kuceju komentáře u knih

Člověk jenž nezná a nemá Ducha svatého, z této knihy nemůže mít zdaleka takový požitek jako dítě Boží. Velká škoda...

Nechápu co tady všichni řešíte. Dokázali byste napsat takovou knížku ve dvacetidvou letech? Dost o tom pochybuji. Lidé, kteří říkají, že Brisingr je nudný a že ho nedokážou dočíst je jen důkaz, že neumí dočíst pořádnou knihu a že se (většinou) vyžívají jen v takových těch amatérských detektivkách, slaďoučkých románech, komiksech, upířích deníčcích a jiných knižních bracích. V poslední době bohužel už jen málo lidí dokáže ohodnotit kvalitní četbu. Prosím, neberte to osobně.

Já si myslím, že Brisingr je opravdu dobrá četba a musím říct, že Paolini se překonal...

10 23.10.2013

Cožeto? To jsem snad jediná, kdo tu pěje ódy na Henryho Tilneyho? Úžasně vtipného, ironického a okouzlujícího mladíka s lehkým sebevědomým charakterem? Mě samotné se tomu nechce věřit, ale snad se mi zamlouval i více než pan Darcy, což je snad nemožné! Nicméně Catherine mě občas dost iritovala, chápu že paní Austenová má v oblibě naivní a důvěřivé nezkažené duše, ale tohle na mě bylo trochu příliš... Myslím, Henry by si zasloužil někoho trochu zajímavějšího, ale na druhou stranu chápu, že autorka tím něco zamýšlela...

8 15.02.2017

Neskutečně silným způsobem přiblížená kultura a život v Afghánistánu. Politický background dodává knize mrazivou opravdovost a čtenář je nejen emocionálně zasažený, ale z knihy si odnáší také fakta z historie, které se díky takovéto nezapomenutelné formě nevytratí “hned po testu“. Neskutečné svědectví o tom, čím si ženy v kulturách dominovaných muži a extrémním náboženstvím procházejí a proč jejich hlasy jsou jen těžko slyšet. Zároveň však díky tomuto statečnému boji demonstrují opravdovou sílu a nezlomnost žen, která je tu v porovnání s primitivní brutální mužskou silou něco neuvěřitelného. Zároveň je zde krásně vidět, jak extrémní náboženství a fundamentalismus nikdy nemůžou být správnou cestou, protože je to cesta násilí, která zanechává hluboké, bolestivé rány, ať už na těle či na duši. Velmi důležité svědectví, které by mělo být slyšet - právě toto jsou dějiny, které utvářejí dnešní svět a které jsou ve školách bohužel jen okrajovým tématem (narozdíl od pravěku:)). Člověk si uvědomí, jak se tu v Evropě vlastně máme dobře.
Poměrně jednoduchý jazyk a struktura mi nevadili, naopak to knihu činí dostupnou i mladším věkovým kategoriím, což si myslím, že je z edukačního hlediska velmi důležité.
Čteno jako povinná četba v angličtině.

7 03.03.2020

Je vůbec možné, že tu někde jsou stále tak krásní, čistí a bezelstní lidé, jako byl Joza? Cítím se jako Eliška a dokud nezasáhne nevypočitatelná ruka Osudu a dokud mou pýchu a předsudky nezlomí, dokud se ze mě nestane Hanule, nikdy nebudu schopna docenit a nalézt takové hodnoty v lidech kolem mě. Pokud tam však stále ještě někde jsou.

7 27.02.2020

Moje nejoblíbenější část je, když Will začne zpívat Starý vousáč Halt.....=P

7 19.05.2014

Thomas Tracy měl tygra. Byl to ve skutečnosti černý panter, ale to nevadí, protože on na něj vždycky myslel jako na tygra... Jednoho dne šel s otcem do města a spatřil cosi ve výloze rybí restaurace. „Kup mi toho tygra,“ dožadoval se. „To je humr,“ řekl tatínek. „Tak toho nechci,“ řekl Tracy.

