Splynutí
Julianna Baggott
Být Čistý znamená být chráněný v ráji, který nese jméno Dóm. Partridge však unikl do vnějšího světa, do světa mimo Dóm, kde se mezi kouřem a popelem snaží přežít "nešťastníci". A Čistí se s jeho únikem nehodlají smířit. pod vedením Partridgeova otce terorizují těmi nejhoršími možnými způsoby nešťastníky, aby clapce získali zpět pod "ochranné" klenby Dómu. Po Partridgeově boku však stojí skupinka těch nejstatečnějších, kteří se rozhodli moc Dómu zlomit: bojovnice Lyda, revolucionář Bradwell, strážce El Capitan a Pressia, mladá žena, spojená s Partridgem tajemnou minulostí. Před dávným časem jisté zhoubné síly zosnovaly plán, který má přivést Zemi k definitivní záhubě. A pouze Partridge a Pressia dokáží hrozící zkázu zastavit. Partridge musí kvůli záchraně milionů životů riskovat návrat do Dómu a vystavit se tam nesmírnému nebezpečí. A Pressia, vyzbrojena pouze mysteriózní Černou skříňkou obsahující několik záhadných nápověd, se musí vydat na pouť až na samý konec světa. Pressia a Bradwell se usilovně snaží poskládat dohromady záhadné střípky nápovědy ještě z časů před Explozemi. Doufají, že když uspějí, podaří se jim vyléčit nešťastníky a osvobodit je jednou provždy od útlaku Dómu. Pokud se oběma mladým lidem podaří splnit nadlidsky těžké úkoly, svět bude zachráněn. Když ale neuspějí, lidstvo bude muset zaplatit cenu nejvyšší...... celý text
Přidat komentář
No,bylo to sice o chlup lepší než předchozí díl,jenže to pořád není ono..podobných knih je kvanta,roztrhl se s nimi pytel,a v jejich konkurenci tahle série zatím ztrácí..možná,že kdybych neměla zvyk dočíst každou knihu a sérii až do konce,poslední díl bych ani neotevírala..
Po rozčarování z prvního dílu se mi do toho vůbec nechtělo. Po prvních pár kapitolách tento pocit přetrvával, ale když jsem se teď konečně prokousala až na konec, musím říct, že je určitě oproti prvnímu dílu vidět posun. Našlo se plno pasáží, které mě vážně bavily, ubylo momentů, nad kterými jsem musela kroutit očima (Nebo už jsem si zvykla?) i postavy dospěly, takže už jsem neměla každou chvíli chuť jim zakroutit krkem, ale stejně tam všech vyjmenovaných neduhů bylo na můj vkus až moc. Pokud sérii po prvním díle nevyhodíte z okna a dáte jí šanci, věřím, že v ní jde najít jistá krása, třeba i v takové té syrovosti, která se v YA knihách moc nevidí, ale za mě je to pořád spíše zklamání. A to ještě opomíjím taková typická klišé, například že hlavní hrdinka někam doběhne přesně na minutu, nebo že si jiný hrdina párkrát jako malý zkoušel létání na leteckém simulátoru a pak bez problému odpilotuje vzducholoď, kterou viděl poprvé v životě, tisíce kilometrů daleko přes oceán.
Na rozdíl od prvního dílu mě bavil víc konec než začátek, celkově byl ale stejně nudnější - někdy sice děj překypoval akcí a napětím, ale jindy se nekonečně vlekl.
Opět super počtení, námět bezva, ale chyby z předchozího dílu zůstaly pořád. Dost mě překvapuje, že auto El Capitana je pořád v provozu.
Druhý díl pokračuje v dobře propracované dějové lince, i přestože se naši hrdinové rozdělí - děj nikde výrazně nezadrhává. Líbí se mi postavy i dějové zvraty. Možná by to chtělo trochu víc jiskry, nadšení, které jsem měla u prvního dílu, ale jako pokračování celkově nezklamalo. Dost zvratů i překvapivých momentů.
S druhym dilem jsem mela trochu problemy...hodne tezko se mi cetl a to jsem se na nej tak tesila...ale jinak porad stejne dobre napsany pribeh...uvidime jak mi pujde dalsi dil...
První díl se mi líbil víc, ale děj je celkově krásně propracovaný a není tak předvídatelný, jako u jiných knih tohoto typu. V tomto díle jsem si oblíbila postavu El Capitana, tak doufám, že získá svůj šťastný konec. Možná bylo velkou chybou, že jsem zároveň s touto knihou četla Pátou vlnu, s kterou se Splynutí nemůže porovnávat. I tak patří k těm lepším postapo, které jsem četla.
Musím říct, že tedy první díl byl o hezčí. Docela mě dostalo, jak Bradwell umřel. Doufám, že na Pressii nebude moc naštvaný:)
Musím uznat, že kniha se prostě čte sama...opět se budu opakovat skvělý nápad...originální a myslím, že velmi pravdivý (tedy ty části o tom jak může skončit naše Země).
