KočkomilkaJana komentáře u knih

Ačkoliv hodnotím dílo jako průměrné, velice mne autorův úpadek mrzí. To, co nesnáším na Nesbovi, to Minier zařazuje do svého repertoáru už v druhé knize (v předchozím díle jsem mu to odpustila, neb jsem si myslela, že zkouší nějaké novinky v psaní). Jakoby najednou nepsal severskou krimi, nebo tomu alespoň brutalitou odpovídající vraždění, ale snažil se nachytat co nejvíce prostoduchých čtenářů. Lidí, kterým je jedno, jak moc hloupé ovce z nich autor dělá, nebo k tomu má alespoň nakročeno. Minier ve čtvrté knize úplně pohřbil sám sebe, svoje možné kvality a z nadprůměrně zajímavého autora kles do vod průměru s občasnou perlou. Jeho jediným kvalitním počinem zůstává Martin Servaz, který i přes svůj neustálý nitrozpyt dokáže zaujmout, pobavit a donutit k zamyšlení.

1* protože od utrpení dospělých lidí přesedlal i jinam. A to se nepromíjí. Kvalitativně v obecném měřítku by zasloužil 2-3*.

4 23.05.2019

Ačkoliv to bude znít nezodpovědně - tuhle knížku jsem si koupila (teď znovu, neboť minulou jsem půjčila...) jako návod na moji první kočku :) Nevím, ale moje kočka Summer to asi vždy pozná a je u mne, když si ji čtu - takže vlastně čteme spolu :)

4 11.02.2016

Jsem ráda, že Vesmír rozhodl jinak je poměrně útlá knížka na den a noc. Pohladí po duši, přiměje se zamyslet, nezabíhá do hloubky vážných témat (jen k nim pobídne) a čekáme od ní, že je primárně o vztahu a reálie jsou na druhém nebo i posledním místě - prostě je tolik neprožíváme (plus jsou originální a zajímavé, paralelní vesmíry a cestování nebo hodinky - to vše bylo jednoduše osvěžující). Žádné ucajdané či zdlouhavé popisy, ale hezky zaměřeno s jasným cílem. Jsem spokojená.

3 05.12.2023

Kniha na jeden den či noc. Povedená, milá, sladká - vše, co člověk v depce potřebuje. Ale upřímně byla kočka až moc dokonalá a to mne trošku rozladilo.

3 01.09.2023

Příběh o mladé mamince “postiženého” dítěte, která musela dát vše všanc, aby uživila sebe a dítě (na něhož táta nekašle, ale ani neplatí), je příběhem plným bolesti, síly, houževnatosti a odvahy. A taky lásky.

Brečela jsem pokaždé, když Zoe řešila práci, školku, přístup ostatních dětí k synovi. Brečela jsem, když začalo vyplouvat na povrch tajemství domu. Brečela jsem… Tím bych asi shrnula celou knihu.

3 09.10.2021

Na knize bych mimo úžasný humor Viktora vyzdvihla reálie Brna. Kdo byl alespoň jednou mladý a bezstarostný a potloukal se Brnem, místa v knize popsaná si může pamatovat. Mlaskala jsem slastí, když si dával detektiv kávičku v Air Café. Jak ladila se zápletkou, ach, prostě nádhera. Mám takový pocit, že i scéna z lesa nebude úplně vycucaná z prstu. Autor mimo to staví příběh na ověřitelných informacích. Wikipedie, chytrý telefon a můžete pátrat s Viktorem! Než dojde na finální lov, vše odborné je v knize zakomponováno nenuceně a umně. Abych ale byla fér, reálie a vtip pojený s Brnem nemusí každý pochopit. Kniha tak může kousíček své dokonalosti ztratit.

Kniha na mne chvílemi působila jako úniková hra. Je totiž krátká, nemá ani 200 stránek. Čtete a závodíte s počtem stránek. Přijdete na to dříve než Viktor? Máte přece jen stejné startovní pozice. A stránek ubývá, příběh graduje, zamotává se, aby se zjistilo, že pod svícnem je tma a Viktor je skvělý detektiv. V mnoha ohledech mi Náplava připomínal Filipa Marlowa.

3 09.03.2021

Kniha nebyla celá špatná. Odkaz na Opičáka byl moc pěkný. Motiv vraha byl lidský, komunikace skrz noviny originální. I to, jak se dostala k policii. Samotná část tohoto vyšetřování byla relativně dobře napsána, bohužel ke konci se začalo vše motat a tak vrahovo dopadení vyšumělo a pozornost získala laciná návnada na konci. Porter a jeho lov Opičáka byl extrémně odbytý. Měl by co do sebe, kdyby mu autor věnoval patřičnou pozornost a vyhrál si s detaily. Protože nikdo není tak blbý a naivní jako Sam Porter v Páté oběti. Nejenže přišel o smysl pro humor, který hodně zle doháněl Nash s Clair, on i ztratil policejní cit. Že by s odznakem odevzdal i notnou část mozkových buněk? Každopádně rozumu autor nedopřál ani federálům, kteří se v případu plácali od jedné "wow" scény k druhé, ale výsledkem byla jen další změť informací, která má vrcholit v díle třetím. (nejspíše)

