kniznistranky komentáře u knih

Vezmeme to od začátku. Samotný námět je bezkonkurečně originální, drsný, brutální a zároveň i děsivě pravděpodobný a reálný. Virus, který přenášejí zvířata, která se záhy stanou minulostí a jediné maso, které je k dispozici, je to lidské. Mrazivá představa. Ovšem to zpracování...

Začátek je hodně popisný. Řekla bych až moc informací najednou, které se autorka snažila co nejrychleji předat čtenáři. Jak vše funguje, jak jsou kusy chované k porážce, jak funguje samotná porážka, zpracování masa a jeho následná doprava ke spotřebitelům a prodejcům. Bezesporu je to surové, místy nechutné a občas i celkem detailní. Autorka chtěla šokovat a taky že šokovala. Bohužel, to je tak všechno, co je na téhle knize dobré.

Přejdeme k ději. Ten byl slabý. Hodně slabý! Nezajímavý hlavní hrdina, jehož jméno se čtenář dozví až někdy u třetí kapitoly (pokud si ovšem nepřečte anotaci a nenechá si vyzradit cca třetinu knihy, která je už tak dost tenká). Do doby, než autorka začne v knize používat jméno, oslovuje hlavního hrdinu pouze jako "on", což je v některých částech dost matoucí, hlavně když jde o dialog více mužů. To si pak člověk říká, který "on" to zrovna mluví a jestli si má hodit kostkou nebo radši tipnout? Děj se točí kolem Marcose a samice, kterou dostane jako dar. Už tahle informace je svým způsobem trochu spoiler, i když v anotaci uvedená je. Dál se to vyvíjí dle očekávání. Předvídatelnost, nezajímavost, vlastně celkem nuda. Konec byl zbrklý, divný, nedotažený. Nezajímavý. Prostě to najednou skončilo. Tečka!

Přijde mi, že autorka hodně spoléhala na to, že svět, který vymyslela, čtenáře šokuje takovým způsobem, že zbytek mu bude jedno. Ale hádejte co? Není! Děj je o ničem! Naprosto nevyužitý potenciál! První polovina hlavně popisná a krom popisů fungování jatek se v ní nedělo skoro nic. Ve druhé polovině se už něco málo dít začalo, ale pořád bych to mohla shrnout třemi větami. Žádná akce, napětí, nic. Jediné, co mě drželo u čtení, bylo neustálé očekávání kdy už se něco stane? Kdy už bude to velké boom!? No, čekání bylo dlouhé a nedočkala jsem se ničeho.

Scéna se štěňaty mě zasáhla z celé knihy asi nejvíc (kdo četl, ví). Svým způsobem chápu, proč tam byla, ale obešla bych se bez ní. Zbytečná! Byla bych radši za propracovanější děj, víc informací o mrchožroutech a o jejich životě (třeba jejich život z pohledu druhé hlavní postavy, to by byla pecka!), více akce a napětí a VŠEHO! Dalo se toho z té knihy vytřískat tolik! Bohužel, nevyužitý potenciál a spoléhání na to, že šokující dystopický svět to celé utáhne. Neutáhl!

