Klamm komentáře u knih

Před lety jsem viděl film, který mě nijak zvlášť neohromil. Tak jsem se nepouštěl ani do knihy. Dnes je ale situace jiná. Jsem otcem syna, poslouchám rozhovory s Václavem Cílkem a navíc jsem narazil na skvělou audioknihu. Hned jak začal Jiří Ornest předčítat svým podmanivým hlasem, byl jsem ztracen. Rozhovory otce se synem a skvělá atmosféra mi nedovolily myslet na něco jiného. Po skončení jsem z toho pěkně naměko.

P.S.: Až trochu pookřeji, mám v plánu si připomenout film Vlákna, který mě před lety taky pěkně profackoval.

Audiokniha 100%

Oceňuji, že si dá někdo tu práci aby nás seznámil s Erichovým životem a v žádném případě to neodsuzuji. Mě to ale přišlo nezáživně napsané. Tak nějak zbytečně moc intoušsky.
Ale třeba je to jen omezeností mého přijímače.

Jako na submisivního pacifistu, na mě kniha působila dost kontroverzně. Musím ale uznat, že argumenty a filozofie pana Pokory, které jsou vybroušeny praxí, mají svoji logiku. Některé jeho životní konflikty v knize uvedené, mi ale přišly řešené zbytečně agresivně (tam s ním nesouhlasím). Naopak v extrémních případech, kdy už není jiné východisko lze jeho postupy doporučit.

1 07.02.2019

V první třetině mě iritovalo slovo ,,ostentativně", které se v textu opakovalo tak často, že jsem uvažoval o zaklapnutí knihy. Nevím, zda to bylo překladem, nebo autorem. Naštěstí se postupně vytrácelo. Naživu jsem zůstal díky postavám, pro jejich sympatické rysy. Závislák na sladkostech, lupenkář, retro polda co se zasekl v osmdesátkách, instalatér co přišel o ženu, chlapík co pořád ryl rýčem v zemi.
Zajímavej koktejl...

70%

1 06.02.2019

Je to takový melancholický výlet do Paříže, v době kdy v ní Ještěrčí král z posledních sil lapal po dechu. Díky zapálenému novinářskému šťouralovi, mi bylo potěšením pročítat různé výpovědi a svědectví spojených s jeho úmrtím.
Nejvíce mě pobavila výpověď jednoho ze sousedů, který mluvil o svém synovi: ,,V roce 1971 bylo Patrikovi dvanáct let. Ve svém pokoji měl tehdy veliký plakát The doors. Přitom ale nevěděl, že Jim Morrison je jeho soused."

Dozvědět se po letech, že jsem jako puberťák vynášel odpadky do stejného kontejneru jako Jimbo, bez toho aniž bych ho poznal, tak to by mě asi šmejklo!
60%

1 15.01.2019

Tak jsem si zase po čase zničehonic začal pouštět nahrávky The Doors. Otevřely se mi Dveře, za kterými jsem nalezl vlastní sentiment z kytičkového a halucinogenního mladí. Pár dní na to, mi srdce zaplesalo, když jsem zjistil, že dávají v kinech záznam jejich koncertu a s chutí na něj vyrazil. Cestou jsem se ještě zastavil v knihkupectví abych si zkrátil čas. Jelikož jsem byl dostatečně podmíněn předchozím poslechem všech alb, padl mi samovolně zrak na knihu Riders on the storm. Autorem je samotný bubeník kapely, takže pro umocnění atmosféry ideální. Jako fanoušek The doors, musím knihu kterou napsal jeden z členů a o které jsem už před mnoha lety slyšel, prostě vlastnit! Dostal jsem se tak přímo do Soul kitchen samotné kapely. Je to sice sugestivní výpověď, ale tak je to koneckonců vždy. Densmore vypráví občas nezáživně občas zase poutavě. Nejvíce ale oceňuji jeho otevřenost, která dodává knize správný autentický ráz. To vše prokládané texty a osobním dopisem adresovaným zesnulému Jimovi. Jako celek to působí dobře. Dozvěděl jsem se pikantnosti ze zákulisí, které jsem neznal. Četbu jsem prokládal poslechem nahrávek, videí a filmu. Dostatečně ukojen, mohu Dveře zase na čas zavřít. Zamykat je ale zatím nehodlám...
90%

2 13.01.2019

Jack Kornfield, není žádný zelenáč na duchovním poli. Má dlouhou praxi jak z kláštera, tak ze společenského života. A protože se za tu dobu setkal se spoustou praktikujících lidí, dal si tu práci a posbíral jejich zkušenosti s mystickými zážitky. Důraz je kladen na urovnání našeho pokřiveného, zidealizovaného pohledu na duchovní osvícení a kdejaké mistry. To, že dosáhneme určitého stupně samadhi, neznamená, že tento stav zůstane trvalým a my se budeme do konce života chechtat a koupat v blaženosti. Zkušenosti mnoha lidí jsou takové, že po návratu do každodeního života se všemi jeho starostmi, je to mnohdy pěkně semlelo. Proto tedy, Po extázi prádelna. A ,,špinavé prádlo", které je třeba ještě proprat, nosí bohužel i mnoho společensky uznávaných mistrů, do jejichž kuchyně ani jejich žáci nevidí, nebo raději ani vidět nechtějí.

90%

3 01.01.2019

Možná ne moc známá, útlá knížečka pana Honzáka, kterou jsem nedávno objevil v krabici určené k rozebrání v antikvariátě. Je sice více než dvacet let stará, ale protože životní krize tu vždycky byly a budou, poselství knihy lze považovat za nadčasové.

