Kate3003 komentáře u knih

Kniha opět přímo navazuje na události předchozího dílu, a tak jak jsem byla mírně zmatená jako všichni hrdinové a netušila jsem, co se vlastně v závěru stalo, tak na začátku Pramene moci jsem na tom byla úplně stejně. Některé události mi chvilku nedávaly úplně smysl a nebyla jsem si jistá ani časovou osou příběhu.

Jakmile se děj začal usazovat a klubko chaosu, které se zamotalo na konci druhé knihy, se začalo rozplétat, tak vše pomalu začalo dávat smysl. Díky tomu, že byl příběh rozdělen do několika dějových linek, tak byl děj poměrně svižný a stránky mizely poměrně rychle.

Líbilo se mi, že autorka informace kouskovala a na většinu odpovědí jsem musela přijít společně s hrdiny. I když pořád je zde pár nezodpovězených otázek a zůstal tu velký prostor pro možná pokračování. Tak trochu mi chyběla Elena a její hravá povaha. I když i tady měla hlavní hrdinka něco do sebe, tak mi chyběl určitý typ špičkování se s dalšími postavami. Přestože tu v určité míře bylo, tak to prostě nebylo úplně ono.

Jako celek mě tento díl bavil o něco více než ten předchozí, i když začátek byl maličko chaotický, tak nakonec se to velmi dobře rozjelo. Jsem zvědavá, zda se v navazující sérii dotáhnou určité otevřené linky. Například tak trochu naznačená romantická linka, protože ta by mě docela zajímala. Za sebe mohu sérii doporučit a jsem zvědavá na další knihy od autorky.

Příběh Novy a dívky, o kterou usiluje, mě nezaujal tolik jako předchozí kniha. Kniha byla znovu čtivá a líbilo se mi netradiční prostředí, do kterého autorka zasadila děj, ale tentokrát tomu něco chybělo. Možná to bylo i mým očekáváním, protože část zápletky, která byla nastíněna ve Wilderovi, byla opravdu zajímavá a dala se uchopit různými způsoby, takže jsem byla hodně zvědavá, jak to autorka pojme.

Nakonec se ale děj točil maličko v kruhu a chyběla mi i výraznější zápletka na pozadí. Sice se znovu objevují i prvky příběhu, které se netočí jen kolem vztahu hlavních hrdinů, ale tady jsou opravdu hodně na pozadí. Takže není nic, co by dokreslilo atmosféru. Není to ovšem tak, že by se mi příběh nelíbil vůbec. Stejně jako první kniha se skvěle četl a já měla za dvě odpoledne dočteno.

Doufám, že třetí kniha zase naskočí na lepší vlnu. Tentokrát vůbec nebylo naznačeno, jakým směrem se bude děj ubírat, takže jsem sice napnutá, co se bude dít dál, ale nemám takové očekávání jako před touto knihou. I když tentokrát mám nějaké výtky, tak díky tomu, že je příběh opravdu čtivý, jsem si to nakonec vlastně užila a je to za mě fajn romantická kniha, od které dostanete přesně to dobře napsané klišé, které čekáte.

Romantika od Rebeccy Yarros je pro mě sázka na jistotu. Přestože autorka je opěvovaná spíše za její fantasy sérii Čtvrté křídlo, tak mě mnohem více oslovily právě její romantické knihy. I když jsou její knihy plné klišé a ne vždy jsou tak úplně reálné, tak si jejich čtení vždy užiju a hlavně se skvěle čtou a kniha padne za jedno až dvě odpoledne. Jinak tomu nebylo ani u této.

U této knihy mě bavilo, že kromě romantické zápletky se na pozadí odehrávala ještě další, tak trochu detektivní. Skvěle to dokreslovalo atmosféru a vyplnilo místa mezi dramaty souvisejícími právě s tou romantickou částí. Tak jako snad u každé romantiky se velká část dala předvídat, ale našlo se i pár překvapivých zvratů.

Bavily mě jednotlivé adrenalinové kousky hlavních hrdinů a jejich příprava na ně. Bylo to něco nového a neokoukaného. Romantická linka byla hodně na hranici neuvěřitelnosti, a navíc to celé bylo dost hopem, ale ve výsledku jsem si ji taky užila.

Za mě určitě fajn kniha, když si chcete přečíst romantiku s jiným sportem než hokejem, a navíc zasazenou do netradičního prostředí. Závěr knihy velmi dobře nastínil, jakým směrem se bude ubírat další díl a já jsem opravdu zvědavá, jak si s tím autorka poradí. Takže i když tahle série nenadchla tolik jako třeba Vzlety a Pády, tak jsem si čtení užila a rozhodně se chystám na další díly.