10 28.09.2022

Těch 1056 stran už asi jen tak něco nepřekoná. 3,5 měsíce čtení, které rozhodně stály za to!
Začátek byl pomalý a zdlouhavý. Spousta postav - v podstatě co kapitola, to nějaká nová přibyla. Sotva poznáme jednu, už je na scéně další a tak to jde dál cca následujících 350 - 400 stran. Chce to zezačátku hodně trpělivosti a nevzdávat se. Nenechat se odradit tím jak se všechno vleče a v podstatě se nic neděje. Každá postava má v tomto obrovském díle své místo. Je tu několik hlavních postav, každá má svůj příběh a s každou prožíváme jak začátky epidemie superchřipky, která v tomto postapu kosí lidstvo po statisících, tak i všechny ty následující týdny a měsíce. Budu se opakovat asi ještě několikrát, ale je to úžasný kus práce!
Kdo má rád propracované charaktery postav, bude spokojený. Fascinovalo mě, jak King zvládl každé z nich vdechnout život. Žádná postava nebyla ani dobrá, ani špatná, každá měla své silné a slabé stránky, každá měla svůj věrohodný a opodstatněný charakter. V tomhle je King úžasný a jeho postavy si kolikrát užívám i víc než samotný děj a to se málo kterému spisovateli podaří. Díky tomu dlouhému seznamování s postavami k nim čtenář v průběhu ubíhajících stran více přilne, skoro jako by je opravdu znal a četl o někom známém ze svého života. Záleží mu na tom, co se s každým z nich stane, jaký bude jejich další krok, jaké dobrodružství zažijí, jaká dobrá a špatná rozhodnutí udělají a jak se jim následně případně vymstí... Ten zdlouhavý začátek za mě má svůj význam.
Abych jen nechválila... Najdou se tu i místa, která jsou lehce přitažená za vlasy, nejsou věrohodná, občas jsou to i trochu "matlanice toho, co autora zrovna napadlo a šupnul to tam". Ale je to King. Tyhle řekneme "chvilky" v jeho knihách prostě jsou. Za mě to k němu patří, a i když na začátku knihy člověku reálností příběhu skoro běhá mráz po zádech a na konci zase nevěřícně kroutí hlavou, co je to za fantasmagorii, prostě je to vždycky nakonec skvělý! Stephen King mi sedí po všech stránkách a ač to chce občas trochu přivírat oči u některých scén, kniha jako celek funguje skvěle a ten čas za to stojí! Obrovské doporučení! Určitě bych si Svědectví ještě někdy chtěla znovu přečíst. Netuším, kdy najdu zase 3,5 měsíce na to, abych si přečetla takto obsáhlou knihu znovu... ale v důchodu to třeba klapne. :D

10 20.05.2022

Ať se snažím jak se snažím, nedokážu to pochopit. Nedokážu pochopit, jak je možné, že Colleen mě v každé své knize dokáže několikrát tak emočně rozebrat. Prostě to nechápu! Ta ženská má takový dar psát chytré romantické příběhy, které čtenáře chytí za srdce a dotknou se ho, že si troufám říct, že na ní v mých očích snad nikdy nikdo mít nebude. Colleen bude vždycky TA spisovatelka, která dokázala prolomit mou nechuť číst romantické knihy, protože jsem nikdy nevěřila tomu, co se v nich píše. Její příběhy jsou pro mě ale vždy tak živé, tak realistické a tak emočně náročné, že se to nedá popsat slovy. Ani tento příběh není výjimkou. Hned zezačátku mi vhrkly slzy do očí a to se považuju za emoční ledovou královnu co se brečení u knížek týče. Každá rok, každé další setkání a každý 9. listopad, kdy se hlavní hrdinové potkali, jsem nestačila otáčet stránky dostatečně rychle, abych věděla co bude dál a zároveň se snažila otáčet je a číst co nejpomaleji, abych před sebou měla ještě velkou část příběhu. Mile mě při čtení překvapilo i to, že se tu mihli hrdinové z jedné autorčiny předešlé knihy, která patří mezi mé velmi oblíbené - ke kterým se teď řadí i 9. listopad. Udělalo na mě dojem, jak autorka vzala všechno romantická klišé a udělala si z nich - a tím pádem i sama ze svých knih - legraci a líbilo se mi to! Myslím, že vše, co jsem ze svých pocitů po dočtení knihy chtěla napsat, jsem už napsala a teď už mě jen čeká (jako vždy) těch pár dní, kdy budu v myšlenkách stále ještě vstřebávat emoce, které ve mě kniha vyvolala.

10 13.12.2021

DRUHÉ ČTENÍ PO 5 LETECH
Po nějakých 5 letech jsem se rozhodla si příběh Sila přečíst znovu a užila jsem si to! Parádní a řekla bych, že i hodně reálný příběh. Řekla bych, že jsme si teď čtení užila možná i víc než poprvé. Pokračuju dál a vrhám se na druhé čtení druhého dílu!!!
Všem, kteří ještě nečetli, DO TOHO a NEVÁHEJTE!

