Kirrie komentáře u knih

„Je to takový zvláštní jev v tom městě tam na severu, že spousta lidí je úplně slepá k tomu, co se kolem nich děje, protože mají hlavy permanentně skloněné a sledují jen zem pár kroků před nimi, aby nešlápli do hovna.“

Když ne v reálném životě, tak si to zarámuju aspoň tady.

Jestli něco pan Čuba zvládl excelentně, tak to byl bezpochyby vyprávěcí způsob. Ještě jsem nečetla knihu, kde by se vyskytovala jenom jedna věta v přímé řeči a to až na samém konci. Vážně - klobouk dolů. Právě ve stylu, jakým je příběh odvyprávěn, tkví ojedinělost díla a já jsem měla za dva dny přečtené, a s radostí mohu všem doporučit!

Příběh byl úhledně zakončen, na všechny otázky jsme dostaly odpovědi, vše tip top, teda až na jednu věc. Je tam jedna otázka, která ještě nebyla zodpovězena. Ale já se odpověď dozvím, až si zase někdy zajdu na střelnici! Pane Čubo, tak může PET lahev nasunutá na hlaveň pistole fungovat jako tlumič?

5 12.05.2022

Tato geniální kniha by si zasloužila i geniální komentář. Bohužel já genialitou netrpím, já jí spíše pozbývám, a tak se tu prostě budu rozplývat v roli potřeštěné fanynky.
Dočítám knihu přesně v 0:04, oči mám vlhké od pláče. Zavírám knihu a řvu tak, jak jsem za celý život neřvala. Pak, až se uklidním, zírám na stěnu do 0:17. Usínám s otevřeným oknem v 1 ráno a za tu noc se ještě pětkrát vzbudím a jen tak sleduju tmu.
Asi už chápete, proč tuto knihu nazývám geniální a dávám jí pět hvězdiček. Jinak to prostě nejde. King se dotkl mého citlivého místa a já si mohla konečně uzavřít věci v soukromém životě. Za to mu budu navždy vděčná. Takže děkuji Pane ♥.

Kniha stvořená pro každého SJW, aby si přečetl. Třeba by zmoudřeli. Protože ta jejich levicová ideologie opravdu zachází do extrému. Peterson to někde řekl a já s ním zcela souhlasím: Ideologie je obecně špatná. Myšlenka jednoho člověka nemůže uspokojit všechny, vždycky tu budou ti, co budou trpět.
A Peterson v této knize nepíše, jak se stát Bohem - člověkem, co si může dovolit prosadit svou ideologii. Naopak jsou jeho pravidla spíše cesta ke skromnosti a zodpovědnosti k sobě samému a k ostatním. Život je dle jeho slov utrpení a člověk ho nemá strávit tak, že bude brečet v koutě a bude všem na obtíž. Syndrom Petera Pana je v dnešním světě častější a to plodí jen infantilní jedince, kteří se nemohou zapojit do chodu společnosti, a tak budou pouze otravovat a plodit další nádorové buňky.
Jordan je Kanaďan a je logické, že mluví k úplně jiné kultuře než té naší, ale i přes to je kniha plnohodnotná pro nás všechny. Většinu pravidel už jistě znáte, ale jak pan Peterson říká, člověk to kolikrát potřebuje vidět vizuálně, aby si v tom mohl udělat jasno.
Já jen doporučuji!

11 08.07.2019

Kniha, která vám umí zničit odpoledne. To vám řeknu. Ale měla by být povinnou četbou ve škole. O tom si myslím, že není pochyb.
Frankl ve svém díle popisuje vnitřní psychické procesy, které prožíval: v první fázi, kdy ho přivezli do Osvětimi, poté popisuje průběh v koncentračních táborech a v poslední fázi ,,osvobození". Nemůžu zapomenout na geniální dodatek dramatu, kde rozjímají tři filosofové a krásně uzavírají poučení z celé knihy.
Nevzdat se svých hodnot a zůstat své pravdě věrní i přes utrpení. Má to tedy znamenat, že naším životním smyslem má být cesta k ,,celosti"? Jenže co to znamená a kam ta cesta vede? Do ráje?
První však musím věřit. A tito lidé museli věřit taky, jinak by neměli žádnou šanci. Páni, já se snad ještě obrátím k Bohu!