Interpretace Ivany Uhlířové je velmi povedená a její hlas se příjemně poslouchá. Za mě byly trochu zbytečně dlouhé hudební přechody mezi kapitolami, které navíc byly na začátku, takže se úplně nedaly přeskočit. To je ovšem spíše moje osobní preference.

Od začátku jsem měla u příběhu pocit, že jsem se ocitla ve španělské telenovele, protože se opravdu dost řešily spíše společenské poměry, než aby se děj jakkoliv posouval. Točili jsme se v kruhu rozdílů mezi nižší vrstvou a tou vyšší a tím, jak se to odráží v životě hlavní hrdinky. Celkově je zde hodně popisů, takže zhruba první třetina knihy byla opravdu hodně útrpná.

Nakonec jsem opravdu ráda, že jsem zvolila formu audioknihy, protože do klasické knihy bych nejspíše měla velký problém se začíst. Dlouho mi trvalo, než jsem si našla cestu k hlavní hrdince, která mi prostě připomínala Alinu z autorčiny série Griša. No a stejně jako Alina mi ani Luzia nebyla úplně sympatická.

Zajímavá byla magie, která se objevovala v knize. To je asi nejsilnější stránka Leigh Bardugo snad v každé její knize. I když díky tomu, že je kniha zasazena do reálného prostředí, tak to zde nemá takový efekt jako například u již zmíněné Griši. Mě kniha až tolik nezaujala, ale rozhodně najde své čtenáře i posluchače a bude se líbit hlavně těm, kteří mají rádi styl psaní, který je pro autorku typický.

Děj knihy začíná přesně tam, kde první díl skončil, takže příběh hezky navazuje. Začátek knihy je maličko pomalejší a týká se hlavně toho, jak se mladá princezna Elena sžívá se staronovým prostředím. Na scéně se objevuje i pár nových postav, které skvěle doplňují ty už známé.

Hodně mě baví pošťuchování hlavní hrdinky s jejím novým učitelem. Trošku jsem tipovala, že by tam mohlo dojít i k rozvoji nějaké výraznější romantické linky, ale zatím se tak nekoná. Jemné náznaky se sice objevují, ale zatím nic velkého. Za mě to ale není vůbec na škodu. Možná právě naopak.

Elena už sice není malé dítě a na začátku byl vidět určitý posun, ale v druhé polovině knihy zase trošku sklouzla k chování, které mi zcela nesedělo. Bohužel pro mě občas nebyly úplně přehledné přechody mezi některými scénami. Působilo to mírně zmatečně a chvilku mi trvalo, než jsem se znovu zorientovala.

Co ovšem oceňuji, je zpracování světa. S tím si autorka dala opravdu mnoho práce a vytvořila zajímavý svět, plný různých magických bytostí. Za mě je plus i to, že magie má určitá pravidla a po jejím používání se dostaví určité následky. Nemám v knihách ráda, když se v podstatě může stát cokoliv, aniž by to hrdinu nějak ovlivnilo.

Konec byl poměrně rychlý a chaotický a stejně jako většina postav ani já si nejsem jistá, co přesně se stalo. Jsem tedy docela zvědavá na třetí díl a na to, jak autorka naváže a jakým směrem se bude děj dále ubírat. Přestože mám pár výtek, tak jako celek mě kniha bavila a čtení jsem si užila.

Zjišťuji, že mi uteklo spoustu skvělých sérií, o kterých se teď moc nemluví. Stejně jako Mercy Thompson, mě v době, kdy vycházela, úplně minula série Kroniky železného druida, kterou jsem před cca dvěma lety objevila díky štafetě. První díl mě zaujal natolik, že jsem si ho spolu s dalšími pořídila, a teď konečně přišel ten správný čas se do knih pustit.

I tentokrát jsem si čtení užila. Autorův styl psaní je super čtivý a já měla knihu přečtenou za dvě odpoledne. V příběhu nechybí vtip ani zajímavé zvraty. Líbí se mi, jak kniha kombinuje mytologii a současnost. Zajímavé je to i tím, že se autor nezaměřuje pouze na jeden druh mytologie, ale propojuje jich několik současně.

