klara1550 komentáře u knih

Že je děj předvídatelný, na což si tu většina lidí stěžuje, je už podle obálky předvídatelný... Nechtěla jsem žádný hlubokomyslný myšlenky, žádný srdcervoucí chvilky apod. Proto jsem si tu knihu vybrala a proto mě to nezklamalo a docela bavilo. Ač je fakt, že opakování nějakých základních motivů/myšlenek bylo dost časté.

1 05.11.2019

Na jednu stranu oddechovka, která se čte sama, ale jinak jedno klišé vedle druhýho a zápletka a rozuzlení je skutečně tak jednoduchá, jak si člověk domyslí hned na prvních stránkách. Takže ve mně po dočtení zůstává taková pachuť povrchnosti a neuspokojení.

2 05.09.2019

Mám ráda knihy, které mi přináší nové myšlenky, nové úhly pohledu, a někdy mě i mění. Tahle mě změnila díky zajímavým myšlenkám a hluboké lidskosti, která se v každém příběhu skrývá. Nikdy nějak víc nepřemýšlela o genderových rolích ve společnosti, a tahle kniha jako by mi otevřela v některých směrech oči a nabourala moje předsudky. A v mnohém mi z osobního hlediska pomohla - poskládala mi to v hlavě trochu jinak, než jsem to měla předtím.
Ačkoliv ne všechny příběhy mě stejně oslovily a teď mi už splývají, knihu jsem přečetla dost rychle a bavila mě.

2 30.08.2019

Nejlepší "učebnice" psychoterapie.

4 21.08.2019

Přišlo mi zajímavé přečíst si od Tolstého něco kratšího, abych ho lépe poznala. Nejvíc mě zaujala poslední nejkratší povídka - "Myslíte si, že jsem to, co jsem viděl, považoval za něco špatného? Vůbec ne. Jestliže se to provádělo s takovou přesvědčivostí a všichni to pokládali za nezbytné, pravděpodobně věděli něco takového, co já sám nevěděl, přemýšlel jsem a pokoušel jsem se toho dopátrat. Ale ať jsem se snažil sebevíc, ani později jsem se ničeho nedopídil." Geniálně nadčasové pozorování.

15.08.2019

Začátek se mi četl dobře, kniha mě upoutala a bavila mě. Druhá polovina se nějak vlekla. Možná to bylo proto, že jsem si musela dát pár týdnů pauzu a do příběhu se mi těžko vracelo. A možná to bylo tím, že jsem v závěru čekala něco víc / jinak /... Doslov, který obvykle vítám a pomáhá mi knize o něco více porozumět, tady vůbec nepomohl a vůbec vlastně nevím, co se v něm psalo. Jediné, co mi z něj utkvělo v hlavě, bylo, že knihu by měl člověk číst vícekrát, aby dokázal ocenit jeho promyšlenost, což já se už rozhodně nechystám.

25.06.2019

Možná je to tím, že mám z této oblasti načteno hodně, ale kniha mě moc neoslovila. Mám pocit, že autor opakuje tisíckrát řečené. Na druhou stranu je možná dobře, že někdo tyhle myšlenky pospojoval dohromady zase trochu jinak než ti před ním. Kdybych měla něco ocenit, tak některá cvičení na konci.

1 25.06.2019

Povětroň mě z celé noetické trilogie bavil nejméně. Hodně pomohl doslov, kde stojí: Cokoliv, nač se díváme, je ta věc a zároveň něco z nás, něco našeho a osobního; naše poznání světa a lidí je cosi jako naše zpověď.

Nelze dostat z hlavy... především otázka, která pro mne vyvstala - kde se v člověku bere touha a síla žít i přes to všechno? Ač vím, že příběh má autobiografické prvky, ale "není skutečný", hrozně ráda bych věděla, jak to pokračovalo...minimálně v hlavě autora, pokud se nad tím zamýšlel. Uvažuji, proč autor ukončil knihu zrovna v ten moment a ne v jiný.

Kniha se mi četla skvěle, jen nedoporučuji číst v MHD, protože pak člověk musí třeba čekat celou pracovní dobu, než si přečte, jak to bylo dál. A taky brečet v tramvaji nic moc..:-). Styl psaní mi přišel výborný, právě proto, že svůj příběh vypráví mladý kluk - dodávalo to pro mě na autenticitě.

Film jsem jen proklikala, chtěla jsem vidět ztvárnění některých věcí, abych pomohla svým představám, ale přišlo mi, že se filmařům vůbec nepodařilo vystihnout pro mě zásadní věci, které byly v knize popsány.

7 01.05.2019

Stručný, jasný a čtivý přehled pro ty, kteří plánují realizovat fokusové skupiny. Předkládá základní metodologická dilemata, se kterými se výzkumník potká a dává možnost nahlédnout na věc z vícero stran. Publikace mi dost pomohla při plánování a realizaci výzkumu k diplomce.

01.05.2019

Tohle je jedna z knih, ke které se v průběhu života nejspíše vrátím. Zdá se mi, že Čapek navazuje a někdy dokonce předbíhá různé myslitele a myšlenkové proudy, z nichž některé přichází a rozvíjejí se později.

Jako by naznačoval cestu, jak se lze potkat s eriksonovským stadiem v životě - integrita a vyrovnanost versus zoufalství.