El Capitan, Bradwell (tento kluk učaroval moje srdce, že jsem na pár stránkách toužila být Pressie...škoda, že mu spisovatelka nevěnovala žádnou kapitolu) a Pressia postavy se kterými jsem ráda prožila druhý příběh o světě ve kterém bych si nepřála žít.
Moc mě mrzela postava jménem Partridge. V prvním díle jsem si myslela, že bude patřit k oblíbeným postavám...bohužel mě moc zklamal.
Tak první díl jsem nekomentovala, protože jsem tak nějak nevěděla, co si vlastně myslet. Celou dobu mi to přišlo tak nějak naivní (a to prokleté slovo maminka mi lezlo na nervy jako dlouho nic jiného) A teď když už mám za sebou i druhý díl, si to myslím pořád - ALE je to opravdu čtivé a El Capitan, Bradwell a Pressia si dávno ukradli mé srdce. Takže natěšení na třetí díl opravdu obrovské.
Maminka sem, maminka tam, maminka, kam se podívám. Druhý díl kvalitou jednoznačně předčí ten předchozí, i když trpí podobnými neduhy. Jakkoli je vše promyšlené a spisovatelsky soudržné (výhrady k reálnosti reálií jsem vyjádřil u prvního dílu a přinejmenším trvají), kniha mi přijde vlastně povrchní. Chybí hlubší pohled na lidi a jejich motivace. Je to dětská kniha. Přesto dochází ke zlepšením, viz všeobecné povědomí o situaci u dospělé populace dómu (nechci spoilovat, takže neupřesňuji).
Pominu své stížnosti na primitivní klišé, jako je stihnutí slunovratu přesně na minutu apod., naopak vyzdvihnu hlavní devizu knihy, jíž je Helmud. Bez něj by to bylo o dost smutnější čtení. Díky, Helmude. (Díky, Helmude.) Nakonec to není špatné čtení, skoro čtyřka.
Velká škoda, že to po vztahové stránce spadlo do obrovského klišé. Velká škoda, že tam bylo tolik věcí, které podle mě do takových knih nepatří. Protože to jinak bylo celkem dobré. Lepší než Čistý. 3,4*
Knížku Splynutí jsem si půjčila hned po Čistém. Po skvělém konci Čistého jsem si řekla, že Splynutí nemůžou zklamat ani náhodou. Začetla jsem se na prvních 200 stránek, ale pak mě to najednou přestalo bavit a já se do knížky docela nutila. :/
Četla jsem když jsem měla čas a bylo to vždy jen pár stránek. Když se ale Patridge dostal zpět do Dómu zjistila jsem, že jeho části jsou snad nejzajímavější z celé knihy. Knížka mě znovu pohltila, ale musela jsem k ní najít zase cestu. Každopádně se mi líbili části Lydi a Patridge. :) do toho páru jsem se vážně zamilovala. Stejně jako Pressia a Bradwell. Co se mi zdálo docela nudný byli části El Capitana a jeho rádoby zamilovanost. Přežila jsem jeho části díky Helmudovi, který se mi líbí čím dál víc.
Konec mě nezklamal ani u jedný postavy :) skvělý zakončení a napětí na další knihu.. na kterou si mimochodem taky brousím zuby! :)
Takže ano.. já i Splynutí doporučuji. A jak píše kolega pode mnou.. těším se na film! :)
Jsme Čistí, ale zároveň Splynutí. :)
Nezklamalo! Příběh krásně graduje...někdy je až těžko uvěřit všem těm náhodám, a někdy zase těžko si představit svět po splynutí, ale vždyť je to science fiction vážení! Nechápu, proč se tu někdo v komentářích pozastavuje nad tím, že je to nelogické, nemožné, nepředstavitelné....o tom to právě je! V tomto žánru je povoleno téměř vše...a pokud nemáte tak bujnou fantazii jako autorka, záviďte jí a příběh si užijte i tak...
P.S. Jestli tohle zfilmují (filmová práva už prodána jsou), tak to bude vážně hustý...
Nemůžu se dočkat třetího dílu!
Tak na tohle jsem se opravdu hodně těšila a nezklamalo mě to. Autorka má opravdu zvláštní styl psaní a trošku mi tu nesedla ta er forma, ale to už je věc preferencí. Postavy jsem si oblíbila už v prvním díle, některé víc, jiné zase míň, ale jsou perfektní. Námět knihy by v rukou jiného autora asi nebyl tak parádní, ale Julianna Baggot si s tím skvěle poradila, svět který vytvořila je prostě úžasný - i když si nejsem jistá, co to vlastně vypovídá o mně.
Rozjezd knihy je takový pomalejší, ale pak to určitě stojí za to. Atmosféra je celou dobu naprosto geniální, dalšího dílu už se nemůžu dočkat.
