kniznistranky komentáře u knih

Tak, jak mě první Kingovka (Řbitov zvířátek) docela zklamala, tak mě tato Kingovka nadchla. Pecka! King se mi čte velice dobře, to jsem zjistila už u Řbitova zvířátek. Ovšem děj v této jeho knize, ten mě na rozdíl od té předešlé pohltil. Vtáhlo mě to. Popisy hotelu a atmosféry byly tak živé! Osamělý starý hotel v horách s bohatou, ne zrovna dobrou historií, teď ty popisy padajícícho sněhu, chumelenice, větru za okny a ožívajícího hotelu... Nemám slov! Četla jsem po večerech u lampičky, takže to také udělalo své. Ale tohle byla prostě paráda! Tahle si představuju skvěle napsaný horor! Opakuju se pořád dokolečka. Děj v knize se navíc odehrává z velké části právě v listopadu, takže lepší dobu na čtení jsem si vybrat nemohla. Sníh za oknem jsem sice neměla, ale sychravé nefalšované podzimní počasí ano. Obrovské doporučení!

15 13.11.2021

Nevím proč, ale vždycky jsem měla pocit, že notoricky všemi známý příběh doktora Jekylla a pana Hyda je obsáhlejší román a ne 80 stránková povídka. To byl první šokující poznatek během čtení této knihy, která v sobě ukrývá hned tři povídky o dobru a zlu - no, spíš o tom zlu. Moc jsem se těšila až se do povídky o Jekyllovi a Hydovi začtu a tak nějak nevím, jestli jsem spokojená nebo ne. Asi jsem čekala trochu víc. Určitě se mi líbilo, jak to bylo napsané a vymyšlené, to bezesporu. Takovéto počátky hororových strašidelných příběhů v klasické literatuře, to já můžu! Takže líbilo se mi to, ALE!
Druhá povídka "Lupič mrtvol", ta mě zaujala o něco víc. Z té jsem konečně cítila takový ten pocit, když v noci čtete horor, všude je ticho a atmosféra udělá své. Lupič byl skvělý a líbil se mi ze všech třech povídek nejvíc. Poslední, závěrečnou, povídkou byl "Markheim" a uff... no... zklamání! Velké! Nejslabší ze všech a kdyby ve sbírce nebyl, vůbec by mi to nevadilo. Suma sumárum spokojenost, ale mohlo to být lepší.

2 05.11.2021

Já jsem nadšená! Přiznávám, že ze začátku jsem si nebyla jistá, jestli mi kniha sedne a docela jsem se bála toho, že ne. Ale opak je pravdou! Pozdravy záhrobí jsou v první řadě úžasně čtivé. Jakožto pomalý čtenář jsem skoro až nechápala jak snadno a rychle se mi text čte a jak moc mě příběh vtáhl. Začetla jsem se hned. Z dějem už to bylo takové nejistější. Ze začátku se mi to moc nezdálo. Kniha je rozdělena do několika částí, kdy každá část se zabývá jedním případem, který náš hlavní hrdina řeší. A zároveň je na pozadí ještě další linka... No, trochu zamotanější koncept, ale o to dokonalejší a překvapivější rozuzlení věcí, které vám v průběhu čtení začnou zapadat do sebe a dávat smysl. Nečekejte od toho mrazivý thriller nebo horor, po kterém nebudete moct zamhouřit v noci oči, spíš je to geniálně vystavěný román o duchách a jednom fajn chlápkovi, co s nimi komunikuje a pomáhá tak vyšetřovat vraždy a pojistné podvody. Těším se, až autorka vydá něco dalšího a těším se ještě o to víc, že je to češka!

3 31.10.2021

Od samého začátku mě příběh vtáhl. Díky dvěma předchozím povídkovým knihám jsem už hrdiny moc dobře znala a těšilo mě s nimi trávit další čas a poznávat další část jejich příběhu. Jestli by se dala nějak jednoduše popsat tato první románová kniha ságy, tak byla rozhodně milá a zábavná. Celý tento díl je vlastně o dospívání malé Ciri. Mockrát jsem se usmívala ne-li skoro až smála u některých dialogů a děj mi přišel opravdu vtipný a úsměvný, u jiných částí byl zase tak milý a nevinný. Nevím, zda jsem u předchozích dvou povídkových knih vyzdvihla překlad ale myslím, že ne. Ten je opravdu bravurní! Hlavně slang trpaslíků, ten musí zákonitě bavit snad každého čtenáře! Opět jak jinak než geniální! Zbožňuju tento příběh o Geraltovi a Ciri a díky bohu mám před sebou pořád dost dílů, na které se můžu těšit!

