Prokletá věž
Michaela Merglová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/441633/bmid_prokleta-vez-zhd-441633.jpg
4
112
34
V uličkách kolem přístavních doků šlo o život vždycky. Jenže teď tu začínají mít problémy i někdejší páni temných zákoutí a nočních přepadů. Nový vládce zlodějského podsvětí jde tvrdě po své konkurenci a všem jeho protivníkům začaly krušné časy. Lovka a její banda musí zmizet. Bez peněz se ale nový život začíná těžko, a tak se rozhodnou pro zatraceně riskantní akci, na kterou ale potřebují dostat z vězení nejlepšího zloděje všech dob. Jenže ten celou partu před lety zradil, a i když jsou to jen oni, kdo jej dělí od zhoupnutí se na provaze, najít ztracenou důvěru nebude jednoduché. A to je ještě čeká ta nejtěžší zlodějna všech dob – poklad v prastaré čarodějné věži. Odměna ovšem stojí za to. Nový román Michaely Merglové přináší plnokrevné fantasy dobrodružství ze světa, kde se dýka a odvaha dokážou postavit i mocné magii.... celý text
Přidat komentář
Celou dobu jsem z náznaků čekala něco, co se nestalo, takže jsem náznaky nepochytila tak, jak jsem si myslela. Líbila se mi pestrost povahových vlastností hrdinů i snaha vykreslit je a tím je od sebe odlišit, protože děj nebyl tentokrát tak výrazný.
Mně se to líbilo a to hodně. Nestává se mi, že bych přečetl knihu v krátké době dvakrát. Zajímavé postavy, velmi čtivé, na české poměry drsnější. Jen ty jména, tam bych asi nebyl tak invenční. V něčem pro mě lepší než Písně.
Tak já nevím. Po skvělé sérii Písně oceli jsem se těšila na další počin MM. Jsem v půlce knihy a asi to vzdám. Čtu to na sílu. Chvilkama mě to baví, ale spíše se musím do čtení nutit. Žádná z postav mi k srdci nepřirostla a děj také nic moc. Opravdu se snažím, ale nějak se mi ani nechce pokračovat.
V ljanarském zločineckém podsvětí se rozhořel boj o post krále zlodějů. Zdá se, že nejrozumnějším nápadem je zmizet někam pryč, k tomu je ale potřeba peněz. A největším zlodějským ternem by mohla být čarodějná věž, obestřená legendou o zlatém pokladu. Michaela Merglová se do svého vyprávění vrhla doslova po hlavě a myslím, že české fantasy ostudu rozhodně nedělá. Sem tam se nějaká ta kostrbatost a nevypsanost samozřejmě objeví, ale zase až taková hrůza to není a příběhu to rozhodně neubírá na přitažlivosti. Krvavá a násilnická linka si tu jde ruku v ruce s duchařinou a tajemnými záhadami. V labyrintu věže je ukryt potenciál, a přestože není plně využit, klidně bych si ho dokázal představit v seriálu o Indiana Jonesovi. Postavy románu jsou příjemně vitální a byla by chyba nad nimi mávnout rukou. Ani moc nevadí, že polovinu doby stráví zpytováním svědomí, ale ty stále dokola se opakující zamilované retrospekce bych výrazně zkrátil, pokud bych je úplně nevyhodil. Finále zato Merglová zvládla znamenitě, bez zbytečného sentimentu a pochlebování celebritám. Času stráveného s Prokletou věží rozhodně nelituji.
Zábavná oddechovka. Nejzajímavější byli antagonisti a způsob jakým skonali. Rozhodně se nejedná o drsné čtení, možná pro mladší čtenáře. To že zakokrhá jedna rodinka, není nic neobvyklého, tak to chodí v každé druhé fantasy knize. Hlavní postavy jsou standartní vyděděnci na okraji společnosti kteří se snaží urvat kus světa pro sebe. Být kniha dvakrát dlouhá a svět pořádně rozepsaný, dal bych více hvězd....
U této knížky jsem trochu na vážkách.
Prostředí se mi líbilo, dějově to nebyla zas až taková sláva. K žádné postavě jsem si nedokázala vybudovat hlubší vztah. Nejvíc se mí líbila pasáž z prostředí věže. Jinak bych řekla průměr.
"Láska se měnivá,
měsíček přibývá.
Pojď, ty má vášnivá,
něco si přej!
Na tvé rty od vína
dobře se vzpomína.
Buď moje jediná,
v noci mě hřej!"
Menšie sklamanie od Merglovej. Určite, ako začiatok od tejto autorky by som odporúčil skôr Píseň oceli. Príbeh bol viac prepracovaný a Michaela mala omnoho viac priestoru na vývoj svojich postáv.
