Klamm komentáře u knih

Neuchopitelné stavy úzkosti a její možné prameny vměstnané do slov.
Skvělá práce!

Příručka meditace od jednoho z nejvýznamnějších mistrů 20.století Mahasi Sayadaw. Jedná se o pojednání určené pro pokročilé žáky a popis základního cvičení zde najdete opravdu jen stručně. K úvodu do praxe může posloužit jeho druhý titul Praxe meditace vhledu - Základní a pokročilé stupně nebo Buddhova meditace všímavosti a vhledu (Mirko Frýba). A nebo nejlépe navštívit meditační zásed pod vedením zkušeného učitele, kde se teorie uvádí rovnou v praxi.

S mindfulness se dnes roztrhl pytel a příruček jak být všímavý se vyrojilo jako hub po dešti. Meditace se stává normálem a praktikující už nejsou zas až tak ,,divní patroni“, jako před dvaceti lety. V kdejakém laciném časáku je možno spatřit osobu sedící v lotosovém sedu s blaženým výrazem na tváři. Na jednu stranu je to dobře, na druhou je třeba oddělovat zrna od plev. Spousta autorů se rádi svezou na módní vlně, kdy klidně opomenou původy vzniku této jedinečné metody.
Mirko Frýba k žádným rychlokvaškám nepatřil a jako jeden z prvních se zasloužil o uplatnění všímavosti v psychoterapii. V této knize přináší podrobný popis, jak praktikovat meditaci vipassana, dle původního Buddhova učení. Máteli tedy zájem o Buddhovo medicínu, tak zde je příbalový leták.
A čtěte pozorně, prosím!

V prvním díle mě bavilo kamarádství Forresta s opičákem Sue a ted se k tomu ještě přidala svině Wanda. Kámoši k pohledání. Prostě vrána k vráně sedá...
Životní osudy tohoto drobečka, který měří 205cm a váží 120kg, jsou prostě neuvěřitelné. Je třeba to brát tak, že Groom se nechtěl se svým miláčkem rozloučit a tak ho ještě chvíli nechal smýkat se osudem. Nad výsledkem, který působí až křečovitě a fantaskně, se musí pro dobro věci přihouřit očko.
70%

2 06.08.2017

Nevzpomínám si, že by si Forrest někdy na něco vyloženě stěžoval, nadával a hledal chybu v druhých. Občas si jen povzdechl, že je asi opravdu fakt idiot, ale jinak bral život tak, jak přicházel. Někdy mi přišel jako takový Yes man, co kývne na všechno. Oproti filmové verzi je to sice takový hrubší balvan, ale má moje sympatie.
80%

4 30.07.2017

Knulpe, Knulpe. Kdybys býval zůstal doma, člověče, a kdybys býval řádně dělal a měl ženu a děti a večer lůžko, pak by to bylo s tebou jinačí…

Ale zase bys postrádal volnost, hrátky s lesní zvěří a bezstarostné toulky krajem…

Nu což, zanechme lamentování a buďme spokojeni s tím co bylo a je. Je jedno kudy půjdeme, cesta stejně vede všude.

Všechno je dobře a v pořádku...

65%

V první třetině jsem měl pocit jako bych četl červenou knihovnu či Dekameron. Vadil mi příliž úzký citový vztah mezi Goldmundem a Narcisem, hraničící až z homosexualitou. Později naštěstí došlo ke zlomu a vyšlo najevo, že je to o protikladech, bez kterých by ve světě nebylo ničeho.
Je to duchovní příběh o hledání smyslu života, ze kterého na mě dýchlo kouzlo starých časů.
85%

2 11.07.2017

,,Není na světě bolest, se kterou by se člověk nenaučil žít. Jen ji musí nějak kompenzovat, ventilovat na někom jiném.“

Třetí díl v sérii nepřináší nic nového ani překvapivého. Stejné tempo, schéma a vývoj. Od předchozích dílů, se změnily snad jen kulisy a počasí.
Jo a ještě přibylo vsuvek o nábytkářském řetězci Ikea. Bud cílená reklama, nebo Kallentoftova potlačené trauma z dětství. :-))

65%

11.06.2017

Pomalu si zvykám na autorův styl a začínám mu přicházet na chuť. Tedy kromě nudných a zbytečných vsuvek záhrobních hlasů. Bez těch by se to klidně obešlo.