13 27.10.2021

Jsou knihy, které člověk musí přečíst víckrát, aby je plně pochopil. Aby našel vše, co je v jejich slovech ukryto a s každým dalším čtením v nich viděl tu hloubku. Utrpení mladého Werthera je jednou z takových knih. Jde o pár stran, které jsou psány i překvapivě čtivě, ale to, co se čtenář dozvídá s dalším a dalším Wertherovým dopisem je těžší a těžší. Musela jsem si čtení dávkovat a proto mi těch asi 145 stran trvalo přečíst nějaké dva týdny. Tohle není čtení na jeden večer. Je lepší si to dávkovat a rozhodně mám v plánu si tuhle Goetheho knihu přečíst někdy znovu, i když na mě zas takový dojem neudělala. Mám pocit, že jsem ji nepochopila tak, jak by si zasloužila a to mám v plánu někdy v budoucnu napravit.

6 11.09.2021

Právě jsem dočetla. Ke druhému dílu jsem se dostala nějaké čtyři měsíce po přečtení prvního - a to bylo dobře! Kdybych druhý díl četla hned po prvním, bylo by to opravdu to samé akorát jinýma očima. Takhle, s odstupem času, můžu říct, že lepší dobu jsem si vybrat nemohla. Hlavní linku jsem si sice pořád pamatovala, ale takové ty detaily kolem už moc ne. Ty mi Holderům pohled znova připomněl a celé to mělo své kouzlo. Návrat za starými známými nebo něco takového. Vzpomínám si, že u 'Bez naděje' mi zezačátku moc nesedlo to prostředí střední školy. To se v tomto pokračování už nekonalo. Celé to bylo vyprávěno z pohledu Holdera a zároveň se příběhem prolínaly jeho deníkové zápisky... Budu se opakovat, ale mělo to kouzlo! Zhltla jsem to jako vždy v podstatě hned. I když šlo o převyprávění příběhu očima jiného hrdiny, bavilo mě to moc. Doporučuju nečíst díly hned po sobě, ale proložit si to i jiným čtivem a po čase, až se trochu rozmlží detaily, se k příběhu Sky a Holdera zase vrátit a připomenout si jejich příběh.

4 10.09.2021

Od Fitzgeralda jsem doteď nic nečetla. Film, natočený podle této povídky, jsem také zatím neviděla, ale určitě se na něj chystám. Byla to kraťučká povídka, ale o to větší dojem na mě udělala. Skvěle a čtivě napsané, originální námět a spousta myšlenek a věcí k zamyšlení.

8 22.08.2021

Ač jsem nějakou tu klasiku na střední četla, Tolstoj mě minul. Měla jsem před ním respekt a zdálo se mi, že je to prostě moc těžké čtení. Teď, o pět let později, se ke klasice znova vracím a chci ji víc prozkoumat. Jak se říká: klasika je něco, co chce mít každý přečtené, ale nikomu se do ní nechce. Přesycenost všemi novinkami mne nakonec dovedla zpět a první karta padla na Tolstého a jeho Kreutzerovu sonátu, o které si ani nevybavuju, že bych se někdy učila, což je škoda. Jde o malou knížečku, pro některé záležitost na hodinku a jedno posezení u kávy. Ale tolik myšlenek, co je ukrytých v těch 140 stranách... Nečekala jsem, že mě to tolik pohltí! Doslova jsem hltala každé slovo, jak moc čtivé to bylo. Vracela jsem se a četla některé pasáže znovu a snažila si vrýt každou větu do paměti. Příběh je to vlastně jednoduchý s až primitivním dějem, ale s tolika úžasnými myšlenkami! Je tu popsané manželství dvou lidí, jejich vztah, jeho vývoj. Láska, touha, žárlivost, vztek... Je tu toho spousta, nad čím člověk při čtení i po dočtení musí přemýšlet.

