Do Nepaměti
Tomáš S. Končinský
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492132/bmid_do-nepameti-1Xj-492132.jpg
4
25
10
Napínavý příběh z říše poztrácených vzpomínek od držitelů ceny Magnesia Litera. Jasmína je úplně obyčejná holka, která třeba občas zapomene udělat úkol, občas si zase naopak vzpomene, že se jí do něčeho vážně nechce. A proč si taky věci pamatovat? Nejlepší je pustit všechno z hlavy a užívat si! To si ale myslí jen do chvíle, než zjistí, že v záhadném místě zvaném Nepaměť jí všechny vzpomínky mohou ukrást. A při dobrodružné pouti napříč fantastickými světy Jasmína zjistí, proč by nám to, co si pamatujeme, rozhodně ukradené být nemělo.... celý text
Přidat komentář
Pro mne bylo zajímavé téma, neboť podívat se důkladně na vlastní vzpomínky - takového něco jsem v knihách pro děti snad ještě nenašla. Líbilo se mi členění textu; i když kniha vypadá tlustá a obsažná, je přečtená docela rychle. Pomaleji je třeba prohlížet obrázky, a to ještě možná s doporučením činit tak jen po chvilkách. Citlivé oči z nich mohou mít vzápětí mžitky. Jejich chaotičnost docela odpovídá chaotičnosti mnohých našich vzpomínek. Podle mého je to chytře napsaná kniha, která v nás může vybuzovat dost věcí k promýšlení. Oceňuji vtip s příjmeními na konci. Výhradu mám pouze k značné pravopisné chybě o "vysuté" terase, kdy opravdu nevím, zda míní terasu vysunutou (a je užito chybné slovo), nebo terasu visutou, tedy visící (a je užito chybné ypsilon).
Jak tak čtu komentáře, tak co čtenář, to jiný názor. Mně se třeba ilustrace nelíbily na mě byly příliš řvavé, ale text mi sedl.
Tak tahle kniha mi sedla . Ilustrace jednoznačně patří k příběhu, kniha je moc krásně udělaná, barevná, lehce provokující ,vůbec bych to netipoval na Albatros . Je to čtivý , lehce příjemně chaotický příběh který nenudí a čte se sám. A kdo chce, má i poučení ...
Graficky nádherná knížka, zajímavá, poutavá, na obrázky se dá koukat hodiny... jenže za grafikou velmi pokulhává text. Dočetli jsme s dětmi do půlky a i když námět je skvostný, tak provedení nám opravdu nesedlo. To, co je u knížek (a dětských obzvlášť) pro mě důležité, je aby se rozjela fantazie naplno a člověk se dokázal napojit na některou z postav příběhu. A to se nám tady bohužel nepodařilo. Dočetla jsem kapitolu a vůbec jsem netušila, co to mělo znamenat, což se mi sice občas stane u leckteré knížky, jenže tady se to běžně stávalo i synům. Obrovská škoda :( Dvě hvězdičky za grafiku a nápad, víc ale nemohu.
Několika lidem v mém okolí se tato kniha zdála podivná a ačkoliv se nijak zvlášť nezajímám o literaturu pro děti, po nahlédnutí dovnitř mě velmi překvapilo, co se skrývá uvnitř. Zaprvé: mnoho ilustrací vyvedených v jedinečném grafickém stylu. Za druhé: téma vzpomínek a vše okolo nich, přiblíženo pro malé čtenáře. Musím přiznat, že se mi zřetelně vybavilo vlastní hloubání v dětských letech o tom, jak asi funguje deja vú (v té době bez znalosti daného výrazu), proč si nepamatuji situace ze začátku života, atd. Za třetí: je k tomu soundtrack, i když psychedelický... Drobnost, která se zdála lehce nepříjemná je vůně knihy. Znáte ten pocit, když otevřete knihu, přičichnete a ona voní papírem a tak, jak knihy obyčejně vonívají? Tato je cítit jen chemickým tiskem.