„Ze svého slovníku bychom měli vyškrtnout větu „tohle se přece mně nemůže stát". Měli bychom si všímat neúspěchů a starostí s kterými se potýkají jiní, a zamyslet se nad tím, jak bychom podobnou situaci řešili my, kdyby se nás právě teď začala dotýkat."

„Krize se daleko lépe řeší v období před jejím propuknutím"

1 21.12.2018

Transakční analýza je logická teorie a má něco do sebe. Nabízí člověku vhled do jeho vnitřních myšlenkových pochodů a odpověď na otázku životních kopanců a vlastního osudu. Jak ale níže uvádí uživatel Eridan, v knize je jako nejúčinější lék představována psychoterapie a to je pro spoustu lidí nedosažitelný krok.
Solitér se tak může opět uchýlit ke staré dobré introspekci, kontemplaci a uvědomění. Mocné to zbraně, zachovávající autonomitu a vedoucí mnohdy k pozitivním výsledkům! Bez nezaujatého pohledu zvenčí, zde ale hrozí nebezpečí zacyklení se ve svém bludu a v následné sebedestrukci.
Oko samo sebe nevidí...
90%

1 08.12.2018

Tak tady není o čem...

Pan Ladislav Fuks a jeho prvotina, vstupují do literárního světa se vší noblesou a grácií.

100%

6 03.12.2018

Co se obsahu týče, s většinou názorů souhlasím. jedná se z větší části o esenci transakční analýzy, podanou srozumitelným jazykem. Opakování vět a frází, na které tu mnozí hašteří mi nevadilo, bral jsem to jako připomínku důležitých stavebních kamenů knihy.
U mě dobrý, doporučuji!
95%

2 10.11.2018

Jako na potvoru, je vězněná dívka přibližně stejně stará jako moje dcera a jako na další potvoru se i stejně jmenuje. O umocnění prožitku a soucitu s vězněnou, bylo tedy postaráno. A docela to i fungovalo. Tedy až do chvíle, kdy autor popustil uzdu své fantazii a snaha vyděsit začala být příliš křečovitá. Nejsem velký fanda hororové literatury a raději bych uvítal, kdyby byla kniha více racionálně ukotvena v případu Huberta Pilčíka.
Při popisu halucinací, výpadků paměti a nočních můr to ještě šlo. Tím fantaskním finále, psaným jako na houbách, to u mě Renčín, bohužel zabil.
60%

5 25.10.2018

,,Chodíme do domova důchodců a vidíme jen spoustu sedících staříků. S prázdnýma očima, se smutným úsměvem. A nebereme je na vědomí, protože jsou zkrátka staří. Jsou opotřebovaní, a tak nám málem nestojí za to, abychom jim věnovali nějakou pozornost. A přitom se za každýma těma očima skrývá celý jeden život, příběh, který by ti každý z nich mohl vyprávět. Příběh o bolesti, lásce, naději, zoufalství. O věcech, které cítíme i my. A jednou na jejich místě budeme také. Budeme tam sedět a dívat se, jak nás mladí neberou na vědomí, protože budeme zkrátka staří. A jak nám pak bude?"

10 17.10.2018

Výborná Fuksovina, s mistrovo klasickým rukopisem. Náramně jsem se bavil.
Paní Mooshabrová, ,,sociální pracovnice" se zaměřením na dětskou skupinu, si jede své kolovrátky:

,,Jestli budeš zlobit, co z tebe pak bude? Přijdeš do pomocný školy a do polepšovny, bude z tebe pomocnej dělník, nádeník a nakonec bys mohl skončit i v krimi."

95%

8 08.10.2018

Jednoznačně silná výpověd a poselství. Vidět smysl v každé životní situaci je jistě povznášející. Můj názor je, že se spíš jedná o dar a osobní nastavení a ne každý je tohoto pozitivního postoje schopen.
Osobně bych asi v tak obtížné situaci našel smysl pouze v sebelítosti a mučednictví. Vzpomínka na to krásné co jsem kdy prožil, by mě nepovznášela, ale spíše deptala důsledkem nenávratné ztráty. Při troše štěstí by následovalo ,,karmajogické" odevzdání se osudu a vykročení k následné smrti.

PS: Před Franklem, klobouk dolů!

No vida! Důkaz toho, že lze napsat čtivou ,,krimi" se sugestivní atmosférou i bez předimenzovaných brutalit a potoků krve. ( I když chvílemi jsem si nebyl jistý, zda se o krimi skutečně jedná.)

PS: Bravurní popis pitvy!

8 23.09.2018

Tak nevím...
Na jednu stranu silné srdcervoucí téma, na druhou nudné, zdlouhavé pasáže. Vzpomínky zde jistě hrají důležitou roli. Autor jejich prostřednictvím zdůrazňuje silnou vazbu mezi otcem a dcerou. Nemusely by ale být tak rozsáhlé. Vždy jsem při nich použil rychločtení a zpomalil zase až při popisu současného dění. Co mě na knize zajímalo, je truchlení, pocity úzkosti a dekadence osobnosti. A ne historie nějakého městečka Enon...

50%

1 30.08.2018

Poučné, zábavné, šokující, lidské, prostě Lebenhartovské...

24.08.2018

Jako zastánci zlaté střední cesty, mi to nic nového nepřineslo. Snad jen zjištění, že bych mohl klidně zakotvit ve Švédsku. A to bez výrazných změn svých životních návyků.

Více než životy světců, mě kupodivu spíš bavily interpretace a vhledy samotného Jandourka.