5 21.08.2021

Většinou odolám knihám, které jsou všemi vychvalované a doporučované, ale tohle mě lákalo stále víc a víc...
Příběh je to jednoduchý, prostý, nenáročný, odpočinkový... a nevím, kolik synonym pro to samé bych ještě našla. Vyvíjí se podle očekávání a podle očekávání i dopadne, ale moc jsem si u čtení odpočinula. Ideální letní dovolenkové čtení. První polovinu knihy jsem se smála skoro pořád. Dialogy mezi postavami byly skvělé, chytlavé, zajímavé. Líbilo se mi to moc. Druhá polovina už byla vážnější, řekla bych místy až dramatická a taky romantická. Milostné scény tu samozřejmě byly dle očekávání, ale jejich popisy byly i přesto decentní. Ač tato kniha poprvé vyšla už před více jak deseti lety, myslím, že s popisy milostných scén může konkurovat kde jaké současné vyzdvihované romantické knize, kde je to všechno tak nějak bez elegance a pořád dokolečka. Já jsem s knihou spokojená. Nic, co by člověka úplně uchvátilo, chybky to má, ale dokonale si u toho člověk odpočine a vypne mozek.

4 14.08.2021

Sáhla jsem po této knize, když jsem neměla zrovna optimistickou náladu a venku pršelo. Dočetla jsem ji asi o necelý měsíc později, kdy taky nemám úplně optimistickou náladu a venku leje už celý den. Nemyslím si, že to bude náhoda...
Tohle je silný příběh, těžký příběh podaný až bravurně jednoduchou formou a to je možná ještě mrazivější. Kniha vyšla už před spoustou let, ale do povědomí lidí se dostala až díky seriálu. Což je na jednu stranu škoda, na druhou buďme rádi alespoň za to, protože díky tomu se z Hannah Bakerové z 'nějaké zapadlé knížky' stala Hannah Bakerová z 'knihy a seriálu, jejíž příběh otevřel lidem oči a ukazuje to, co mnozí raději vidět nechtějí'. Těžko psát názor na takový příběh. Můžu jen říct, že kniha končí dle mého otevřeně a seriál je v tomto případě moc dobrým doplňkem a pokračováním.

2 05.08.2021

Přemýšlela jsem, jak mé pocity a dojmy z této knihy popsat. Autorka nám tu představuje zajímavou směs fantasy zasazené do relativně moderní doby. Najdeme tu v podstatě všechno od magie, nejrůznějších starých artefaktů a všech tvorů a ras, které z fantasy knih známe (andělé, víly, chiméry, vlkodlaky a upíry - v tomto díle tzv. měniči atd.), až po auta, vrtulníky, bojové tanky a situace typu: anděl si vytáhne z ledničky vajíčka, usmaží si je na pánvičce ke snídani a udělá si u toho selfíčko. Takhle to zní trochu jako bizár a ano, chvíli trvá, než se čtenář začte a pochopí, jak tento svět typu 2v1 vlastně funguje. Nejdřív sem byla zmatená a pak postupně čím dál víc nadšená z toho světa, který tu autorka vymyslela. Za mě lepší svět než Dvory. Půlměsíční město mě po této stránce - i přes ten bizár - fakt sedlo o dost víc. Během čtení některých scén mi hlavou současně létaly tyto dvě absolutně odlišné myšlenky, které nejspíš i dost vystihují moje rozporuplné pocity po dočtení: "To bylo tak boží a úplně jak psaný mě na míru ta scéna, to tam přesně pasovalo toto!" a hned současně s tím: "WTF? To si u toho psaní házela kostkou a solila tam jednu věc za druhou podle toho, co jí zrovna padlo?". Jak říkám, prostě trochu bizár, ale člověk k tomu asi musí tak přistupovat, když tuto knihu otevře a pustí se do ní. Je to pohádka pro dospělé. Tentokrát se autorka zaměřila víc na akčnost a napětí a odpustila si ten přehršel sexuálních scén jako bylo třeba ve Dvorech. Tady se sice nějaká také objevila, ale v těch skoro 800 stranách je to doslova zanedbatelné množství. Když se ještě vrátím k ději, líbila se mi ta thrillerovo-detektivní linka o pátrání po vrahovi a v kombinaci s tím zbytkem se mi to moc líbilo. Ale bohužel, konec, ten to trochu zabil. Rychlé a vyřešené v podstatě lusknutím prstu a to už jsem autorce bohužel nežrala. Velké plus ale vidím v tom, že ač jde o první díl série, končí to uzavřeně a nepotřebujete vlastně číst pokračování, aby jste se dozvěděli víc.
PS: Syrinx byl nejúžasnější a hned bych si ho vzala domů. A věřte tomu, že vy taky!