10 20.01.2020

„Antologie se jménem Smečka, s povídkami o psech a navíc horor? To bude samý vlkodlak vyjící na měsíc a mordující po nocích své oběti,“ bude si zřejmě říkat nejeden čtenář zvažující čtení. A bude pěkně na omylu!
Smečka v sobě skrývá 15 povídek od 17 autorů, ve kterých hraje hlavní (i vedlejší) roli pes, ovšem pravý nefalšovaný vlkodlak tu není ani jeden. A se škatulkou horor bych taky byla na pozoru, protože hned v úvodních slovech editora Jirky Sivoka se dozvíte, že: „...horor není škatulka. Horor je život a život do žádné krabičky s popiskem nedáte.“

Cílem antologie bylo ukázat rozmanitost hororu, pestrost a všechny barvy a odstíny tohoto žánru, který je stále tak trochu opomíjený. Přitom jak vám tato antologie ukáže, opravdu nemusí jít jen o litry krve nebo strašidelné baráky. Horor se tu prolíná a mísí například s tolik populární fantasy, některé povídky jsou spíše thrillerem a detektivkou s hororovými prvky. Najdete tu duchařinu a dokonce i ti, co mají rádi sci-fi si tu najdou to své. I kapku historického příběhu s příměsí strašidelna a tajemna. Ale nenechte se ošálit! Ta pravá hororová atmosféra s krví a brutalitou se tu taky najde.

Že by byl některý čtenář přece jen skeptický? Pojďme si přímo rozebrat povídky.

Co všechno je matka ochotná udělat pro zdraví svého dítěte? Panoptikum doktora Marrowa od Terezy Kadečkové napoví. Barvitě popsané prostředí kočovníků a kejklířů. Magii a nadpřirozeno Panoptika střídá Příchod vyvoleného od Petra Bočka. Zprvu nevinná rodinná pohoda a příchod nového člena rodiny se mění v brutální napínavý příběh o záchraně a přežití ne jen čtyřnohých hrdinů. Nelly Černohorská po krvavé jízdě přispěchá se svou duchařinou Jízda duchů. S velmi originálním námětem z prostředí lékařských experimentů s velmi působivou pointou na konci, přichází Ondřej Kocáb s fenkou Lajkou v povídce Lajka se vrátila. O nespravedlnosti a těžkostech života píše Ludmila Svozilová v Kříženci. Tato povídka by mohla některým čtenářům přijít těžší na čtení, ale kdo už s autorkou měl tu čest třeba v sérii Zemři, Kaine asi tuší, co může čekat. V šeru svítání od Miroslava Pecha si přijdou na své milovníci tajemství a strašidelné atmosféry hřbitovů. Povídka se četla jedním dechem. Autor je známý tím, že k popisu atmosféry mu stačí pár slov a zde své pověsti opět dostál.

Jestli je v antologii povídka, kterou bych ráda viděla rozpracovanou klidně do celé knihy, je to Azurit Karin Novotné, jejíž povídka jistě zaujme všechny fandy Stephena Kinga, na kterého jsem si hned vzpomněla. Úplnou neznámou pro mě byla autorka Kateřina Malec Houfková, jejíž povídka Na konec cesty je děsivá svou realističností. Takovým milým horůrkem, před neskutečně brutální jízdou Madly Pospíšilové Karasové, byl Pes se zlatýma očima od Tomáše Martona. S jeho tvorbou jsem se setkala taktéž poprvé. Bylo to velmi čtivé a i pro strašpytli skvělé hororové čtení. No a pak přišla bomba v podání Afíka od již zmíněné Madly. Řeknu vám, nic brutálnějšího než Afíka ve Smečce nenajdete. A stojí to za to! O tom, že ani před malou čivavou si člověk nemůže být jistý vlastním životem, ví své Michal Březina, autor Zprávy z Jirmanova, své. Velkou radost mi udělala Veronika Fiedlerová, která ve své povídce Případ Čertovy rokle opět přivedla na scénu našeho oblíbeného pojišťováka, který komunikuje s druhou stranou.

