KnihománieN komentáře u knih

Loni u nás vyšlo Musím tě zradit (revoluce v Rumunsku v roce 89) a vy víte, že jsem byla nadšená ve všech směrech. Samozřejmě mě neminuly ani ostatní autorčiny romány, ale zatím jsem se k nim nedostala. Jeden z nich je také kniha V šedých tónech, kterou jsem v rukou držela už rovnou jako grafický román - nemůžu tedy srovnat s románovou předlohou, ale myslím, že to tak dlouho nenechám.
Už hodně dlouho mě žádná kniha nedojala k slzám. Někdy mě rozesmutnila, jindy jsem o ní přemýšlela ještě dlouho po dočtení, ale že bych brečela až by se mi písmenka před očima rozpíjela, to bude už dávno. Teprve V šedých tónech mě dostalo do tohoto rozpoložení a naprosto vyždímalo.
Rozhodně se ale není čemu divit, Ruta Sepetys opět odkrývá polozapomenutou minulost, prostřednictvím srdcervoucích příběhů o ní promlouvá ke čtenářům a dává historii hlas. Právě proto, ale nejen proto, je pro mě mimořádnou spisovatelkou, kterou velmi obdivuji.
Tento román je zasazen do čtyřicátých let minulého století, kdy probíhá druhá světová válka. Nyní se ale vydáváme za hranice tehdejšího Protektorátu i Německa, přímo do Litvy. Pobaltské země (Litva, Lotyšsko a Estonsko) jsou v historii zastíněny. Většinou se o osudech těchto zemí v hodinách dějepisu promluví pár slov, někdy dokonce vět, ale jinak nám zůstávají neznámé. A přitom právě je za války okupoval tehdejší Sovětský svaz a tajná státní policie jejich obyvatele bezcitně odvážela z domovů do pracovních táborů na Sibiř, kde je čekalo dennodenní peklo i za těch nekrutějších mrazů.
Vypravěčkou příběhu je patnáctiletá Lina, dívka jako každá jiná, která má sny, přání a nárok na život. Jenže pro Rusy je zbytečným člověkem, tak jako ostatní, a jednoho večera jí roztříští celý pečlivě vybudovaný svět. A ten nový je děsivý, plný zla pracovní tábor. Je těžké udržet sám sebe naživu, a Lina přitom bojuje i o životy svých blízkých. Přežívá v nelidských podmínkách, smrt je každému za patami, zoufalství se pere s nadějí a pojem nelidské podmínky pod sebou skrývá mnoho. Přesto ale Lina touží po jediném ukázat světu pravdu, ač třeba jen prostřednictvím kreseb.
Autorka vytvořila mimořádný příběh, nenásilně do něj zakomponovala nenápadnou romantickou linku, která jako kontrast s prostředím vrací čtenáře k něčemu laskavému a normálnímu a citlivě sděluje pocity i fakta. Mimo to si Ruty Sepetys vážím také pro preciznost, kterou věnuje svým knihám. Pečlivě pátrá po informacích, navštěvuje země a povídá si s pamětníky aby mohla šířit pravdu. Takové péče by se mělo dostat každé knize.
Zde je jí navíc vdechnut život, a to díky kresbám a celkovému zpracování, za kterým stojí Andrew Donkin, Dave Kopka a Brann Livesayová.
Pokud to tedy ještě nevyznělo jasně, tak minutím tohoto románu přijdete o mnoho a já se vám za to můžu osobně zaručit.

3 14.07.2023

Osobně mám knih z dob válečných načteno podstatné množství, tudíž i má očekávání se zvýšila a málokterá informace mě překvapí. Navíc jsem měla určité pochybnosti jak by ve mně obyčejný komiks, nebo chcete-li grafický román, mohl vyvolat takové emoce jako několika set stránková kniha. Ve výsledku jsem ale byla nucena přehodnotit.
Příběh Fotograf z Mauthausenu vypráví Španěl Francisco Boix, který se dostane do koncentračního tábora III. stupně, Mauthausenu, kde se z něj stává pouhé číslo 5 185. Po čase je mu přidělena práce fotografa, ale ne jen tak ledajakého, jeho povinností je vyvolávat fotografie mrtvých vězňů, jejichž smrt je vždy zapsána jako sebevražda nebo nešťastná náhoda. Z této činnosti se pro nacisty stává umění. A právě prostřednictvím těchto fotografií zobrazujících spáchaná zvěrstva a hrůzy chce Francisco odhalit veřejnosti pravdu o zločinech a koncentračních táborech, které jsou okolí představováni v tom nejlepším světle. Začátkem cesty je samozřejmě krádež fotek, kdy ale nebezpečí a smrt číhá na každém rohu.
Nastínění přežívání v koncentračním táboře je čtenáři sděleno na rovinu, řečeno tak krutě jak to bylo. Sama jsem z toho při čtení byla psychicky vyčerpaná, a proto bych před čtením zvážila, zda jste takové povahy, že to unesete. Jedná se o nesmírně důležitý příběh, ale ne každý ho zvládne.
Co je ovšem pro tyto příběhy neobvyklé, že nekončí rokem 1945, ale zde se v čase podíváme až k Norimberským procesům s představiteli nacistické moci. Pro mě to bylo něco nového a obohatilo mě to novými informacemi. Je zde představena realita jak se k svědkům válečných zvěrstev přistupovalo.
Ve spojitosti s tímto tématem je slovo líbit snad nevhodné, ale neodpustím si vyzdvihnout grafickou stránku románu. Barvy, lidé, atmosféra, to vše na mě těžce dolehlo a velký podíl na tom nese právě kresba. Nelítostné a pravdivé obrazy světových dějin, propracované a velmi dobře zpracované.