Skvěle zvolený je i druh hlavní postavy, protože upíři, vlkodlaci, čarodějnice hrají prim snad v každé druhé fantasy knize, ale druidi se moc často v popředí nevyskytují. Všechny zmíněné typy bytostí se v knize objevují a k nim i mnoho dalších, ale nemají tu hlavní roli. Jako příjemný bonus je v knize Oberon, který vždy pobaví a jeho přítomnost výborně dokresluje atmosféru.

Děj je svižný, neustále se něco děje a nechybí ani nečekané zvraty. Navíc má každá kniha svou vlastní zápletku, která je v daném díle dořešena, i když se může prolínat do dalších knih, nebo alespoň její následky. Takže za mě jedno velké doporučení, a pokud sérii ještě neznáte, tak ji vyzkoušejte.

„Kolo tká, jak si kolo přeje“

U této audioknihy jsem měla obrovský strach z její délky, protože 41 hodin je opravdu děsivý čas, ale těch skoro 800 stran se někde projevit muselo. Moc tomu nepomohl ani interpret, který knihu načetl poměrně pomalým tempem, ale na druhou stranu, co se týče toho, jak je kniha načtena, tak kromě rychlosti přednesu nemohu nic vytknout.

Jsem docela ráda, že jsem si zvolila tento formát, protože jinak bych se u příběhu asi dost trápila, minimálně ze začátku. Chápu, že se jedná o začátek velmi rozsáhlé série, která se odehrává ve smyšleném světě, takže je potřeba čtenáře uvést do světa a postupně ho informovat o jeho náležitostech. Díky tomu byla, ale první cca třetina knihy velmi únavná.

Svět je opravdu skvěle propracovaný, komplexní a je v něm mnoho zajímavých prvků, ale díky tomu také trvá poměrně dlouho, než se děj trošku pohne. Jakmile se ale celý příběh trošku rozhýbe, tak už jen nezbývá než obdivovat celý koncept příběhu i svět samotný. I dál v příběhu se objevují pomalejší místa, kde je potřeba něco dovysvětlit, ale jako celek vše funguje.

Nechybí momenty plné překvapení a nepředvídatelných zvratů, ale autor umí i pobavit. Jednotlivé postavy jsou dobře zpracované a bylo opravdu snadné si je oblíbit. I když některé mi nepřirostly k srdci tolik jako jiné. Líbilo se mi, že nedostávaly nic úplně zadarmo a určitý vývoj, kterým procházely.

Jsem docela zvědavá na další díl a na to, jak autor celkově naváže na události v příběhu. Série je poměrně dlouhá, a to ať už se jedná o počet knih, nebo celkově stran. Takže bude překvapení, zda si jednotlivé díly udrží svou kvalitu, nebo se objeví pár vycpávkových příběhů.

Lucie Ortega je jedním z autorů na mém pomyslném seznamu „Přečtu si vše, co napíše“, protože její knihy, které jsem doposud četla, jsou opravdu skvělé. Její popisy jsou barvité, ale zároveň jich není příliš, takže neubíjí děj. Postavy bývají sympatické a přirozené. Žádné super dokonalé hrdinky, které se do všeho vrhnou bez rozmyslu, a nakonec to vše dobře dopadne.

U Soumraku Edenu mi chvilku trvalo se sžít s prostředím, které bylo skvěle popsané a vykreslené, ale mně nesedlo spíš z osobního hlediska. Já sama bych v takové společnosti rozhodně žít nechtěla, a díky tomu pro mě bylo trochu těžší se do příběhu začíst. Jakmile byla část s představováním světa za mnou, tak jsem si zbytek příběhu užívala.

Hlavní hrdinka zde byla skvěle vykreslená a působila velmi skutečně. Líbilo se mi, že autorka jí nedala nic zadarmo, a i přestože měla předpoklad dosáhnout velkých věcí, tak si je musela vydřít. Zároveň se snažila jednat rozumně a o věcech přemýšlet, i když ji občas přemohly emoce nebo síla situace, což za mě jen výborně dokreslovalo právě její charakter.

Přestože by se na první pohled mohlo zdát, že se jedná o další fantasy příběh, kterých je mnoho, tak se zde skrývá mnohem víc. Mezi řádky tohoto příběhu se skrývalo spoustu témat, které řešíme v každodenním životě a která jsou i v naší společnosti někdy předmětem sváru. Ať už se jednalo o rozdíly mezi různými skupinami nebo o hledání vlastního místa ve společnosti, tak vše bylo zajímavě zpracováno a do příběhu to krásně zapadlo.