Jestli správně počítám, ještě chybí tři povídky a s nimi pět autorů. Proč pět? Dvě dvojice psali společně a to Jirka Sivok s Martinem Štefkem a Lukáš Vavrečka s Přemyslem Krejčíkem. Nemůžu se zbavit pocitu, že tyto dvě povídky trochu vybočovaly - nejspíš právě tím, že obě měli dva autory. Psí život trochu využívá toho, že jeden z autorů je majitel nakladatelství a vtipně tuto skutečnost vykresluje na svých stránkách. Zkrátka a dobře, nápadům a inspiraci se meze nekladou a v tomto případě se trochu zasvěcený čtenář náramně pobaví všemi narážkami.
Benátský mor druhé autorské dvojice se, jak už název napovídá, odehrává v Benátkách. Autoři si tu hezky hrají se zdejší historií, rozmachem turismu a nezabíhají do žádných extrémů a brutalit, což by čtenář strašpytel opět mohl náležitě ocenit a v noci dobře spát.
Velkého finále se zhostil jediný zahraniční autor a to Mort Castle. Trocha lekce španělštiny, prostředí psích zápasů a podivné magično na pozadí. Skvělý závěr už tak našlapané antologie.

Představení všech podob hororu dopadlo na výbornou! Všechny povídky mají osobité atmosféry, originální zápletky i pointy na konci a navíc jsou doplněny nádhernými ilustracemi Pavla Pavelky. Některé příjemně zamrazí, z jiných vám budou stát všechny chlupy v pozoru a u zbývajících zalezete pod peřinu a nebudete chtít opustit její bezpečí! Jestliže měl editor sbírky za cíl představit skvělý český horor a jeho autory, může být pyšný na to, jakou sbírku dal dohromady. Tady totiž není o čem.

9 12.05.2024

Bílý Tesák. Kdo by tohle jméno neznal nebo minimálně jednou neslyšel. Příběh o divokosti přírody, krutosti lidí a naději. O každodenním boji o život. Příběh Bílého Tesáka, který se jako malé neohrabané vlče dostal ke člověku, aniž by se o to prosil a byl donucen k poslušnosti - nebo spíš k trpění rozkazů, bez jejichž uposlechnutí následoval trest.

Během čtení si několikrát říkáte, kdo je krutější. Příroda nebo člověk? Na prvních stranách příroda nemilosrdně malému vlčeti ukazuje, kde je jeho místo. Před jedním tvorem může být mocným a velkým, před jiný, třebas i o hodně menším, by se zase mělo mít na pozoru. Příroda je ale ve své krutosti spravedlivá. Kdežto člověk nikoli!

Když se malé neznalé vlče setkává s člověkem, čtenář si uvědomí, jak moc člověk zasahuje do pravidel divočiny. Jak moc vše svou nadvládou narušuje. Během čtení vám bude nejednou Bílého Tesáka tak líto, že budete jeho nenávist k člověku chápat a zároveň nechápat i jeho oddanost, která mu byla během jeho dospívání silně vštěpována. Člověk je bůh a bůh se musí poslouchat. Bohu se nesmí ublížit, jinak přijde trest.

Krásný a krutý příběh, který vás nenechá chladnými. Jack London na mě svými popisy zvířecího smýšlení udělal velký dojem. Také v mnoha věcech poukazuje na věci, nad kterými budete přemýšlet, které se v té době, kdy příběh vznikal, běžně děly a dodnes v některých koutech světa stále i dějí. Zároveň vám ukáže, že byť člověk na zvířatech páchá strašné věci, jsou tu i ti dobří. Ti, kteří zlomené zvířecí duše znovu učí milovat a věřit člověku. Celý tento koloběh vás chytí za srdce a nejednou i dojme. Kruté, bolestivé, divoké a přesto krásné.

9 02.09.2023

Postapokalyptický příběh zasazený do jižních Čech a okolí Českých Budějovic. Atomové bomby, jaderná zima, plyn znemožňující ženám donosit dítě a jeden fanda Franka Herberta...

Byl to skvělý tah, zasadit postapo do naší republiky! Jednak je to příjemná osvěžující změna, protože většina postapo se odehrává v Americe, a taky je tu skvěle využito typických věcí pro nás Čechy. Narážky na politiku, osobnosti, prostě takové ty interní vtípky, které cizinec nepochopí, nebo alespoň ne tak jak byly zamýšleny.

Líbil se mi celý ten nápad a svět, který autor v této krátké knížečce vytvořil. Je to děsivé, tak akorát brutální a pár magorů a fanatiků se tu taky najde. Je to čtivé, dobře popsané a vysvětlené co jak funguje. I když jde o naší zemi, při čtení jsem se tak ponořila do příběhu, že jsem občas zapomínala, že se děj odehrává v České republice a nebýt autorových občasných narážek a připomínek, možná bych zapomněla úplně. Na druhou stranu právě to, že je děj zasazen do ČR, na mě působilo trochu jinak, než ostatní, americká, postapa. Bylo to tak nějak reálnější, děsivější a vše popsané jako by se týkalo přímo nás právě teď.

