Kurt_Teplice
komentáře u knih

Půl roku jsem se s přestávkami a útěky k jiným knihám prokousával první půlkou a druhou přečetl za dva dny. Četl jsem překlad Vladimíra Šrámka z roku 1940, kupodivu vcelku dobře vstřebatelný (samozřejmě je jeho jazyk stále diametrálně odlišný od dnešní tvorby). Doslov Jana Kalivody vysvětluje spoustu detailů formy a přináší zajímavou otázku samotého autorství...


Naprosto skvělá satira, ze které mrazí a zároveň se u ní člověk náramně nasměje! Doporučuji!


Krásný komiks kresbou a celkově technickým provedením - velký formát mu sluší, kresby je možno náležitě vychutnat, stejně tak kvalita papíru je asi nejvyšší, co jsem kdy zatím viděl. Příběh je vcelku jednoduchá tradiční cesta za pomstou, ovšem v universu želv dost netypická, bez špetky humoru, s odkazem k Franku Millerovi. Vřele doporučuji!


Asi nejslabší díl série. Uspěchaný, bez zapamatovatelného děje, průměr...


Jonah Hex i Tallulah Black hrozně tlačí na drsňáckou pilu, jinak je to fajn. :-)


V posledních letech se na českém trhu začaly objevovat zajímavé knihy o kultuře počítačových her. Když jsem narazil na tuto, okamžitě jsem si ji koupil, jelikož Sid Meier je opravdový guru tohoto odvětví a jedním z hlavních zástupců éry, ve které vznikaly hry, které mě formovaly - přelom osmdesátých a devadesátých let.
Kniha je čtivě a zábavně napsaná, s ideální dávkou nadhledu, nostalgie a technických informací. Autorovo vyprávění nenásilně vtáhne do minulosti a čtenář znovu, byť jen na papíře, postupně prožívá zrod a boom aktuálně největšího odvětví zábavního průmyslu, který začínal jako okrajová záležitost pro pár asociálů. Po jejím dočtení jsem si okamžitě musel zahrát první Civilization.


Skvělý příběh, nestárnoucí klasika, ale ta kresba, ta mne rmoutí...


Druhá část parádního komiksu na motivy kultovní sci-fi knihy. Pro někoho je možná kresba příliš jednoduchá, zastaralá, mně naprosto sedí. Těším se na třetí část!


Četlo se to trochu obtížněji - přeci jen jde o literaturu faktu plnou indických jmen a pojmů. Nicméně základní přehled o původu, obsahu a rozsahu buddhismu si člověk udělá.


Velice čtivá kombinace faktů a úvah zaobírající se ničím menším, než vesmírem samotným a vazbami v něm obsaženými. Doktor Tyson má příjemný smysl pro humor a dar člověka do problematiky vtáhnout a vcelku jednoduše mu ji vysvětlit (narozdíl od jiných předních fyziků). Doporučuji i jeho podcast StarTalk: https://www.youtube.com/@StarTalk, https://www.facebook.com/StarTalk.


Sci-fi klasika (a moje absolutní srdcovka) v parádním grafickém provedení. Těším se na další dvě části...!


Mám rád literaturu faktu a k této knize jsem přistupoval s nadšením, že se dozvím a naučím něco nového z oblasti fyziky, která je tak trochu obestřena záhadami. To se mi splnilo bohužel tak napůl. Což o to, kniha je psaná čtivě, nicméně o fyzice se bavíme maximálně právě onu polovinu knihy. Zbytek je spíše otázkou filosofie a i ta fyzika je ve většině teoretická, experimentálně nepodložená, jak i sám autor uznává. Ve výsledku tvrdá data v knize obsažená jsou jen to, že plynutí času je ovlivňováno rychlostí pohybu a gravitací. Holt abych se něco dalšího dozvěděl, budu muset hledat jiné publikace na toto téma...


Ve všech směrech absolutně přepálené, dovedené téměř k dokonalosti (ještě sex tam chybí). To, co mi vadí u Kulhánka a Kotlety, je tady pro mě to pravé a ryzí. Protože jde nejen o obsah, ale i o formu, ve které se podá.


Na knihu jsem se hodně těšil - zatím všechny, které jsem od vydavatelství Kazda četl, byly záživné a velmi poučné, navíc chobotnice jsou hodně specifické a ne moc probádané téma. U této knihy jsem ovšem narazil. Je na ní velice znát, že autorkou je žena, která se věnuje popularizaci vědy, především pro děti - kniha je psaná silně emotivně, a to jsem od literatury faktu zkrátka nečekal. O chobotnicích se píše přibližně v půlce knihy, zbytek jsou příběhy autorky a lidí, se kterými se při pozorování chobotnic setkala. Spousta informací je zajímavá, spousta jiných jsou autorčiny domněnky a vroucná přání. Od půlky jsem měl co dělat, abych ji pro přeslazenost neodložil.


Druhý díl Caladanské trilogie pokračuje tam, kde skončil díl první a jak název naznačuje, věnuje se především příběhu lady Jessiky. Oproti prvnímu dílu má tento o sto stránek víc, což je pro mě důvod pro o hvězdu nižší hodnocení, než jsem dal Vévodovi. Kdyby byla kniha o těchto sto stránek kratší, možná bychom byli ušetřeni neustálého omílání již řečeného, a to nejen v těchto dvou knihách. Zkrátka začínám být lehce alergický na všudypřítomné upozorňování na atreidský smysl pro čest, Shaddamovu nadutost, harkonnenskou ďábelskost a všechny ostatní prvky, které pak navíc neumožňují dodat postavám plasticitu a udržují je příliš ploché. Možná i proto se mi kniha četla o něco hůř a trvalo mi dlouho, než jsem se dostal na konec. Nicméně stále jde o příběh z mého nejoblíbenějšího sci-fi universa a těším se na jeho zakončení ve posledním díle trilogie a přímé navázání na začátek kultu.


Dracula je gotický román s prvky postmoderny, klasika, která se dnešní optikou může jevit až usměvně patetická a archaická, nicméně stále mající co říci. Jednoznačným plusem jsou grafiky Františka Štorma, podtrhující atmosféru příběhu. Povinná četba pro všechny milovníky hororu, nicméně jednou to stačí.


Jednou jsem kdesi četl názor, že to nejlepší, co dala Nirvana světu, je Dave Grohl. Já, i přes svůj veškerý obdiv a lásku ke Kurtu Cobainovi a jeho hudbě, s tím naprosto souhlasím a tato tu dojemná, tu vtipná, po celou dobu záživná, zkrátka skvěle napsaná kniha to jen mocně podtrhuje...


Na autobiografii jednoho z mých nejoblíbenějších herců jsem se náramně těšil. Přečetl jsem ji jedním dechem za tři dny, četba to ovšem byla bolavá. Ne snad stylem, ale zjištěním, na jak dlouho a jak hluboko se Perry do svých problémů dostal. Co prožíval během natáčení jednoho z nejslavnějších televizních seriálů, aniž by to bylo na jeho výkonu znát. Zpověď to je syrová, až brutálně otevřená a upřímná a jsem nesmírně rád, jak kniha skončila.
