Kuci12
komentáře u knih
S láskou, Lukov
Mariana Zapata
Kulti zůstává neporažen, ale Ivan Lukov mu dýchá na krk. Opět sportovní prostředí pro které mám slabost a opět hlavní hrdina pro, kterého budou mít slabost téměř všichni. Knížky od Zapaty mají stejný rukopis a pro někoho to může být již lehce otravné. Já sama se přiznám, že v některých pasážích jsem si říkala, hmm to už je na mě moc pubertální a dětské. Občas si hlavní hrdinové odporovali sami mezi sebou, ale kdo by tu řešil logiku.....Po téhle knize sáhnu ze stejného důvodu, jako když si pouštím romantický film. Takže příští léto se těším na nový příběh :-)
Za pět let
Rebecca Serle
Já sama nesnáším otázku, kde se vidíte za pět let. Znáte to, člověk si dělá plány a pán Bůh se směje...... Tušila jsem odkud vítr fouká, hned jak jsem si přečetla, komu je kniha věnována. Originální nápad, zpracování mi tolik povedené již nepřišlo. Slza neukápla z mého pohledu byl příliš velký tlak vyždímat emoce z každé stránky.
Chirurg
Petra Dvořáková
Ano, ale zároveň i velké ne. Psát, jako žena z pohledu muže - doktora, to je výzva. Napsáno skvěle pokud jde o formu, teď jen ten obsah. Minulost ovlivní budoucnost, ale nemusí se stát její alfou a omegou. Hynek chtěl všechno, ale vlastně nic proto neudělal. Je to blbec, ale pořád jsem si říkala, že přijde otočka v ději, bohužel ta, co přišla mi nestačila. I tak díky, jde o moje první setkání s autorkou a určitě ne poslední.
Stín olivovníku
Jo Thomas
Tři a půl hvězdy, už jen proto, že je léto a číst o slunné Itálii, olivách a celé té jejich horkokrevné povaze, vynikajícím jídlu a samozřejmě lásce je tak příjemné. Přiznávám začátek mi přišel zdlouhavý a lásku nečekejte ihned planoucí, jako Italské slunce, ale jak se říká: " Na dobré věci se vyplatí počkat."
Všechno nejlepší, Anno
Petra Jirglová
Možná je to tím, že sama dobře vím, jaké to je odletět do Anglie a hledat tam štěstí a nakonec najít "jen" sama sebe. Jaká je tam zima a to nejen v zimě, jaký neuvěřitelný bordel - opravdu bordel mají doma, kolik toustů dokáže snést lidský organismus a jak je potupné chodit do školy s dětmi, které mluví plyně anglicky a nechápou, proč vy jako stařena neumíte skoro nic. Můj příběh byl trochu jiný, ale to nic nemění na tom, že Anně, ač byla někdy doslova na pěst jsem celou dobu přála její happy end.
S pozdravem Carter
Whitney G. (p)
Začátek byl krize, alespoň pro mě. Nechápala jsem, hlavně proč Ari chová, jako 13 leté děcko a většina jejích použitých slovních obratů byla katastrofa. Přišel posun a s tím vzrostlo i mé hodnocení. Určitě znám lepší hate story. Konec to už byl zase moc velký výstřel. Ale jo, zkusím i další knížky od autorky.
Najděte si svého marťana
Marek Herman
Očekávání byla a to je vždycky problém. Některé úseky přinesly nadšení, občas přišly pasáže u kterých jsem si říkala ok, ale pak i části při kterých jsem nevycházela z údivu a ano pohádka o Popelce, byla už za hranou. Psané čtivě, ale smajlíci, vážně? Názor, že otec vlastně není tolik důležitý s tím se bohužel také nedokáži ztotožnit. Suma sumárum 3,5 hvězdy.
Nelituju ničeho
Colleen Hoover
Moje první knížka od CoHo a já vám teda nevím, ale mexická telenovela je oproti tomu slabý odvar. Děj mě vtáhl neuvěřitelně v tom by problém nebyl, ale jeho uvěřitelnost? Vážně takhle to ve světě nechodí. S každou další stránkou jsem se propadala do větších klišé, romantických gest a nelogického jednání.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Zlo plodí jen zlo. Další boj za "pravdu" a "spravedlnost" přináší ještě více zkázy. Rodinná sága na pozadí nejhoršího období v lidských dějinách. Skvěle napsané, bez patosu, ale s tolika emocemi. Troufnu si tvrdit, že nejlepší kniha tohoto roku. Tolik utrpení a všechno jsme si MY Lidé způsobili navzájem, což považuji za tu největší tragédii. Klobouk dolů, paní Lednická. Kdybych mohla dám ještě jednu hvězdu navíc.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Já vlastně nevím, co napsat. Jsem na pochybách a to se mi nestává často. Už podle anotace, jsem si říkala to mě jistě dostane, ale víte, co? Skoro nic. Ano lidské osudy té doby by měly proniknout ke každému, trochu s ním zatřást a pomoct nám si uvědomit, že i když dnešní doba není ideální, tak to, co museli zvládnout lidé před námi je opravdu něco jiného. Tak, proč se mi příběh tohoto trojlístku nedostal pod kůži? Bylo to odosobněné, ale přesto jsem cítila kdesi v pozadí, že jsem celou dobu tlačena k emocím. Prvoplánové a bez jakékoliv zásadního obratu v ději. Škoda, potenciál tohoto příběhu, byl obrovský.