3 09.07.2023

Osobně jsem hodně dlouho tuto četbu odkládala. Přece jen knihy od Oly už obletěly internet, všude samá doporučení a já se bála, že budu zklamaná, že se spálím, jak se mi už několikrát stalo. Jenže v tomto případě byly mé obavy naprosto zbytečné. Při čtení jsem si maximálně odpočinula a pobavila se.
Jsme nevyhnutelní patří do volně navazující série, ale bez problémů se knihy dají číst samostatně, jak jsem to udělala já. Jedná se o závěrečný díl, který je věnován Harper a Travisovi. Oba mají společnou minulost, protože spolu na střední chodili, ale nedopadlo to. Šance, že se potkají, je minimální, ale zákon schválnosti tomu tak chce, že se Harper stává novou zpěvačkou v hudební skupině, kde na kytaru brnká Travis. Vize budoucnosti zní jasně, budou přátelé a nic víc. Vztahy v kapele jsou navíc zakázané. Ale na dveře začínají bušit staré city, okamžiky, křivdy. Udržet jejich vztah v kamarádské rovině je prostě nemožné, vždyť jsou nevyhnutelní. Ovšem jejich kamarádi Josh, Izzy a Shane jsou ve střehu.
Od každé knihy se neočekává silný příběh s nezapomenutelnou myšlenkou, někdy stačí jen málo. A právě tato kniha spadá do škatulky nenáročné romantické literatury YA. Jejím účelem je si čtení užít, naladit se na romantickou notu, zasmát se a to všechno příběh Harper a Travise splňuje. Opatrné kroužení kolem sebe, narůstající chemie a humor, který se pořád drží na vysoké laťce.
Vtipy a hlášky často pochází z filmů od Marvelu, což pro někoho, kdo je neviděl, tak jako já, může být problematické, ale někdy se jen stačí podívat na internet jak kdo vypadá a vy hned pochopíte, jindy se prostě jen zasmějete své neznalosti.
Navíc se odehrává na pozadí hudebního prostředí, a to se v knize svérázně projevuje. Často najdete úryvky textů a skvělým doplňkem je také pustit si Harpeřin playlist na spotify.
Nezvyklou špičkou knihy jsou ale hlavně chaty. Na ně jsem se vždy těšila, knihu oživily a především jsou skvěle graficky zpracované, včetně celé knihy.
Podtrženo sečteno, autorka ve svých knihách promlouvá o všem, co náctiletý čtenář ocení.

1 08.07.2023

Během června jsem se ke knize s LGBTQ+ tématikou nedostala, ale o prázdninách jsem se rozhodla to napravit. Dnes už jsou police v knihovnách dost zaplněné právě duhovými knihami, ale ani tak bychom se neměli spokojit s málem a psát dál. A samozřejmě také číst.
Z tohoto tématu mám načtené i nakoukané roztomilé komiksové Srdcerváče a pak pár stand alone knih (Theo Addair, Všechny barvy duhy, ). A teď jsem k tomu připojila Melissu.
Řekněme si na rovinu, že v knihách jsou často zastoupeny hlavně gayové a lesby, a teprve potom v menší či minimální míře asexuálové, trans lidé atd. Ovšem nejen tím, že v Melisse jedná o transsexualitu, kniha vyčnívá. Příběh je předložen srozumitelně, s vážným tématem, ale zato lehce a jednoduše, tudíž se jedná o čtení i pro starší prvostupňové děti.
Hlavní hrdinka George se narodila jako kluk, ale někde uvnitř stoprocentně ví, že je Melissa. Holka, která se může líčit, nosit sukně a hlavně ji netrápí to mezi nohama. Když si tedy čtvrťáci mají rozdělit role v divadelní hře Šarlotina pavučinka, George chce hrát hlavní roli Šarloty. Je v tom skrytá naděje, že by jí ostatní mohli konečně vidět jako holku. Podpory ani pochopení se jí ale nedostane. Neohroženě tedy přebírá otěže její kamarádka Kelly, která bere George takovou jaká je, a spolu vymyslí realizaci nejtajnějšího přání. Jak to dopadne, co vše se prozradí a bude moct být každý sám sebou?
Největší předností této knihy je vykreslení pocitů. Melissa stojí proti zmatku v sobě samé, proti zažitým názorům, nechápavosti a znechucenosti okolí, proti svým vrstevníkům. A všemu čelí sama. A to všechno je mimořádně dobře popsané, nenuceně se emoce přenáší na čtenáře a pak těžce dopadají. Na úspěchu celé knížky hraje velkou roli autenticita, která má hlavní vliv na celkový dojem.
Ve stručném vyprávění psaném prostým jazykem je skryto velké poselství. Pojmy jako transgender, důvěra, coming out, přátelství, sebepoznání.
Při čtení se tedy zaměřte především na pocity a nahlédněte do duše dívky, která se narodila jako chlapec, a já věřím, že vám to mnoho přinese.

04.07.2023

Já se považuji za čtenářku, která už to pravé ořechové našla v historických a romantických románech, popřípadě v biografiích. Ale nikdy přece není na škodu zkusit něco nového, otestovat si, jestli nás to náhodou nebude bavit. Takto jsem také přistupovala k thrilleru Štvaná zvěř.
Detektivky, vraždy, horory a thrillery kdepak, to není nic pro mě. ALE. To jsem ještě nečetla Štvanou zvěř. S obavami krvavých scén jsem přistupovala k první kapitole.
Internátní škola STAGS je cítit středověkou atmosférou, a kupodivu zde opravdu vládnou Středověcí. Začátek je hlavně o zorientování se v propracované historii školy. Autorka si pohrála s dávnými legendami, a tak máte pocit, že stačí jen krůček a jste v Bradavicích. Jeden zásadní detail je ale jiný. Hlavní hrdinka Greer je naprosto obyčejná. Jako stipendistka je ve škole hotový outsider, stejně tak Shafeen tmavé pleti a Chanel z rodiny zbohatlíka. A právě této trojici, kterou spojí ne zrovna dobré události, je zaslána pozvánka na šlechtické radovánky.
Greer rozhodně nemá v plánu odmítnou, když ji zve ten nejhezčí kluk ze školy, tedy Henry. Nastává tak návrat do dob středověkých, které stráví v temném sídle, kde se jediný scénář odehrává už po staletí. Hon střelba rybolov. Hosté ale netuší, že to oni jsou lovná zvěř. Po pomalejším začátku jsem očekávala to nejhorší a nejzvrácenější, tedy spoustu krve a násilí. Naštěstí se ale autorka zaměřila více na realistické myšlenky a pocity dospívající Greer, a tak nemá cenu se bát. Více napětí by opravdu neškodilo, ale pro mladší čtenáře naprosto vyhovující kniha. Tajemno postupně roste a roste a pak přijde zápletka, která mě upřímně vůbec nenapadla.
Navíc spisovatelka prokázala také své znalosti filmů, jelikož na jednotlivé scény velmi často odkazuje. Ty co jsem znala hodně pomohly mé představivosti nebo mě pobavily, a ty co ne, na ty se mám určitě v plánu podívat.
A v neposlední řadě musím také smeknout, že se z hlavních postav nestali hrdinové, kteří musí zachránit svět, ale autorka to drží na uzdě a k tomu otvírá téma vztahů a šikana.
3,5/5*