Moc dobré, svým způsobem i originální. Bavilo mě to a klidně bych brala víc postapo příběhů z České republiky.

9 17.12.2022

První povídkou v této druhé povídkové knize jsem se prokousávala strašně dlouho. A ne a ne ji dočíst. Je to asi týden, co jsem se zařekla, že tuhle knihu už prostě musím dočíst. Druhá povídka už mě chytla víc a ja se opět zažrala do příběhu zaklínače Geralta. Z prvního dílu už si toho moc nepamatuju, ale z tohohle druhého mám větší čtenářský zážitek. Jednak některé postavy jsem už znala, takže to už nebyla taková velká neznámá jako u jedničky a i ty povídky mě chytly více. Hlavně poslední dvě - Meč osudu a Něco více.
Na závěr bych jen chtěla čtenáře varovat - tak jako mě před čtením této knihy jedna hodná duše varovala - nečtěte úplně poslední povídku v této knize (epilog). Prý je to jeden velký spoiler na zakončení celé ságy. Tak pozor!

9 22.06.2021

Musím říct, že úplně poslední kapitola dodala celé knize - a troufám si říct, že i sérii - takový rozměr, že nemám slov. Poslední věta! Opravdu, jsem velice zvědavá na třetí díl. Tohle byla jízda. První polovina knihy byla taková dle mého o něco slabší než ta druhá, ale pořád to byla jízda! Jsem zvědavá jak tohle dopadne, protože po tomhle konci!? Očekávám pecku, která mi vyrazí dech, tak snad mě Neal nezklame a trojka bude pecka! :D

9 19.04.2020

Naprostá paráda! Jsem nadšená! Bylo to čtivé, napínavé, geniální, dech beroucí, občas dost drsné a i přesto, že se mi tak nějak podařilo vraha uhodnout hned ze začátku (což jsem se docela divila :D ) tak mě to velice příjemně překvapilo. Oba hlavní detektivové jsou velcí sympaťáci. Díky kratším kapitolám se to i rychle četlo a stránky ubíhali raz dva. Absolutní spokojenost. Jsem moc ráda, že mám doma hned i druhý díl, do kterého se bez váhání hned pustím! KDO JEŠTĚ NEČETL, OKAMŽITĚ NAPRAVIT!!!

9 03.08.2019

Tak jsem se taky rozhodla sáhnout po tomto známém norském spisovateli. Netopýr je jedním z těch méně dobře hodnotných dílů této světoznámé série a také patří k úplným počátkům autorovy tvorby - což jde znát. V prvním díle se především seznamujeme se samotným hlavním hrdinou Harrym, s jeho minulostí, problémy atd. Ovšem samotné vyšetřování se celým příběhem spíš jen tak prolíná. Jako by tím hlavním v této knize nebylo nalezení pachatele a vyřešení vražd. A to u detektivky tohoto typu asi není úplně dobře.
Na samotného Harryho jsem v průběhu knihy měnila nazory jako na horské dráze. V části, kdy se dostala na scénu jeho opilecká stránka mi zrovna jako sympaťák nepřišel. Daleko více jsem si oblíbila Andrewa - Harryho parťáka, který mu byl po příletu do Austrálie přidělen. Bavily mě jeho příběhy o historii Austrálie a různé příběhy a legendy.
Celkově hodnotím tento díl průměrně. Četl se dobře, občas jsem se u dialogů musela i zasmát a od poloviny knihy se i to vyšetřování více rozjelo a konec byl skvělý. Jsem zvědavá na další díly, které by měly být čím dál lepší a lepší. S Harrym to rozhodně nevzdávám.

9 18.08.2018

Kdo by řekl, že pár kyselých bonbonů dokáže způsobit tolik problémů...

