Knihomlok2015 komentáře u knih

Co napsat o knize, která má přes osm set stran, která přechází z ich formy do er formy, během jediné věty, která přeskakuje mezi postavami a rozhovory, jako by jejich slova nedělily celá desetiletí i více, ale jen prázdnota vzduchu mezi nimi?
Že je to čtení rozhodně dlouhé, rozhodně náročné a né pro každého - ale v tomhle případě stačí napsat jen jediné, že je to kniha, která má opravdu duši. (díky Adriáe a Bernate)

7 30.07.2016

Tak jo za začátku to bylo skoro utrpení - Gavin sotva a pár řádcích a pořád se tam vlastně nic pořádného nedělo (kdyby to byla jen trilogie, tak tohle by byl ten nejproklínanější druhý díl - však znáte pověst všech druhých dílů:-), ale pak, Pak, PAk, PÁÁÁÁÁKKK. Pak to prostě byla jedna neuvěřitelně šílená jízda, tak divoká a zároveň krásná, že nebyl čas se ani pořádně nadechnout. (intriky proti inkrikám, spojenci proti spojencům, silní vůči slabým - zatím to vypadá, že až se Barevný princ dostane až na Jaspisy, už nebude ani muset bojovat, protože se Chromerie rozloží mezitím sama - ale kdo by se zajímal o takového bezvýznamného chudáka, jako je Barevný princ?)
A to co se stalo na těch několika posledních stránkách - to hodně, opravdu hodně slušně řečeno bylo k....a to nejděsivější, nejpřekvapivější oznámení, která mě donutilo hodně nahlas začít nevěřícně klít. (to prostě nemůže myslet vážně!!)
Tohle je ten nejlepší (a zároveň) i nejhorší začátek dovolený, jaký jsem zažila na posledních několik let. A Coldplay a jejich Up and Up už taky nikdy nebudou to co by byli bez téhle knihy. (teď už mě trápí jen jedno - teda nejvíc - jak se Kip postaví k tomu, až zjistí pravdu vy-víte-o-kom)

4 24.07.2016

Tak jo jsem nadšená (hodně nadšená) a nejen tím, že jsem si počkala, až budu mít víc dílu naráz a přečtu je všechny najednou - kdybych neměla po ruce teď ten třetí díl, tak by mě asi trefilo -. takže jediné co mě právě strašlivě děsí je, že nemám po ruce ten zatracený čtvrtý.

2 17.07.2016

Tak zatím je to pořádná jízda, pro mě osobně velmi příjemné překvapení - takže teď se připoutám ještě pevněji a pouštím se do dalšího dílu. (sakra co má Gavin v úmyslu s tím vězněm??)

11.07.2016

Velmi čtivé, velmi příjemné a velmi překvapivé. (velmi spokojená, velmi se těšící na další díl)

1 05.07.2016

Já nevím, na podobné téma už jsem četla mnohem lepší (ať už Oveho nebo Harolda Frye), ale i tak měl Frank něco do sebe a ty poslední kapitoly se celkem povedly.

04.07.2016

Je pravda, že ty kapitoly věnované jen Ianovi a jeho střemhlavému letu, ty mě moc nebavily, ale jinak to byla velmi příjemná skládačka malého-velkého obrazu jednoho domu a vlastně vůbec nevadí, že z těch kousků nakonec vyšla trochu jiná malba, než jsem čekala.

1 02.07.2016

Dobře za ten konec tři hvězdičky - tam jsem se opravdu nemohla odtrhnout (válečný Londýn byla opravdu síla), ale než jsem se tam dostala - to bylo opravdu skoro utrpení. Zbytečně zdlouhavé a někdy nepřehledné, když se jeden rozhovor najednou prolínal s jiným na jiném místě i čase. A co se toho tématu týče, mě osobně mnohem víc bavilo Prvních patnáct životů Harryho Augusta - připadalo mi to napsané s větší lehkostí i citlivostí. Zatímco s Harrym jsme se prokousávali k lásce i nenávisti osobně, Ursula měla všechno už nalinkované, aniž by k tomu odhalila jakýkoliv důvod, buď někoho milovala a nebo ne. Třeba Pamela - žádné společné zážitky, žádná podrobná minulost, společně strávený čas, jen pár rozhovorů a skoro řekla bych povinnost sesterské lásky- jinak nic. A tak by se dalo pokračovat dál. Proč milovala Teddyho a další? Asi mi tam prostě chybělo pár "životů" navíc.

