KočkomilkaJana komentáře u knih

Upřímně jsem si na dvacátetřetí stránce říkala, že takový odpad jsem dlouho nečetla. Nic moc v knize zatím (a ještě dlouho!) nedávalo smysl, jazyk byl pomatený a uměle vyvolávané napětí vyloženě drásalo oči i duši. Do toho se autor čas od času upsal a některou informaci podal dvakrát. K jeho smůle pokaždé jinak. Ale to bude spíše vina těch, co to kontrolovali před vydáním. Stejně jako jazyk překladu by mohl znít více jako čeština. Všeho všudy si člověk do půlky knihy říká, že Danovi Brownovi se smějí odborníci a lidé, kteří se orientují v problamtice - pro laiky je to napínavé čtení (i když tuší, že jde o pohádku). Tibor Rode doslova sesmolil něco, co opravdu více než půlku knihy vyznívá ještě legrčněji než celá série Stmívání.

1 08.11.2020

Je to příjemná oddechovka na jeden, maximálně dva večery. Postavy sice nejsou nic extra, ale působí příjemně. Místy nuceně, ale příjemně. Winter je samozřejmě oproti ostatním postavám vypracován kvalitně. Jeho minulost se krásně protíná s přítomností, pokud je na to zavedena řeč, autor si s ní umí poradit a nenuceně ji zapojuje do vyšetřování. Dokonce není až tak rušivá. Na to, jak často se k ní autor obrací. Rovněž psychologické profilování knihu i příběh prolíná a čtenáře osvěžuje jako čerstvý vzdoušek. Opět - nic extra originálního, ale hezky zpracovaného. Znovu a znovu se v knize potvrzuje, že autor má hlavního hrdinu dobře napsaného, promyšleného a je vám sympatický.

1 03.11.2020

I přes vleklý a nezáživný úvod jsem nakonec byla potěšena, že autorka opravdu vysvětlí, o čem sex v budoucnosti bude. A za to u mne má plus. Rovněž za pohled na sexualitu ať už z pohledu pouze dvou biologických pohlaví nebo moderního konstruktu bezpohlavnosti či milionu pohlaví. Musím autorku pochválit, že podala krásný obraz lidí věnující se BDSM pornu. Jsou to normální lidi, jen mají rádi krapet jiný sex. A o tom, přátelé, je celá kniha. O tom, že nejsem stejní a máme každý rád něco jiného. A že dnešní doba nám dovoluje si užívat téměř jakékoliv naše tajné představy!

1 23.07.2020

Pandemie je klišé nad klišé. Kanaďan Kalla jel asi podle scénáře nějakého amerického filmu, jinak si to neumím vysvětlit. Jména protagonistů jsou tak stereotypně směšná! Když k nim přidáme klasický vzhled superhrdinů - ať už vědátorů, agentů či záporáků - je to první větší ne pozitivní pocit z knihy či příběhu. A pak chyby, které trknou. Sice upoutají jen na chvíli, ale i tak snižují věrohodný prožitek. Tři návštěvníci přijdou do nemocnice, kde mají všichni roušku, ale ti tři ji mít nemusí? Vážně jde každý zelenáč na meeting s prezidentem USA? Nebo se jen tak scházejí na kávičku se supertajným agentem “Bondem”, díky kterému vzniká i domnělý milostný trojúhelník? Co mi ale opravdu vadilo, tak nepřítomnost bezpečnostních kamer v hotelu. Jde o fikci z doby po pádu Dvojčat (konspirační teorie se promítne i v Pandemii), tak jak to, že nikde nejsou kamery, díky kterým by se dalo cokoliv dohledat a spojit? Je to pro mne natolik silný rys příběhu, že mne znechutil jen o něco málo více než fakt, že lékař a specialista na pandemie přijde s myšlenkou sledování telefonu dříve než agent CIA…