Další Zrnko, které nezklamalo! Čtivé od samého začátku, skvělá atmosféra. Autor si tu hraje jak s psychikou hlavního hrdiny tak i s tou čtenářovou a zkouší, jak rychle dokáže reagovat na zvraty v ději. Necelých sto stran, které zhltnete stejně rychle jako pár bonbónu - těch se teda po přečtení rozhodně nevzdám, spíš jsem na ně dostala během čtení chuť :D

Konec byl dokonalý! Zvrat je tam jeden za druhým a celé zakončení bravurní! Skvělý nápad, skvělé zpracování a parádní obálka jako vždy. Těším se na další Zrnko!

8 04.03.2023

13. století - skupina dřevorubců a vojáků se vydává do Ďáblova hřbetu, aby v tomto bohem zapomenutém kusu divočiny vybudovali novou osadu a dopravní stezku z Trenčína na Moravou. Jenže jak se později ukáže, Ďáblův hřbet už obydlený je...

Prostředí a atmosféra 13. století a hlubokých neprobádaných lesů, byla popsaná skvěle. Špína. Krutost a divokost přírody. Surovost celé té doby a síla lidí, kteří se vypravili do hlubokých lesů za novými začátky. Od prvních stran jsem byla zvědavá, jak se bude tahle naše výprava činit a co všechno v Ďáblově hřbetu objeví.

Čtivost se knize nedá upřít. Ze začátku jsem se snažila krotit svá očekávání a raději v klidu čekat, s čím tato česko-slovenská autorská dvojice přijde. Ve výsledku jsem nadšená!

Hned zkraje je tu několik dost brutálních sexuálních scén, které by slabší povahy nemusely zrovna zvládnout a těžko by je rozdýchávaly. Není tu toho ale zas tak moc, i když jsem se chvilku bála, aby to celé nebylo jen o tom a o snaze šokovat a znechutit. Naštěstí s blížícím se středem knihy a budováním nové osady se děj začíná někam posouvat a konečně se toho začne i víc dít. Na ten zlom jsem se moc těšila a užívala jsem si, když se pomyslné dvě linky začaly proplétat a průser byl na světě...

Závěr byl za mě strhující a moc jsem doufala, aby to přesně tak bylo - v tom mi autoři udělali radost. Posledních asi padesát stran to jelo a člověk se nestačil divit. Líbilo se mi, že autoři do příběhu zakomponovali i trochu té slovanské mytologie. Bylo z toho hned i víc cítit, že se pohybujeme tady u nás - na česko-slovenských hranicích - a ne v nějakém od základů smyšleném středověkém fantasy světě.

Jedna věc mi ale přišla trochu škoda - a to postavy. Z celé party tu byl asi jen jeden, ok možná dva, kterým jsem fakt držela palce a doufala, že to nějakým zázrakem dotáhnou až do konce. Zbytek postav mi byl více méně fuk a případné ztráty na životech mě nechávaly chladnou. Byl tu teda ještě jeden, který ve mě probudil nějaké emoce, a ten mi doslova pil krev (ale takových by se nás asi našlo víc). Nápad, děj a atmosféra knihy mě ale nadchly a četlo se to samo. Spíš byl problém knihu pustit z ruky - hlavně ke konci!

8 05.02.2023

Útlounká knížečka, která ale na jeden zátah přečíst nejde. Novela in-flash (blesková novela) byl pro mě doteď naprosto neznámý literární útvar, kdy několik krátkých samostatně fungujících povídek dohromady tvoří jeden příběh. V tomto případě je spojujícím tématem vztah mezi otcem a synem.

Každá stránka je tak silná a plná emocí, že jsem si čtení musela dávkovat. Slzy v ocích a rozostřené řádky - to je něco, s čím je třeba při čtení této novely počítat. Tolik emocí! Už po pár přečtených stránkách jsem byla smutná z toho všeho co čtu a hlavou mi vířila spousta myšlenek. Každá kapitola (povídka) funguje jako kousek skládačky v obrovském příběhu plném hloubky, bolesti, emocí, zklamání, zoufalství. Silný emoční zážitek!

Číst tuhle knihu chce svým způsobem odvahu. Ne pro to, že byste museli mít silný žaludek, pevné nervy nebo rozsvícenou lampičku na nočním stolku. Ale kvůli emocím! Ty nad vámi totiž převezmou moc prakticky hned po otevření knihy.

8 29.01.2023

Lemarchandova kostka - bájný hlavolam otevírající brány k nepředstavitelným rozkoším. Záhadní cenobité připomínající tak trochu jehelníček a Frank Cotton, který touží po ještě větším uspokojení, než mu obyčejný lidský svět může dopřát.