1 02.07.2023

Kdo zabil Lolu? Stejnojmenný podcast právě rezonuje prestižní střední školou v Anglii a rozvíjí teorii o vraždě jedné ze studentek, která byla uzavřena jako nešťastná náhoda. Do víru událostí je vhozena Audrey, která si od přechodu na novou školu slibovala nalezení klidu a útěk minulosti. Štěstí jí evidentně nepřeje. Kromě té tajemné události je nucena sdílet pokoj s Ivy, která nevypadá, že by se chtěla přátelit, a dodržovat striktní pravidla školy. Osud si ale dělá co chce, proto je náhle zapojena do pátrání po boku Ivy. Společně odkrývají detaily ze života Loly, objevují prastaré Stračí společenství a nachází mezi sebou pevné pouto přátelství. Mnohokrát se se svými odhady netrefí, a mnohokrát zjišťují šokující informace. Ivy chce znát odpovědi a Audrey ji ochotně následuje. Ve svém hledání se dostávají daleko, ale něco jim stále uniká. Kdo jsou to Straky? Co je čeká dál? A kdo zabil Lolu?
Příběh vyprávěn z dvou pohledů Audrey a Ivy, se nese ve vážnějším duchu. Nastíněna jsou témata šikany a smrti, ale to krásně vyvažuje pomalu se rozvíjející realistické přátelství. Nejdříve jsem si k netradičním hrdinkám hledala cestu, ale nakonec jsem si je oblíbila. Audrey se zpočátku zdá snobská, Ivy zase arogantní, ale z obou se vyvine někdo jiný, hned jak rozbijí clonu prvního dojmu. Autorky skvěle udržely tajemnou atmosféru po celou knihu, a zato jsem moc ráda. Atmosféra byla první věc, která mě okouzlila a dostala se mi pod kůži. Chvílemi jsem si připadala jako v Bradavicích z 21. století. S rukou v ruce jde také mrazivé napětí s čtivostí. Přečtení první stránky znamená upsání se k tomu, že knihu dočtete po pár dnech. Obdivuhodná je i práce s napětím. Zprvu jsem byla zklamaná, když autor podcastu se odhalil už v polovině knihy, ale poté následovalo teprve to správné pátrání a akce. Překvapením pro mě ovšem bylo, že se nejedná o stand alone knihu. Ale jelikož jsem si čtení užila, dejme tomu, na sto padesát procent, a otevřený konec ve mně probudil další zvědavost, budu netrpělivě vyčkávat na pokračování.

2 29.06.2023

(SPOILER) Celým knižním světem se šíří zpráva, že Mariana Zapata je považována za královnu slow burn romantiky. Hodně dlouho už jsem na ni měla políčeno, ale teprve nyní se mi do ruky dostala její nejnovější přeložená kniha Drahý Aarone. Jak se mi líbila?
Hlavní hrdinka Ruby je švadlena a přihlásila se do projektu Pomoc vojákům. Jako dopisovatelka je přidělena Aaronovi, který je právě na misi v Iráku. Z opatrné komunikace přes maily se dostávají ke skypu a s každou novou zprávou se více a více poznávají. V zápalu psaní si ani neuvědomují, že se vzájemně stávají nepostradatelnou součástí života toho druhého. Pro Ruby tak není vůbec složité se zamilovat, a to i když je to do muže, o němž ví vše, jen ne jak vypadá. Sundat si růžové brýle a přenést se přes city, které ji drží v zamilovanosti, by nemuselo být tak těžké zprávy postupem času vymizí a ona bude moct zapomenout. Jenže to by nesmělo přijít pozvání na Floridu, kde se mají osobně setkat. Ruby se s tím bude muset vypořádat tak jako tak, jak to tedy zvládne?
Po knize jsem sahala s obrovským očekáváním. Pravidelní čtenáři Zapaty slibovali atmosféru, romantiku a chemii. Bohužel jsem ani jedno nedostala v takové míře, jakou bych si představovala. První polovina knihy je psaná formou zpráv a mailů. Pro poznání postav výborné, ale osobně jsem se nemohla začíst. Přelouskala jsem tedy polovinu knihy, a čekám co bude dál. Jenže ouha, zase jsem se netrefila. K Ruby jsem si nevybudovala žádný vztah, jen Aaron to trochu vyvažoval, tudíž ani její vyprávění mě nebavilo. Spousta myšlenek, vztah se nijak nevyvíjel. Teprve posledních třicet stránek mě trochu uklidnilo, to co přišlo bylo jako blesk z čistého nebe. Najednou to jiskřilo a byl to naprostý kontrast k předchozím čtyři sta dvaceti stránkám. Ale i na tam mi něco chybělo. Celkově jsem z knihy zklamaná. Vím ale už dopředu, že dám autorce další šanci, příběhy bez mailů by mi mohly sednout více. Na poličce už na mě čeká S láskou, Lukov.

