klodnerovic komentáře u knih

Až na těch pár nonsensových situací dobrý. Dost dobrý. Dost možná by mě bavilo i filmové zpracování. Jasně, to, že zpovykaní spratci vlastně nebudou ani tak zpovykaní, jako nešťastní, se dalo čekat, ale vysvětlení nepřítomnosti jejich matky mě fakt překvapilo.
Nevím, v realitě se takové příběhy asi odehrávají někde trochu jinde, než na starých, tak trochu strašidelných, ale dechberoucích panstvích, ale jistě se odehrávají. Za mě fajn knížka o složitých mezilidských vztazích a důsledcích "špatných" rozhodnutí.

4 09.04.2022

Tak tohle je kniha dle mého gusta. S nápadem a krásnými ilustracemi. A ty jazykové hříčky - Franz Prskavka! Vzpomínky, paměť, sny, chaos. Fikce a přeci tak blízká realitě. Že Sigmunde?

2 05.04.2022

Vskutku jde o variaci na Broučky. Příběh není nijak zvlášť objevný, je tak trochu "budovatelský", ale jinak vcelku milý. Ilustrace jsou famózní. Podezřívala jsem z nich Karla Frantu. Nebyla jsem až tak vedle. Má je na svědomí jeho dcera Eva Frantová-Frühaufová.

1 28.01.2022

Fí-ha! Po knize jsem sáhla, abych si udělala představu, jak starým dětem ji můžu nabídnout. Po dočtení nejsem o moc moudřejší. Autor v doslovu píše, že horory baví děti od školky do páté třídy. Většina příběhů v hororové čítance mi pro takto "staré" děti přijde nevhodná. Pochybuji o tom, že by byly s to pochopit, že jde o nadsázku. Těch nechuťáren a mrtvol je v knize doopravdy hodně. Ale i pro ty třeťáky, kvůli kterým jsem knihu četla především, by se z HČ dalo vybrat. Některé příběhy mají překvapivou (resp. překvapivě poučnou) pointu. A bonus na konec? Dost dobrý. Syrová játra ... Úplně to vidím, od děcka by se pokoušely mdloby :D.

2 31.10.2021

Kdybych si byla jistá tím, že čím víc budu poezii číst, tím víc jí budu rozumět, asi bych jí víc četla, ale ... Osud je výbor básní z různých Ortenových sbírek, což je parádně záludné. Když přijde čtenář, že shání knihu Ohnice a ta je zrovna půjčená, můžu nabídnout Osud, ale s tím, že nevím, jestli tam budou zrovna ty básně, které si chce/má přečíst. Ale to odbíhám od tématu. Ohnice se mi asi líbily víc. Tento výbor nabízí poněkud smutné čtení. Smrt se po čtenáři natahuje když ne z každé druhé, tak z každé třetí básně. Doslov ovšem ledasco vysvětluje. Ortenova povaha musela být složitá.
Přesto jsem ráda, že jsem po knize sáhla. Poezie se čte tak nějak jinak, pomaleji, což je, když na to člověk dnešní uspěchané doby přistoupí, příjemná změna. Oproti čtení románů a uspěchanosti jako takové.

30.10.2021

Nejsem, nebyla jsem a asi ani nikdy nebudu echt fanda Jane Austenové, přesto mě svým způsobem fascinuje. Spolek Jane Austenové je románový průvodcem díla JA, hlavně ale nabízí milý příběh. Jde o příběh o lidech, kteří si zažili své, děj knihy se odehrává po druhé světové válce, a přesto neztrácejí naději, že bude líp, že opět budou šťastní, a odhodlání bojovat za to, co je pro ně důležité. Doktor byl super, ale Evie! To její odhodlání a vytrvalost. Zaplať bůh, že existuje jen na papíře. Být z masa a kostí, asi bych z ní měla depku.

2 28.10.2021

Prima oddechovka. Stejně jako předchozí díly série. Jistému schematizmu navzdory. Ale co!? Proto po romantických útěcích saháme, ne? Protože víme, čeho se nám od nich dostane. A že reálie o dané zemi mají lehce navrch nad příběhem hlavních hrdinů? O to autorce asi šlo. Teda soudě dle jejího životopisu.

4 02.10.2021

(SPOILER) Milé čtení, ale měla bych dvě ale. To, že se Glorie naučila létat, příběhu slouží, ale v reálu by se to fakt nestalo. A druhé ale - jména. Podivný mišmaš: Glorie, Gustav, Lilly Belle, Jenda, Žorž. Ale to je asi důsledek překladu. Nicméně, drobné nedostatky dostatečně kompenzují krásné ilustrace.

1 11.08.2021

Mám neodbtný dojem, že tento příběh jsem už slyšela/viděla. Spíš viděla. Coby film. Je to možný?

Jak to ten pan Palán dělá, že do tří stránek formátu "oněcomenšínežápětka" toho vmáčkne tolik? Tolik ze života, tolik moudrosti, tolik humoru, tolik (sebe)ironie? A těch originálních oslovení Boha! Rady pánu Bohu 2 jsou stejně dobré, ne-li lepší než Rady č. 1. Přečetla jsem je na dvě nadechnutí a určitě se k nim ještě někdy vrátím.

2 22.07.2021

Slovo se stalo skutkem, sáhla jsem po prvním dílu. Budu pokračovat druhým, ale zjistila jsem, že dodržovat posloupnost není až tak nutné :D. Každopádně, i tentokrát mě "Klevisovka" bavila. Podezřívala jsem úplně každého a dvacet stránek před koncem si říkala, že není možné, aby inspektor Bergman, potažmo autorka objasnila všechno. Omyl. Zvládli to ;-).