Kniha mě nebavila tak jako první díl ale určitě doporučuji přečíst a určitě se těším na zakončení této trilogie. :-)
Tento díl je snad ještě lepší než ten první. I když oba jsou na podobné úrovni a oba skvělé. Už od prvních řádků jsem se opět skvěle bavila. Byla jsem naladěná už předchozím dílem a zajímalo mě co hrdiny bude čekat dál. Oblíbila jsem si je všechny a celou dobu doufala, že to pro ně bude dobré. Taky mě, stejně jako je, štvala ta nespravedlnost a zaslepenost některých lidí. Celou dobu jsem s celou skupinou sdílela jejich příběhy, jako bych byla jedna z nich a putovala tam s nimi. Bavily mě části všech a vždy když končila kapitola tak mě mrzelo že nepokračuje jejich část, ale do té další jsem se zase začetla a konec byl stejný. Všichni mi přirostli k srdci. Kniha se četla jedna báseň a když jsem konečně měla čas se pořádně začíst vůbec se mi nechtělo knihu zaklapnout a jít dělat něco jiného. ten svět, který Baggott vytvořila je tak reálný, tak surový, krutý a tak opravdový. A alegoricky popisuje vlastně dnešní dobu. Jak jsou lidé povrchní a nechtějí hledět věcem do hloubky a jsou líní zjišťovat, jak to vlastně je. Kniha je plná skrytých myšlenek, které člověk čtoucí s otevřenou myslí, pozná a neuvěřitelně ho obohatí. Třeba myšlenka krásy a přijmutí sebe sama, takoví jací jsme. To lidé řeší i v dnešní době a nemusí být nějak poznamenaní a zohavení. A také se v knize pozná jak je důležité mít to s kým sdílet, protože ti, kteří nemají někoho do party, jsou zaslepení a nedokáží normálně žít. Kniha krásně ukazuje jak je důležitá krása a láska, a to ne jen ta romantická, jak to ve většině současné literatury je, ale i ta sourozenecká a přátelská.
Jsou knihy, které když si přečtete, tak vám změní život a od té doby začnete vidět svět jiným očima. A to pro mě tato kniha byla. Jako bych se s ní náhle také stala čistá.
Knihu vřele doporučuji. Autorka má velmi čtivý styl s občasnými momenty, kdy si čtení člověk vyložené užívá a říká si jak je to fajn a jak jsou ti protagonisté skvělí. Knihu jsem četla jedním dechem a chtěla vědět jak skončí, ale zároveň jsem si povzdechla, že končí. Ještě že je předemnou ještě jeden díl na který se teď neuvěřitelně těším. Protože vplutí do tohoto světa je tak skvělé. Kniha vyvolává tolik pocitů- od pláče, smutku, radosti, nadšení zhnusení až po zděšení. A to vše i během jedné kapitoly. Je to mistrovsky napsané. Cítím se tam jako doma a přeji hrdinům jen to dobré. Stále jsem překvapovaná a čtení mě baví. Vím, že to jednou skoční, ale i tak do toho půjdu pro ten pocit- a snad se autorka z tohoto světa neodpojí. Mnoho lidiček v něm by také mělo co říct...
Trilogie "Čistý" je skvělá- už dlouho jsem nečetla něco, co bych si tak užívala a tolik mi to dalo.
Tak konečně jsem to dočetla . Nevím co si mám myslet. jako nápad na knihu je to super, ale asi mi až moc vadí ty obří náhody a shody okolností to se prostě normálně nestává, taky mi přijde ze je děj až moc nelogicky .. První polovina byla opravdové utrpení pro mě , konec to trochu vylepšil a četl se mi lépe ale možná to bylo jen proto abych už to měla z krku nevím.opravdu si rozmyslim jestli se pustím do 3. dilu až vyjde...
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie láska boj o přežití mutanti pro dospívající mládež (young adult) postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 2014 |  Čistý |
| 2013 | Láska v Provenci |
| 2012 | Krasojezdkyně/ Tichý muž/ Dům v Provenci |
| 2015 |  Splynutí |
| 2016 | Oheň |
Kniha Splynutí je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 239x |
| Čtenářské výzvě | 9x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 152x |
| Chystám se číst | 154x |
| Chci si koupit | 41x |
| dalších seznamech | 5x |
Druhý díl ze série a za mě nejlepší kniha z této trilogie. Ve druhé knize bylo vše, co jste mohli chtít. Napětí, setkání se s mamkou, nalezení ztraceného bratra, pak následně ztráta těch, co jste našli. Pak tu konečně začíná rozkvétat vztah mezi Presií a Bradwellem, Patridge a Presia se dozvídají, že jsou nevlastními sourozenci a spoustu dalších věcí. Tenhle díl je za mě nejpovedenější, nejmíň odbytý díl a čtení mě bavilo. Ikdyž některé náhody, co se tam děli snad nelze ani nazývat nahodami.. Musí se ale uznat, že anotace stojí za prd..