klara1550
komentáře u knih
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Má třetí přečtená kniha od autorky, každá z nich je skvělá. Tahle je hodně drsná, takový ten žánr "raději bych ani nečetla, ale nemůžu přestat číst". A ta poslední věta...
Nikdo není sám
Petra Soukupová
Moje první setkání s autorkou, určitě ne poslední. Skvěle popsané dialogy, situace, vztahy. Jediné, co mě u čtení rušilo, bylo, že je knížka napsaná bez uvozovek, což ale u takového stylu psaní dává smysl.
Co děláte se svým životem?
Jiddu Krišnamurtí
Zajímavé myšlenky podané často nesympatickou a někdy těžkou formou.
Iluminace
Mary Sharratt
Pro mě inspirativní, zajímavá, objevná kniha. Hodně mě bavily první části, posledních pár let bylo jak z rychlíku a to mi přišla trochu škoda.
Katova píseň
Norman Mailer
Ačkoliv mě první část knížky bavila víc než druhá, neměla jsem problém, že bych knihu musela odkládat a čtení mě nebavilo. Přišlo mi to jako skvělá sonda do různých vrstev americké společnosti, hlavně do života a přemýšlení "white trash" lidí. Linka Garyho a Nicole mě bavila nejvíc jako asi většinu lidí. To, že knížka byla napsaná na základě sběru informací z tolika zdrojů je obdivuhodné.
Krev pro rusalku
Kristýna Sněgoňová
Přidávám se s oceňujícím komentářem. Krev pro rusalku je moc čtivá kniha se zajímavou atmosférou (trošku mi připomíná seriál Carnival Row). Pravda, hlavní hrdina není žádný sympaťák, ale do kontextu příběhu mi sedí. Začátek mě naprosto chytnul, knížku jsem hltala, konec mě nějak zklamal, vlastně ani neumím říct proč. Ale pořád je to jedna z nejlepších knih, co jsem za dlouhou dobu četla.
S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje
Tom Felton
Zajímavá knížka, ale na mě asi taková trošku o ničem. Jako by klouzala tak po povrchu - jako bych četla seznam, koho všeho Tom Felton potkal, a pár historek z natáčení. Začalo mě to fakt zajímat až na konci, kde psal o svém duševním zdraví, ale bohužel jsme se toho moc nedozvěděli. Což je škoda, protože je z knížky cítit jeho velká pokora a schopnost sebereflexe.
Ráda bych si přečetla ještě biografii Daniela Radcliffa a Emmy Watson, abych měla srovnání. .-)
Sudetský dům: Jaro - léto 1945
Štěpán Javůrek
Annicka v komentáři níže to vystihla podle mě trefně - těžké téma zpracované spíše jako oddechovka.
Máme na vybranou
Edith Eva Eger
Mám pocit, jako by někdo spojil dvě knihy do jednoho. Jedna část se věnuje životu autorky, druhá pak její práci s klienty. Ač autorka obě knihy dávala do souvislostí, trošku mi ta spojitost nějak unikala. Inspirativní jsou ale obě. Je neuvěřitelné, že i když v USA začínala úplně od nuly, dokázala se ona i její rodina tak uchytit a vybudovat nový život. Její příběh má biblioterapeutický potenciál.
Ve druhé půlce mě zaujalo, že její psychoterapeutické intervence někdy připomínají "zázračnou" práci Miltona Ericksona. Docela mě překvapilo, že v dobách, kdy psychoterapii dělala, (asi?) nebylo divné nechat se rodinou, se kterou pracuje, pozvat domů na večeři, nebo nakupovat za klientku. :-)
Drak znovuzrozený 2
Robert Jordan (p)
Moc se toho v tomhle díle nestalo. Samé popisy toho, jak je kdo oblečený, jak vypadají budovy ve městech a že hostinští jsou tlustí. Posledních několik desítek stran bylo dobrých. Za mě je to ale fajn odpočinková kniha, kde člověk nějak klouže po stránkách očima a nemusí přemýšlet.
Umění vítězit
Phil Knight
Do knížky jsem se musela v začátcích docela nutit, pak už to docela šlo. Nějak mi u téhle publikace nejde oddělit “hodnocení knihy od “hodnocení autora. Neskutečně mě rozčilovaly některé pasáže a vyjádření, nevěřila bych, že to někdy řeknu, ale je vidět, že to psal bílý privilegovaný muž, a řekla bych, že s notnou dávkou narcismu. Byl bezpochyby velmi schopný, zároveň svůj byznys vystavěl na tom, že lhal. Tenhle dojem ještě posiluje český název “Umění vítězit. Kdyby se to jmenovalo “Shoe dog jako v originále, tak by to se mnou možná dělalo trochu něco jiného. V poslední kapitole to svými úvahami a reflexí autor trochu zachránil, ale nevím, jak moc. Např. co se týče sweatshopová krize - kdo ví, jak to bylo. Jasně že se nepřizná, že na to roky jeho společnost kašlala.
Abych uvedla příklady, co mě rozčilovalo:
- V začátcích píše, jak svému kolegovi neodpovídá na dopisy a prezentuje to jako vhodný manažerský postup, přitom se na to prostě vykašlal. I dál mi jeho přístup k některým lidem, kteří pro něj pracovali a označuje je vlastně za blízké, dost nesedl.
- Píše, že si najali ženu na výpomoc s účetnictvím. Na další stránce je věta, že on sám chodil pro oběd, přitom by to “správně měli chtít po slečně Parksové, od toho jsme ji tam měli. -> Tak tomu úplně nerozumím - najali si ji teda na pomoc s účetnictvím, nebo jako služku?