Prokletá věž je taká dark fantasy v prostredí zlodejov, ľahkých dám, klamárov a mocných šialených mágov. S postáv som si nikoho neobľubil, možno si moje sympatie, aspoň na určitý čas, získala Lovka. Lišakové spätné spomienky absolútne príbeh neposunuli a zbytočne sa opakovali.
Najviac sa Michaele podarilo vytvoriť prostredie, no bohužial dej sa v ňom nemal ako rozvynúť. Zdalo sa mi, že sa autorka dostala do slepej uličky, z ktorej sa nedokázala vymotať a nakoniec príbeh len rýchlo ukončila.
Hlavu by som ale nevešal, ako som spomínal autorka má lepšie príbehy, či v podobe celých kníh, alebo poviedok. Každý autor má lepšie a horšie diela, a Prokletá věž je ta horšia, ale ako fanúšik českej literatúri som rád, že ju mám v poličke medzi mojou zbierkou.
V knize mi chyběl hlubší děj. Nevím, asi už jsem moc zhyckana, ale děje v knize bylo na můj vkus fakt málo.
Postavy se mi libily, ale Lišákovo flashbacky mě kolikrát až iritovaly.
Prokletá věž pro mě byl takový průměr, ale strašně se těším na Píseň oceli, která má skvělé ohlasy, takže rozhodně s autorkou nekončim :)
Paráda. Tahle kniha smrděla mořem, rybinou, potem a chc..., teda výměšky, ať už se uvolňovaly z živých nebo mrtvých. Zase jsem byl vtažen do atmosféry, jen mi trochu chyběla postava, které bych se vyloženě chytl a prožíval to s ní na 100%. Ani ta Lovka si mě úplně nezískala. Ale to nevadilo. Plynulost textu a dialogy byly, jak už jsem si zvykl, nenucené a přirozené a sedly do prostředí jako dýka do holínky. Škoda, že Vrhač neměl víc prostoru. To je jediná výtka, která mě napadá. A pak mi taky vrtá hlavou, odkud Míša ví, jak bolí suchá dě*ka?
Edit: Nechápu, co všechny tak dráždí na obálce. Mně se líbí :-)
Po Písni severu a oceli jsem se na další knihu autorky moc těšila, a když vyšla jako audiokniha s chutí jsem se do ní pustila.
Na úvod musím říct, že jestli se něco na této knížce nepovedlo, tak je to obálka. Nebýt to knížka Merglové, tak bych ji přehlédla a asi bych nečetla ani anotaci. Bohužel mě fakt nezaujala.
Jenže naštěstí to knížka od prověřené autorky, takže jsem ji objevila a ze samotného příběhu jsem nadšená, i když musím avizovat, že určitě nebude pro každého. Krev teče proudem a mrtvých je také hromada. Rozhodně se toho autorka nebojí, ale mě se to k prostředí knihy hodilo. Těžko můžeme čekat, že v prostředí "gangů" se bude mluvit spisovně, bez vulgarit a i ta brutalita k tomu sedí.
I přes poměrně brutální stránku knihy jsem se u ní i pobavila, a to především u scén s Hlavatou a Bručounem, kteří mi trochu připomínali pana Croupa a pana Vandemar z Nikdykde :-)
Super je, že knížka odsýpá od samého začátku až do úplného konce. A pořád Vás nutí pokračovat ve čtení. Má velké množství akce, zvratů, napětí. A ten konec?! Radši nemluvit. Doufám, že bude pokračování. :-)
Knížka se mi moc líbila a doporučuji.
Tohle mě bohužel nijak zvlášť nezaujalo. A asi za to mohly postavy. Nějak mi nepřirostly k srdci, a tak mi bylo jedno, co se s nimi děje.
Střed knihy, kdy jsou v temné věži, je fakt bezva. Úvod a konec ujde. I když předem upozorňuji, že si autorka nechává zadní vrátka k dalšímu dílu.
Co se mě na knize nezdálo je taková zvláštní nekonzistentnost v charakteru postav. Ano, postavy musí mít určitý vývoj, aby to byla dobrá kniha, ale tady je to u některych z nich dost divoké.
Taky mě vadilo kolik mrtvol tam dokáže vyrobit hlavní záporák. Všechny oběti jsou v tu chvíli takové dost podezřele nepřipravené, na to že to má být výkvět lotrů přístaviště.
A nový velký (elfí) super drsný vůdce si to nechá líbit, celou knihu se tam nijak neprojevuje, aby ke konci provedl pár nelogických krutostí a nesmyslně zahynul.