04.06.2016

Tak jo nejdřív pár nadávek. Sakra, sakra, sakra. Já to věděla, že se mi ta neexistence třetího dílu v knihovně vymstí.
První díl byl totiž fajn, ale tohle mě prostě dostalo. Neříkám, že tam nebylo pár míst, které jsem očima sotva přelétla (nejvíc asi tu linii se Sašou), ale víc než co jiného to byla touha vrátit se zpátky ke Kaynovi a jeho rozrůstající se společnosti. (jinými slovy Jerek JE prostě bůh – a já stále doufám) Taky Polomág nám začíná růst do postavy epických rozměrů a jsem hodně zvědavá, jak to s ním bude dál. (Monika?) A díky mrtvým bohům za to, že Cole už není takovej vůl. (ty jeho (ne)hrdinský kecy totiž neštvaly jenom Sašu – i když za to zaplatil opravdu tvrdě)
Ale ty dvě poslední kapitoly - hm – musím říct, že to setkání na statku to prostě byla poezie v té nejhutnější formě, i kdyby to spisovatel celý „posral“, tak tohle byl moment, který si čtenář zapamatuje nadosmrti a to teď, to co se tam stalo myslím až jako to poslední. Prostě na mě z tý kapitolky dýchla tak silná poetická atmosféra, jako by se člověk najednou ocitnul uvnitř té nejstarší severské ságy. (já nevím, asi to bylo v tom naprosto protipólním chování obou návštěvníků, ale prostě to bylo dokonalý) Moment, který svou jednoduchostí dokáže na okamžik zastavit čas a oddělit hrdiny od zloduchů jen pouhými několika obyčejnými gesty.
Takže panu spisovateli možná odpustím i to, že jsem se nedočkala té kapitoly s názvem před 2 - 3 lety (a že jsem ji opravdu očekávala).

2 26.05.2016

Tak téhle knize lze vytknout jen jediné, na přebalu by se mělo nenápadně umístit varování, že po jejím přečtení zatoužíte přestěhovat se do Švédska - protože i přes všechny útrapy hlavního hrdiny jak se adaptovat, je prostě a jednoduše ten malý červený domeček na břehu jakéhokoliv jezera mým malým "švédským" snem. A to nemluvím o tom, že mám opravdu velkou chuť projít si po dlouhé době (bez dlouhého přemlouvání) IKEu a hledat tu malou sobí veverku.

3 15.05.2016

Pro mě čtení na naprosto stejně úrovni jako ostatní dva díly (možná k absolutní spokojenosti chyběla nějaká ta odzbrojující pecka) - ale přeci jen je tu něco, co musím prostě vychválit až do nebe a výš - už od prvního dílu se totiž pod tím černobílým (skoro bych se nebála nazvat obyčejným) fotopřebalem skrýval poklad, který moje konečky prstů laskaly se stejnou intenzitou s jakou můj mozek hltal knihu skrytou uvnitř těch tvrdých desek. Jotě za to hlasitý, nekonečný aplaus ve stoje, protože tak poctivě se věnovat i něčemu, co vlastně člověk na první pohled ani nevidí, to se dnes příliš nenosí. Takže Bravo

9 01.05.2016

Velmi čtivé (možná až návykové) takže na první díl velká spokojenost. Jen ty fotky mě trochu rušily - já dávám prostě přednost svojí vlastní představivosti před tou zachycenou fotoaparátem.

1 25.04.2016

Tohle mi chybí dneska v době SMS, smajlíků, telefonů a bůhvíčeho dalšího nejvíc - obyčejný dopis, ve kterém vám někdo otevře svou duši a daruje svoje srdce. Prostě nádherná kniha.

5 06.04.2016

Tak první díl jsem nekomentovala, protože jsem tak nějak nevěděla, co si vlastně myslet. Celou dobu mi to přišlo tak nějak naivní (a to prokleté slovo maminka mi lezlo na nervy jako dlouho nic jiného) A teď když už mám za sebou i druhý díl, si to myslím pořád - ALE je to opravdu čtivé a El Capitan, Bradwell a Pressia si dávno ukradli mé srdce. Takže natěšení na třetí díl opravdu obrovské.

1 29.03.2016

Co napsat o knize, která mi ze začátku připadala vlastně dokonalá? Věže, falanga, internát, klaustrofobie, Rusko, Panamerika, Evropa, Indie, Pakistán, Čína, Barcelona, miliardy nesmrtelných a sta tisíce umírajících odklizených z očí, hlavní hrdina, kterého musíte i přes jeho očividné chyby milovat a všechny ty maličkosti nutící vás přemýšlet nejen o budoucnosti, ale i o dnešku. (ten svět byl prostě dokonale a mrazivě-uvěřitelně vymyšlený) Glukhovsky se mi trefil přesně do vkusu. Přesto, kdyby se mě někdo zeptal, jak bych tu knihu popsala jediným slovem, teď po dočtení by to bylo (stejně jako mnoho jiných níže v komentářích) slovo zkrátit.
A možná, ale opravdu jen možná, bych ještě dodala, že těch posledních cca 150 stran na té dokonalosti přeci jen zanechalo nějakou tu prasklinu navíc. Asi je to spíš jen můj problém, ale i když jsem Janovi víceméně věřila všechny ty proměny v průběhu prakticky několika týdnů (kniha se odehrává v rozmezí jednoho roku a z toho sedm měsíců uběhne na třech stránkách jen tak jako by mimochodem – hodně velká spisovatelská berlička, která mě na pěknou chvíli vykolejila, když do té doby jsme sledovali vše skoro po hodinových úsecích) tak nějak mi tam prostě nesedlo to náboženství a i konec samotný mi připadal uspěchanější (a trochu nemastný-neslaný), než bych po šesti stech stranách čekala. Ale co já vím, třeba to byl autorův záměr, jak říct, že budoucnost je vždycky nejistá a dostaneme se k ní vždy rychleji než je nám milé.

