Kexina
komentáře u knih
Tajný deník Hendrika Groena
Hendrik Groen
Docela příjemná milá kniha. Některým pasážím jsem se i nahlas a od srdce zasmála a celkově bych řekla, že se mi kniha líbila. Ale... pokračování už číst nebudu, myslím, že stačilo.
Žít a nechat žít
Hendrik Groen
Ironie, mírný cynismus a schopnost s humorem komentovat absurditu všedního života. Co víc si lze od pěkné oddechové knížky přát? Krátké kapitoly v podobě úvah a zápisků z deníku dodávají příběhu spád a umožňují rychlé čtení. Někdy jsou popisované příhody vtipné, jindy si jen řekněte "všude je to stejné" a občas je protor i k tomu, aby se čtenář zasmál od srdce a nahlas. A velké plus za závěr, který se dokázal vyhnout jak "filmovému" zakončení, tak i nesmyslům z červené knihovny.
Tuto knihu si zkrátka buď zamilujete, nebo ji stěží dokážete dočíst.
Den, kdy jsem se naučil žít
Laurent Gounelle
Protože jsem ryzí cynik a člověk naprosto přízemní, duchovní a seberozvojový potenciál knihy mi zůstal utajen. Nicméně i tak to bylo příjemné čtení. O jednu hvězdičku dávám méně jen proto, že "nečekaný" závěr pro mě až tak nečekaný nebyl a propojení jednotlivých postav mi spíše vadilo.
Saturnin zasahuje
Miroslav Macek
Předchozí pokračování známého příběhu mě docela zklamalo, k této knize jsem tak přistupovala se značnou nedůvěrou. Možná i proto se nakonec četla lépe a přišla mi i lepší, než první kniha. Důvodem může být i to, že se autor už tak křečovitě nesnaží kopírovat Jirotku a víc si dovolil rozvést příběh podle svého. Co knihu ale sráží do horoucích pekel, to jsou naprosto příšerné ilustrace, které požitek ze čtení vyloženě ničí.
Bude to dobrý rok
Lucy Diamond (p)
Není to žádná velká literatura, námět je jednoduchý, postavy prosté (někdy až hloupé), děj se drží očekávaných stereotypů. Ale líbil se mi autorčin styl psaní a celkově to byla příjemná oddechová kniha - jako stvořená ke čtení na dovolené.
Udělejte si Vánoce
kolektiv autorů
Je potřeba se přenést přes ne příliš zdařilý překlad z angličtiny ("výroba kouliček" apod.) a počítat s určitým procentem tipů, které odpovídají zvyklostem země vydání originálu. Ale i s ohledem na množství receptů a návodů, je možné si vybrat alespoň něco, co zaujme.
Vánoce na míru - dekorace, ozdoby a dárky ve vlastní režii
Lucie Dvořáková
Na můj vkus je tam příliš mnoho naprosto zbytečných serepetiček. Čekala jsem alespoň nějaké praktičtější nápady, bohužel marně.
Duchové rodiny Folcroftů
Darcy Coates
Soudě podle posledních dvou knih, autorce dochází nápady na další příběhy, a tak se tentokrát rozhodla napsat lehce duchařský příběh pro děti.
Napětí, zadržený dech nebo mrazení v zádech tak čtenář tentokrát nezažije, ale jako nenáročné čtení na jeden večer je kniha přijatelná.
Přízraky domu Carrowů
Darcy Coates
Rozhodně nejslabší z knih, které jsem od autorky četla. Od začátku do konce nic víc, než jedno velké klišé. Ale zhruba od poloviny knížky je možné příběh přijmout jako parodii na podobné béčkové (céčkové, déčkové...) knihy a filmy, a pak je čtení docela legrace.
Pro tvoje dobro
Ellen Marie Wiseman
Řekla bych, že jde o typickou literaturu pro ženy. Děj i konec si vcelku snadno odvodíte z prvních pár stran a občas se můžete těšit na nějakou drobnost, která předem jasný plán více či méně obohatí.
Autorka se drží až se sveřepou důsledností postupů a linie, které stanovila v první knize, pouze změnila prostředí a jména postav, takže žádné velké překvapení se nekoná.
Ale jako nenáročné čtení, proč ne - čistý průměr.
Faja
Petra Stehlíková
Složitější, zamotanější a propracovanější než první díl. Některé části byly už trochu moc přehnaně, ale i tak se napětí dalo krájet.
Jen konec mě trochu naštval, ale asi se s tím dalo počítat.
Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
(SPOILER) Udivilo mě množství nadšených recenzí. Kniha není špatná, ale není zkrátka dobrá.