Do této krátké knížečky jsem se pouštěla bez jakýchkoli očekávání a vlastně jsem ani pořádně nevěděla o čem to má být. Jen jsem ji na instagramu párkrát zahlédla a dozvěděla se, že má celkem úspěch, tak jsem se do ní pustila taky. V první řadě mě zaujala obálka, na které je cenobita. Ani teď po dočtení nejsem úplně schopna říct, co za tvora ten cenobita vlastně je. Čekala jsem, že tam bude trochu větší prostor pro vysvětlení, ale nevadí.

Žasnu nad fantazií autora. S Clivem Barkerem jsem se díky této krátké knížce seznámila prvně a udělal na mě opravdu velký dojem. Text byl svižný, dobře se četl a nebyl tu prostor pro žádné zbytečné obkecávání, což je mi u hororů sympatické. Bavilo mě to tajemství kolem kostky a závěr byl taky super. Nemám co vytknout, možná snad jen to, že bych chtěla o cenobitech i kostce vědět trochu víc, ale i ta nevědomost má v hororech své kouzlo a možná právě to mě na nich tolik baví.

8 07.01.2023

Tak krátký a přesto tak velký a smutný příběh.

Klasika, kterou jsem si spoustu let chtěla přečíst a mermomocí se snažila vyhýbat všem spoilerům - a dařilo se mi, díky bohu! Samozřejmě ze školních let jsem věděla, o čem zhruba tato kniha je, ale netušila jsem, jak končí. Pan Gatsby je bohatý člověk, který pořádá velkolepé večírky. O kterém by si kde kdo myslel, že má vše, co si kdo může přát, ale peníze nejsou vše. O tom to celé je. O tom a o spoustě dalších věcí.

Text je čtivý a Fitzgerald mě ani napodruhé nezklamal! Silný příběh o lásce, přátelství, životě a o tom, že to, že je člověk obklopen spoustou lidí a je populární, je pomíjivé... Obzvlášť, když rozdává a na oplátku nežádá nic zpět.

8 25.12.2022

Jeden starý muž pozve na Vánoce své syny do velkého rodinného domu. Vánoce jsou prý časy klidu a pohody... jak kde. Velký dům, zapeklité vztahy mezi členy rodiny a samozřejmě - vražda!

Brilantní! Tak čtivé, že jsme se nemohla odtrhnout a čím víc jsem se zamotávala do skládačky, tím víc jsem lačnila po tom, dozvědět se kdo je vrah. Agatha Christie je opravdu královna detektivky. Moc mě bavily výslechy všech zúčastněných, byly svižné, plné informací a také bylo díky nim skvěle ukázáno, jaký charakter každý vyslýchaný má a jak se mezi sebou liší. Prostě skvělé!

Vraha jsem jednu dobu podezřívala, ale během čtení jsem svůj typ párkrát změnila, až jsem to nakonec vzdala a na konci jen nevěřícně kroutila hlavou, jak proboha tohle někdo mohl vymyslet a napsat na tak málo stranách. Agatha je prostě jistota! Těším se na její další detektivky.

8 23.12.2022

Různorodá hororová sbírka, ve které najdete povídky o upírech, vlkodlacích, duších a všelijakých pochybných existencí a příšerách, které vás nenapadnou ani v nejdivočejších snech. Skvělá sbírka, ve které si podle mě každý najde "to své".

Jihočeský horor je povídková kniha, zahrnující tvorbu převážně jihočeských autorů - jak název napovídá - a i povídky jsou zasazeny do tohoto koutu naší republiky. Čtení jsem si moc užila. Byly tu povídky, které mi moc nesedly, ale i ty, ze kterých jsem byla přímo nadšená, jako třeba z "Kalvárie". Při čtení mi i lehce běhal mráz po zádech. Zneklidňující duchařina, která je za mě tím nejlepším z celé sbírky.

Trojice povídek, které bych chtěla vyzdvihnout, a které mě po Kalvárii oslovily nejvíce jsou "Bazén" (originální námět), "Hedvika" (klasika, která mi sedla jak prdel na hrnec) a na závěr "Příchozí tisíce otců" (skvělá atmosféra a čtivost).