Takovou třešničkou na dortu byl závěr celého příběhu, protože se nejedná o klasický pohádkový konec, na který jsme jako čtenáři zvyklí, ale dostali jsme závěr s hořkosladkou příchutí ztráty, sebeuvědomění a naděje. Takže za mě opravdu velké doporučení.

“Ve stopách minulosti kráčíme vstříc budoucnosti.”

Je trochu znát, že mezi třetím a čtvrtým dílem série Naslouchač je delší prodleva a já si díky tomu úplně nevybavovala vše, co se v předchozí knize událo. Na začátku jsem si díky tomu přišla tak trochu vhozena do děje, bez nějakého shrnutí toho, co se do teď událo.

Kniha se na začátku rozjela poměrně svižným tempem a děj hezky plynul. To je po předchozím díle velmi příjemná změna. Společně s hlavní hrdinkou nám autorka dál odhaluje různá tajemství o Nastereách a historii světa, která postupně zapadají k dalším kouskům skládačky. Nakonec ale pořád zůstává víc otázek než odpovědí. Velká škoda je i to, že Ilan opět dostává všechny odpovědi velmi jednoduše.

Po přečtení jsem i s odstupem času tak trochu na vážkách, zda to byla spíš předehra k chystanému závěru, nebo se příběh opravdu někam posunul. Naopak jednotlivé postavy prošly určitým vývojem a nejvíce je to znát u Ilan, která je o něco dospělejší. Trochu mi chyběli někteří členové pětadvacítky a jsem zvědavá, jak a jestli se objeví v závěru příběhu.

Jsem zvědavá na závěr této série a hlavně, jestli konečně dostaneme odpovědi na všechny otázky, které v průběhu vyvstaly. Doufám, že prodleva mezi díly bude o něco kratší a my se posledního dílu dočkáme brzy. Děkuji nakladatelství Host za poskytnutí knihy k recenzi.

Je těžké o této sérii ještě napsat něco nového. Přeci jen už je to třináctý díl. Hodně mě ovšem překvapuje, že si knihy stále udržují velmi vysokou kvalitu a ani po tolika dílech nepůsobí děj vycpávkově. Autorka pořád umí příběhu vtisknout jisté originální prvky a vytěžit ze světa, který vytvořila, maximum.

Na začátku knihy to vypadalo, že se konečně dozvíme více o jednom ze starých vlků, ale v tomto ohledu mě čekalo maličko zklamání, protože tu nebylo tolik informací, kolik bych čekala. Nakonec to ale bylo vynahrazeno dodáním pár informací o minulosti Wulfeho, který byl doteď také zahalen tajemstvím.

Tentokrát je trochu těžké sledovat děj knihy, protože se rozbíhá mnoha směry a nedrží se úplně jen jedné linky a jedním druhem bytostí, jako tomu bylo do teď. Nakonec se ale vše rozmotá a jednotlivé dílky do sebe krásně zapadnou.

Velmi se těším na další díl a díky narážce, která je v knize, jsem hodně zvědavá, kam nás příběh zavede tentokrát. Pokud stále váháte kvůli délce série, tak neváhejte a začněte číst. Rozhodně to stojí za to.

Musím říct, že s každou přečtenou knihou od Nofreeusernames jim přicházím o něco více na chuť. Navíc je tentokrát hlavní hrdinkou příběhu jedna z postav, kterou jsem si oblíbila už v Navždycky, i když tam vlastně měla jen velmi málo prostoru. No a jednotlivé příběhy mezi sebou dělí pár let, takže došlo k nějakým změnám, i když láska k Ledovému království zůstala.

Já mám radši jaro než podzim, ale při čtení téhle knihy na mě přešla taková ta správná podzimní nálada. A já si chtěla jen udělat kotel čaje, provonět celý dům skořicí, ideálně ze skořicových šneků, a zachumlat se s dekou na gauči s filmem nebo knihou. Hlavní hrdinka navíc ráda peče, takže se divím, že se mi povedlo jednotlivé stránky neposlintat. Příště prosím doplnit i recepty, abych mohla jednotlivé kousky vyzkoušet.

Jednotlivé postavy mě bavily, byly mi sympatické a užívala jsem si chemii mezi nimi. Hrozně jsem si užívala pošťuchování ústřední dvojice, ale i některé vedlejší postavy mi dost přirostly k srdci. Líbila se mi i dynamika hokejového týmu, a to, jak spolu fungovaly a hodně dobře se doplňovaly. Přestože hokeji úplně nefandím, tak tady mě bavil, nebylo ho tam nějak přehnaně moc, takže za mě ideální. V knize je i plno popkulturních narážek, které jsem si užívala, i když v Cizince mám velké mezery.