Doufat znovu
Mona Kasten
Člověk otevře knížku a najednou je tu ten pocit, jsem zpátky a mám to tu ráda. Woodshill už se pro mě stal místem, kam se ráda vracím. Najdu tu své staré známé, se kterými se můžu proběhnout nebo projít okolo nádherného jezera, pak si skočíme do blízkého steakhousu, na dlabenec. Když dostaneme nutkavou potřebu nechat se potetovat víme kam jít a večer zakončíme v klubu a nebo půjdeme přímo k nim domů na párty a já si najednou připadám o deset let mladší :-)
Když porovnám čtvrtý díl s předchozími, byl o něco slabší, ale celkově krásně zapadá do série. Těším se na poslední Blaekův příběh. Škoda jen, že jsou příběhy vyprávěné pouze z pohledu žen, myslím si že pánský pohled by tomu dodal nový rozměr.
Cítit znovu
Mona Kasten
"Pro všechny, kteří nejsou tím, co se o nich říká." Každý díl, který čtu překonává ty předchozí, ale troufnu si říct, že porazit třetí díl série bude oříšek. Stejně, jako Sawyer i já si postupně víc a víc užívala toho "mimoňského podivína" a jejich společnou cestu. Samozřejmě jde v podstatě o pokleslou literaturu, všichni víme jak to dopadne, ale proč kruci ne. V poslední době víc než, kdy jindy chci při čtení vypnout a užít si příběh, který je jedna velká pohádka.
Šepot papíru a inkoustu
Lindsay Harrel
Prostředí Anglického venkova má vždy něco do sebe a je-li to v létě, ach bože moje cestovatelská dušička dostala pocit, že úplně vidí oceán, jeho příboj, maják na obzoru a i ten krásný strom. Všichni víme, jak to dopadne, ale nevadí to. Někdy potřebuji příběh, který si v klidu vychutnám místo toho, abych byla napnutá, jako struna. Nejvíc mě asi zaujal příběh Emily. "Vše, co v životě máme, jsou naše volby. Musíme se rozhodovat tak, abychom s tím dokázali žít - a také zemřít, až přijde čas."
Losos v kaluži
Markéta Lukášková
Mám ráda tenhle druh humoru, sama jsem často cynická, ale na konci knížky už ho na mě bylo místy moc. Styl vyprávění mi přišel, takový uchvátaný.....honem honem. Ale to, jak stále řešíme a obhajujeme svoje činy před lidmi, kteří dělají totéž akorát obráceně. Ano některé myšlenky mi mluvily přímo z duše. Víme to, děláme to a nechceme to. Myslíme si, že máme všechen čas světa a musím říct, že v této době, kdy smrt je všudypřítomným tématem, ať chceme či ne, mi pojetí nebe a pekla přišlo vhod. Věřím na znamení a teď snad ještě víc.
Věřit znovu
Mona Kasten
Spencrovy a Dawn jsem víc věřila jejich potíže a i lásku a celou cestu k ní. Samozřejmě tam občas byly místa, kdy jsem protáčela oči, hlavně u tématu - píši lechtivé knížky - no a co bože, v tomhle světe mi to připadá, jako nejmenší problém. Ale dějová linka Spencra mi přišla skvělá a celý Spencr mě tak nějak oslovil. No dobře, píši si ho na můj imaginární literární seznam manželů hned za Reinera Kultiho....:-)
Zapomenuté dívky z Paříže
Pam Jenoff
"Nejsmutnější na zradě, není samotná zrada. Ale fakt, že nikdy nepřichází od nepřátel, ale od člověka, od kterého by jste to nikdy nečekali." Příběh sám o sobě, má pár mezer a hluchých míst. Některé činny jsou dost nelogické a něco je omíláno pořád dokola, ale i když jde o fiktivní příběh, díky za něj, neboť si opět připomene, že hrdinové nebyli jen muži v přední linii, ale i ženy a civilisté, kteří se nebáli postavit zlu.
S láskou tě nenávidím
Jo Watson
S láskou tě nenávidím, tak nějak podobně to mám s touhle knihou. Začátek bezva, pak už to na mě bylo moc telenovelní, plné velkých gest, slov a celé to začínalo nabírat až moc nereálných rozměrů. Pak, ale přišel na řadu doslov autorky a ano, zase se to stalo. Moje sentimentální já, které celou knížkou bojovalo s mým reálně pesimistickým já, vyhrálo a to na celé čáře. Joo prostě pořád chci věřit, že se pohádky dějí. Láska vítězí a dobré konce jsou a budou součástí našich světů.
Muž, který už nikdy nebude spát vedle mě
Silvia Arazi
Příběh o životě a to nejen v manželství. O tom, že rozvod ještě neznamená konec a o tom, že někdy nový začátek může vést ke stejnému konci.
Osvětimská ukolébavka
Mario Escobar
"Mateřská láska, ta nezná hranic." Vzali jim všechno, ale lidskost si vzít nenechali. Příběh sám o sobě, je tak neuvěřitelný a silný, že je na šest hvězd. Bohužel, literární zpracování, mě nedokázalo, přesvědčit, jako jiné knihy.
Vánoční hostina lady Osbaldestoneové
Stephanie Laurens (p)
Trochu, jako anglický Kája Mařík a děti z Bullerbynu. Všechny postavy jsou kladné a když ne, po pár stránkách se napraví. Milé, nenáročné, ale bez překvapení.....ok jedině ty husy mě překvapily.