8 08.07.2019

Rozmýšlela jsem se delší dobu nad hodnocením, ale nakonec dávám všech pět hvězdiček, protože dokážu ocenit sedmiletou práci na jednom projektu. Skládat milión dílků ze všech možných míst a utvořit z nich jeden příběh, který by nějak fungoval, je hodně náročné. A autorka to zvládla, jak nejlépe mohla. Přesto jsem i po dočtení lehce rozpačitá. Nevím proč... Asi jsem čekala něco jiného? Možná mě zarazila ta nespořádanost, možná jsem čekala více inputů od Giny Perry a možná jsem až moc doufala, že mi autorka sepíše list chyb, co Muzafer Sherif v experimentu učinil. Místo toho jsem si je musela najít sama, což také není na škodu.
Ale jo... Kniha mi něco určitě dala. Například to, že proměnných je tolik, že nejde počítat se vším, i přes snahu navigátorů, kteří si svou představu snaží otočit "správným" směrem.

Doporučuji zájemcům o psychologii. Vy, co si chcete spíše počíst o dramatických experimentech, mrkněte na Stanleyho Milgrama.

3 23.06.2019

Seriál GoT nesleduji, ale Martina samozřejmě znám a jeho styl psaní mě zajímal už dlouho. Tak když se má kamarádka usmyslela, že si koupí první díl jeho knihy, ukradla jsem si jí na dva týdny pro sebe a přečetla. Konečně je konec.
Prvních 400 stránek jsem přelouskala za dva dny, dobré, docela zábava, ačkoliv se mě celou dobu hlásek v hlavě ptal: Kdy už přijde nějaká pořádná zápletka? Potom má pozornost ochabla a já zjistila, že mě vůbec nezajímá, co se bude dít dál. To čekání mě unavilo. A hleď, ono se žádná zápletka nedostavila! Paráda, nádhera.
Spoiler: Ned zdechnul.
No páni. Kdyby pošla i Catelyn nebo Sansa nebo Tyrion nebo Bran nebo KDOKOLIV, bylo by mi to úplně jedno.
Já si nemůžu pomoct, ale mně tu vážně chyběla základní kompozice. Kniha se vleče, neustále se přepíná z postavy na postavu, takže si nikoho ani neoblíbím a prostě nikam ten příběh nesměřuje. Martinovi nemůžu křivdit, má obrovskou představivost, spoustu nápadů a umí poutavě psát. Ale prostě... Ne, ten děda mi fakt nesedl a akorát upevnil můj názor na seriál a důvod, proč mě nikdy nebavil.
Takže kniha je vhodná pro všechny, co před sebou nepotřebují vidět destinaci jako já a za mě záhadných důvodů si oblíbí postavy.

2 10.06.2019

Vyjádřím se k tomu velice lidsky a velice prostě. Byla to sračka.
Nemám ráda lidi, co odsoudí něco, co sami nečetli, nebo neviděli, a proto jsem si chtěla od Steelové přečíst něco sama. Teď na ní mohu kydat hnůj, jak se mi jen zlíbí, protože jsem tu zatracenou hnusnou věc četla. A zahodila daleko po přečtení.

I nepisatel pozná, že je s tou knížkou něco špatně (každý, kdo už přečetl i něco ,,víc"). S klidným srdcem vám mohu říci, že paní Steelová nemá ani základy ,,spisovatelštiny". Každý začátečník ví, že v knize nemá popisovat ale UKAZOVAT! Steelová tomu asi stále nerozumí - proto postavy byly tak zatraceně ploché a k ničemu. Je sice fajn napsat, že hlavní postava ... (zapomněla jsem její jméno, dočetla jsem to před 2 minutami...) je hezká, s dětským tělem a hodná, ale do prdele, tohle může napsat i malé děcko! Co takhle to trošku rozvést? Ukázat? A vymyslet i ty negativní vlastnosti? Ne, to ne, na to paní spisovatelka zapomněla. O debilní a neoriginální zápletce se ani vyjadřovat nebudu, strávila jsem nad touhle sračkou už dost času. Jdu si radši číst něco od Fukse, těch jejích dalších 100 knih příště překročím obloukem.

Je mi osmnáct. V hodinách dějepisu jsem nikdy nedávala pozor. Filozofii mám tento rok poprvé. Bible jsem se naposled dotkla před rokem. Skončila jsem tehdy leviticusem (odpusť Bože, pokud to skloňuju špatně). Vím o inkvizici jen díky Monty Pythonům. Vlastně vše, co jsem věděla, bylo jen díky mým znalostem pop-kultury. A proč jsem to četla? Kvůli referátu do školy. Četla jsem to celý odpolední pátek, pak celou příšernou sobotu, a pak jsem u toho trávila ještě kus neděle. V úterý mám referát, tak mi přejte štěstí a trpělivost, abych tam tu knihu přede všemi neroztrhala!

