Knihotyna komentáře u knih

Jedna ze sbírek současné poezie. A já musím říct, že skvělá! Jak už je v anotaci napsáno - jedná se o 25 básní - jejichž tématem jsou pocity, které zažívá každý z nás.
Básně jsou lyrické, zvučné, většinou je použit sdružený rým. V básních nejsou používány ani metafory ani metonymie, takže si osobně myslím, že i laik a člověk, který poezii nemá jako denní chleba tyto básně pochopí a nebude nad nimi dlouze uvažovat - co že to chtěl básník říct.
Kniha je také doplněna o ilustrace :).

1 06.05.2023

U autorčiných knih si jako první všimnete ilustrací a barevného ladění celé knihy. Vše do sebe krásně zapadá a kniha by dokázala příběh vyprávět i bez vět :).
Příběh o ztrátě. O bolesti. O tmě, úplném dně. Ale také o uvědomění si. A radosti. Vzpomínkách. Kráse. Smyslu života. O tom, jak jít po ztrátě dál.
Jsem ráda, že jsem na knihu narazila a že jsem měla možnost si ji přečíst a dozvědět se tak, že taková kniha je. Že zpracovává právě téma odchodu a následného vyrovnání a nalezení vlastního života, aniž bychom zapomněli na toho, kdo odešel.

6 05.05.2023

Kniha mě nalákala svou obálkou.
A bohužel, tam to také skončilo.

Mě osobně kniha bohužel neoslovila. Může to být i tím, že:
- mnoho vulgarit (zbytečně)
- nepříjemné hlavní postavy (ale to se asi dalo čekat) - nikoho si neoblíbíte, i kdybyste s někým chtěli začít soucítit, z jeho následujícího chování svůj názor hodně rychle změníte
- nejsem si jistá, zda jsem pochopila konec - celá kniha šla postupně, scény navazovaly, ale konec mi přijde jako rychlý střih - a velmi rychlá změna povahy jedné z hlavních postav
- pokud by se takto v reálu chovali lidé ve svých vztazích - a to především těch "milostných" - brzo by nikdo žádné vztahy neměl

1 04.05.2023

Jedná se o příběh jedné rodiny - maminky, tatínka, prvňačky Olenky, její malé sestřičky Valinky a pejska Dobra.
Jedná se příběh rodiny, která musela ze svého domova odjet do jiné země a naučit se zde žít. Ale bohužel neodjeli všichni. Kniha, která reflektuje dnešní dobu a snaží se ji podat těm nejmenším a nejmladším. Aby našli pochopení.

S knihou jsem měla na začátku trochu problém, nedokázala jsem se pořádně začíst. Ale postupem času tento pocit odezněl. Dostavila se emoční nepohoda, která je v tomto příběhu na místě. Pro citlivé jedince to bude těžké čtení, byť jsou třeba dospělí.
V knize se střídají pohledy hlavních postav - včetně pejska! :) Nejlépe se mi četli pasáže psané z pohledu tatínka a pejska :).

Pokud nevíte, jak dnešní dobu a situaci dětem přiblížit, zkuste se podívat po této knize :).

1 03.05.2023

Devět navzájem propletených příběhů, v nichž jednotliví hrdinové a hrdinky střídavě obsazují hlavní a vedlejší role.
Wau! Kde začít?
Jako první vás trefí do očí fakt, že tato kniha v sobě skrývá QR kódy, ve kterých objevíte instrumentální hudbu (a ne jen tu :)), které Eliška složila sama. Doplňují každý příběh. Pokud máte rádi instrumentální hudbu, navíc klavírní, sežeňte si knihu už jen kvůli nim! Krásně doplní a vyjádří ne jen příběh, ale jsou hotovým pohlazením po duši. Tohle je ta hudba, která Vám hraje do uší, když cestujete MHD a zaobíráte se krásou kolem sebe, vším všedním i nevšedním.
Eliška má obrovský dar předat příběh ne jen melodií a hudbou (protože mě osobně opravdu dané melodie seděly k jednotlivým příběhům). ale taky slovem. Věty a slova, která jsou v knize volena se Vás dotknou přímo u srdce, na tom správném místě a na konci knihy vše zapadne tam, kam má :).
Kniha je psaná od konce k začátku, ale pokud máte obrazovou paměť (nebo jste vycvičení :D), snadno si po dočtení knihy příběh poskládáte i od začátku ke konci - aneb od zvonečků k zvonům :).
Každá povídka je jedinečná a geniální, neobjeví se zde postava, která by Vám nebyla sympatická (snad) :).
Dala jsem si tu práci a snažila se seřadit jednotlivé povídky dle mé oblíbenosti (aneb všechny jsou na prvním místě :D)
1. Sádrový tuleň
2. Dvacet šestka (Evžena do každého vlaku! :))
3. Odchylka
4. Socha z Uranu (plakala jsem)
5. Ester
6. Apoziopeze
7. Hledání Godota (plakala jsem)
8. Zvonky
9. Zvony
Eliška také připojila ke knize Dohru a krásné poděkování, které stojí za to přečíst :).