2 30.07.2021

Nebylo to mé první ani poslední setkání s autorem. Věděla jsem, že budu nadšená. Knihu jsem si brala jednohubku, kterou slupnu během chviličky a taky že jo! Přečteno ani ne za den čistého času. Příběh byl opět tak poutavě a čtivě napsaný, že to jinak nešlo a jak jsme se jednou začetla, tak se pak těžce odtrhovalo. Fascinuje mě, jak autor zvládl na 270 stranách vymyslet tak bravurní zápletku, celých těch 270 stran udržet čtenáře plně vnímavého a čekajícího na velké finále. V záplavě 500 a více stránkových thrillerů si čím dál více vážím právě takovýchto. Kdy si autor vystačí s malým počtem stran a vytvoří velké dílo. Fitzek je sázka na jistotu a já už se těším, až se plně ponořím do jeho další knihy! Velké doporučení!!!

6 10.07.2021

Na tuto knihu jsem si brousila zuby už od té doby co vyšla. Dostala se ke mě bohužel ale až teď, v době, kdy už asi nespadám ani do krajní věkové hranice čtenářů. Začíst se do ní pro mě byl ze začátku nadlidský výkon. Prvních 100 stran byla jedna velká nuda a než jsme se dopracovala vůbec na stranu 50, tak se mi u ní podařilo hned dvakrát usnout. No, co si budeme, žádná hitparáda. Kolem cca poloviny už to nabralo nějaký směr, bylo to čtivější, zajímalo mě co bude dál a kam se bude příběh vyvíjet. Kniha si u mě o něco polepšila, ale ve výsledku ani po dočtení žádná sláva. Taková milá věc, když chcete něco číst, je vám jedno co a vlastně vás ani moc nezajímá, co se v knize vlastně děje. Samotný dej bych shrnula asi do 5 vět. Zklamání, ale tak hold, s tím se musí počítat...

1 03.07.2021

První povídkou v této druhé povídkové knize jsem se prokousávala strašně dlouho. A ne a ne ji dočíst. Je to asi týden, co jsem se zařekla, že tuhle knihu už prostě musím dočíst. Druhá povídka už mě chytla víc a ja se opět zažrala do příběhu zaklínače Geralta. Z prvního dílu už si toho moc nepamatuju, ale z tohohle druhého mám větší čtenářský zážitek. Jednak některé postavy jsem už znala, takže to už nebyla taková velká neznámá jako u jedničky a i ty povídky mě chytly více. Hlavně poslední dvě - Meč osudu a Něco více.
Na závěr bych jen chtěla čtenáře varovat - tak jako mě před čtením této knihy jedna hodná duše varovala - nečtěte úplně poslední povídku v této knize (epilog). Prý je to jeden velký spoiler na zakončení celé ságy. Tak pozor!

9 22.06.2021

Skvělé zakončení. K celé této sérii se budu určitě ráda vracet. Ten svět, postavy, to jak všechno od začátku funguje a jak jsme v prvním díle poznávali smrtky a svět, ve kterém kosí... Nemám slov. Nebo bych toho spíš chtěla říct tolik, ale nevim odkud začít. Třetí díl byl tou pravou tečkou za příběhem Citry a Rowana, kteří si mě oba získali. Všechny postavy byly skvělé. I Goddard, přes všechny ty důvody k nesympatii, ta postava měla takový charakter! Přijde mi, že se stejně pořád jen opakuju, ale nemůžu si pomoct. Tato série je skvělá a je úplně jedno, jestli si ji vezme puberťák nebo někdo starší. Tohle je série pro všechny. Nemůžu jinak než doporučit.