- Po desítkách stránek popisování, co všechno pro firmu dělají jeho první zaměstnanci je schopen napsat: “Moje malá obuvnická společnost je živá a dýchá, já jsem ji vykřesal z ničeho. Ten život jsem jí vdechl já, pečoval jsem o ni v nemoci, několikrát jsem ji zachránil před smrtí -> no za mě dal ten počáteční impuls, ale je to trochu narcistický prohlášení vzhledem k tomu, co odmakali další lidi.
- V jednom odstavci píše, že zvažoval, zda si mohou dovolit dům. A o kousek níž potom, že ho sehnali: “Malý, jen sto padesát metrů čtverečních, ale stál na čtyřtisícovém pozemku a patřila k němu malá ohrada na koně a měl bazén. -> A já si říkám - tvl kámo, vy jste fakt museli být teda chudáci. - Jako kdyby nereflektoval, jak žijou lidi v bídě. Jako kdyby vůbec netušil, jak žije průměrný američan v té době. Jeho měřítka se pohybovala úplně někde jinde než měřítka většinové společnosti.
No, a tak by se dalo pokračovat...Motivační kniha to za mě rozhodně není, spíš demotivační, že se někdo zas někam prolhal. Je mi líto, že jsem si ji vůbec kupovala.
Co se ti stalo? Rozhovory o traumatu, psychické odolnosti a uzdravení
Oprah Winfrey
Super nakladatelský počin, za knihu jsem ráda. Je to skvělý vstup do tématu traumatu, když člověk nechce číst náročné odborné věci.
Skvěle a srozumitelně vysvětleno fungování mozku a stresové odpovědi (ne, že by ty první kapitoly byly lehké čtení). Musím říct, že Bruce Perry si mě získal. Naopak Oprah mi chvílemi přišla, že se snaží vnutit do rozhovoru nějaký svůj názor nebo interpretaci, ač tomu nerozumí. Chvílemi jako by ani neposlouchala, co BP říká.
Jediné, co mi chybělo, bylo podrobnější rozpracovaní tématu profesionální léčby, ale to je prostě důsledek žánru populárně naučné literatury.
Rozum a cit
Jane Austen
K Jane Austen jsem se dostala po letech odkládání díky čtenářské výzvě a jsem za to moc ráda. Knížka se čte s lehkostí. To, že ji napsala žena na začátku 19. století, dodává četbě a celé knize úplně jiný rozměr.
Alžběta a Nina
Jana Poncarová
Mé první setkání s autorkou. Kniha se mi moc líbila, postava Niny i Alžběty mi přišly hezky vykreslené, "dávaly smysl", byly silné. Jen ten konec mi nějak nesedl - příběh gradoval, byla jsem zvědavá, co se dozvím, ale ten konec pro mě postrádal sílu.
Zen a umění zachránit planetu
Thich Nhat Hanh
Trochu jsem se bála, že se kniha bude věnovat čistě ekologii, ale tahle obava se nenaplnila. Jsou zde zmíněné především myšlenky vztahující se ke spolu-bytí a čtenáři*ky jsou vedeni k tomu, aby přemýšleli, jak jejich vlastní jednání ovlivňuje okolí. Co na knize oceňuju nejvíc a hrozně ráda bych si toho přečetla víc, byly konkrétní zkušenosti Thich Nhan Hanha a jeho žákyň se sociálním aktivismem. To mi přišlo fakt fascinující. Člověku dochází, že Thich není učitel, který byl na svém meditačním polštářku odtržen od "reality", ale ukazuje to, co sám žil. Pokud se vám líbila kniha Bez bahna lotos nevykvete a Cesta osvobození, pak myslím oceníte i tuto knihu.
Dívka, která psala na hedvábí
Kelli Estes
Na knize se mi líbila obálka, podklad historických událostí a taky velmi okrajový motiv, že naši předkové se projevují v přírodě okolo nás a dávají nám znamení, která se můžeme učit vidět. Příběh začínal slibně, ale po úvodu mě nic moc nezaujalo ani nepřekvapilo. Postavy prostě jen odříkávají věty a dělají věci, ale postrádají plastičnost. S dočtením jsem bojovala.
Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
Nebyl to špatný příběh, připomíná mi to Čechovův "smích skrze slzy", a konec je zbytečně kýčovitý. Na začátku mi přišla knížka vtipná, ale jako se všemi humornými knížkami - jak se ten humor opakuje, už to pak pro mě ani vtipné není. Motivu fotbalu jsem se bála, ale vlastně to je jen taková kulisa. Myslím, že příběh má pro ty, kteří mají tendenci zařizovat si svůj život podle druhých, biblioterapeutický potenciál. :-)
Mlčící fontány
Ruta Sepetys
Pěkně napsaný příběh, jen jsem měla ke konci pocit, že si autorka kolem 400. strany vzpomněla, že musí do 500 stran skončit, a tak to nějak najednou rychle utnula. Konec mi přijde v knize zbytečně šroubovaný.
Had a hůl
Barbara Wood
Za mě příliš "červené knihovny" a příliš naivní. A naopak - málo dobrodružství, málo důvtipu hlavních hrdinů*ek. Příběh se odvíjel nedůvěryhodně a problémy se řešily stylem "deux ex machina".
Conan: Věž slona
Robert Ervin Howard
Knížku jsem četla někdy na základce, a dostala jsem se k ní teď znovu díky čtenářské výzvě. Chápu, že mě to tenkrát bavilo. Teď, když už mám víc načteno, mi to zas takovej zázrak nepřijde (ať už z hlediska námětů nebo provedení), každopádně je nutný zohlednit dobu, kdy to R. E. Howard psal - před 90 lety - to je fakt borec.