2 02.05.2023

Viděli jsme se synem v knihovně a na poslední chvíli vzali knihu sebou :).
A bohužel, náš vkus to tedy není.

Jedná se o krátké říkanky, doplněné vždy ilustrací na téma - státy a národy.

Má se jednat o sbírku pro děti i dospělé, ve které najdeme absurdní humor.

Tak mě tento druh humoru bohužel nesedl. A to vůbec. Říkanky mi nepřišly vtipné ani hezké ba naopak. Ale každý máme jiný vkus :)! Ani si moc nedovedu představit, že bych říkanky tohoto typu chtěla syna učit nebo bych byla ráda, kdyby je někde opakoval. Myslím, že tento humor by mnoho lidí bralo jako urážlivý.

Co se mi líbilo - ke každé říkance náleží ilustrace a musí se nechat, že ty jsou krásné a vždy přesně se k tématu říkanky.

Za nás nedoporučuji.

1 29.04.2023

O rodinném životě z pohledu jedné maminky. Komiksová forma, která nikdy nezklame - vždy se k ní dostanete, nenavazuje na sebe a pokud máte doma děťátko, mnohdy se v lecčem najdete :).

Druhý díl Malé mámy se humorem, stylem a "příběhem" vyrovná prvnímu dílu :). Jen miminko trošku povyrostlo, už mluví a někdy to opravdu stojí za to :).

2 29.04.2023

Hlubina temných strachů. Sbírka 101 komiksů. Autor původně kreslil, aby se vyrovnal se svými strachy a fobiemi, lidé byli nadšení a tak mu začali posílat své vlastní strachy a Fran Krause je nakreslil. Navíc jsou autoři těchto strachů na konci knihy všichni zmínění :).
Komiks je kreslený barevně, jednoduše, pochopitelně.

2 29.04.2023

(SPOILER) Předválečná doba. Příběh o rodině obuvníka Bursíka, který se s rodinou přestěhuje do Prahy - na Žižkov - za vidinou lepších zítřků. Bojuje však s Baťovými výrobky i jeho cenami a tak pomalu ale jistě krachuje, ale nedokáže se s tím smířit. Přijde o ženu. Dcera odejde. Se starším synem Pepanem nevychází. A jediný, kdo s ním kloudně mluví je nejmladší syn Kajda.
V knize se setkáváme se všemi postavami, ale hlavní je Kajda. Student, který touží se stát básníkem a zažívá svou první lásku s mladou Pájou. Jenže se do toho vmísí Pepan.

Co se mi líbilo:

- Kajda :), taková čistá duše :)
- styl psaní - kniha odsýpá - stylem mi dialogy mezi Pájou a Kajdou připomínají dialogy mezi Pavlem a Ester (Romeo, Julie a tma) - Pája mi přijde i podobně "bláznivá" jako Ester (až na nerozhodnost Kajda-Pepan)

2 26.04.2023

Co se mi líbilo:

- autorka je Nigerijka, seznámí nás se situacemi, které se ji staly a byla v nich označená za feministku (ve stylu nadávky)
- autorka nás nechá nahlédnout do svého života ve své domovině a jaké postavení zde žena má
- líbí se mi, že se nejedná o knihu určenou výhradně ženám (jak by mnohé mohlo napadnout), ale dala bych ji přečíst všem :) (je opravdu kraťoučká!)
- vize feminismu jako vize na lepší zítřky pro naše děti - holčičky (aby nemusely mít výčitky něco říct, něco neumět - vždyť se schopností vařit se žena nerodí, ale musí se ji naučit, stejně jako se ji může naučit muž :) - tak pro chlapečky - aby neposlouchali, že chlap nebrečí, že přece není bábovka apod.
- přehlížení žen a jejich názorů - i já jsem se nejednou setkala se situací, kdy jsem stála vedle svého muže, řešila jsem problém já, ale druhá strana mluvila zásadně na mého muže, protože přeci on je ten muž - ale třeba vůbec nevěděl, o co se jedná - je důležité přiznat i to, že nevíme, že tohle má raději člověk řešit s tím druhým - ať už mužem nebo ženou :) - zkrátka s tím, kdo se v tom vyzná lépe :)

4 23.04.2023

Kniha, která nemá ani sto stran. Kniha, u které Vás možná zamrazí, možná budete plakat, možná se usmívat.

Kniha nám představí příběh Ireny Sendlerové, Polky, která za druhé světové války pomáhala Židům ve varšavském ghettu, jenže měla pocit, že nosit léky či jídlo je málo, obzvláště potom, co velké skupiny lidí, mnohdy jí velmi blízké, viděla odjíždět vlakem, který je odvážel do Treblinky. Rozhodla se proto, že je potřeba děti z ghetta vyvést a schovat. A povedlo se. Zachránila kolem 2500 dětí.

Kniha je krásně ilustrovaná, ilustrace jsou k tématu, mnohdy k celému odstavci k textu, jsou srozumitelné, výstižné a člověka až mrazí.

Kniha nabízí na svém konci náhled na celý život Ireny Sendlerové v datech. Dozvídáme se, co dělala po konci války, zda měla děti, jak se jí vedlo, zda byla znovu vdaná a jakého (úctyhodného) věku se dožila.

Za sebe musím říci, že ač mám maturitu z dějepisu a na VŠ vystudovaný obor, který má velmi blízko k historii (a za manžela vystudovaného historika), příběh Ireny Sendlerové jsem neznala. A vřele knihu doporučuji.
Kniha není vulgární, nezachází do drobných detailů a přece je v ní vše, co se během 2. světové války dělo. Bude vám běhat mráz po zádech, protože budete vědět, že tohle není vymyšlení příběh, ale bohužel příběh dle skutečných událostí. Že takto se to stalo.
Starším dětem na ZŠ krásně doplní pohled na toto období. Bez nutného "šprtání" získají celistvý obraz jedné doby. A budou znát hrdinku, kterou bezpochyby paní Irena Sendlerová byla a je.

5 21.04.2023

(SPOILER) Lars se dostane do vlaku, který se však náhle rozjede, spolu s ním je ve vlaku i malý tygřík, který hledá cestu domů. Lars neváhá a nabízí svou pomoc :).

Co se mi líbí:
- tím, že jsme v ruce měli až 4. díl se mi Lars zdál odvážnější :), už není ten, kdo potřebuje pomoc, ale kdo ji nabídne
- líbilo se mi, že se obě rodiny "bály" té druhé - Lars se tygrů bál a následně tatínek tygr vypadal dosti překvapeně, že dospělý lední medvěd dosahuje takové velikosti

Příběh o přátelství, seznámení, cestě domů :).

2 17.04.2023

(SPOILER) Knížka vypráví dětem příběh malého medvíděte Larse, nejdříve poznáváme krajinu a zvyky, kterým se Lars snaží naučit od svého tatínka, během noci se však od tatínka vzdálí a dostane se až do dalekých končin, kde nic není bílé a je tam hrozné teplo. Díky novým kamarádům však dokáže najít cestu zpět :).

Co se mi líbí:
- opětovné spojení dua TÁTÍNEK-SYN
- lehké seznámení dětí s jinakostí světa - někde je zima a chlad, někde naopak teplo a slunce
- krása seznámení se s novými "kamarády" a ochota pomoct neznámému
- když se Lars vrátí, poučí tatínka o věcech, které na vlastní oči viděl, ale tatínek je znát nemůže :)

Kniha o poznání jiných světů a touze pomáhat, touze nabídnout pomocnou ruku :).