1 21.03.2020

Co se týká samotného vyšetřování vraždy. Nebylo nezajímavé, mělo relativně logickou posloupnost a daly se hezky sledovat vodítka, která se válela všude kolem. Bergman nic netajil, to spíše všichni kolem něj. Kroky, které podnikal, vycházely ze situace, ve které byl. A to dokonce i na úplném konci - i když jsem na chvíli nechápala, proč šel, kam šel, ne jinam. Přístup norského vyšetřovatele byl lidský a příjemně zahraný do autu. Ale povahám lidí nešlo moc dobře věřit. Autorka se dle mého moc snažila udělat více tajemství, než bylo třeba. To, že z těch cca 300 stránek vykřesala kvalitní zápletku a vyřešila i nejeden problém navíc, to byla příjemná třešnička na dortu.

https://kockomilkaknihy.blogspot.com/2020/02/zmizela-v-mlze.html

1 06.02.2020

Ale nechci být jen zlá. Příběh, přestože je banální, zaujme. Má obstojné zvraty, i když se dost odvolává na předchozí díl, dost sám vysvětluje. Zločinci umí být nechutní a brutálně zvrhlí - ale když to podá žena, tak nějak více to člověka nutí zlehčovat a je v tom obecně více sexuality. Navíc jde hodně poznat, kdy Brenda píše harlekýnku a kdy bruslí na tenkém ledě thrilleru. Děj knihy pěkně odsýpá a je zajímavý i přes to, že oběti nekladou před smrtí zásadní otázky, že Evelyn nerozkrývá karty (místo toho se topí v minulosti). Jde o hodně lobotomické čtení, které ale nekřičí do světa “jsem harlekýnský odpad”. Navíc mne osobně donutil pořídit si jeho pokračování (v angličtině, takže buď mám už absolutně vykojený mozek, nedostatek sexu nebo Novak není úplně marná) a to i přes to, že vlastně vím, jak dopadne, protože se to dá najít všude, kde se o jejích knihách s psycholožkou Evelyn píše.

1 27.09.2019

Při čtení knihy se nedokážete zbavit dojmu, že vám něco nehraje. Jaksi nemůžete uhádnout vraha, protože vyšetřovatelé jsou jaksi úplně mimo a to vás štve - nemáte kvalitní materiál pro vlastní úvahy a pátrání. Celkově jde o detektivku, která je spíše oddechová. A opět jde o příběh, u kterého máte co dělat, abyste na konci čtení knihu neprohodili oknem. Možná je to jen můj dojem, možná jsem zhýčkaná Christie - konec prostě být musí a nic otevřeného bez náznaku není dokončené (možná proto nemám ráda Nesba)... Ale přečtu si jistě další díl, abych mohla posoudit pořádně :)

1 10.01.2017

Kniha se nečte lehce. Je extrémně zajímavá, je neuvěřitelně nabitá fanatismem vraha a dokáže strhnout k přečtení 100 stran jedním dechem. Jenže její neuvěřitelnou slabinou je náročnost změny úhlů pohledů, přeskakování v čase a pro větší prožitek i neustále sledování času (nadpisů kapitol). Abych vás nevyděsila - knihu z nakladatelství Host o 534 stranách jsem odkládala jen velice nerada. Zamilovala jsem si ji. Ale neskutečně mne týrala. Jednou jste v hlavě doktora, co hypnotizuje, podruhé se na svět díváte očima jeho ženy a vzápětí sídlíte v myšlenkách hlavního detektiva Joony … Právě z různosti postav se občas vrátíte v čase a než si uvědomíte, co v té chvíli dělala ta či ona postava, trošku vás to ze začátku rozhodí. Ke konci už tolik ne, protože hltáte text všemi smysly a chcete vědět, jak to dopadne.

1 16.12.2016

Jako celkové hodnocení knihy bych si dovolila zvolit větu přímo z knihy:
Dobré, ale přeceňované. Až moc témat. Aranžmá děj zbytečně komplikuje.

1 13.11.2016

Miluji tohle shakespearovské dílo. Láska a smích, dokonalost sama.

1 21.08.2016

Skvělá kniha u které jsem se ale nemohla zbavit pocitu, že to je tak nějak jako Mlčení jehňátek. Samozřejmě ne doslova, ale ten koncept. Každopádně jsem knihu četla jedním dechem, nechtěla jsem spát, jíst ani pít. Je vážně dost hodně poutavá, na dynamický a svižný děj a ten konec .... Prostě dost dobrá kniha.