24.06.2023

Tématům duševního zdraví se poslední dobou věnuje čím dál více knih, což velmi oceňuji, ale vzniká tím také velká konkurence a jen občas se najde příběh, který je posazen vysoko nad ostatními.
Anna Moricová představuje ve svém prvním románu pětadvacetiletou Lucku, které přinesla nemalé šrámy minulost, přítomnost a možná i budoucnost. Jako malá neměla Lucie rodinné zázemí plné podpory, a to se na ní podepsalo až do dospělosti. Prošla si anorexií, se kterou stále bojuje, ještě pořád nemá dořešený vztah sama k sobě, neustále pochybuje a světlo na konci tunelu zatím nevidí, protože se točí v nekonečném kruhu nejistot.
Dvě časové linky nabízejí zajímavý a především realistický vhled do dětství a dospívání mladičké Lucie a poté dospělé studentky medicíny. Líčí její myšlenky, se kterými se především v pubertě potýkala většina z nás, první známosti s muži, pohnutý vztah k sobě samé a skutečnost, jak každým dnem proplouvá, ale hladce to rozhodně není vše působí autenticky.
Speciální místo v Luciině příběhu má online svět. Nachází tam klid a bezstarostně může na zeď dávat svoje básničky. Právě jejich prostřednictví se seznámí s muži, kteří vypadají jako její spřízněné duše. Většinu knihy prožívá netradiční online vztah s Tomášem. Je to něco, s čím jsem se v knihách ještě nesetkala, nedokáži si to v reálu představit, ale číst o tom je zase něco nového.
Autorka již od začátku navodí čtenáři určitá očekávání, přenese na něj temnější atmosféru a zcela jednoduše ale účinně zaujme stylem psaní, ve kterém se skrývá něco neobvyklého a zároveň osvěžujícího. Měla jsem pocit, jako když Lucie sedí vedle mě a svůj příběh mi dopodrobna líčí a přenáší na mě všechny silné emoce. To mě provázelo celou knihou a někdy mi z toho bylo opravdu těžko. Za sebe bych ovšem ocenila věnovat se více pouze jednomu tématu, zato více do hloubky. Na téměř tři sta stránkách je příliš mnoho tíhy, kterou si s sebou čtenář z knihy odnáší. Zde platí pravidlo, že méně je někdy více, ale to neznamená dát této knize červenou. Naopak, pokud se na to cítíte, tak směle do toho.
3/5*

1 12.06.2023

Všem čtenářům je známá skutečnost, že na stránkách knih se mohou vypravit do všech koutů našeho světa i světů doposud neznámých. Ale Jakub Kynčl nechá čtenáře na každém místě doslova žít. Na cestopisy jsem dříve pohlížela s určitou skepsí, teprve před pár měsíci jsem jim dala šanci, která se ukázala být dobrým riskem. Ovšem až nyní držím v ruce cestopis, který ční nad ostatními jako Mount Everest nad Sněžkou.
Autor v barvitých příbězích představuje šest zemí, které v jižní Americe navštívil Kolumbii, Panamu, Kostariku, Nikaraguu, Belize a Chile. U většiny z nich sotva víme hlavní město, ale víc už nám hodiny zeměpisu dát nestihly, přestože toho každá země tolik skrývá. Není tak jednodušší a zábavnější způsob jak to změnit. O zábavu se starají především autorovy komentáře, které oplývají jak ironií, tak i zcela obyčejným nepostradatelným humorem. Že je novinařina oslík otřes se odkud padají penízky na dobrodružné cesty do zahraničí, autor jen tak neskryje. Jakým způsobem umí čtenáři sdělit myšlenku a jaké při tom použije obraty je obdivuhodné.
Pokud ještě někdy vezmu do ruky cestopisnou knihu, musí být minimálně tak dobrá jako Pas a pes. Čtení mi příjemně utíkalo a sama ze sebe jsem měla skvělý pocit, že se zase o nějaké ty informace obohacuji. Nebýt povedených fotografií autora, který se sám svěřuje, že srdcem je fotograf, nikdy by cestování na stránkách nebylo tak opravdové. A na konci pak přišlo to nejkrásnější překvapení, fenka Noria. Popravdě se s tímto případem v knize nesetkávám poprvé, ale každý takový příběh umí chytit za srdce. Jen jediná výtka se váže k této knize: Ať už vám jako letní dovolená stačilo válení u moře, což mně mimochodem ne, nebo poznávání památek, po přečtení knihy Jakuba Kynčla se Vaše cestovatelské ambice a očekávání rapidně zvýší.

1 28.05.2023

Historické romány mají tu výhodu, že vám událost nebo osobnost, o níž je psáno, naservírují v nově převyprávěném příběhu, kde se navíc odráží autorova ,,fantazie. Jedná se o knihy založené na základních historických faktech, ale oživené o pocity a prožitky, které zase nemají co dělat v odborné literatuře, tudíž ne vždy historicky přesné. Ovšem pro představu a povědomí o té nebo té osobnosti či celosvětové události jsou historické romány nejlepší především pro běžného čtenáře, který chce, aby ho kniha bavila.
Díky Dračí královně, od autora knihy Dcery dvouhlavého draka, jsem se seznámila s další obdivuhodnou ženou. Osud korejské královny Min, o které jsem předtím vůbec neslyšela, je dramatický a skoro až neuvěřitelný. Čajong se v dětství stala sirotkem a neočekávala od svého života nic převratného, jenže to se změnilo v jejích patnácti letech. Stala se manželkou korejského krále Kodžonga, začala se vzdělávat a získala odhodlání bít se za svobodnou a nezávislou jednu Koreu. William Andrews poutavě líčí život královny od raného dětství až po brutální smrt. Její život byl ve všech směrech různorodý a také obtížný, slibujte si tedy silnější příběh. Možná vás potěší, tak jako mě, že na pozadí příběhu se dozvídáme všemožné korejské zvyky, striktní pravidla slušného chování ve společnosti, jak funguje moc krále, rozdělení sociálních tříd a také nemálo korejských slovíček. Samotné mi z těch názvů běžela hlava kolem, ale pro vytvoření atmosféry a přenesení se do prostředí Koree je to úžasné.
Už podle anotace ale poznáte, že Dračí královna je spíše takový příběh v příběhu. Osud královny Min vypravuje Anna, asistentka na americkém velvyslanectví v Korei, diplomatovi Simonovi, který má za úkol přinést prezidentovi zprávu o rozepřích na Korejském poloostrově a zároveň rozluštit význam hřebenu s dvouhlavým drakem.
Příběh královny jsem si pustila blíže ,,k tělu, tudíž se pro mě stal významným, autor prokázal výbornou schopnost zpracovat téma, o němž víme tak málo podrobností, jelikož byly pevně střeženy, a ze čtení si odnáším těžký pocit, že život panovníka nejen v Korei není vůbec pohádkový.