Verdikt: Zdařilé dílo, působící jak umělecky, tak poučně. Řadím do TOPU za rok 2022!
Vymazlená kniha. Pastva pro oči, skoro o ně až jde. Ty barvy!
Snad k ní ani nejde víc napsat. Možná jen to, že i příběh stojí za to.
Tak tohle je kniha dle mého gusta. S nápadem a krásnými ilustracemi. A ty jazykové hříčky - Franz Prskavka! Vzpomínky, paměť, sny, chaos. Fikce a přeci tak blízká realitě. Že Sigmunde?
Knížka Do Nepaměti mě dostala svých vzhledem, jednoduchý motiv několika barev a super nápadité obrázky, které vás provedou napříč celou knihu.
Ke každé kapitole je vždy minimálně jedna ilustrace. Někdy je jen na jeden list někdy na dva i více. Takže to co si přečtete máte následně i graficky zpracované. A věřte mi, u těch obrázků se zaseknete :D
Příběh je o dívce Josefíně, která se dostane do tajné země Nepaměti a snaží se zachránit vzpomínku svého malého bratrance, která mu byla ukradena.
Nemohu si opět odpustit přirovnání s Vánočním prasátkem od Rowlingové, kde se chlapec Jack vydává do Země Ztracených zachránit svou hračku prasátko Pašíka.
A tak jako v Prasátku je poslání, že si děti mají vážit hraček, tak v Nepaměti je to o zážitcích a vzpomínkách.
Knížka je podle nakladatelství vhodná pro čtenáře od 10 let, ale myslím, že to zvládnou i mladší.
Zatím vizuálně nejlepší dětská kniha tohoto roku. Text je taky fajn, hravý, nápaditý. Takhle si prostě představuju moderní čtení nejen pro prťouse.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Překlep a Škraloup |
| 2022 | Do Nepaměti |
| 2015 | Kustodka Květa |
| 2019 | Cesta z Ošemetna |
| 2008 |  Bezsrsté Vánoce |
Kniha Do Nepaměti je v
| Přečtených | 31x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 4x |
| Chystám se číst | 16x |
| Chci si koupit | 11x |
Do Nepaměti je naprosto úchvatná kniha! Už Překlep a Škraloup byli neuvěřitelní, ale tahle kniha rozhodně nezaostává. Líbí se mi provedení – barevnost, typografické řešení, ilustrace, i nápady, které ocení možná spíše dospělák (Franz, Alois a Sigmund). Doporučený hudební doprovod – tedy především jeho existence – zase nadchl mého syna oblibujícího elektronickou hudbu; mně rovněž připadal velmi povedený.
Hned první černobílá ilustrace + text vztahující se k ní mě přenesly do doby, kdy jsem – úplně stejně jako Jasmína – absolvovala podobné návštěvy a podobné rozhovory. Na rozdíl od hlavní hrdinky bych si sice nikdy netroufla oponovat slovy vyvedenými na ořízce knihy, o to více jsem ovšem Jasmíně fandila. Výborné byly tygří vzpomínky a zaujala mě i teorie pravzpomínek, deja vu efekt, umělé potlačování vzpomínek a taky nafukování a přibarvování vzpomínek - výborné!
Dokonce i anotace na zadní straně obálky se moc povedla, podobně jako obálka samotná, takže doporučuju velmi všem, nejen dětem!!!
P.S. A souhlasím s kamibe – vysuté terasy jsou asi jediná věc, kterou bych téhle knížce vytkla, jinak je to jazyková a obecně textová lahůdka, včetně fontu, soudím já.
„Vzpomínky z prvních dvou let života jsou nejčistší a nejcennější. Není v nich – jak bych to řekl – nic z venku. Nic rušivého. Jsou to ty nejvlastnější vzpomínky, jaké člověk může mít. Vzpomínky z doby, kdy svět vnímáte jenom vlastníma očima a nikdo vám neříká, co si o něm máte myslet.“