2 17.04.2023

Příběh vypráví o medvědech (táta a syn), kteří mají ten nejbáječnější den, protože obejmou kohokoliv, koho potkají :).
Musím říci, že se mi líbí hned několik věcí, které jsou možná jen mým dojmem :D.
- Líbí se mi, že hlavními hrdiny jsou medvědi - protože znáte pojem "medvědí objetí" ? :)
- Líbí se mi, že hlavními hrdiny je táta a syn - že spolu tráví den a dělají něco, co je spojuje a zároveň se učí slušnosti, pokoře, lásce
- Líbí se mi, že zde v podobě zvířátek najdeme nejrůznější "druhy" - malý, velký, zlý, každý si zaslouží obejmout :)
- Líbí se mi, že je zde objetí pojato jako něco, co zlepší den, že i ti, kteří o něj nestojí jsou v hloubi duše rádi, že jim někdo náklonnost projevil :)

6 16.04.2023

Kniha je nádherná po grafické stránce. Ilustrace v odstínech zemitých barev a lesa k příběhu zkrátka sednou :).
Jedná se o krátký příběh dvou rodin, které žijí v dubu. Jenže se nikdy nepotkávají. Jedni totiž žijí ve dne a druzí jsou bdělí v noci. Jenže malá mláďátka najdou způsob, jak se vzájemně poznat a být stále ve spojení :)..

1 16.04.2023

(SPOILER) Kniha Metráček aneb nemožně tlustá holka je příběh dospívající dívky Jitky, který nás seznámí s klasickými problémy dospívání - kamarádi, záliby, platonická láska, ale i láska pravá :). Vše je navíc zasazeno do kontextu toho, že Jitka má nějaké to kilo navíc a snaží se prosadit ve vybíjené, aby dokázala, že na něco má! Jenže to by na ni na turnaji nesměl jeden kluk zařvat - Metráček! A přesto právě tento kluk dá Jitčině životě jiný směr :).
Osobně mám moc ráda filmové zpracování a to knižní mě nezklamalo! :) Kniha, kterou jsem četla já je z roku 1974, problémy, které řeší Jitka jsou však aktuální i v roce 2023! :)

9 16.04.2023

Má první kniha tohoto roku od nakladatelství cooboo. Musím říct, že mě v první řadě nalákala obálka :), protože ta se mi v edičním plánu líbila hned :). Anotace mi zněla zajímavě, tak proč ne :).

Jedná se o příběh 17leté Blue, která se jednoho květnového rána probudí a vše se jí zdá jiné, pokřivené. Nepamatuje si některé věci, nedokáže s jistotou říct jak se staly a její babička i kamarádi se chovají vážně divně. Navíc najde tajemný vzkaz, že má nastoupit do modrého autobusu. A tam potká Adama, kterého ale nepoznává. Ale její tělo ano. Adam je ten, který jí prozradí, že si nechala vymazat vzpomínky, aby zapomněla na to špatné, aby se cítila lépe.

Už nejsem přímo cílovka, ale příběh zněl dobře :). Jenže mě tam prostě nic nesedělo.
Postavy mi byly nesympatické.
Zdálo se mi tam až dost vulgarit, vlastně zbytečně.
Příběh byl zamotaný dost a odkrýváme ho z přítomnosti do minulosti. Řeší se zde vážné témata jako rozvod, smrt, úzkosti, sebevražda, pocit viny. Ale na mě kniha působila ploše. Neměla pro mě hloubku. Chybělo to chycení za srdce.

Neurazí, nenadchne. Znovu už bych si knihu nepřečetla a ani bych ji nedoporučila.

3 11.04.2023

Dlouhou dobu jsem doma měla knihu Očarovaná. Knihu od Syllvie Day, autorky série Crossfire, kterou jsem minulý rok četla.

Než vůbec začneme knihu hodnotit, nutno podotknout, že se musí hodnotit v rámci svého žánru ne v rámci všech knih. Jedná se o erotickou fantasy. Ale první chybou je počet stran. Kniha má něco málo přes 200 stran a na těch opravdu dobrý fantasy svět nevystavíte.