Hlavní hrdinka má být introvert, ale lusknutím prstu se mění ve lvici salonů, a to ještě z velmi pochybného důvodu, který stejně rychle pomine a vyšumí do ztracena.
Červenou knihovnou "ten krásný je pitomec, zatímco ten tzv. divný se ukáže být tím pravým" se zřejmě autorka snažila u knihy udržet čtenářky.
Popisy "otřesného dětství" byly spíš trapné a zcela chyběla jakákoli propracovanost této linie. To, co mělo být ke konci velkým odhalením, si každý průměrně inteligentní čtenář domyslel v první třetině knihy.
Hvězdičku navíc dávám za linii matky, sice i tato část je dost slabá, vč. konce, ale přeci jen jedno překvapení tam čekalo.
Enter, mami!
Martin Moravec
Oddechové nenáročné čtení, něco pobaví, něco ne. Ale očekávání splní.
Tajemství sídla Craven Manor
Darcy Coates
Je to hloupé, povrchní, prvoplánové, zápletka nelogická a nesmyslná a od začátku do konce není kniha nic víc než jedno velké klišé. Ale stejně mě čtení bavilo.
Nejjednodušší plán 29 dní
Tomáš Kosačík
Jako inspirace, jak trošku jinak připravit obyčejné suroviny, to není špatné. Ale jako hubnoucí plán rozhodně ne. Měsíc snídat denně pouze ovesnou kaši a celý měsíc žít de facto jen z mrkve, celeru, cukety, petržele a brambor, to je fakt originální a nejspíš i děsně zdravé.
Jeden kopeček šmoulový
Marie Doležalová
Pro nás, co vyrůstali v 90. letech je to docela hezká vzpomínka na dětství, u které si člověk může říkat taková ta klišé jako "Jo, přesně... To bylo něco." Ale jinak čistý průměr.
Písek
Hugh Howey
Je potřeba nechat původní uzavřenou trilogii za sebou a dát příležitost úplně jinému příběhu. Toto není Silo. Ale to neznamená, že je horší. Autor opět naplno využil své nadání a nabídl příběh, který stojí za přečtení i zamyšlení. Ano, chybí detailní vysvětlení proč a jak bylo lidstvo přinuceno žít v daných podmínkách a konec je otevřenými vraty. Ale věřím, že i tuto knihu jednou doplní další, která odpoví na otázky minulosti, popř. i budoucnosti.
Modlitba za Černobyl
Světlana Alexandrovna Alexijevič
(SPOILER) Zajímavé pohledy různých lidí, ale trochu mi vadil styl zápisů. Jména a informace o vyprávějících jsou až na konci, takže buď listujete tam a zpět, nebo hádáte, kdo asi to je. Pořadí a styl zápisů je zmatený, takže připomíná jakousi velkou sešlost lidí, mezi kterými chodíte a tu zachytíte kus rozhovoru, onde zase kousek jiného... Dohromady vám sice mohou dát jakýsi ucelený obraz, ale pro knižní verzi by bylo vhodnější zápisy upravit
Docela se mi líbil pohled "stranického funkcionáře", který trochu upravuje zažitou tezi o tom, jak všichni svévolně a schválně zatajovali informace a nechávali lidi napospas radiaci. Že se jako u všeho, dá i na tuto situaci dívat z více stran a ne všechna rozhodnutí byla čistě politická, nebo projevem hrdinství či zbabělosti. Je také otázkou, jak moc je kniha pravdivá, nebo ne, ale zajímavé bylo číst i mezi řádky - o tom, jak si mnozí jen dokazovali, že oni jsou hrdinové, protože nikdo jiný by to nezvládl tak, jako oni.
Kuchařka na hubené časy
Martina Kittler
Knížka je už starší a navíc překlad z němčiny, takže některé recepty jsou vzhledem k zaměření knihy trochu úsměvné. Ale jako inspirace je použitelná
Vítr čekající na déšť
Robert Neubert
Knížka zaujala názvem, obálkou i popisem, ale nakonec jsem z ní měla pocit lehkého zklamání. Některé pasáže jsou vtipné a člověk se pousměje, jak trefně je autor popsal. Celkově je ale text přehuštěný, plný zbytečných podrobností, nesmyslných odboček a nicneříkající vaty. Písmo a řádkování namačkané na sebe plusové body taky nepřidají a těžkopádnost textu jen zhoršují.
Své čtenáře si kniha nejspíš najde, ale pokud nezaujme prvních pár stran, nemá smysl ve čtení pokračovat a doufat, že to pravé bude v textu někde dál.