2 18.03.2016

Tak trochu Babička pozdravuje a omlouvá se, tak trochu Násobky sedmi - jediné co kazilo tu kouzelnou atmosféru byl na můj vkus místy až příliš strohý jazyk (chvíli mi trvalo si na to zvyknout) A protože jsem si nepřečetla originální název ani medailonek o autorce, dost mě překvapilo v jakéže to zemi se kniha nakonec odehrává - do kapitoly s madlenkami to totiž mohlo být prakticky kdekoliv.

02.03.2016

Takže takhle. Předem avizuju, že můj šálek kávy je fantasy. Ale protože jsem chtěla najít pod stromečkem nějaký tvrdý dárek, dostalo se ke mně i Silo. (když je knížka dobře napsaná, na žánru přece nezáleží ne?)
A dostalo mě? Bohužel musím říct, že úplně ne. Né že bych se celou dobu nudila (těch prvních 200 táhnoucích se stran byla pro mě ale opravdu zatěžkávají zkouška), né že bych se skoro nezamilovala do pár opravdu skvělých postav (kdyby měli trochu víc času a prostoru), né že bych nechtěla vědět, jak to vlastně dopadne a konec nepřečetla vlastně za dva dny. (ten nebyl úplně špatnej – zvlášť Sólo to zachraňoval jak se jen dalo) Ale celou tu dobu, jsem si připadala jako bych tu knížku četla s ochranným oblekem na těle, odříznutá od emocí jak jen nejvíc to jde, jako by ony byly tím největším toxinem obklopující sila.
Sotva moje srdce zaplesalo nad pěkně se rozvíjející postavou hodnou toho nejjemnějšího čtenářského hýčkaní, autor ji prostě (čtěte sprostě) a jednoduše odpravil (hlavně na začátku mě pěkně párkrát dožral, vůbec za tu první smrt jsem měla chuť mu vyškrábat oči – a neospravedlňuje to ani fakt, že tím se to všechno dalo do pohybu), a i když Jules byla holka s ostrými lokty a bystrou myslí, tak nějak jsem pořád čekala na něco, co jsem nakonec vlastně nedostala.
A co je horší na další díl mě mnohem víc nalákaly komentáře tady na databázi, než kniha samotná a to je myslím trochu málo na jakýkoliv žánr. Takže to chvíli nechám uležet, počkám až vyjde i trojka, pročtu pár dalších komentářů a pak se teprve uvidí, jestli se do toho pustím ještě dvakrát.

3 01.03.2016

Tak jo. Stejně jako u prvního dílu k té hřejivé absolutní spokojenosti opět malý chloupek chyběl. Vordové a „TO“ velké tajemství o kterém všichni čtenáři vědí už od prvního dílu – oboje mě tak trochu iritovalo. (o to víc by mě ale překvapilo, kdyby to nakonec bylo úplně jinak) Naštěstí se naskytlo několik dalších otázek k vyřešení a pár postav, jejichž tajemství i minulost skrývá autor mnohem lépe než tu Isaninu a ony tak mají opravdu velký potenciál získat si čtenářovu pozornost a později i srdce. (dost by mě potěšilo i další účinkování jednoho velmi neortodoxního velvyslance) K tomu se ještě několik záporáků z prvního dílu ukázalo být mnohem víc barevnějších než jen obyčejně černobílých a dostalo tak opravdu velký prostor, ve kterém by mohli ještě hodně překvapit.
A právě v tom byla a je největší přednost téhle knížky, opravdu hodně nalákala k dalšímu čtení, jen kdyby bylo co číst, protože ať se mi to zdá dost nepochopitelné, očividně se mnohem lépe prodávají knihy o vlkodlacích, kožoměncích a bůhvíčem ještě, bojující v ulicích Chicaga než tohle povedené dílko inspirované Římem. (což mě v té souvislosti hodně nalákalo na Jiskru v popelu a už se nemůžu dočkat, až ji budu mít doma) Za to tady je třetí díl už dlouho v nedohlednu, a že by Fantom Print vydal všech šest dílů, to už je myslím situace pohybující se hluboko za hranicemi jakéhokoliv zázraku.

1 17.02.2016

No, není to úplně ohromují pecka, ale jako základní kámen série to obstojí i před menším zemětřesením - takže zbývá těšit se, co se bude dít dál.

08.02.2016

Další důkaz toho, že Host si opravdu umí vybírat. Jen tak dál. Pro mě opravdu velmi příjemné překvapení - a to jsem velmi dlouho váhala, jestli si ji pořídit.

3 31.01.2016