2 07.05.2023

Pod pseudonymem Jules Wake se skrývá autorka série Romantické útěky Julie Caplinová. Ať už pod tím nebo tím jménem, nenechám si od ní utéct jedinou knihu. Přestože její příběhy jsou častokrát klasické romantické příběhy, tak zase jako přidanou hodnotu nabízejí autentické prostředí různých částí světa a perfektní líčení nejrůznějších lahůdek co jen gastronomie nabízí. Jednoduše se v jejích textech viditelně odráží vlastní poznatky a zkušenosti. Doplňkem úplně na špici je potom to, že knihy se můžou číst jako samostatné příběhy, ale v každém dalším díle se objevují již známé postavy, které jsou pak společným prvkem a je velmi příjemné se opět potkávat se známými hrdiny.
Její nejnovější knihou přeloženou do češtiny je osud Carrie ze série S láskou Pozvolna vplouváme do děje, kdy Carrie, učitelka a pisatelka divadelních her, mimo jiné také velmi sympatická, dobrodružná a neobyčejně obyčejná hrdinka, má toho nejvyrovnanějšího chlapa na světě Alana a on ji požádá o ruku. Situace prosycená štěstím se změní ve větší problém, když na mysl přijde skutečnost, že Carrie je už přece osm let vdaná za slavnou filmovou hvězdu Richarda Maddoxe. Ke snadnému vyřešení stačí svého manžela najít, rozvést se a jít si zase po svých. Když ale Carrie vyrazí se svou sestrou Angelou a pubertální neteří do Francie na Azurové pobřeží, kde Richard zrovna ,,naprostou náhodou natáčí, sled událostí obrací vše vzhůru nohama. Neviděli se roky, copak mezi nimi může stále existovat to dávné pouto? Nebo je to všechno letní atmosférou? Carrie začíná pochybovat kdo je ten pravý a zároveň se vrací zpět ke svému starému já.
S každou další knihou se autorka zlepšuje a vylepšuje svůj styl psaní. S Riviérou už ho dovedla na vysokou úroveň. Nejen že ubyly popisy jídel, ovšem ne vymizely, ale také její schopnosti vylíčit prostředí jsou úžasné. Jules Wake umí ,,pouhými slovy vyjádřit veškeré pocity, ty přenést na čtenáře, a to mě na této knize nejvíce bavilo. V těch několika vytížených dnech, během nichž jsem knihu přečetla, se pro mě Riviéra a duo Carrie a Richard stali příjemným útočištěm. A velmi milým překvapení se také stal akčnější náboj příběhu zvraty střídají menší zápletky a naopak. Tušíme sice všichni jak vše skončí, ale právě o takovéto příběhy bychom se neměli ochuzovat.

2 19.04.2023

Mezilidské vztahy, jak všichni víme, jsou velmi složitou záležitostí a také nevyčerpatelnou studnicí nápadů, co se psaní týče. No a s nimi se také logicky pojí polopravdy a vzájemná pouta, která mohou vyústit ve velký problém, či dokonce tragédii. Příběh Josefíny, která kolem sebe má samé dospělé řešící úskalí svého života, je jednou stranou tragédie, ale na druhou stranu zase pro mnohé z nás velká životní pravda.
Nemoc v rodině, příliv nové krve do žil, nevyřešená minulost, ztráta pochopení a krize nejen středního věku ani netušíme kolik lidí se s tímto setkává den co den. Rodina Josefíny je na tom opravdu bledě. Babička už žije více v minulosti než v přítomnosti a to za doprovodu Alzheimera, táta utekl o vlásek smrti a získal zcela novou energii spasit svět, nebo alespoň svůj život, máma se chytá posledního stébla, které by ji ještě mohlo zachránit, no a samotná Josefína všechno sleduje svýma jedenáctiletýma očima a už ani neví kdo jí lže a kdo říká pravdu. Linka osudu každé z postav tak postupně plyne, čtenáři se odkrývají jejich myšlenkové pochody, které vedou k zamyšlení se sám nad sebou, a končí pak překvapivým, zdrcujícím, ale i šťastným závěrem.
Na první pohled lehce depresivní kniha ale obsahuje něco co mnohé postrádají realistický příběh prosycený emocemi a obdivuhodnými myšlenkami, a s vážností ředěnou osvěžující ironií a lehkým humorem. Především různé narážky na aktuální témata a myšlenkové pochody všech postav jsem si moc užila, přičemž vypravěči nejsou jen osoby v kruhu rodinném, a každý nový úhel pohledu přináší jiný rozměr. Už přečtení vůbec prvního originálního věnování mě zaujalo natolik, že jsem věděla, že tato kniha asi nebude úplně klasický román z rodinného prostředí, na které jsem byla zvyklá, a bude něčím vynikat. A tím čím vybočuje z řady je autorčino skvělé uchopení příběhu a zpracování textu takového, který často skoro ,,komunikuje se čtenářem.

