Žít a nechat žít

14. května

Čím jsem starší, tím víc Hrdinovi Groenova románu rozumím. Žít a nechat žít se stává i mým mottem. Docela zajímavá rozprava o smyslu stárnutí a hledání si vlastní cesty. Západní společnost stárne a potýká se s deziluzí reklamních výzev po aktivním stáří, po odchodu do důchodu už toho moc nezbývá a to i za předpokladu, že je člověk nezávislý a relativně zdravý.

19. dubna

Příběh lehce bizarní, ale v dobrém slova smyslu. Některé věci v knize jsou opravdu k zamyšlení. Na druhou stranu kniha neurazí, ale ani mě příliš nenadchla.

11 10. dubna

Otřes. Já myslela že to bude pokračování Hendrika. Tohle je takový suchý, o ničem, už to nesouvisí.
Zklamání.

35 21. března

"Začínáme jako malá a nevědoucí malá miminka, mezi 15 a 30 v životě dosahujeme vrcholu a pak se nějakých 50 let propadáme chátráním směrem ke smrti."

Samotné označení románu za humorný je hrubá nadsázka, ale není to první morbidní příběh, který jsem v kategorii humoru zaznamenala. Zejména počátek knihy je hluboce depresivní. Co by ale člověk mohl čekat z holandských, chladných mokřad :-). Humor je vysoce osobní (národní?) věc, na Hendrikův deník ale dle mého tato morbidita nedosáhne. A i když to nakonec skončilo poněkud nečekaně a téměř happyendem, já se přece jen zas tak moc nebavila. Ocenila jsem ale docela humornou, téměř detektivní linku i peripetie s vlastním pohřbem. Protože komu se kdy "poštěstí" shlédnout pozůstalé na své vlastní poslední cestě? A kdybych si zase jednou pořídila psa, tak bych jej taky ráda pojmenovala Aristoteles. Nebo Aristotela.

4 08.05.2021

Knihu jsem si vybrala, protože již jsem četla od pana Groena: "Tajný deník Hendrika Groena" a ten se ni moc líbil. Humor i této knihy byl podobný, milý, s nadsázkou. Problémy v manželství (po 30 ti letém vztahu) velmi chápu. Autorovo netradiční řešení mě pobavilo. A ač žena, hlavnímu hrdinovi jsem fandila. Snad si to užije.

4 09.03.2021

Ach jo, dnes jsem se dozvěděla o úmrtí spolužačky a dávné kamarádky, tak jsem chtěla nějakou humornou knihu, že by třeba pomohla... A z celé dvacítky nových knih, které mi konečně dorazily, jsem vybrala tuhle, jedinou humornou - a ono je to celé o smrti. To snad není možné, říkám si, když jsem horko těžko rozdýchala prvních padesát stran s prvním pohřbem, eutanázií a druhým pohřbem člena rodiny... Tak snad dál to už bude veselé! Kdepak, blížím se ke konci (ano, masochisticky jsem vydržela) a jen samé kremace, pohřby, přípravy - a teď ještě další úmrtí v rodině.
Jistě, leccos by se dalo pojmout i s nadhledem, jako černý homor - jakoby se o to hlavní hrdina pokoušel, ale hrozně mu to nejde. Tedy autorovi: možná na 100 stranách, očesáno od reálných rodinných úbytků a zaměřeno na zamýšlený druhý život (nápadně mi myšlenka připomíná totéž u pana Roose, Nesser) a přibaleno mnohem víc vtipu, pak by to možná mohlo jít, ale takto nikoli...
Odhlédnu-li od svého momentálního rozpoložení, tak jen kvůli komentářům ohledně překvapivého konce se prostě do konce nějak prokoušu, ale jsem nadmíru zklamaná, o tomhle ponurém pohřebnictví anotace ani informace na obálce nikde nepsala.

Konec sice překvapivý byl, ale nijak nic neřešil, spíš jako přílepek k celkovému ději - na celkové hodnocení rozhodně nemá pozitivní dopad.

1 12.01.2021

Ironie, mírný cynismus a schopnost s humorem komentovat absurditu všedního života. Co víc si lze od pěkné oddechové knížky přát? Krátké kapitoly v podobě úvah a zápisků z deníku dodávají příběhu spád a umožňují rychlé čtení. Někdy jsou popisované příhody vtipné, jindy si jen řekněte "všude je to stejné" a občas je protor i k tomu, aby se čtenář zasmál od srdce a nahlas. A velké plus za závěr, který se dokázal vyhnout jak "filmovému" zakončení, tak i nesmyslům z červené knihovny.
Tuto knihu si zkrátka buď zamilujete, nebo ji stěží dokážete dočíst.