Hodně mi dalo také přečtení doslovu k noetické trilogii. Jsou v ní obsaženy zásadní myšlenky pro konstruktivistické vidění světa. Každý žijeme jednu možnost z mnoha, vytváříme svůj život a jeho smysl přisuzováním významů. A v tom je naše velká svoboda. Což zase připomíná myšlenky V. E. Frankla - okolnosti možná nezměníme, ale vždy máme svobodu zaujmout postoj.

5 01.05.2019

Tolstého mám ráda pro jeho schopnost autenticky vylíčit psychologii postav a vztahy, tato kniha má očekávání nesplnila a byla pro mne zklamáním. Po slibném začátku, od kterého jsem se nemohla odtrhnout, následovalo několik set stran líčících a kritizujících poměry tehdejšího systému a vztahu hlavních postav se věnovala minimálně.

Autorovi se v průběhu podařilo vystihnout a popsat velice zásadní věci, na které se psychologická věda podívala až mnohem později (např. poslušnost vůči autoritě a přenesená zodpovědnost), zároveň na mě působilo vyprávění až příliš moralizujícím dojmem v mnoha směrech. Rozčilovala mne utkvělá představa Něchljudova, že Maslovové zničil život, jako by ona neměla vlastní hlavu a vůli, a jeho potřeba ji zachraňovat. Tolstoj ve všech knihách, které jsem od něj četla, líčí různé cesty hledání pravdy a smyslu a jejich nalezení, tady jsem ale měla pocit, že hlavní postava "našla" "pravdu" skrze až příliš černobílé přesvědčení o své vině a vlastně až příliš snadno, neuvěřitelně. Vadil mi i vylíčený pohled na to, že všichni zločinci včetně vrahů jsou vlastně obětí svých společenských poměrů (ač v té době téma "nature vs nurture" v kriminologii velmi nosné a důležité téma) a také popisování téměř všech revolucionářů jako ideálu.

Myslím, že vyjádřené myšlenky měly pro tehdejší společnost úplně jiný význam, než jaký jsem schopna vidět z dnešního pohledu. Znovu už bych po knize asi nesáhla.

O holocaustu jsem přečetla mnohé, tato je poutavá, přišla taková stejná jako všechny předtím. Co taky o holocaustu psát jiného... Můj pocit je asi dán hlavně tím, že mám v nedávné paměti knihy od V. E. Frankla. Autor se svým vnímáním a uvědoměním svého prožívání v mnohém Franklovi přibližuje.

Pro terapeuty určitě inspirativní čtení. Kniha překvapivě předčila má očekávání. Přišla mi zajímavá v tom, že se jedná o příběhy z dob války a těsně po válce, což se do knihy promítá. Případy jsou geniálně vybrané. Jen jsem nepochopila závěr příběhu Laury.

Velmi čtivá a srozumitelná kniha. Pro mě užitečná.

2 23.11.2018

Oceňuji mužský úhel pohledu a zároveň jsem si uvědomovala, že jsem ráda, že nevidím chlapům do hlavy...
Myšlenka mi přišla hodně zajímavá - spousta lidí po čase naráží na to, že jsou spolu dlouho, a jsou vlastně nespokojení ve své spokojenosti. Tady se to rozhodli vyřešit poměrně radikálně. A jako by jejich rozhodnutí najednou uvnitř nich samých otevřelo Pandořinu skříňku, a na povrch vyplavaly věci, o kterých ani nevěděli, že je v sobě a mezi sebou mají.

Přijde mi, že zde autor geniálně vystihl osobnost psychopata - sebelítost, lhaní a upravování pravdy tak, aby z toho vyšel co nejlépe, touha po moci, žádný soucit a žádné uvědomění následků jeho činů pro oběti. Stylem jazyka také jedinečná kniha. Byla jsem ráda, že umím anglicky, jinak bych se tím asi neprokousala. Kupodivu jsem si na to ale zvykle hrozně rychle.

Na základě komentářů níže jsem se rozhodla přečíst si předmluvy z vydání z roku 2016 až po přečtení novely. Přiznám se, že asi nedokážu plně docenit nějaké poselství, které tato kniha prý nese. Ale hodně porozumění mi přinesl doslov "Poslední slovo k násilí" od samotného autora.

U knih se mi moc nestává, že bych měla problém je dočíst. Tahle mě zezačátku bavila, ale jak jsem postupovala, tak bylo těžší a těžší ji otevřít znovu a na posledních pár stran jsem se odhodlávala pár týdnů. Přemýšlím, čím to je. Možná se mi jen znovu potvrdilo, že na povídky moc nejsem, a tahle kniha byla dost "povídková". Možná byla potíž i v mých nenaplněných očekáváních - čekala jsem mezi ženami nějakou interakci, nejen převyprávění jejich příběhu. Některé příběhy mě oslovily hodně, některé se mi zdály takové šroubované, nedůvěryhodně vyprávěné - hlavně ten poslední mi nesedl.

1 28.10.2018

Překvapilo mě, kolik hloubky se dá najít na tak málo stranách textu. "Jednoduchost" vesnického života a poznání jeho krásy kontrastovalo s dnešní uspěchanou dobou a motivací lidí věčně se za něčím hnát, aniž by člověk to štěstí, které zažívala Hanule, našel.

Zpočátku pro mě bylo těžké zvyknout si na stručnost jazyka. A asi jsem zhýčkaná moderní dobou, která všechno prvoplánově servíruje, takže jsem si někdy lámala hlavu nad tím, jak jsou některé náznaky míněny...

6 23.10.2018

Splnilo účel - naprosto jsem u knihy vypnula.

1 22.10.2018