Muž, který už nikdy nebude spát vedle mě

kniha od: Silvia Arazi

„Dívám se na muže spícího vedle mě, který od zítřka navždycky bude mým bývalým manželem a pravděpodobně už nikdy nebude usínat po mém boku…“ Příběh začíná během poslední noci společného života po jedenácti letech manželství, které pomalu dozrálo k rozchodu. Lucie posléze prochází situacemi, bolestnými a někdy až komickými, které jí tato změna přináší do života. Niterné vyprávění plné osobních vzpomínek na dětství a drobných příhod všedního života postupně vykresluje celý Luciin příběh a ukazuje ji jako dceru, matku, sestru, kamarádku i ženu. V dětství neustále zastíněnou starší sestrou, s otcem skrývajícím zásadní tajemství a chladnou, sebestřednou matkou, jejíž život nabere ke konci dramatický obrat. Lucie je silná, upřímná hrdinka s realistickým pohledem na svět. Prochází všemi nejistotami a naprostou destabilizací, které rozvod přináší dospělé ženě, matce dítěte, a celé její rodině. Někdy si je úplně jistá svým rozhodnutím i tím, že svého bývalého muže už nemiluje, jindy má pochybnosti… Výborně napsaný román úspěšné argentinské spisovatelky s lehce nostalgickým nádechem přiměje čtenářky k novému pohledu na vlastní citový život. Muž, který už nikdy nebude spát vedle mě je zamyšlením nad láskou, manželstvím a osamělostí....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/412986/big_muz-ktery-uz-nikdy-nebude-spat-vedl-hQd-412986.jpg 3.271

Žánr:

Literatura světová, Romány

Vydáno: 2019, Metafora
Originální název:

La separación, 2017

Nahrávám...

Komentáře (28)

Kniha Muž, který už nikdy nebude spát vedle mě

Přidat komentář

Kory98

27 14. února

Příběh o jednom rozvedeném manželství, prožitcích, pocitech a naději, která možná neumřela. Kniha není úplně špatná, i když jsem na podobné téma už četla zdařilejší. Navíc nám umožní náhled do života lidí v Argentině.

monushka

2 22. ledna

Kraťoučká oddychovka na pár hodin. Na můj vkus byl příběh takový odfláknutý a nijaký.

janyska13

2 14.11.2022

Slabá kniha na rozečtení se po čtecí krizi také moc nezabrala... Vadilo mi skákání z různých časových linek do jiných...
V něčem jsem se tam trochu našla, i když postavy v průběhu byli o něco starší a řešili složitější věci....

GenaK

4 21.10.2022

Příjemná kniha na jedno odpoledne. Vyhovovalo mi zasazení myšlenek do kratičkých kapitol.
Kniha nenabízí žádné návody, rozuzlení, není protkaná žádnými výčitkami, nabízí pouze vhled do života rozvedené ženy, která bez větších emocí popisuje střípky ze svého života

Nildon2022

2 16.10.2022

Já jsem to vůbec nepochopila... Už vím, že nejsem cílová skupina. Rozvod jsem nezažila a pravděpodobně proto mi ta kniha přišla dost zvláštní. Na mě už ty kapitoly byly opravdu krátké a celkově mě to nebavilo. Neodkládám knihy, dočetla jsem, ale opravdu jen tak tak. Věřím, že si čtenáře najde, ovšem já těch 171 stran přetrpěla. Ani "konec" mě neuchvátil...

knihovna1

7 21.04.2022

Knížka se mi moc líbila. Má moc hezkou atmosféru. Krátké, čtivé kapitolky, myšlenky ženy. Kniha je optimistická a mile jižansky jiskří.

Snoopi

49 27.11.2021

Příjemně nostalgické, avšak bez zbytečného patosu. Osud ženy, kterou postihla ztráta jako spousty jiných žen - a přesto pro ni nepředstavuje tragédii, ale přijímá ji jako další životní výzvu. Nejde o žádnou litanii, ale o proces postupného smíření, vyrovnávání se s novou situací a nalézání sebe sama. Nemáme před sebou klasický příběh s dějem. Autorka s citem proniká do psychiky zralé ženy, zaměřuje se na její zážitky, úvahy, postřehy, vzpomínky a mnohdy vtipné náhledy do minulosti. Nenáročná oddechovka a milá jednohubka, v níž se najde mnohá žena.

"Pedro. Vzpomínám si, s jakou radostí jsem tohle slovo vyslovovala v prvních letech našeho vztahu. Písmena, která tvoří jeho jméno, klouzala po jazyce hladce jako sladké ovoce a mně se pokaždé během okamžiku vybavil jeho pohled, jeho vůně, vzpomínka na jeho kůži. Pedro, opakuju znovu, jenže po patnácti letech manželství, na pokraji odloučení, má jeho jméno nahořklou pachuť."
"Jako vždycky mě zaskočí slovo dámy. Ano, už jsme zralé ženy. Když vidím mladé, dvacetileté nebo třicetileté slečny, nedá se ten rozdíl přehlédnout. Všechno je jiné - pohled, pleť, hlas, způsob, jakým se smějí, prostě všechno. Už jsme nejmladší, to je pravda, ale pokaždé to člověka překvapí. Kdy jsme vlastně překročily tu hranici mládí, které se nám teď zdá tak zářivé a o němž jsme si myslely, že bude trvat navěky? Kdy jsme vstoupily do období, které pro nás bude vždycky záhadné a cizí a jemuž se říká dospělost?"