Dlouho jsem jsem se s touto malinkatou žlutou knížečkou míjela v regálech v knihovně. Ale nikdy jsem se neodvážila ji vytáhnout a přečíst si první slova. Až do nedávna. A jediné na co jsem pomyslela bylo - kde jsi byla celý můj život??! A přitom na mě celou tu dobu nenápadně volala a čekala, jen abych po ní sáhla.. Ta rozkošná absurdita byla tím nelepším pohlazením, které moje dušička unavená vším suchým reálnem potřebovala.

6 27.05.2017

Nejlepší gamebook, co jsem kdy četla!!!

5 03.03.2014

Za žádnou pravdu na světě
ale jestli chceš,
za pětník ticha

Je chvíle, která půlí krajinu

Pokorný okamžik, kdy někdo za nás dýchá.


Tuto sbírku jsem nepřečetla jedním dechem. Čtení těchto křehkých veršů a přece pevných jako skála, byly pro mě tyto pokorné okamžiky, kdy za mě dýchal někdo jiný.

4 27.02.2020

„To my živíme Duši světa, a země, kde žijeme, bude lepší nebo horší podle toho, jací budeme my. A záleží na díle Lásky, protože když milujeme, vždycky si přejeme být lepší než jsme.“

Stejně tak mě má Láska k této knize nutí být lepším člověkem, pokaždé, když ji čtu. Prostá a přece nese důležité poselství, je pohlazením na Duši. Takový Malý Princ v brazilském hávu.

4 27.02.2020

Taky jste se hystericky řehtali po přečtení posledních vět epilogu? :DD

4 26.01.2016

Myslím, že tu bude pár menších SPOILERŮ i z dalších dílů ...Eragona jsem četla asi ve dvanácti. Totálně jsem ho zbožňovala, a nedokázala jsem si připustit, že by v něm něco bylo špatně. Teď zpětně si konečně uvědomuju, že má bohužel i pár mínusek. Zaprvé - jak říká Roselunda - amatérismus. Někdy je text takový prosťoučký, nedomyšlený a kostrbatý- a s mým smyslem pro perfekcionismus si toho bohužel dost všímám. Ovšem musím taky brát v potaz autorův věk. Mám patnáct a nedokážu si představit, že bych já sama takový příběh v tomhle věku vymyslela a napsala a to už pár rozepsaných "pokusů" mám. Paolini za tohle má můj obdiv.
Další, co mi vadilo, byl čas a vzdálenost, kterou urazili, když jeli do Teirmu a potom když jeli z Gileadu k Vardenům. To je prostě blbost... Potom mi trochu vadila Eragonova naivita. Sice je mi jasný, že patnáctiletý kluk bude naivní - stejně jako já a všechny jiný patnáctky :D - ale nad některými jeho rozhodnutími jsem kroutila hlavou.
A poslední, co mi asi v celé sérii vadilo nejvíc, byli elfové. (Sice se to týká spíš dalších dílů, ale nadvakrát se mi to nechce psát.) Ne, že bych elfy neměla ráda, ale v ODJ na mě byli prostě byli až moc úžasní, dokonalí, nepřemožitelní a nadpozemsky moudří. Nějaká ta chybička? Radši ne. I když...ta chybička by mohla být právě ta jejich dokonalost :D Někdy mě děsně štvali a měla jsem chuť jim nakopat.... Proč Eragon nemohl zůstat obyčejným člověkem? - protože úžasní elfové...grrr. Podání elfů v LOTRu se mi teda zamlouvá víc...
Tahle kritika ale neznamená, že by se mi Eragon jako celek nelíbil, jsem ráda za čas trávený s ODJ a myslím, že si celou sérii ještě párkrát přečtu...:) Jako plusko jenom podotknu, že autorova fantazie je záviděníhodná a rozhodně obdivuju promyšlenost celýho světa.
Sice je to v něčem copyright LOTRa, ale i tak... Safira byla ztvárněná opravdu skvěle a hrozně jsem se bavila při jejích výchovných projevech k Eragonovi :D
Moje nejoblíbenější postava je bezpochyby Angela (a Solembum). Kdykoli se na scéně objevila Angela se Solembumem, nedokázala jsem se ubránit pitomýmu uculování, případně řehotem. Opravdu by mě zajímalo, jestli Paolini napíše další knihu, ve které by byla nejen Angelina tajemství poodhalena. 4,45*