No jo, vidíte... tak to je ona. Nějak se ke mě dostala (ta kniha, bohužel ne velmi sličná Merglová) a já to přečetl jedním dechem... já starej dědek. a pak jsem to někam zabordelil, netuším kde a zapoměl jak se autorka jmenuje. Takže, jdu do těch dalších. Za mě zatím 4,5 bodu... tak jo, je to hezká holka a navíc češka, tak 5 hvězdiček. A koukám že vydává každy rok jednu. Tak snad jí to vydrží. fantazie má opravdu na rozdávání.
Já starej sexista, heterák, rasista, pravičák a slovanomilec atd... starý zkaženec.
(SPOILER) Váhala jsem mezi 4 a 3 hvězdami, ale vzhledem k tomu, že jsem knížku shltla jedním dechem, tak jsem se přiklonila k lepšímu hodnocení. Příběhu by možná slušel spíš povídkový formát, takhle je to celé trochu natahované. Postavy jsou místy až moc velcí supermani, hlavně Lišák, který by podle mě měl přestat chodit někde cca v polovině, a pak samozřejmě záverečná scéna s požárem, která je až trochu přitažená za vlasy. Ale příběh je správně hororový (netopýři!), přestože tenhle styl není úplně můj šálek čaje, jednání postav je uvěřitelné a velice jsem oceňovala lehce ubíhající styl vyprávění a krásnou práci s jazykem.
Nejdříve klady - žádný dlouhý rozjezd, čtenář je vhozen do děje po hlavě a s hrdiny se autorka ani trochu nemaže. Za zápory považuju místy natahovaný děj a občasnou kumulaci nechutností, bez některých detailních popisů bych se i obešla. A pak nevím, zda scény s mluvící hlavou byly komické úmyslně nebo nechtěně. A závěr trochu do ztracena, nachystaná půda pro pokračování, ale kdyby na to nedošlo, dá se to skousnout i tak. A obálka, to je teda brakovka jak vyšitá. ;)
První kniha autorky, kterou jsem četl. Jsem velice mile překvapen její úrovní. Je velice poutavě napsaná a nechybí napětí, zvraty a logika. Nejslabší stránkou knihy je její obálka...
Nejsvětlejší stránkou knížky je pro mě její celková atmosféra. Prostředí ve kterém se odehrává je skvěle popsáno a děj má spád. Parádní fantasy jízda. Moc se těším na další knížku od této autorky!
Míša Merglová je talent. Ukázala to už na svý prvotině Píseň oceli a v Prokletý věži to jenom potvrdila. Ačkoliv se tady najde pár mušek, ale o tom až za chvíli. Začněme s klady. Od prvních stránek jsem měl pocit, jako kdybych četl Abercrombieho. A tenhle pocit mě neopustil do konce knížky. Odpovídají tomu jména (Lovka, Lišák, Myšín - ok, možná to není Abercrombieho vynález, já to tak ale mám), ale hlavně žánr, pohádkovost prvotiny je pryč a místo toho tady máme ostrou noir fantasy, ale hlavně zacházení s postavami - a tady mi prostě Merglová vyrazila dech - válcuje je až do poslední stránky a ten konec ÁÁÁ. MAZEC. A taky pěkně krutý. A co se mi líbí je ta obyčejnost a motivy postav - láska a touha po pomstě, ale vyšroubovaný na maximum. Příběhově je to takovej dračák a je to zbytečně celý natažený do kolosálního rozsahu, ale to nemění nic na tom, že Merglová je talent a já se těším na třetí knížku. Juch.
Štítky knihy
meč a magie česká fantasy dark fantasy
Autorovy další knížky
| 2019 |  Píseň oceli |
| 2021 |  Krásky a vetřelci: Pulp stories |
| 2020 | Prokletá věž |
| 2021 | Píseň severu |
| 2022 | Píseň války |
Kniha Prokletá věž je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 138x |
| Čtenářské výzvě | 14x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 129x |
| Chystám se číst | 82x |
| Chci si koupit | 18x |
| dalších seznamech | 1x |
Knihu jsem dočetla, nicméně v sérii pokračovat rozhodně nebudu. Přijde mi to zbytečně brutální (nejde o to, že tam někdo někoho zabije, ale o to, že se autorka vyžívá v podrobných popisech toho, co přesně se stalo). Když o tom tak přemýšlím, tak je to prostě běžné schéma: hrdinové někam jdou, něco se tam děje, většina, nebo aspoň někdo přežije. Tady to končí tak nějak bezútěšně. Mrtví jsou skoro všichni, kdo není mrtvý, ten rozhodně skončil v nějak horším stavu, než byl na začátku. Nikdo nic nezískal, spíš všichni ztratili.
Romantické scény jsem pro změnu přeskákala, protože se do zblbnutí opakuje ta jedna.