Jako vždycky u Oliných knih je naprosto v TOPu grafické zpracování knihy. Od doby, kdy spojila své síly s Adélkou Stopkou, jsou její knihy v tomto ohledu opravdu nádherné. Už předchozí adventní kalendář byl boží, ale nápad se vzkazy na lednici mě úplně dostal a u každé kapitoly jsem se těšila, co na ní bude tentokrát. Ola si navíc v knize připravila i takové malé překvapení, na které se můžete těšit a svou knihu tím udělat ještě víc jedinečnou.

Takže za mě rozhodně doporučuji. Jedná se o skvělou jednohubku, kterou máte během chvilky přečtenou a skvěle vás naladí na podzim. Nejsem úplně fanoušek těch prvních knih ze série Navždycky, ale tahle si mě opravdu získala a já se tentokrát těším, s čím přijde příště.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Albatros media.

Opět se zde setkáváme s Wren, která se vyrovnává s událostmi posledních dní a zjištěním, že mnoho věcí není tak, jak si zprvu myslela. Díky tomu, že příběh přímo navazuje na dění v prvním díle, tak jsem v podstatě naskočila do rozjetého vlaku a až do konce jsem nezastavila. Druhý a závěrečný díl mi přišel mnohem více nabitý akcí a děj se posouval o něco rychleji.

Autorka vytvořila velmi pozoruhodný a propracovaný svět se zajímavou magií. Magie měla určitá pravidla a nebylo možné ji používat úplně nahodile. Tentokrát jsme se více seznámili s možnostmi duchotepců a líbilo se mi, jak bylo jejich společenství zpracované.

Přestože už v prvním díle bylo několik větších zvratů, tak ani tentokrát nejsme ochuzeni o nečekaná odhalení a překvapení. Romantická linka a vztahy celkově tu nejsou úplně nejlépe zpracované a jsou hodně na pozadí. To mi u té romantické linky moc nevadilo, protože po všech romantasy bylo fajn mít něco, kde nehraje romantika hlavní roli, a někdy i na úkor děje.

Naopak u rodinných vztahů bych ocenila trochu více propracovanosti. Několikrát se nabídla skvělá situace, z které mohla autorka vytěžit mnohem více a přiblížit spojitosti mezi jednotlivými charaktery. Jednotlivé postavy mě bavily a byly mi sympatické. Jen možná škoda, že některé vedlejší nedostaly trochu více prostoru. Celkově jsem si čtení užila a bylo to opravdu dobré zakončení příběhu.

Děkuji Humbook blogeři za poskytnutí knihy k recenzi v rámci spolupráce.

Měli jste jako malí seznam věcí, které jste si chtěli splnit? Hlavní hrdina Luka jeden takový sepsal a ke své smůle k němu připsal i hloupou dětskou kletbu týkající se jeho sestry. Díky shodě okolností má pocit, že se kletba naplnila, a tím začíná jeho snaha celou situaci napravit. Jenže to nebude jen tak.

Příběh jsem poslouchala v audio verzi interpretované Lukášem Králem. Jeho hlas se mi poslouchal příjemně, tempo knihy bylo dobré a projev byl příjemný. Co za mě nemuselo být, jsou delší hudební výplně mezi jednotlivými kapitolami. Jenže já celkově nejsem fanda těchto přechodů v audioknihách.
Bylo příjemné se vrátit ke známým postavám a na známá místa ze série Muffin a čaj, i když jen okrajově. Mě osobně tento příběh nezaujal tolik jako příběh právě Kita a Daniela, ale pořád měl něco do sebe. Už na začátku knihy je upozornění, že jsou zde zmíněna určitá témata, ale nemusí odrážet to, jak k těmto tématům přistupuje někdo jiný. Autor se tu totiž velmi okrajově zabývá tématem tranzice, ale hlavní prim tu hraje spíše sourozenecké pouto a pokus napravit ho.

Nápad příběhu se mi velmi líbil, ale výsledné zpracování občas působilo malinko zvláštně. Hlavní hrdina se dostával díky svým plánům do velmi netradičních situací, a ne vždy to úplně fungovalo. Musím uznat, že pár částí bylo vtipných, ale jako celek bych hodnotila spíše jako průměr. Nečekejte od knihy žádné hluboké myšlenky, celkově je to opravdu spíše oddechovka, kterou máte za chvilku poslechnutou.