5 08.04.2023

Příběhů z dob holocaustu je tolik, tak proč o nich stále psát a číst je? Přece právě proto, že jich je tolik a minulost prosycená hrůzou přece jen není tak daleká.

Většina jistě zná, tak jako já, příběh židovské dívky z Nizozemska Anne Frankové. Děvčátko nepřežilo 2. světovou válku a zbyl po ní jen deník, který si psala. Stejný osud potkal také Věru Kohnovou a další nevinné duše. Není to jednoduché, ale je nutné znát tyto příběhy, je to jediné co můžeme udělat znát historii.
Hned na začátku knihy nám představí Jana Poncarová skutečnost, díky které je příběh Věrky zase o něco jiný. Tím, že rodina Kohnů byla přátelsky spojena s příbuznou rodinou autorky, se stává kniha osobnější a odkrývá nejrůznější rodinné vazby. Dále je čtenáři nastíněn život Věrky a její sestřenice a nejlepší kamarádky Edy. Kapitoly nadepsány roky obsahují výrazné události Věrčina života a předávají bohaté informace o postupně se vyvíjející situaci ve světě, o politice a především o vnitřním světě normálního děvčete, které vnímá vše zase trochu jinak. Historické vsuvky jsou výborné pro zorientování se v celém období, a ještě lépe pak dokreslují fotografie. Autoři vás takto provedou obdobím před válkou, samotnou válkou a také nastíní osudy Věrčiných příbuzných a lidí, kteří mají s jejím příběhem nějakou vazbu. Můžete se tak také dočkat zpovědi objevitelky deníku. Nejpodstatnější je ale samotný deník, bez něhož by tento příběh nebyl odhalen, a kdy máte neopakovatelnou možnost číst o Věrčiných nejniternějších pocitech, o jejích prvních láskách a hlubokých snech, které nikdy nedostaly šanci se vyplnit. Citlivé podání a čtivá forma vám pak vynese čtenářský zážitek, který ještě dlouho setrvá v paměti.
Osobně jsem se ze začátku déle sžívala se stylem psaní, který patří Janě Poncarové. O veškerý děj se starají popisy a nenaleznete jedinou přímou řeč. Jak ovšem ve výsledku hodnotím? Bylo to pro mě zcela nové seznámení a poznání, když jsem zjistila, že tento styl je mi mimořádně sympatický a baví mě.

6 26.03.2023

Mnoha úžasných knih se ztrácí mezi příběhy stejného žánru, anebo mezi těmi s výraznější propagací. V tom případě bych tedy ráda propagovala Tanec papírových draků. Seznamme se se situací v knize. Ti největší odpadlíci společnosti, nejpodivnější existence a jedinci se zajímavou minulostí tvoří jednotky, které osvobozují svět od ještě horších mafiánů, zločinců, drogových dealerů a podnikatelů, co si podvodem a na úkor kohokoliv namastili kapsy miliony. Jedna přestřelka za druhou, oběti na obou stranách, neudržitelné vášně mezi členy jednotky a do toho nekompromisní šéf...pro Kubu, nebo-li Mrtvolu, který dokáže trefit terč na vzdálenost desítek metrů, to není zrovna práce snů, ale pro čtenáře to může znamenat něco naprosto jiného
Neuvěřitelně povedený mix akčňáku, sci-fi a fantasy, který se povedl autorovi vytvořit, velmi obdivuji. Nejen, že jedna akce stíhá druhou a čtenář si jen tak nevydechne, ale také neuvěřitelně propracovaná zápletka mě moc potěšila. Od první stránky příběh plyne, neubírá na čtivosti a naopak graduje. K tomu napomáhá také skvělé vyvážení časových os, které se prolínají. I bez cestování časem se podíváme do minulosti i budoucnost. Počáteční zmatení nakonec stejně zažene údiv, v jakém rozjetém vlaku zásahu se to zase nacházíme.
Co se týče jazykové stránky, čekejte svérázný styl psaní a používání vulgarismů, které ne každému sedne, ale atmosféru vytvoří spolehlivě a já to považuji za velké plus. Navíc Petr Brožovský má neuvěřitelně báječný skoro až absurdní humor, kdy i ta nejvíce hrubiánská postava se může zdát k popukání.
Nemusíte být zrovna čtenáři fantasy, ale tahle kniha by Vám neměla uniknout. Nechte se provést příběhem spolu s vrahy, sadistkou nebo nerdem. A po dočtení pro vás získá název naprosto jiný, geniální rozměr.

3 24.03.2023

Přečtení této knihy zbořilo mé mýty o cestopisech. Cestopisy, které jsem znala donedávna, byly povětšinou fakta a historie, což snadno sklouzne k nudnému čtení. Své putování ovšem Nicolette Havlová dokázala zachytit stručně, zajímavě a především zábavně. Její kniha má jakousi osobitost, kterou jsem nalezla například u knih Ladislava Zibury. Navíc se ale autorka svěřuje se střípky své minulosti v době dobrého i zlého, nechává čtenáře více seznámit se s ní samou a celou knihu provází příjemný nádech.
Z Havířova na Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Srbsko, Bulharsko a do Istanbulu. Dlouhá cesta, jen co je pravda. Tak právě tuto pouť podstoupila Nicolette. Kniha je sbírka zážitků z jejího putování. Jak moc se můžou zdát tyto výlety hikerů dokonalé, opak je pravdou. Odvaha svěřit se s věcmi, jenž tento výšlap doprovázely, je umění, které oceňuji. Samozřejmě, že je úžasné, když vše jde jako po másle a bez problémů, ale skoro nikdy tomu tak není, to známe všichni. Poutnice Nicolette s námi upřímně a otevřeně sdílí své strachy a útrapy, od střevních potíží po obchod s lidským masem, a prožité úsměvné chvíle, například při překonávání jazykových bariér. A pak ty úžasné situace při setkání se s jinými turisty, obyvateli českých vesniček v oblasti Banátu, nebo třeba nesčetně obětavých lidí z Balkánského poloostrova. Některé okamžiky tak alespoň částečně máte pocit, že se něco podobného děje vám.
Obrovské množství fotografií, za nimiž se skrývají vzpomínky, je promyšlené osvěžení textu a autentičnosti rozhodně neubírá.
Knihu tedy rozhodně doporučuji těm, kteří milují poznávání nového, ale úplně by si netroufli, tak jako já, vydat se sami na takovou pouť, přičemž autorka má můj obdiv, anebo těm, které to naopak láká a rádi by získali představu co je může čekat. V podstatě tedy všem, protože proč si neprocestovat Balkán aspoň na stránkách knihy.