Ano, ano, uctívám pana spisovatele, je to neskutečný borec. Jméno růže je geniální veledílo, ano, ano, to všichni už víme. Ale tak náročnou věc jsem ještě nikdy nečetla. Tato kniha byla bolest a utrpení - opravdu jsem soucítila s tím ubožákem, co ho mučili.
Co chci říct?
Sakra, já ani nevím. Možná jen, že je to nejkontroverznější kniha, jakou jsem kdy četla a nevím, jak se k ní postavit.
Víte co? Tak já to useknu jednoduše. Jsem šťastná, že jsem si jí přečetla. Ten středověk se mi vryl do kůže a dneska večer jsem se i přistihla, jak trochu toužím vrátit se do toho zatraceného opatství.
Je to jedna z věcí, kterou milujete a nenávidíte zároveň. Aspoň pokud jste schopni uznat spisovatele jako spisovatele. Všem, kdo nemají dějiny, filozofii, teologii v lásce, této knize se obloukem vyhněte!

28 02.12.2018

Nikdy jsem si nemyslela, že to povím, ale díky Bohu, že žiju v České republice...

Zavítat do Afgánistánu a ještě v této formě je vskutku výjimečná věc, Khaled Hosseini je spisovatel s kusem talentu. Už od páté stránky jsem se nemohla od knihy odtrhnout a prvních sto stran přečetla během ani ne hodiny. Přátelství Hasana s Amírem si mě prostě získalo a o to víc mě mrzelo, když to dopadlo, jak dopadlo.
Knihy jsem se hodně bála, nemyslela jsem si, že by mě mohla takhle bavit, ale opak byl nakonec pravdou. Hlavní hrdina, jehož sužuje vina, se vydává na cestu po odpuštění, snahou odčinit to, co před tolika lety udělal a čehož lituje celý život. Rozhřešení bylo překvapivé, předpokládala jsem tři různé konce a nakonec z toho vzniklo něco úplně jiného. A to se mi nestalo už hodně dlouho, takže zcela zaslouženě 5 hvězdiček. Tenhle autor by si možná zasloužil i víc.

15 25.11.2018

Je pro mě nemožné napsat tento komentář tak, jak bych skutečně chtěla. Mám v sobě tolik emocí, které se prolínají jedna přes druhou a já ani nevím, kde začít!
Na Mikea jsem narazila teprve před deseti dny, když jsem poprvé zhlédla Návrat do budoucnosti - film s duší a něčím, co dnešním filmům chybí... Dobrá hudba!
Hned mě zaujal, jak vzhledem tak hereckým výkonem, který jako Marty předvedl. Nemůžu však říct, že si mě získal z těch několika rozhovorů, co jsem na Youtubu viděla. Byla jsem si knihou dost nejistá, jestli jí koupit nebo ne, protože jsem měla především zájem o jeho život a jak se prokopal ke slávě. K mému překvapení jsem nečetla jenom o životu s Parkinsonem, já četla celý Mikeův život. A že byl pozoruhodný. Dal by se o tom natočit film.
Na prvních stránkách psal, že pro něj bylo vždy jednoduché zvládat nové úkony. Měl prostě talent pro vše. A to se mi jen potvrdilo touto knihou. Nejenže je Michael skvělý herec, on je i brilantní spisovatel! Jeden z nejlepších, na které jsem kdy narazila. A to je jeho první kniha, co kdy napsal. Tady se totiž neskrývá pouze Mikeův život - v téhle knize je kus duše, bolesti, slávy (o které se jako jeden z lidí nebojí psát), jeho osobní nejistoty a nakonec vykoupení.
Dohnal mě k slzám hned několikrát a na konci mě totálně rozbrečel. A nebylo to snad kvůli lítosti nebo něčemu takovému. Bylo to kvůli nesobecké upřímnosti, kterou do knihy vložil a která mě toho naučila víc, než bych si kdy dokázala představit, že nějaká autobiografie může.

Všechnu čest Mikeu, vážím si tě a přeji ti tvůj poslední velký úspěch - najít lék.

6 04.10.2018

Pro Micheala mám slabost, a tak nemůžu hodnotit jinak než plným počtem. Členi Pythonů jsou a byli (RIP Grahame) velmi inteligentní muži a Mike mi dokázal, že ani se stářím a zvyšující se možnosti senility to má v hlavě v pořádku.
Každá hlavní postava v každém příběhu je velmi totožná se samotným autorem. Já jakožto potrhlá fanynka hledala v knize převážně Mikeovy názory, vztahy se ženami a jeho pohled na svět. Dostala jsem úplně všechno, takže jsem velmi spokojená.

John se v jednom rozhovoru zmínil, že si všichni o Mikeovi myslí, jak je to milý člověk, ale že ostatní ho neznají tak dobře jako on. Vyjádřil se o něm jako o bezcitném, ambiciózním hajzlovi a ačkoliv jsem mu dlouho nevěřila, sakra, něco na tom vážně bude.

