KnihománieN
přečtené 197
Muži jsou vinni?
2024,
Klára Mandausová
Radkina Honzáka jsem potkala prostřednictví už několika knih o psychickém zdraví. Tehdy to bylo setkání, které jsem pokaždé chtěla zopakovat, a tak jsem se nechala nalákat anotací této knihy. To, že bude řeč o partnerském soužití, rozdílech ve smýšlení mužů a žen a řeč bude i o otázce rovnosti, mě nadchlo. Kniha je vedená formou rozhovoru, což mi vyhovovalo, jelikož Klára Manduasová kladla přesně takové otázky, které mě v tu chvíli napadaly. Tentokrát mi ale vůbec nesedlo vyjadřování pana Honzáka. V jeho starších knihách měl text větší řád a osnovu, tady se skákalo od jednoho k druhému, myšlenky byly mnohdy nedotažené a čtenář pak neví o čem je zrovna řeč, nebo co si vůbec z určité kapitoly má odnést. Častokrát došlo také k tomu, že se naprosto odklonili od tématu a předmětem rozhovoru bylo náhle něco jiného. Čekala jsem, že po dočtení budu z toho všeho alespoň o trochu moudřejší, ale byla jsem spíše zmatenější. Zde mi navíc neladily odborné výrazy spojené s obecnou češtinou a i ostřejšími slůvky, v jiných knihách to bylo více upravené. Zábavné bylo aspoň čtení o příkladech a zkušenostech z praxe, to se člověk mnohdy i zasmál. Vůbec tímto nechci dílo Radkina Honzáka zkritizovat a s čistým srdcem vám můžu doporučit jeho knihy Vyhořet může každý, nebo Deprese není depka, které vyšly u nakladatelství Vyšehrad, ale tuto bohužel ne. 2,5/5*... celý text
Notting Hill pod sněhem
2020,
Julie Caplin
Není nic lepšího než slepit dohromady romantické prostředí, kouzelné roční období a lásku ve více podobách. Všechny tyto požadavky tento román splňuje na jedničku s hvězdičkou. Poslední kniha, kterou jsem od Jules Wake četla – S láskou z Londýna, byla celkem zklamání, ale tohle autorce napravilo reputaci. Obecně, už jsem se zmínila, že mám doma všechny knihy Jules alias také Julie Caplinové? Jsem velká fanynka toho co píše, jelikož je to téměř vždy záruka oddechu a pravé romantiky s vynikajícím jídlem. V Notting Hillu se setkáváme s Violou, která hraje na violu v opeře, a s Natem, úspěšným právníkem, který je mimochodem také osamělý otec rozkošné Grace. Od první stránky sledujeme jejich setkání v metru a není zde žádné dlouhé natahování, jak to někdy na začátku bývá. Viola oběma postupně vplyne do života a vytvoří si jakousi rodinnou idylku, ale stále je tu papír potvrzující manželství, rodinné problémy a nevyjasněné otázky budoucnosti. Violu jsem měla opravdu moc ráda, ale občas mě vytáčela její obětavost a naivita, Grace a Nate byli za mě naprosto dokonalí. Jen si vzpomenu na ty večery u krbu, stavění sněhuláka, horkou čokoládu a hned mám zase zpátky vánoční náladu. Na konci se vše trochu až moc zbytečně natahovalo, ač je všem od začátku jasné, jak to všechno skončí a výtku bych směřovala též k překladu, jelikož někdy byly věty tak kostrbaté, že jsem se ve čtení úplně ztrácela. Ovšem přesně takhle si představuji ukázkovou oddechovou literaturu, která potěší nenáročné i náročnější čtenáře – pokud mají cit pro romantiku. Při špatné náladě sáhněte po sérii S láskou nebo Romantické útěky a garantuji vám rapidní zlepšení.... celý text
Sukničkářky
2023,
Lucie Šilhová
Příběhy zachycující nejrůznější osudy, životní úděly a ženskou sílu. Dle anotace jsem očekávala souvislý děj a to, že se nám jako hlavní hrdinka představí Štěpánka, majitelka obchodu se spodním prádlem, kde na povrch vyplývají všemožná nevyřčená tajemství a hluboké city. Tentokrát ovšem radím anotaci nečíst – jednoduše se připravte na povídkovou sbírku obsahující šest náhledů do života ženských hrdinek. Forma povídek mi velmi vyhovovala, původně jsem měla v plánu si je dávkovat vždy jednu před spaním, ale nevydržela jsem to, byly pryč po pár dnech. Každá vám ovšem dál ucelený příběh a v tomto případě i výrazný děj, ne jen pozastavení se nad emocemi a vykreslení prostředí, jak to někdy u tohoto útvaru bývá. Každá hrdinka je jiná, ať už věkově, z jiné společenské vrstvy či povahy obecně, vlastně jsou dost pestrobarevné a bojují s problémy, které bohužel nejsou vzácné a mnohým i velmi blízké. Autorka čtenáři přestaví například zásah vážné nemoci, vliv chybějící mateřské lásky nebo domácí násilí. Stránkami vás bude provázet Alena, Bára, Marie, Anna, Eva, Karla a Petra, přičemž každý osud s sebou nese pořádnou dávku emocí. Osobně za nejlepší části považuji příběh Aleny a Báry, tehdy opravdu i slza ukápla. Dále měla kniha spíše klesající tendenci a mě už neoslovila tak jako poprvé, ale stále si zachovala čtivost a silnou hru emocí. Myslím, že čtení to není oddechové, ale tématy dost zásadní a nejen čtenářkám by se mělo dostat do ruky.... celý text