Smečka

včera

Co vy a horor přátele? Upřímně, já se mu vyhýbám jako čert kříži, nekoukám na něj ani v televizi. Vážně, poslední skousnutelná hranice je pro mě Ať žijí duchové, nebo krotitelé duchů.
A přesto mi Jiří Sivok se svoji antologii Smečka hodil rukavici.
...horor není jen maniak v masce. Horor není jen krev na stěně. Ne, ne a třikrát ne! Je to paleta, ze které si vybere každý…
No a já tuhle rukavici zvedla.
Sborník obsahuje celkem 15 povídek, ale já vám dám jen malou ochutnávku, důvod, proč byste měli otevřít dveře i do tohoto žánru. Protože po tom, co jsem Smečku dočetla si sakra myslím, že český horor si zaslouží renesanci a to ve velkém. A kde jinde ji odstartovat než tady, ve skupině čtenářů!
Čtete Chrise Cartera, fantasy o vílách, psychologické thrillery? Baví vás cestování do jiných světů a realit? Pak zvládnete i horor. Některé povídky, pokud by nebyly v téhle sbírce, bych klidně označila za temnou fantasy, nebo romaneto, protože:
...horor není škatulka. Horor je život a život do žádné krabičky s popisem nedáte.
Tereza Kadečková – Panoptikum doktora Marrowa
Hned první povídka mě posadila na zadek. Víly, cirkus, podivný doktor, a hlavně absolutně překvapivý zvrat. Kromě toho, že jste celou dobu čtení ve střehu, si odnese znepokojivý pocit prozření, že ne vždy je všechno tak, jak se zdá. A že láska není vždy bezpodmínečná a předem daná, a to nikomu.
Petr Boček – Příchod vyvoleného
Většina povídek, má v sobě i hluboké poselství, které se váže ke zvířatům, protože povídky spojuje téma psa. Petr je neskutečně zákeřný v tom, že vás na první stránce postaví do idylické rodinné atmosféry, které vás zahřeje u srdíčka a pak… Musíte si počíst, ale krásně ukazuje, co jsou lidé ochotní udělat pro peníze, jaké morální principy, či prosté lidské soucítění jsou schopni potlačit, ať se jedná o ztroskotanou existenci, nebo spořádaného tatínka od rodiny. V podstatě nám nastavuje zrcadlo v tom, že zvířata a děti jsou ti poslední, kteří nemají bankovky na první místě.
Ondřej Kocáb – Lajka se vrátila
Já nevěděla, jestli se mám smát nebo se bát! Tohle mělo všechno, smutek, obavy, pocit zadostiučinění z pomsty a silný konec. Každopádně zvířata se nemají týrat a Ondřej vám ukáže proč. Mám takový pocit, že tuhle povídku díky lehce bizardnímu podtónu už nikdy nedostanu z hlavy.
Ludmila Svozilová – Kříženec
Ach, ta hra se slovy, podměty a obrazy. Ludmila je mistryně formátu Moneta, která pracuje s příběhy. Měli jste někdy na někoho vztek? Víte o tom, že šikana je špatná, že? Jenže ono nikdy není kouře bez ohně. V této povídce je mrazivé očekávání, co magického na nás ze stránek skočí. Je tam beznaděj, lidské utrpení, každodenní bolest nešťastného bytí, a hlavně malé soukromé peklo, které si může vystavět každý z nás a peklo, které nám mohou připravit ostatní. O konci ani nemluvím, podobně jako u Moneta vidíte celé plátno, ale jednotlivé linie nejsou ostré a přechází jedna v druhou, a tak každý může vidět něco jiného.
Miroslav Pech – V šeru svítání
Pro mě první setkání s tímto autorem a musím říct, že jsem při čtení pociťovala velkou nostalgii. Jeho styl psaní a doba, kterou si pro příběh zvolil, mi připomněla mého oblíbence, kterého jsem hltala na střední. Émila Zolu. I zde se jedná o příběh, který je hlavně vystavený na lidech, jejich emocích, jejich tužbách, jejich bolesti, která pramení z toho, z jakého světa přišli. Malebné, ohromující, svírající a naprosto dokonalé. Plné temnoty a malé špetky naděje podobně jako Bestie.
U některých povídek jsem celou dobu nezavřela pusu, protože jsem byla prostě v šoku a některé mě zase upřímně pobavily. Ano, paleta pocitů, které při čtení budete mít, je opravdu pestrá, a není to právě to, co u čtení hledáme?
Víc psát nebudu, myslím, že z těch mini recenzí je jasné, že mě to nadchlo. Mimochodem, všimli jste si, že bych tam někde psala o tom, že bych byla vyděšená, nebo že bych nad nechutnostmi protáčela oči?
Ne, ne a třikrát ne.
Smečka je podle mě ta nejlepší volba, po které sáhnout, pokud chcete objevit žánr horor, a co to skutečně znamená! A podle mě by měl každý správný čtenář občas sáhnout po knize mimo svoji komfortní zónu, protože čtení má přece rozšiřovat obzory.
Na závěr, obrovská, upřímná gratulace dámám a pánům z Golden dogu. Věřím, že když jste uchvátili takového strašpytla, jako jsem já, další čtenáři si vás brzy najdou.
DÁTE SMEČCE ŠANCI?