4 07.11.2015

Musím přiznat, že jsem čekala mnohem víc. Děj byl zmatený, člověk vlastně ani nevěděl jak se jmenuje ta země, na začátku knihy jsem dost dlouho nevěděla, o čem kniha vůbec je. Bylo to málo propracované, spoustu důležitých věcí autorka ani nepopsala. O romantické stránce nemluvě. Líbily se mi ale postavy a zahrada v Serafínině hlavě. Akorát mě nejvíc zarazil postoj k drakům - miluju draky, proto jsem po knize sáhla, ale to co z nich dělali mě opravdu znechutilo...

Nechápu, proč Christopher Paolini tuhle knihu považuje za nejlepší knihu o dracích co kdy četl. Jsou mnohem líp napsané knihy o dracích než toto (o dracích, které v knize nenávidí?) a to i mnohem lepší než Eragon.

4 14.06.2014

Úžasná knížka. Taktéž si ale myslím, že konec byl uspěchaný. Námět je úžasně originální a jsou tam výborné rady ohledně toho, co udělat se sourozenci, když vás štvou......=P

4 12.06.2014

Hezká, vtipná kniha. Asi jedna z nejlepších knih ve kterých hrají hlavní hrdiny zvířata.

4 01.06.2014

Moc hezká kniha. Když jsem byla menší, naprosto jsem ji zbožňovala. Jak se ale má čtecí zásoba zvětšovala, šla do pozadí. Potom jsem se k ní zase vrátila, uvědomila jsem si, že jsem snad nečetla žádnou knihu, ve které jsem se tak vžila do prostředí knihy, které mě naprosto uchvátilo. Úplně jsem tu knihu cítila, jako kdybych stála kousek od scény všechno to bylo skutečné. Jen dějem malilinko zaostává. Ale stoprocentně doporučuji!!!

4 18.05.2014

Vypadá to, že Flanagan zase stoupá vzhůru! Předchozí díly mě celkem zklamaly (ne, že by nějak moc, protože HU nemůže být nikdy tak hrozné), jako například Králové Clonmelu a Ztracené příběhy, ale byla jsem dost překvapená, protože jsem si myslela, že to bude nějaká slátanina (nic proti Flanaganovi), která to totálně pokazí. Kupodivu ne. Flanagan prostě ví, jak na to. Ale přece jen mě zklamala a dost naštvala jedna věc. A to, že zemřela všichni víme kdo..., pak také dost velká shoda okolností (ohledně Ruhla a konce). A následovně samotný konec, který mi přišel trochu moc a zbytečně dramatický. Ale toho si nevšímejte. Já si totiž vždycky musím najít nějakou vadu, takže kdybych ji nenašla, tak to je fakt dost dobrá kniha - tedy pro mě. =P A moc doufám, že Flanagan bude pokračovat.

4 02.04.2014

No, tohle je možná tak.......NAPROSTO ÚŽASNÝ! Celou trilogii jsem zlhtla cobydup a zopakovala jsem si to ještě tak 3x a vůbec jsem nelitovala. Nejvíc jsem si oblíbila Xemeriusovy kecy, ty jsou naprosto luxusní!

4 22.02.2014

Mile překvapena. 442 let před naším letopočtem a přece tak nadčasové dílo. Myslím, že to bylo u této knihy, kdy jsem dospěla silnému uvědomění, že jako lidé jsme pořád stejní, se stejnými touhami, prohřešky, hrdostí, city... A nemění se ani to, že jsou zde stále Zákony, které jsou nad ty naše lidské. Ani to, že pro ně stále umírá mnoho krásných a ušlechtilých bytostí, jako byla Antigona. Její schopnost nebrat si prohřešky své rodiny příliš osobně, její síla a oddanost jsou mi v mnohém velkou inspirací a povzbuzením.

3 27.02.2020

„Sbohem přátelé!“

Alexandr Sergejevič Puškin, s pohledem na knihy.

3 27.05.2017