Kniha vypráví příběh Maxe a Victorie a dál vlastně nevím, co psát. Je to příběh vystavěný na oblíbené tématice - dominantní a submisivní - obohacený o fantasy prvky (kterým ale chybí základy a jsou zde spíše hozené než vysvětlené). Když bychom odebrali erotiku (které je zde více než dost, ale vlastně se motá v kruhu), zbylo by nám možná deset stran.
Nejsme ukotveni v čase. Čtete a najednou je zmíněno, že postavy jsou spolu už dva roky. Ale nikde nebyl ani náznak, že to není třeba jen další den.
Postavy jsou samozřejmě dokonalé a krásné, jak už to u těchto románů bývá.

V rámci kategorie jsem četla horší knihy, ale i daleko lepší. Znovu se do knihy pouštět nebudu. Celkově vás kniha ničím neobohatí. Ale já mám přečtenou další nepřečtenou knihu ze své knihovny :).

1 07.04.2023

Když jsem tento měsíc projížděla seznam v knihovně, kterou e-knihu bych si půjčila do třetice všeho dobrého, zrak mi padl právě na Ženy z Bohnic. Jednak mě zaujala obálka na první pohled, poté následná anotace a také jakési pochopení, neboť někdo má s "psychickými stavy" více zkušeností :).

Každopádně se v knížce seznámíme s příběhem dvanácti žen, které se ocitnou v léčebně v Bohnicích. Jednou z nich je i sama autorka, která zde nějaký ten čas trávila. S anotace bych si nejspíše vypůjčila větu - "Nebere si servítky a ukazuje lehkost i tíži reality za mřížemi nemocnice."

Každému styl psaní nesedne, nesednou mu popisy, někomu chybí "více omáčky", více popisu prostoru léčebny. A každý jsme jiný. Mě se kniha líbila. Nešlo o to, psát líbivě, psát to, co by se "prodalo", šlo o skutečnost a bylo to znát! Ale v tom nejlepším!

Pokud chcete poznat, jak to v takové léčebně vypadá, koho zde můžete "potkat" a zda se třeba dále přátelíte či si pomáháte, koukněte se po této knížce.

5 07.04.2023

Tak tohle bylo geniální.
Slovo FEMINISMUS se kolem nás už mnoho let točí v kruhu. A já musím říct, že většina lidí (a to i ve školách) ho zkrátka vysvětlí tak, že jsou to ženy, které nenávidí muže a raději chtějí vše dělat samy, ale pak si stěžují, že jim nikdo nepomůže.
Tahle drobná knížka je tak krásné vysvětlení tohoto pojmu. Doporučuji ženám i mužům.
Autorka byla požádaná svou přítelkyní, zda by jí poradila, jak vychovat dceru v duchu feminismu - a tak vznikl dopis, který obsahoval množství rad - tento dopis v upravené podobě si můžete přečíst, pokud si půjčíte či koupíte tuto knihu. Patnáct doporučení jak v dnešní době vychovávat - dle mého názoru ne jen dívky - v duchu feminismu.
Autorka naráží na "genderové role", na točení v kruhu, na role otců i manželů a toho, kde je "chyba" a mělo by to fungovat jinak.
Část s otci je za mě největší trefou. U nás doma po narození syna to byla velká "díra". Manžel vyrůstal v rodině, kdy byl tatínek neustále v práci nebo na cestách a tak moc nebýval doma, já naopak jsem vyrůstala v rodině, kde otec chyběl úplně. Vnímala jsem tak, že vše musím dělat já, že se starám jen já a jen na mě to záleží. Manžel oproti tomu zase narážel na otázku - jakou funkci otec v rodině má. A kdybychom tuto knihu znali, našli bychom krásnou odpověď :). Stejně tak jako je mnohdy na mladé rodiče vyvíjen tlak, co by měla žena a co muž.

"Domácí práce a péče o děti by neměly souviset s tím, jestli je někdo žena, nebo muž, a neměli bychom se ptát, jestli žena "všechno zvládne", ale jak nejlépe podporovat rodiče, aby zvládli své povinnosti v práci i doma."

Označených pasáží v této knize mám hromadu. Dle mého to není feminismus - ale normální svět žen a mužů - rodičů, kteří vedou své děti k tomu, že každý je jedinečný, každý má právo na to samé, každý se může věnovat čemu chce a projevit svůj názor.

Musíme samozřejmě brát v potaz, že autorka je Afričanka, zde jsou práva žen někde jinde, než jsme zvyklí my u nás. A přesto. Záleží pouze na lidech.

4 05.04.2023