Ať se snažím jak se snažím, druhý díl série s vyšetřovatelem Samem Porterem je katastrofa. Nejenže docházelo u vyšetřovatelů k hrubým chybám, ale díky množství pohledů na velké množství “případů” nevyzněly ani kvalitně vymyšlené vraždičky. Napětí hodně klesalo, protože než se čtenář znovu dostal k předchozí pasáži některého z vyšetřovatelů nebo Sama, bylo kouzlo to tam. Autor se nejspíše snažil připravit půdu pro vyvrcholení trilogie. Nakonec to ale působilo jako milion a jeden nesmysl byť s dobrým nápadem a profesionálním provedením. Podle mne se autor sám v pavučině příběhu ztratil. Knize pak už vůbec nepomohl závěr. Který chyběl téměř úplně. Prostě ho autor zabil, jako všechno ostatní, co v knize bylo jen trochu kvalitního.

3 27.08.2020

Příběh jako takový je relativně čitelný. Jen co se zorientujete, kdo je kdo, začne vám v hlavě vířit plno nápadů, kdo je vrah. A protože Červenák píše skvěle, vůbec vám nevadí, že na pointu přijdete ještě dříve, než vám ji cca v polovině knihy přednese sám autor. Ne na zlatém talíři, samozřejmě. Já jsem od té chvíle začala fandit temné straně a prvorozeným jsem tu smrt přála… I nadále ale pokračuje bystré vyšetřování a sbírání stop. Trochu jsem se nemohla ubránit domnění, že triu důležití lidé skáčou do cesty. Ano, ti lidé měli zájem o vyřešení vražd, ale že byli všichni (někteří až po setkání s kaprálem) natolik sdílní a nápomocní? No, nic nemůže být dokonalé, že? Nesmím opomenout fakt, že “tváří tvář” smrtelnému nebezpečí se jedna dáma a její choť chovali dost nerodičovsky.

3 06.08.2020

Příběh Karanténa není špatný. Po jeho přečtení možná tuším, proč mají lidé Maye rádi. Hodně, opravdu hodně mne oslovil MacNeil - svěží závan v řadách policie (fyzicky i psychicky). Pokud se na moje doporučení rozhodne ignorovat anotaci, tak samotným slovům autora na přebalu knihy věřte:

Když jsem před patnácti lety napsal Karanténu, nikdo se s tím nedokázal ztotožnit. Teď to dokážou všichni.

3 24.07.2020

Když odhlédneme od osobních problémů vyšetřovacího týmu, dostaneme dvě třetiny knihy vyplněné vatou. Cukrovou vatou. Ne tedy, že by příběh byl sladký (ale není ani tolik morbidní, jak by člověk čekal). Ale tak jako z cukrové vaty po okamžitém požitku nic nemáte, tak než policisté vyslechli svědka a spojili obrázek se jménem, o nic víceméně nešlo. Příběh nebyl nezajímavý, jistě se může někoho dotknout, ale byl zdlouhavý. Bjork ani pořádně nespecifikoval časový rámec, takže se čte a čte a čte a pak najednou díky vrahově kapitolce získáte motiv a porozumíte mu (dobře zpracovaný!) a teprve nastoupí akce.

více na https://kockomilkaknihy.blogspot.com/2020/03/sova.html

3 23.03.2020

A právě tím narážím na problém knihy - několik linií, které se možná protnou a dílo jako celek bude grandiózní. Eeee, nebude. Fakt ne, tady se Jussi hodně sekl. Přeskakování z příběhů je rušivé. V mnoha knihách stupňuje změna úhlu pohledu napětí. V Selfies si nejste jistí, kdo je kočka, kdo je myš, co tam sakra zase dělá psychicky zdeptaná Rose a proč najednou řešíte homo-vztahy a penzista objímá nějakého chlapa na vozíku, co bydlí s Carlem (jasně, pokud znáte pozadí, nepřijdou vám některé věci divné a rušivé). Samotná drobounká zmínka o selfie jako módě doby, kterou v knize najdete celkem vtipně použitou, která vyřešila celý případ, je slabá. Na autora tohoto kalibru snad až ubohá.

https://kockomilkaknihy.blogspot.com/2020/02/selfies.html

3 06.02.2020

Upřímně, na Carterovi mne nejvíce baví provedení vražd a jejich popis. Pokud bych chtěla sledovat detektivovy myšlenky, jak k řešení přišel, zvolila bych evropského autora nebo Deavera. Detektiv Hunter totiž krásně doplňuje vraha, vysvětluje možné a nemožné nejen psychologické jevy, sbírá vodítka a vše náležitě komentuje. Ale proč pak najednou během milisekundy ví, kdo je vrah? Jak na to přišel? Jak najednou ví, kam má jet a koho čekat? To se sice dozvíme, ale není to uspokojivé vysvětlení. Ano, samotný závěr a uzavření případu je hodno uznání, ale pořád jde spíše o uznání vraha a jeho geniality, kde složkám spravedlnosti se daří díky zatracené náhodě. Přijde mi přehnané, aby jeden člověk, co nespí, najednou viděl výsledek. Jasně, mám ráda i Ricciardiho, co vidí mrtvé - ale zdaleka to není tak přehnané jako Carterova genialita policejních složek.