7 15.06.2021

Věděla jsem, že od thrilleru YA nemůžu očekávat žádné zázraky. Jako čtenář thrillerů jsem zvyklá na jiné motivy vražd a vrahy. Tohle bylo opravdu pro mladší čtenáře, ale zpracování bylo skvělé. Pracovní protokoly tomu dost pomohly a dodaly jistý šmrnc. Napětí tam nějaké bylo, ale ocenila bych víc. Vlastně jsem pomalu četla, dostávala se do příběhu, ale když se odhalil vrah, tak mě to nijak nezasáhlo. Nedostavilo se žádné wow nebo podobně. Postavy mi ale byly sympatické. Pipa a Ravi byli skvělá dvojka, ti dva mě moc bavili. Když to shrnu, zařadila bych to do odpočinkové literatury. Klidně na léto, kdy místo nějaké sladké romantiky budete chtít spíš napětí a vyšetřování vraždy bez hektolitrů krve, postavy, které vás nebudou vytáčet a spíš si u četní odpočinete. Všechno tohle kniha splnila. Oddechovka, klidně někam k vodě.

3 06.06.2021

Jestliže byl první díl Projektu Kronos bravurně - i když možná s občas trochu kostrbatějšími dialogy - napsaným debutem mladého českého autora, pak druhý díl Kronovy děti je špičkovým dílem autora profesionála ve svém oboru. Za mě lepší než jednička, to jednoznačně. Po těch 500 stranách v prvním díle se autor nejspíš dostatečně vypsal, aby tu pravou show rozjel v tomto druhém dílu. První díl je seznámení s postavami a s městem, druhý díl nám nabízí 700 stran nepřetržité akce. Ani jedna stránka tu není zbytečně. Každá informace, která se na první pohled zdá nepodstatná, tu má své místo... jen si čtenář musí počkat na to, až autor uzná za vhodné objasnit mu jaké a proč. GENIÁLNÍ! Bála jsem se toho šíleného množství stran a ve výsledku mi utíkaly takovou rychlostí, že než jsem se nadála, byl konec. A já se ptám: KDE JE, SAKRA, TEN TŘETÍ DÍL PAVLE?!

1 29.05.2021

AUDIOKNIHA
Jde o asi zatím jedinou audioknihu, kterou jsem doposlechla až do konce. Jako plus jsou určitě krátké kapitoly, které vás pobaví, zasmějete se, nad některými vážnějšími tématy se zamyslíte, ale není to nic převratného. Moc se mi ale líbilo, jak to bylo načteno, to celé knize dodávala jistý šmrnc. Kdybych jí četla jako klasickou knihu, asi bych ji měla přečtenou rychleji, ale zmizelo by to, co se mi na knize líbilo asi nejvíc. Na pobavení je to fajn záležitost, ale nic hlubokého ani převratného to není.

3 25.05.2021

Četlo se to dobře, občas jsem se i zasmála. Bavilo mě to, ale že bych z toho byla nějak unešená, to asi ne. Zajímalo by mě, jak by toto drama vypadalo jako divadelní představení. To by se mi možná líbilo o něco víc. Každopádně jsem spokojená.

1 20.05.2021

Když jsem dočetla autorčinu knihu ''Možná jednou'', jednoduše jsem se nemohla jejího psaní jen tak vzdát a sáhla po další její knize. Od ''Bez naděje'' jsem měla taková smíšená očekávání. Všimla jsem si, že je hodnocená jako ta slabší od Colleen, ale jelikož její příběhy jednoduše miluju (i když se v nich často neskrývají úplně jednoduchá témata) nemohla jsem odolat. Přiznám se, že ač mě příběh chytl hned od začátku, protože to Colleen prostě umí, nějak mi chvíli dělalo problém to prostředí střední školy. Nebo možná ne tak úplně problém, ale v jejích dalších knihách co jsem zatím četla, byly hrdinky vždycky cca v mém věku, kolem 23 let, vysokoškolačky, případně pracující. Tímhle bylo čtení této trochu jiné. Do cca poloviny jsem si říkala, že to opravdu slabší je, ale je to Colleen a přece už to po těch čtyřech předešlých knihách nemůže být její další, co se mi bude tak moc líbit. Ale líbila! Od poloviny nabral příběh takový spád, že to prostě frčelo. Tajemství se odkrývala a ač se to zprvu úplně nezdá, opět se tu objevuje hned několik vážných témat, které Colleen otevírá a dává tak příběhu úplně jiný rozměr! Takže nezklamala a jsem v pokušení pustit se rovnou to třetí v pořadí a to do ''Ztracené naděje''.

5 10.05.2021