlastních zkušeností, chytí mě silné podezření. Při čtení jsem jen žasla. Autor má nějaké vlastní, ničím nepodpořené názory, které předkládá jako Univerzální Pravdy. Ty podle všeho tlačí každému bez jakékoliv znalosti konkrétní situace a lidí. Naprostý nesmysl, nebo zavádějící rada se v knize objeví cca jednou na dvě stránky. To už je palba. Příklad: Autor uvádí, že prý neagresivní způsob, jak vysvětlil staršímu sourozenci fér praní, je zasednout ho, chytit mu ruce, když se začne smítat a emocionálně reagovat, tak držet dál. A pak mu v klidu říct, jestli už ví, jak se férově prát. Prý to je způsob, jak nezneužít sílu. Nechtěla bych vidět, jak by to vypadalo, kdyby tu sílu zneužil... Autor má asi docela rád přesilovky, takže doporučuje ještě další podobné techniky z chycením za palce a držením, nebo chycením do náručí a držením....
Autor prezentuje velmi kritický přístup k rodičům. Vlastně pořád něco dělají špatně a dítě poškozují.
Osobně bych doporučila, aby někdo s takovým přístupem ke klientům terapii nedělal, dokud si to v supervizi v sobě nějak nesrovná. To, že se občas objeví běžné pravdy, jako nelhat dětem, akceptovat jejich pocity apod., knize nepomůže.
Důrazně bych před četbou varovala rodiče, kteří mají časté obavy, že něco dělají špatně. Protože podle téhle knihy existuje jediný člověk, který ví a dělá věci správně, a to je autor sám. Všichni ostatní logicky odcházejí s pocitem viny.
Knihu jsem právě dočetla a jdu si dát sprchu.