Za poskytnutí audioknihy k poslechu děkuji Audiolibrixu.

Tohle byl milý příběh pro děti, který má něco do sebe. Malé i velké čtenáře zaujme už svou obálkou a krásnými ilustracemi uvnitř knihy. Autorce se povedlo velmi hezky propojit běžný svět s tím kouzelným a zároveň do příběhu zakomponovat i lehké ponaučení, které ve správném příběhu pro děti nesmí chybět.

Celý nápad s vytvořením dyňosaurů a propojení kouzelného světa s tím naším pomocí přátelství hlavní hrdinky s vílou se mi velmi líbil. Věřím, že právě menší čtenáře toto velmi zaujme, protože nejeden z nás snil o tom, aby jeho hračky ožily, nebo aby se mohl přátelit s kouzelnými bytostmi. Společně s hlavní hrdinkou příběhu se postupně seznamujeme s celým kouzelným světem, který je pojat trošku jinak, než jsme zvyklí.

Kouzelný svět je opravdu hezky vystavěn a zaujalo mě, jak si autorka pohrála s pohádkovými bytostmi a představila je v trochu jiném světle, než je známe. Zároveň je nenechala zaseklé v minulosti, ale zanesla mezi ně trošku vývoje společně s dobou. Představení světa kouzlivců bylo dobře pojaté a bavilo mě ho odhalovat společně s Eliškou.

Knize by slušela trochu více péče, co se týče jazykové korekce, protože se tu našlo pár případů nadužívání slov, hlavně jména hlavní hrdinky. Chápu, že se jedná o knihu pro děti a věty jsou celkově poskládané jednodušeji, právě proto aby byly srozumitelné i pro malé čtenáře, ale mě osobně to malinko rušilo. V knize jsem našla i jednu drobnou nelogičnost, ale to spíše proto, že zmíněnému oboru jsem se sama cca 15 let věnovala a běžnému čtenáři nejspíše úplně unikne.

I přes pár výtek hodnotím knihu jako celek velmi kladně. Beru ohled na věkovou kategorii, pro kterou je kniha určena a věřím, že v té bude mít obrovský úspěch, ať už pro zvolené téma nebo díky dokreslení pohádkové atmosféry pomocí poutavých ilustrací. Mnohokrát děkuji autorce za poskytnutí knihy k recenzi, protože jinak bych na dýňousaury jen tak nenarazila.

Terka píše vtipné a trefné recenze na jiné knihy, které mě vždy pobaví, ale kniha to je trošku něco jiného. I proto mě zajímalo, jak se popere s tím, když najednou místo rozsahu 2200 znaků to bude xx tisíc znaků. No a musím uznat, že to zvládla skvěle, což dokazuje i fakt, že knihu jsem přečetla za jedno odpoledne.

V knize hraje hlavní prim romantická linka mezi hlavními postavami, ale Terka se do pozadí příběhu zakomponovala i mnoho vedlejších a poměrně vážných témat. Povedlo se jí to relativně nenásilným způsobem, a i když by jich tam za mě nemuselo být tolik, tak to příběhu nijak neuškodilo. Mnoho témat je opravdu aktuálních a čtenáři se v nich mohou najít.

Jedna z vedlejších linek byla tak trochu detektivní a ta se hodně povedla, a i když jsem měla určité podezření s kým bude souviset, tak konečné odhalení mě opravdu překvapilo. Velmi dobře bylo zpracované i téma týkající se body shamingu. Vážná témata jsou tu skvěle vyvážená humorem a já se nejednou u čtení od srdce zasmála.

Jednotlivé postavy jsem si oblíbila, teda až na ty záporné, které bych nejraději poslala do patřičných míst. Ty hlavní měly po celou knihu jednotný charakter, což velmi oceňuji a byly velmi dobře uvěřitelné. Vedlejší postavy k tomu skvěle dokreslovaly atmosféru a na jednu stranu jsem si je možná zamilovala ještě o něco více než ty hlavní. Celková chemie mezi jednotlivými charaktery také fungovala výborně.

Jako celek kniha funguje dobře, je čtivá a já ji rozhodně mohu doporučit. Za mě skvělý relax, který snoubí romantiku s vtipem a zároveň umí zahrát i na vážnější notu. Takže Terko klobouk dolů. Tohle bylo vážně skvělé a já se těším na tvojí další tvorbu. A to poděkování v tvé knize mě zahřálo u srdce.