Hodně zajímavý námět, řekněme i takový trochu hlubší, měla povídka "Hovořící bytost Webster", u které se pořád rozhoduju do jaké míry mi vlastně sedla. Nejlepší slovo, jakým by se dala popsat, je asi "divná" - myšleno v tom nejlepším slova smyslu.

Zbytku povídek bych dala asi takový průměr. Některé (jako třeba "Ukolébavka") bych moc ráda viděla víc rozpracované a u jiných mi trochu chyběla větší originalita ("Návrat domů"). Naopak "Podsvět" mi nesedl a nejsem si jistá, jestli jsem ho vlastně pochopila... Ale jak jsem psala na začátku, každý si tu najde to své. Od povídkové sbírky nelze čekat, že všechno sedne všem.

Skvěle sestavené, bavila jsem se. Povídky na říjnovou helloweenskou atmošku jak dělané.

8 20.10.2022

Trošku bizárek. Moc jsem nevěděla co očekávat, ale Zrnka temnoty jsou pro mě jak droga a tak jsem ani tomuto neodolala. Začetla jsem se hned a jako vždy, i tuto čtvrtou knihu z edice jsem slupla na posezení.

Zahrada, ve které se většina knihy odehrává, na mě působila kouzelně, tajemně a děsivě zároveň. Střídají se tu krásné popisy barevných rostlin, jejich vůní a květu se sexuálními scénami s obřím hmyzem, nad kterými valíte oči. Musím říct, že scéna s pavoukama byla opravdu nepříjemná a arachnofobikům (obzvlášť těm silným) bych tohle moc nedoporučovala číst. O několik nočních můr by nejspíš měli postaráno...

Celkově na mě kniha udělala dojem. Je to skoro jako taková Alenka v říši divů, akorát verze pro dospělé a otrlé, se silným žaludkem. Zahrada tu opravdu funguje jako taková říše divů, kde i nemožné se stává možným a bizarností se tu nešetří. Obdivuju autorčinu fantazii, jak tohle celé zvládla vymyslet. Kniha rozhodně není pro slabé povahy, ale ostatním otrlým doporučuju. Je to zajímavý kousek, který dokáže znepokojit a to je dle mého známka dobře napsaného hororu.

8 28.08.2022

Těžko se nacházejí slova k popisu tohoto cestopisu. Mezi dvěma Kimy je kniha o postřehách mladé české studentky koreanistiky, pobývající na studijním pobytu v KLDR. Studující na tamní prestižní Kim Il-songově univerzitě.

Knížečka je to útlounká, ale těch informací v sobě ukrývá hodně. Pro mě, jakožto běžného člověka, který o KLDR věděl jen takový ten základ, že žít v této zemi, v totalitě, která tu panuje, je něco, co asi nikdo dobrovolně a trvale nechce. Nina nás prostřednictvím svých zážitků, postřehů a vědomostí získaných během studia, seznamuje s režimem. S tím jak je propaganda úplně všude a ve všem, jak jsou obyvatelé KLDR postupně už od malička cvičeni jak roboti k poslušnosti a k vyjmenovávání všelijakých Vůdcových životních událostí.

Kromě jiného se dozvíme o hierarchii společnosti, o bydlení, platech, partnerských vztazích, ale i významných památkách a historii Severní Koreje. O tom, jak se k cizinci v KLDR chovají a sledují každý jeho krok...

Najde se tu i pár fotek, které doplňují celé vyprávění. Je to drsná a krutá realita. Musím říct, že celou dobu autorka vše vypráví takovým tím hezkým stylem, že si člověk občas říká, že to vlastně není tak hrozný, ale tamní režim si umí dobře pohlídat, co jako cizinec všechno můžete vidět a co už je přes čáru.

Bizarních situací je tu popsaných hned několik. Mě nejvíc dostalo povídání o studentce, která při sesuvu půdy zachránila Vůdcův portrét a přišla při tom o život. Na základě tohoto jejího hrdinského činu po ní byla na její počest pojmenovaná škola, na které studovala a její rodina a profesoři sklidili poctu a vyznamenání. To jen na ukázku, jaký extrém ten tamní totalitní režim je.

Rozhodně doporučuju přečíst všem. Je to stručné seznámení se Severokorejskou nemilosrdnou krutou realitou.

8 22.07.2022