1 18.03.2023

Další humbook TIP, který se mi dostal do rukou, je jednoznačně fyzický důkaz, že lze napsat fantasy, která je ve jménu oddychového čtení, feel-good, romantiky a dobrého humoru. Spojení znaků několika žánrů se osvědčilo jako dobrá volba a pro čtenáře obzvlášť příjemná na čtení.
Prostředí, které dává prostor pro fantazii, plné hradů, věží, komnat a také bojů dostává skoro až pohádkový nádech.
A právě v královské říši Ere se ocitá hlavní hrdina Arek se svou bandou. Skupina skoro dospělých jedinců s duší puberťáků se díky pochybnému proroctví dostává do role zachránců staletého království před doslova úděsným vládcem Úděsným. Bez zkušeností, zato ale s pořádnou dávkou štěstí, poráží ztělesněné zlo a myslí si, že jejich úkol skončil. Ovšem náhoda nebo osud tomu chtěli tak, že Arek se stane králem a ostatní jeho rádci a pobočníky. Jestli už to není dost děsivé, dosadit na trůn vykuleného sedmnáctiletého kluka, tak se pro jistotu ozvou magické zákony o podmínce, že vládce se musí do osmnácti oženit jinak ho čeká trest...smrt. Kouzelná pojistka magického světa strhává Areka a jeho přátele do víru strachu, očekávání, nejistoty a touhy. Nic by si nově korunovaný král nepřál víc, než za normálních podmínek vyznat city svému kamarádovi Mattovi. V temných dobách je ale na pochybách o vzájemných citech a náklonnosti.
Celá dějová linka nabízí nečekané zvraty, které nás vzdalují či přibližují k vysněnému konci. Vše je nenásilně a důmyslně propleteno s řádnou dávkou humoru. O situace, kdy postavy působí nevyspěle a jako troubové není nouze, ale nebýt tomu tak, nebude mít kniha odpočinkový až kouzelný nádech. Od fantasy bych v běžném případě očekávala víc, ale mé čtenářské požadavky pak skvěle vyplnila romantická linka. Dejte dohromady Srdcerváče s tanečními sály plné elfů a dostanete Šťastně až navěky?

2 13.03.2023

Životopisná díla dnes nevládnou tak velkou popularitou jako například fantasy literatura, ale nemění se nic na tom, že jsou psaná podle skutečnosti, podle historie, která nám přináší poznání a ponaučení. Veleúspěšného novináře Andrewa Mortona můžete znát například jako autora knihy Královna Alžběta II. - jedná se o životopis druhé nejdéle vládnoucí panovnice na světě, ale také mnoha dalších. Jeho posledním počinem je příběh královských sester Alžběty a Margaret.
Stává se to skoro tradicí, že jeden z královských sourozenců zastupuje smysl pro povinnost a úctu k tradicím a druhý je veřejností považován za ,,rebela. Například Eduard III. a Jiří VI., princ William a princ Harry, anebo také královna Alžběta II. a princezna Margaret. Právě o poslední sesterské dvojici je řeč. V první z dvanácti kapitol se čtenář seznamuje s dětstvím královských dcer a s událostmi, které daly jejich životům přímý směr. Pevná, náročná, ale především rozdílná výchova a studium je mnohdy překvapující. Každý zde najde něco, co nevěděl. V dalších kapitolách se autor věnuje dospívání, které dívky prožívaly v nelehké době války. Objevují se první lásky a také první neshody. Přes milostné eskapády, korunovaci a rodinné problémy, ale i ty jiného rázu, se dostáváme až do dospělého života královských sester, dokud nejsou rozděleny smrtí.
Ani největší milovník královské rodiny nemůže znát všechna fakta, která tento jedinečný vztah provázela. Nahlédnutí do neznámé historie je to nejzajímavější, co jsem za poslední dobu četla. Mylný dojem, který čtenář mívá při slově životopis je zde zcela nesprávný. Fakta a data jsou lehce zaobalená do záživného textu, že lze snadno nabýt dojmu, že čtete román. A pokud někdy svižnost pokulhává Morton to hravě napraví citacemi z životopisů královských služebníků, guvernantek a milenců. Každá taková osobní zpověď je rozhodně skvělým oživením.
Dejte proto této knize určitě šanci. Já jí přeji co nejvíce spokojených čtenářů.