S jakým největším mýtem o výživě jste se potkali? Překvapil vás nějaký?

Já začala letos v dubnu aktivně řešit co jím a od té doby jsem se potkala se spoustou mýtů, které souvisí s výživou. Jeden z nejčastějších je, že když chceš zhubnout, tak prostě nežer. Čím méně jíš tím spíše zhubneš, ale já jsem krásným důkazem toho, že tohle je opravdu velký mýtus.

Já sama si tohle vyzkoušela a v dubnu jsem zjistila, že jím cca o 800-1000 kcal méně, než bych měla. No a světe div se, jakmile jsem tělu začala dávat to, co potřebuje, tak se samo začalo zbavovat přebytků. Protože „správná“ strava není o tom nejíst pečivo, rozdělovat potraviny na zdravé a nezdravé nebo si zakazovat jídlo po 17 hodině. No, a právě tohle autoři v knize ukazují a snaží se vyvrátit nově vzniklé mýty i ty dlouhodobě ukotvené v naší společnosti.

Kniha si mě získala už v úvodu prohlášením „oběd patří do žaludku a dezertík do srdíčka“. Autoři se celkově snaží vysvětlit nebo spíše vyvrátit jednotlivé mýty srozumitelně pro běžného člověka. Jednotlivé informace podkládají výsledky studií, takže je zde vidět, že vědí, o čem mluví, a před sepsáním knihy jistě věnovali velké množství času ověření podkladů k jednotlivým mýtům.

Zabíhají do různých témat od kalorií, přes cvičení až k jednotlivým potravinám. Jednotlivé kapitoly jsou ještě doplněny o milé a vtipné ilustrace, které příjemně doplňují celý obsah. Za mě je tato kniha skvělým souhrnem informací pro někoho, kdo se začal zajímat o to, co jí a chtěl by si rozšířit své znalosti o jídle. Navíc zde najdete i třicet receptů, které z mého pohledu určitě stojí za vyzkoušení. Já se na ně chystám v nejbližší době.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Albatros Media.

Jedná se o první díl série, takže tu máme postupné seznamování se světem a jeho pravidly. Co je za mě super, že některé vysvětlivky k určitým věcem jsou již na začátku knihy, a ne na konci, jak tomu bývá běžně. V knize se představí velké množství postav, takže při čtení je třeba textu věnovat pozornost, aby se v nich čtenář neztratil, než se začne plně orientovat.

Autor vymyslel velmi propracovaný svět plný upírů, čarodějnic, intrik a magie. Za mě bylo skvělé, že magie měla poměrně jasně daná pravidla a nedala se používat bez rozmyslu. Celý systém byl zajímavě promyšlený a líbilo se mi, že skrz jednu dějovou linku jsem se dozvěděla všechny základní informace o rozdělení magie a jejích základních principech.

V průběhu příběhu sledujeme osudy několika postav, které se postupně více či méně protínají. Každá dějová linka je zajímavě sestavená a ukazuje různé části světa i jeho obyvatel. Díky tomu, že děj přeskakuje od jedné postavy k druhé, tak se v podstatě neustále něco děje, a i přes délku knihy si poměrně bez problémů udržela mou pozornost.

Mě osobně si nejvíce získala linka Alechandry, která mě bavila jak svou povahou jako postava, tak její linka byla dějově nejstabilnější a měla nejméně částí, kde by děj nějak stagnoval. Navíc její přístup k životu byl super. V dalších linkách se našlo pár částí, které byly trochu pozvolnější, ale naprostý závěr knihy byl naplněný akcí a překvapivými zvraty. Zajímavé odhalení v závěru knihy mě docela navnadilo na pokračování a já jsem zvědavá, jak na ně autor naváže.

Původní Jumanji z devadesátých let patřilo k mým oblíbeným filmům, takže když se objevil komiks, který je přirovnávám právě k tomuto příběhu, tak mě to nemohlo minout. Byla jsem velmi zvědavá, jak se s tímto tématem autor popasuje.

K hlavním hrdinům se dostáváme ve chvíli, kdy se rozhodují, zda se vrátit do světa ve kterém před lety zůstal jejich kamarád a který v nich zanechal mnoho zážitků s kterými se do dnes snaží vyrovnat. Já sama jsem z příběhu maličko rozpačitá, protože se vše odehrává velmi rychle, ale na druhou stranu je to komiks, takže to částečně chápu.