3 15.08.2019

http://kniznidira.blog.cz/1905/mraz-od-kone-bez-hlavy-k-chlapkovi-v-plastence

3 03.05.2019

Úžasná dějová linka, kdy vlastně nevíte, kdo je dobrý a kdo je špatný. Čtení jde samo od sebe, přímo text hltáte a nechcete skončit ... Tak nějak tušíte, kdo je kdo, ale pořád si to nechcete připustit a fandíte rodině. Zajímavé vztahy, zajímavé pojetí myšlenkových pochodů a! přijde mi, že jednou se autorka i sama dostala do úzkých s jednou postavou a jaksi tam byla navíc. Ovšem to je můj pocit, třeba je to tím, jak vášnivě jsem knihu hltala očima :)

3 20.10.2016

V dnešní době je obtížné najít fantasy knihu, která nebude plytká, nadupaná dějem od první do poslední stránky, kde vyčerpáním padne vše, o co se autor snažil. Zuzana Hartmanová pojala Kosti pod mechem povídkovým stylem. Chápe dynamiku příběhu. Respektuje ji a rozvíjí příběh, který si opravdový fanda fantasy užije. Nečekejte od knihy honbu za senzací. Čekejte poctivost, úctu a dodržování hodnot. Dobrá, abych vás nebalamutila, na kapku krve čas od času v příbězích z dob Nerghana narazíte.

2 22.04.2024

Pokračování série s forenzní psycholožkou a agentem FBI nemá svou recenzi na blogu ani Databázi knih. Možná ani mít nebude, protože šlo o tak průměrné a celkem neuspokojivé dílo, že se mi jednoduše nic psát nechtělo. O čem totiž povídat? Že se postavy pomaličku, ale opravdu pomaličku, vyvíjejí? Že autor jede v zažitém stylu jedničky, kdy do zajímavého příběhu motá minulost? Sice V temnotě obsahuje i pár zajímavých momentů s novinářem, ale matka jedné oběti a počínající romantický vztah našich hrdinů to celé kazí. A to nemluvím o té rušivé minulosti, která dává celé FBI na frak. Za přečtení kniha stojí. Násilí, s jakým se v příběhu potýkáme je vykresleno do detailu, lov vraha je také napínavý a vcelku logický. Jenže to není kniha, kvůli které bych ráno vstala dřív, abych napsala plnohodnotnou recenzi.

2 07.04.2024

Dávam malé hodnocení. Dala bych i menší, ale celistvost Carmen v různých situacích byla skvěle zpracovaná (bohužel to kolem v každé z linií příběhu už ne) a šlo o vánoční Edinburgh - to je ta druhá hvězdička. Jinak všechno, co bylo zajímavé, co by v podstatě vydalo za samostatný román, bylo jak z rychlíku.

2 24.11.2023

Jde o prvotinu, takže chápu, že to má nedokonalosti. Ale čtivá detektivka je, na vyjadřování si člověk zvykne. Myslím si, že potenciál jako autorka Bechynková má. Ale chtělo by se to ve vlastní tvorbě, té románové, ještě hodně vypsat.

2 01.11.2023

Příběh To přichází děsy mi přijde skvěle zvládnutý. I když Novotný skáče z obrazu do obrazu, vše pomaličku splétá dohromady tak, aby vás nejen překvapil, ale i mistrně skryl odpovědi na otázky, které čtenář v hlavě má od prvních stránek. Thriller To přichází děsy je nejen temný, napínavý a zamotaný ve vztazích a jménech, Novotnému se povedlo do povídání schovat jednoduchost moderní doby a krásnou bodrost vlka samotáře. Až na to, že jsem nenašla místo, kdy měly přijít děsy, se mi situace kolem několika chlapců a dívek četla skvěle. Občasný překlep, shoda podmětu s přísudkem - chyby většinou byly v pasážích, kdy napětí stoupalo, takže jsem je dokázala přejít.

Celá recenze je (nebo brzy bude) na webu Knižní Díry.

2 18.06.2022

Myslím si, že i ukvapený závěr celého prvního příběhu první trilogie, neodradí děti v dalším čtení. Sama, kdybych nepsala recenzi, bych po Světě bez princů okamžitě sáhla a chtěla vědět, co se s holkama stalo. I když je závěr více než výmluvný, zajímá mne, jak autor na příběh naváže. Nebudu si po dočtení nejspíše pamatovat všechna jména a všechny schopnosti postav, zůstane mi ovšem úžasný zážitek, jaký jsem naposledy měla při čtení Ságy dračích jezdců. Moc se mi líbilo, že i když jde ve Škole dobra a zla primárně o pohádku a tím pádem i o lásku, není úplně ústředním tématem. Respektive ne vždy jde o lásku romantickou. A to, podle mého názoru, by se mělo tesat do všech dětí školního věku. Spolu s tím, že o dobru či zlu nerozhoduje vzhled ale činy.

2 15.05.2022