2 05.03.2023

Kniha psaná na základě osobního prožitku a vlastní zkušenosti bude vždy autentičtější a na čtenáře by měla mít mimořádný dopad. To, že příběh Lenky Parýzkové tuto známou definici předčil ve všech směrech zjistíte už po pár stranách.
Hlavní hrdinka Lenka má za sebou období, kdy přišla o dceru, její manželství se zhroutilo a temnota ji pevně svírá ve svých drápech. Ta doba ale zdaleka nekončí, až se jednoho dne dobrovolně ocitne na prachu psychiatrické léčebny. Má touhu bojovat s úzkostmi, depresemi a všemi hnusy, které jí obklopují. Drží si naději a věří, ale veškeré pocity kolísají jako teploty v dubnu a není jasná předpověď co bude dál. Jen stěží si dokážeme představit jaké emoce a s jakou intenzitou můžou působit neuvěřitelné problémy. V rámci pobytu se ke čtenáři dostávají mnohdy překvapující informace o režimu v léčebně a příběhy kolegů ze všech koutů společnosti.
Hlavním poselstvím, které je opravdu důležité a autorka ho bravurně naservíruje čtenáři, je naděje a víra. Hned po dočtení jsem jí měla o něco víc. Citlivých čtenářů se může blíže dotknout téma sebevražda a psychické problémy, ale vize šťastného konce budoucnosti v pozadí jaksi vyváží nápor, který ve vás může kniha vyvolat. Jiní si zase budou vážit, že autorka se i s těmi nejhlubšími emocemi svěří na rovinu bez kličkování, nebo je barvitě vyobrazí v originálních metaforách a přirovnáních hlavně do toho ale dá sebe a použije jedinečný styl ten svůj. Díky tomu získáte maximální prožitek.
O maličkostech, které nejsou zdaleka maličkosti je také velmi častá řeč, a tato témata vítám. V dnes už klišé frázích jako mít se rád a stavit se na přední příčky svého žebříčku je schovaný jeden z klíčů ke štěstí a i Lenka se vydala hledat právě tuto cestu. A věřte, že příčiny vašich problémů mohou ležet tam, kde jste je nikdy nečekali.
Obecně velmi doporučuji si tuto knihu přečíst, protože já v ní vidím průvodce a zároveň román v jednom a předávám toho tolik co vám ještě chybělo.

5 02.03.2023

Karel, student filozofické fakulty, by rád dělal cokoliv, jen ne psal bakalářskou práci. Raději se tedy probírá bezcenným haraburdím na půdě jejich domu a objevuje staré knihy s dalekou historií. Co by ale člověk nečekal, takový rukopis o měsíčku lékařském může být více jak zajímavý, obzvlášť pokud jako záložka je použitý útržek papíru se zcela neznámým slovem – mythotvorci, a u toho naškrábaný vzkaz Střež se jich! Karel v sobě zažehne touhu vědět, co to všechno asi může znamenat. Jeho pravou rukou a zároveň oponentkou je mu jeho přítelkyně Eliška. O dvě století zpátky se zase vydáváme po stopách čarodějného tovaryše, divotvůrce, Fabricia Fabriciho. Zasvětí nás do zvyklostí, které se s čarodějným cechem váží, a budeme ho moci následovat při jeho podivuhodné cestě po světě. Jedno je ale jisté, bude to kouzelné putování. A co má vlastně Karel Poslední společného s Fabriciem Fabricim?
Mé očekávání pohádkové fantasy s nějakými těmi kouzly a čáry máry se, díkybohu, nevyplnilo. Namísto toho jsem dostala milý čtenářský zážitek ze zcela nového prostředí, protkaný napětím, zvídavostí a tajemstvím. Jiří Linhart stvořil zcela nový český kouzelnický svět. Každou stránkou nás seznamuje se zvířaty, které nám byla dosud neznámá, a vězte, že takový hlubinovrt měchoústý je jistě zajímavý tvoreček, a předkládá nám ke čtení poučné putování Fabriciho. Poučné, ale velmi svižné a čtivé. Příběh akci rozhodně nepostrádá. Tři části příběhu, jedna kapitola z pohledu čaroděje a jedna zase z pohledu obyčejných lidí, každému se situace jeví jinak, a nakonec propletení všech provázků osudů a promyšlené zakončení. Bádání Karla a Elišky je už jen třpytivá ozdůbka na vršku, a já bych se k nim s chutí někdy ráda přidala.
Čtením této knihy jsem strávila krásné chvilky naplněné atmosférou dřívějších let. Neodpustím si vyzdvihnout dobové výrazy a nádherný jazyk, který tvoří podstatnou část úspěšného díla. Chcete tedy číst skvělou českou fantasy? Tady ji máte!

2 12.02.2023

Hilmího a Liat svedla snad náhoda, snad osud. Je to láska na první pohled, ale není tak šťastná, jak se možná zdá. Hilmí je malíř z Palestiny a Liat překladatelka z Izraele. Mezi těmito národy, těmito náboženstvími panuje stoletý konflikt. Každý má jinou vizi jak spor vyřešit a hodlá si ji prosadit. Lidé umírají, životy lidí mizí jako hvězdy na raním nebi, ale konec stále není vidět v nejbližší budoucnosti. I když Liat a Hilmí žijí v New Yorku, síla politického sporu sahá i tam. Nenávist je hmatatelná všude. Liat je nucena Hilmího zapírat před rodinou, jelikož by ho nepřijali, a to mezi nimi vytváří propasti. Hádky a usmiřování, nenávist a láska. Nechá se jejich vztah strávit nenávistí mezi národy, nebo bude dost silný a překoná ji? A co teprve když se musí Liat za půl roku vrátit zpět do Izraele?

Izraelská autorka Dorit Rabinjanová napsala srdceryvný příběh Romea z Palestiny a Julie z Izraele. Bohatým jazykem nám popisuje New York, Tel Aviv a všechna místa, kde se příběh odehrává. Díky jejímu barvitému líčení má čtenář pocit, že je na tom správném místě s postavami. Nápadité metafory, přirovnání a filozofické myšlenky zabírají velkou část knihy a jsou napsané malebným jazykem. Děj se odvíjí pomalu, ale zato má každé slovo svůj význam a smysl a lehce nahlédnete do duše Liat i Hilmího. Před lásku, nenávist a válku se vám ovšem dostane svědectví o Izraelsko-palestinském konfliktu. Jen si přiznejme kolik z nás o něm vědělo více než co běží ve večerních zprávách? V této knize vám autorka předkládá fantasticky zpracované téma tohoto politického sporu, během něhož se odehrává hluboká a bezmezná láska v rozměrech oceánu, který ji dělí od domácí půdy. Pokuste se v příběhu Liat a Hilmího najít sílu a pochopení. Jedná se o náročnější čtení, především co se psychiky týče, ale stojí za to.

3 05.02.2023