13 21.07.2021

Řek Zorbas, myslím, nebude čtení pro každého. Nenabízí žádný velkolepý děj, balancuje na hranici ne/uvěřitelného a (tak trochu) provokuje. Mysleli jste si, že je OK mít zálibu ve čtení? Podle Zorbase ani ne. Měli byste problém někoho okrást? Zorbas ani ne. Za předpokladu, že by si to ten někdo vlastně zasloužil. Některými svými činy a názory mi byl až protivný, jinými si mě získal. Co se mu ale musí nechat je, že uměl žít. A to bez zbytečných vytáček a výčitek. A bez strachu, že jednou zjistí, že vlastně pořádně nežil. To se mi na Zorbasovi, potažmo na celé knize líbilo nejvíc. Pak se mi líbila řada myšlenek, např. "Bůh mění tvář a šťastný je ten, kdo je s to poznat ho pod každou maskou. Jednou je sklenicí čerstvé vody, jindy zas chlapcem, který nám skáče na kolenou, pak zase okouzlující ženou, nakonec je to krátká ranní procházka." a jazyk.

2 19.07.2021

Komentář č. 2 - méně lichotivý, výhradně ke knihařině!
Když se nám rozpadl první výtisk - asi po třetí výpůjčce - vyreklamovali jsme ho, když jsem dnes zjistila, že se rozpadl i ten vyreklamovaný - asi po třetí výpůjčce - na ... štvalo mě to, a to značně!

1 09.07.2021

Tak trochu retro a tak trochu variace na Pýchu a předsudek, ale jo - bavilo mě to. Před patnácti lety byl/a takový/á, takže takový/taková je pořád, jenže - ouha - není. Na ženskou je fakt dobrá (grafička), on je férový chlap. Team building na Vysočině a ... fůra důvodů, proč by to nešlo. A ta neotřelá přirovnání. Prima oddychovka :-).

2 06.07.2021

Kdysi jsem sáhla po Ostrovu šedých vlků a ... nedočetla jsem ho. Nějak jsem se nemohla začíst. Pár měsíců zpátky jsem si vzpomněla, že bych si zase mohla přečíst nějakou tu detektivku, a rozhodla jsem, že zase zkusím něco od Klevisové. Vybrala jsem si knihu Drak spí a přečetla jsem ji jedním dechem. V případě Domu na samotě tomu nebylo jinak. Jen jsem došla k závěru, že příště sáhnu po prvním dílu série, pak po druhém atd. atd. Detektivky moc nečtu, ale "Klevisovky" mě asi nakonec budou bavit :D.

Alea si mě získala, bavily mě všechny díly, ale tento jsem nemohla jaksi dočíst. Možná to bylo tím horkem, ale docela určitě k tomu přispělo i to, že se vlastně jednalo o jakousi rekapitulaci předchozích dílů. Jsem dospělá, 600 stran+ mě nerozhodí, ale ... omladinu, které je série určená, by to rozhodit mohlo, v horším případě i odradit. I když... pokud sáhnou po šestém dílu, pak jim bude počet stran pravděpodobně šumák, neb po něm sáhnou, protože si ho budou chtít prostě přečíst, dozvědět se, jak to s Aleou dopadlo. Btw, nevíte někdo, kolik bude mít série dílů?

2 28.06.2021

Nejsem si úplně jistá tím, jestli to v životě takhle chodí, ale nevadilo by mi, kdyby to tak chodilo. To by bylo tááák hezký, kdyby se nakonec všichni zachovali rozumně. A ta vůně dálek, ty zkazky o korzárech a Pacôme! Ach. Za mě nejlepší autorčina knížka :-).

1 12.05.2021

Čtvrtý den po dočtení přidávám čtvrtou hvězdu. Ze začátku jsem byla na rozpacích - přišlo mi, že v příběhu vystupuje zbytečně příliš mnoho postav, že nejsou dostatečně vykreslené, že některé situace nejsou příliš reálné - teď mi dochází, že jsem asi byla krapet ovlivněná jedním ne úplně nadšeným hodnocením. Kniha se mi vlastně líbila. Kdyby ne, neponocovala bych kvůli ní. Jen mě mrzí, že Beskydy v příběhu hrály mnohem menší roli, než jsem čekala. Dokážu si představit, že k něčemu takovému by klidně mohlo dojít i u nás na pomezí Čech a Moravy, v jakémkoliv městě, v Horní Dolní, zkrátka kdekoliv. Jen by pak v názvu nefigurovali zpívající jeleni, ale třeba lišky, co dávají dobrou noc. Co se týče děje, nerada bych něco vykvákla, ale musím říct, že z jedné pasáže se mi "lehce" zhoupnul žaludek. Fuj, fuj, fuj!

5 10.05.2021

Bezprostředně po dočtení jsem si přála být tam, kde zpívají raci (aby nikdo neviděl, že opět bulím nad knížkou). Literární morseovkou - samota, opuštění, samota, naděje, samota, biologie, opuštění, samota, samota, biologie, samota. Kapitoly týkající se soudu mi chvílemi připomínaly Jako zabít ptáčka, Tom byl fakt dobrý, ale ... konec byl ještě lepší ;-).

14 25.04.2021

Stejně dobrý únik jako všechny předchozí. Co ovšem oceňuji je, že hlavní hrdinka - blondýnka s nohama až do nebe - měla mindráky z toho, jak vypadá. Myslela jsem, že tohle se týká jen nás, spíš menších, podsaditých brunetek :D. A Gabe - fotograf, který je tak dobrý, až ho to samotného nudí, byl taky fajn. Ale co bylo úplně super byl popis Japonska a jeho kultury a kuchyně.

6 15.04.2021