Co se děje týče, tak opět rozervanost, deprese a brutalita. Stejně jako v Zimní oběti si zde hříchy a zvěrstva napáchané v minulosti vybírají svou neúprosnou daň.
70%

1 16.05.2017

Tak nebylo to špatné, ani mě to nijak nedrásalo. Promluvy zemřelého mě ze začátku přišly zajímavé a originální. Zhruba od poloviny ale začínaly rušit. Do čtení jsem se přesto nutit nemusel a docela jsem se na něj i těšil. Bral jsem to jako takovou oddychovou detektivku. Chyběly mi akce a napětí na jaké jsem zvyklý od mistra Davida Morrella, kde to pěkně odsejpá. Tady mi vyšetřovatelé přišly jako panáci, bezprizorně přešlapující sem a tam. O Malin Forsové, se mi zatím zdát asi nebude. Třeba se ale více odhalí v Letní smrti, až nám v cestě nebude stát tak hrozná kosa!
60%

1 24.04.2017

Filmové zpracování Draculy s Gary Oldmanem v hlavní roli, prostě žeru!
Tato publikace mi posloužila jako další stupínek k tomu, že si za čas vyhrnu rukávy a dám si konečně Draculu v originále.

,,I am Dracula and I welcome you to my house. Enter freely!"

Zhmotnit své bolesti duše na papír, je jedna z nejúčinějších svépomocných terapií. Byla by škoda, pro tak zkušeného spisovatele této zbraně nevyužít ve vyrovnání se s hlubokým žalem...

,,Vzhlížím k nočnímu nebi. Je snad v tom nekonečném prostoru a čase něco jistějšího než to, že i kdybych vše probádal, nikde bych nenašel její tvář, hlas a dotek? Zemřela. Je mrtvá. Je tak těžké to slovo pochopit a vštípit si je do paměti?"

Skvělý název a obal!
Obsahem je docela dobré schéma, oddychového politického thrilleru, protkaného melancholií nad ztrátou autorova syna. Akce mi tam nepřišly zas až tak bravurně popsané, oproti jiných Morrellovkám. Nicméně, opět vhodný námět pro béčkový filmeček s Brucem Willisem v hlavní roli.
80%

08.04.2017

Z jedné strany moje krevní skupina, z druhé strany kecy o ničem. Výtvor prý rozdělil čtenáře na Houellebecqovy příznivce a zuřivé odpůrce. Osobně si dovolím zatím balancovat někde uprostřed. Uvidím, kam se převáží misky vah po přečtení elementárích částic.

50%

1 19.02.2017

Obsáhlý rozhovor se zkušeným a moudrým psychiatrem o životě, smrti, zdraví a hlavně medicíně. Zvláště mě zaujala kapitola o manipulaci a psychopatech. Z níže uvedených výpisků si udělejte obrázek sami. Ten poslední odstavec mě alespoň trochu uchlácholil. I když vlastně nevím. Představa, že jsou mezi námi...
...............................................

Robertu Halemu se už před mnoha lety podařilo najít u sadistických vrahů jedince lišící se určitými anomáliemi ve funkcích mozku. Ten jejich je na první pohled stejný jako náš, vedou jím stejné ,,dráty“, ovšem některé nejsou pod proudem. Nefunguje třeba spojení mezi nejprimitivnějším centrem strachu, amygdalou, a centrem uvědomění v čelní kůře mozkové, kde sídlí i volní struktury, které nám dovolují jednat jinak než jen instinktivně, tedy rozumově. Pravě tady sídlí pravidla, morálka, etika, altruismus a tady si uvědomujeme strach. Psychopati následkem toho vnímají bolest slabě a strach nemají vůbec, tudíž ani morálku.

Oni ale nedělají nic naschvál, prostě jen nechápou, proč by měli nějaká pravidla respektovat, když opak je pro ně výhodnější. Proto nemají ani svědomí, což při absenci strachu vede k přirozenějšímu a spontánnějšímu jednání.