5 15.09.2018

Co činí knihu tak děsivou, je její reálnost. Autor má doktorát z umělé inteligence, či-li kdykoliv, kdy se postava rozpovídá o zrsíťi, si čtenář pomyslí, ano, ten člověk opravdu ví, o čem mluví. Kniha je velmi jednoduše popsána, je rozdělena na pět linií, příběh Andyho a Viktorie, novinářky Freyi, hloupého Lucase, drogového dealera Jacka a samotného vynálezce zrsítě Carla. Všechno je popsáno velmi okrajově, ale přesto výstižně. Postavy nejsou poznány nijak do hloubky, ale přes to mají svou vlastní osobnost a všechno jim věříte (snad scéna s Viktorií a kolejemi, ta se mi zdála trochu přes čáru).
Na závěr mohu jen doporučit, autor nasadil velmi čtivý styl psaní, či-li většinu stran přeletíte rychlosti blesku a už jste na sté. Každý by se nad tímhle tématem měl zamyslet, protože jsem si docela jistá, že takto nějak bude vypadat naše budoucnost. Pokud opravdu bude, velmi se na tuhle sci-fimagory těším.

8 17.06.2018

Žánr horor mi přijde v této knize trochu přehnaný, protože některé povídky jsou spíše na zasmání než krčení se strachy. Doufala jsem, že tu najdu Dahla, ale nakonec jsem objevila jiné talentované autory, kteří jsou opravdu mistry svého řemesla.
Specialita šéfkuchaře byla topovka. Vřele doporučuji.

3 01.05.2018

Z tří hvězdiček to během posledních stránek vystoupalo na pět během posledních 200 stránek. Ten začátek byl jako obvykle neskutečně dlouhý a trval mi přečíst asi měsíc. Ale jo, bavila jsem se. Danův postupný vývoj z dítěte na muže byl zajímavý. Takže, jako obvykle dobrá práce Stephne!

4 11.04.2018

Tento spisovatel by si asi zasloužil méně jak 5 hvězdiček, ale čert to vem. Je mi sympatický slovy z poděkování a přesně se trefil do tématu, o kterém bych v budoucnu také ráda psala, takže musím dát nejvyšší hodnocení.

Kniha sama o sobě je napsána docela svižným tempem (kromě prvních 150 stránek), myšlenka se mi narozdíl od té filmové moc líbila, protože to neskončilo vyloženě tak, že realita je realita a prostě v ní musíš žít, i když to bolí.
Co tuhle knihu ale pohání a nutí lidi ze všech koutů jí milovat, je geekovská atmosféra a virtuální realita v jednom. No tak lidi, kdo by nechtěl přístup k OASIS?

P.S. zmínění pythonů mě vážně potěšilo!

7 02.04.2018

Přeneslo mě to do 19. století, řešil se případ na zámku, nemůžu být nespokojená! Doyle má velmi příjemný jazyk, takový nenucený a velmi čtivý. Donutil mě zamyslet se nad svým vlastním stylem psaním. Děkuji Sire, obdivuji vaši práci a právě jste si získal posedlého čtenáře.

5 27.12.2017

Odpad literatury. Pro ty, co se ptají, proč se tento hnus stal zrovna bestesellerem, mám jen jednu odpověď. Lidi nerozumí dobře napsanému textu a mají rádi sex.
Skončila jsem u třetí kapitoly, protože ,,spisovatelka" píše jako mokrá dvanáctka, která si prožívá krizi středního věku a potřebuje svůj život obohatit něčím jiným, než jen svojí rukou. Tahle příšerná Mary Sue ve spojení se sadistickým hovadem jsou opravdu poklad pro vypatlance.
R.I.P. všem, co si myslí, že je to dobré.

Na Stephenovi mám ráda, že často píše příběh o spisovateli, nebo se v tom kruhu o psaní zdržuje. Tuhle knihu jsem si nechala koupit schválně kvůli oživlému pseudonymu. Myslím, že jsem čekala o něco hororovější atmosféru, ale v konečném důsledku mě nezklamala. Bylo to příjemné čtení, které mě na konci překvapilo a docela jsem si přála být s nimi v tom domě. Vrabci letí...

5 11.11.2017

Jedním slovem WOW! Nějak nemám, co dodat. Prostě a jednoduše WOW!

6 08.10.2017

Rozmýšlela jsem se, jestli dát 4 nebo 5 hvězdiček, ale nakonec jsem skončila na čtyřech. Kniha mě bavila stejně, jako Běh o život, kde už jsem 80% hodnotila.
Příběh mě chytl hned ze začátku, postavy mi byly velmi sympatické. Jen musím říct, že anotace byla matoucí. Čekala jsem, že Brady bude lust killer, ale trošku jsem se spletla a vualá, on je to vlastně masový vrah!
Kniha přečtena za týden, užila jsem si a teď mě omluvte, jdu sledovat Pan Mercedes seriál :).

3 02.09.2017