1 21.08.2016

Úžasné propojení dostihů a gastronomie. Skvělé zakomponování aktuálního Maga vaření. Francisovky miluji a tahle jen potvrzuje, že jde překročit i dokonale a vytvořit dílo dokonalejší. Těším se na další knihu!

1 21.08.2016

Této knize bych dala hvězdiček i 10! Nejen obsahově, ale i fyzicky, nádherně zpracovaná kniha! Těch detailů! Jen mne hrozně mrzí, jaký kolos ta naše policie je a jak moc se brání pozitivní změně....

01.09.2023

Ve všech akčních knihách jsou detektivové superhrdinové. Málokdy jde o normální lidi. V Posledním nadechnutí byl vrah nadprůměrně inteligentní a své plány měl propracované, takže relativně uskutečnitelné - protože jak odstraníte kamery a vyměníte SPZ u aut, můžete si v knize dělat co chcete. Detektivové pak byli normální chytří lidé, kteří dobře odváděli svoji práci. Že měli svoje manýry, aby působili více americky, autorovi odpouštím. Protože nikdo z nich neměl žádnou superschopnost. Nikdo netrpěl brilantními dedukčními schopnostmi. Nikoho nepostihl colombovský komplex, že by hned tušil vraha a šel po něm. Nikdo neovládal žádný bojový sport, neřídil jako profesionální závodník nebo svou střelou nikdy neminul. Možná u jednoho detektiva šlo o zázrak nebo o tajně trénovaného potápěče, že nezůstaly následky, ale jinak právě pro tento fakt - absence superschopností - bych knihu doporučila jako průměr - neurazí a zaujme.

03.04.2023

Nemám nic proti komixům. Zrovna nedávno jsme z půdy snesli pětiletému synovi Pink pantera v komiksovém vydání a s radostí jsme si ho prohlíželi a četli. Enola a Mycroftova nebezpečná hra je vizuálně opravdu krásná. O kresby se postarala Giorgia Spositová a barvičky doplnila Enrica Angiolini. Jména mně osobně nic neříkají, ale provedení se jim povedlo. Vycházely z filmové předlohy Netflixu, takže jsem se na Sherlocka těšila. Horší to bylo s textem. O ten se postarala Mickey Georgeová a byl suchý a těžkopádný. Ať se holky kreslířky snažily o napětí a akci sebevíc, smysluplné dialogy či větší hloubka či nedejbože mysterióznost, která každou holmesovskou akci doprovází, se vytratily.

01.04.2023

Celkem zajímavé pro mne bylo zjištění, že Connor byl větší sympaťák než většina těch nafoukaných boháčů z jiných sérií. Byl pozorný a pečující tak moc, až jsem si říkala, že takový ROZHODNĚ žádný chlap být nemůže. I tak na něm Mathewson hezky vystavěla návod, čeho by si muži u žen mohli všímat a co by je mohlo potěšit. Jasně, že šlo o kýč a klišé o sebe zakopávalo navzájem! Ale když se proti Connorovi postavila malá a sexy (Proč jsou ty holky malé? Chci být taky malá a ne 173 cm vysoká!!!) Rory s neskutečnou zálibou v horké čokoládě a tvrdohlavostí vznikla parádní výbušná dvojka.

30.03.2023

Hlavními hrdiny romantického příběhu jsou mladá Rose a o maličko straší Dean. Statečně mu sekunduje jeho mladší bráška Nial. Ten nejspíše bude dobývat mé srdce ve třetím díle. Rose představuje exceletně vychovanou a dost prudérní mladou dámu, která se nepřízní osudu dostala do trablů. Z těch jí pomůže sexy mladý podnikatel Dean, který má k prudérnosti daleko. Když se ti dva dostanou k sobě, čteme o dvou rozdílných osobních světech i pohledech na život. Překvapivě Rose není oslnivě krásná a Dean má také pár chybiček. Klišé, ale v podání Luky neskutečně rozkošné. Zápletka vystavěná na skutečnostech a ne náhodě - toho si, přátelé, važte! Obzvláště v moderní romantické literatuře, kde jde především o kvalitní sex. Který mimojiné Luka umí popsat naprosto dokonale skvěle a úžasně. V Lovci věna jsem byla nadšená a u lesního klenotu jsem předla blahem.