Psychopati mají ve výbavě nebojácnost, akčnost, mentální odolnost, všímavost ale hlavně a především bezohlednost.

Existuje ještě pojem pozitivní psychopati. Ti žijí mimo kriminál a nemají v sobě takovou destruktivnost.
Díky absenci strachu dokážou být například špičkovým chirurgem, kterému se nikdy nezatřese ruka, vyhlášeným obhájcem, obětavým záchranářem.

2 14.02.2017

Asi budu za suchara, ale bohužel mi styl tohoto humoru vůbec nesedl. Děj se nijak nevyvíjel (tedy nedočetl jsem až do konce, tak jen předpokládám) a neustálé přešlapy ve výslonosti přistěhovalců mě začaly velice brzy nudit. Věřím, že ve filmovém zpracování by mě to mohlo oslovit více. Něco jako britský seriál Mind Your Language, který se mi tímto připomenul.
Co musím ale na knize ocenit, je překlad. To muselo dát pěknou fušku.
20%

5 23.01.2017

Zkoušel jsem číst dětem před spaním, ale bylo to o nervy. Ten básnický jazyk, plný neobyčejných slovních spojení a nápaditých novotvarů, jak je psáno v anotaci, mě nesmírně iritoval. V duchu bych se s tím ještě nějak popral, ale nahlas je to pěkná pakárna!
40%

26.12.2016

Rodiče omylem rozmixují chlapečka v mixéru a upečou z něho šlehačkový dort. Kluk má dorty velice rád a tak začne ujídat sám sebe. Kdyby ho rodiče zase nerozmixovali do původní podoby, tak by se snad sám celý snědl. V další pohádce zase rozřežou nejhodnější dítě na světě a udělají z něho kredenc.

Taková absurdita a tak pěkně a mile napsaná. Skvěle se to četlo a u dětí to mělo úspěch. Takže až povyrostou, předhodím jim bez ostychu Borise Viana a jeho Mravence.
90%

3 04.12.2016

Moje první kniha od Welshe. Viděl jsem sice film Trainspotting, ale v knize jsem takovou syrovost a vulgaritu nečekal. I když mě ta nasranost ze začátku hodně bavila, po čase začala trochu nudit. Naštěstí děj neuvadal a tak se to dočetlo téměř samo. Protiklady se holt přitahují a je potřeba jen najít vhodnou cestu k symbióze…

Knihu doporučuji všem zájemcům o zdraví životní styl. Dá vám cvičební lekci a možná začnete tušit, co se honilo v hlavě doktorce Kateřině Cajthamlové, když proháněla tučňáky v pořadu Jste to co jíte a vyhazovala jim kalorické bomby z přeplněné lednice.
80%

23.11.2016

Většině kritiků asi vadí, že Toman mluví přímo k věci a také jeho snaha ze všeho vytřískat co nejvíce prachů. Někdy to opravdu vypadá, že je až chorobně posedlý majetkem a ziskem. Vždyť některé výroky mluví za vše: ,,Když už ráno vstanu z postele, tak ať za to někdo zaplatí." ,,Nahoře se lépe dýchá." A nebo největší hláška ,,skromným patří důchod.“
Konec konců, proč ne. Je to jeho svět. Ať si klidně uspořádá večírek pod názvem: Já jsem nejbohatší muž vesmíru.

Osobně ho respektuji a rád se z některých jeho postřehů poučím. Prioritním cílem nemusí být vydělat prachy a mít ze všeho jen hmotný zisk. Stačí si položit otázku, co mi vadí? Co bych chtěl změnit? Mohu to vůbec změnit?
Někdy stačí málo. Třeba naučit se chodit dříve spát, cvičit, studovat... To je individuální, každého tlačí něco jiného. Ve věcech které mohu změnit možnost volby existuje! Jak na to? Návodů je spousta, stačí hledat. Třeba tato kniha.

A k čemu mi to bude, když mi to nepřinese žádné viditelné zisky? Tak třeba jen pro ten dobrý vnitřní pocit a spokojenost se sebou samým, která je pro mě životní alfou a omegou.

Kdo chce hledá způsoby, kdo nechce hledá důvody.

85%

3 25.10.2016