Díky tomu, že hlavní postavy se vrací do známého světa, tak je jeho představení mírně chaotické. Je v něm hodně prvků, které jsou sice dohromady originální, ale mě osobně přišlo, že zde bylo moc věcí naráz. Autor se snažil zapojit hodně prvku jako například draky, ultra moderní technologie nebo zákopy jako za 1. sv války, a nakonec to možná až překombinoval.

Kresba komiksu se mi líbila, barevnost byla příjemná nic tam vyloženě nevyčnívalo. Jednotlivé panely, ale i bubliny s texty na sebe dobře navazovali. Navíc bych ráda ocenila dodaný bonusový materiál na konci.

Děkuji nakladatelství Host za poskytnutí recenzního výtisku.

„Strom zapomnění je srdcem a duší močálu, proto je s ním Pán močálu spjatý. Strom dokáže přinést úlevu, ale vzpomínky se nemohou jen tak ztratit. Na Prahu nesmí zůstat žádná křivda zapomenuta.“

Už po přečtení knihy Světla nad močálem mě zajímalo, jaký je vlastně příběh Nemoje. Co ho přivedlo do močálu a jak se z něj stal Pán močálu. Takže když se jeho příběh opravdu objevil v knižní podobě, tak jsem věděla, že si ho chci přečíst.

Líbilo se mi, že autorka střídala části z doby, kdy byl Nemoj ještě mezi živými s těmi, které ukazovaly jeho cestu v novém životě v močálu. Jediné, co mi dělalo chvilku problém bylo, že někdy děj přešel z jedné časové linky do druhé a nebylo to nijak oddělené, takže jsem se občas zasekla a musela se zorientovat v textu.

Skvělé ovšem bylo, že autorka se nedržela jen jedné události, ale jednalo se o průřez celým životem. Jelikož bytosti Prahu žijí velmi dlouho, tak je zde vidět i vývoj lidské společnosti a v ději se mihnou i nám známé historické události, což velmi dobře dokreslilo atmosféru.

Celkově mě kniha bavila. Děj byl svižný, a právě díky střídání časových linek se vlastně neustále něco dělo. Víc mě asi bavila část, která se odehrávala po Nemojově proměně. Zaujalo mě, jak autorka propletla slovanskou mytologii s historií a také to, že se nezastavila pouze u pár bytostí, ale snažila se naplno využít toho, co nám mytologie nabízí.

Jedná se vlastně o prequel příběhu v knihách Světla nad močálem a Tma pod srdcem. Myslím, že se ale dá číst jak před, tak po těchto knihách. Celkově hodnotím knihu velmi kladně, mohu ji s klidným srdcem doporučit a těším se na další tvorbu autorky.

Bylo to klišé? Bylo. Vadilo mi to? Vůbec ne. Myslím, že do takových knih prostě pár klišé scén patří a přesto, že jsem i zde narazila na věty, které jsou snad v každé erotické scéně, co jsem kdy četla, tak mě to nijak nerušilo a do knihy to perfektně zapadlo. Dost mě překvapilo, jak moc dobře se mi příběh četl. Čtivost podporovalo i střídaní pohledů obou hlavních hrdinů.

Líbilo se mi, jak autorky popsaly baletní prostředí a celkově popisy baletních scén, které celý příběh hezky dokreslovaly. Oceňuju také velmi dobře popsané problémy s vnímáním vlastní osoby a svého těla i problémy s jídlem. Myslím, že to se opravdu povedlo vystihnout i když se u tohoto tématu nešlo úplně do hloubky. Za mě super i erotické scény, protože byly poměrně uvěřitelné, žhavé, ale nezabíhaly do zbytečných detailů.

Některé zápletky byly celkem průhledné a dalo se snadno odhadnout, jakým směrem se budou vyvíjet a celkem brzo jsem odhadla, jakým směrem by se nejspíše mohl ubírat další díl. Našlo se i pár věcí, které mě v průběhu překvapily. Bavila mě chemie mezi hlavními postavami a zároveň i jejich interakce s okolím. Nechybělo ani několik vtipných momentů, které mi vykouzlily úsměv na tváři.

Takže celkově za mě doporučuji. Svým způsobem je to taková oddechovka, autorky sice zabíhají i do vážnějších témat, ale hlavní prim tu pořád hraje romantická linka. Takže i přesto, že má kniha skoro 450 stran máte za chvilku přečteno. Já se rozhodně chystám na další díl a jsem hrozně zvědavá, jak se autorky popasují s osudem dalších postav.

Děkuji Albatros media za poskytnutí recenzního výtisku.