11.03.2021

Jistě, autorka se musela v domnělém konci trilogie vypořádat s mnoha otazníky. A opravdu se s mnoha vyrovnala. Ale jsou pokračování. Takže buď je autorka chamtivá, nebo podlehla čtenářům nebo potřebovala ještě vysvětlovat. Ať tak či onak - chápu, proč šamanstvím potřebovala řešit problémy. Na můj vkus jej tam bylo moc na úkor romance. Dokonce tak moc, že mne to otravovalo a nechtěly se mi ty scény číst. Měla jsem tendence části přeskakovat. Tyto pasáže zachránilo jen to, že série Hřbitovní královny má pouze šest dílů a lockdown v České republice teprve začal. Brzy bych se sérií skončila. I přesto, že kvalita kolísá, čtení mě baví a mám tu nemastnou neslanou Amelii vidící duchy ráda.

Na druhou stranu detektivní zápletka má hlavu a patu. Je logická. Proč za Amelií duch přišel, proč ji požádal o pomoc. Samozřejmě klišé, že nezná vraha. Podpořeno faktem, jak zemřel. Proto nemůže odejít dál. Nevadilo mi, že si na vše musela holka dojít sama. Vadilo mi, že všechno byla pouho pouhá náhoda. Že autorka nevyužila možností, které paranormalita nabízí. Možná by to pak bylo klišé nad klišé. Věřím ale, že Stevens je natolik dobrá, že by to napsala opět čtivě. Výsledek vyšetřování působil roztomile. Dokonce díky němu usvědčení vraha nezanechalo ve čtenáři pouhý WTF? moment. Z nějakého důvodu se Stevens rozhodla děj uspíšit. S využitím vedlejších postav jej sice vykreslila obstojně. Jenže při dalším zamyšlení působil nahodile, rychle a dost hloupě. Měla prostor pro větší wow efekt a akci.

02.03.2021

Jakmile příběh nabere tempo, díky kterému jsem si předchozí díl zamilovala, budete možná trochu rozpačití. Autor se snaží dohnat absenci akce v první části knihy a tak velké a významné události seká vedle sebe jednu za druhou až jde hlava kolem. Místy autor kostrbatě ujede, ale brzy se srovná na kvalitu prvního dílu. Dokonce se autor polepšil a přidal více popisů krajiny a Grónska jako země. Což se úžasně čte. Na rozdíl od útrap mladého hrdiny novináře, který působí stále jako loutka zmítaná událostmi s pekelným štěstím. I to se ale dá překonat, neboť autor v rámci přírody zahrnuje do svého díla rozkošnou a nevinnou intimitu Matta a Tupaarnaq. Což v porovnání se zvěrstvy na následných stranách tvoří dokonalý protiklad.

26.07.2020

Abych své pocity nějak shrnula. Jsem moc ráda za uzavřené konce všech více zmiňovaných postav. Fandila jsem jim přesně tak, jak skončili (až na toho novináře, tomu bych přála mnohem horší věci). Drobnosti, které mi neseděly na konci druhého dílu série zde byly vysvětleny a dokonce ne stupidně. Ono týkaly se případu a ten byl zpracovaný bravurně. Čtečku tedy vypínám s pocitem, že autor knihu pojal hodně dobře, rušivé elementy se vyskytovaly, ale daly by se přehlédnout, kdyby nenapsal svůj typický závěr s vyřešením případu. Pokud bude pokračovat v sérii, protože konec není uzavřen pokračování (i když bude dost kliše, pokud nepřijde s nějakou novinkou), ráda si jej přečtu.

https://kockomilkaknihy.blogspot.com/2020/03/clona.html

28.03.2020