Kate3003
přečtené 382
Prokleté královny
2024,
Catherine Doyle
“Rozbij led a zlom kletbu. Zabij jednu a zachraň druhou. První díl se mi docela líbil a navíc konec byl dost otevřený, takže jsem byla opravdu hodně zvědavá jakým směrem se bude děj v další knize odvíjet. Znovu sledujeme příběh z pohledů obou sester a v jednotlivých kapitolách se střídají pohledy Wren a Rose. Oceňuji, že se děj v jednotlivých kapitolách neopakuje, ale i když se jedná o vhled druhé osoby tak se posouvá dál. Líbí se mi to jak jsou obě sestry rozdílné a přitom u nich najdeme pár společných rysů. Pořád mám trošičku víc v oblibě Wren s její prořízlou pusou a nápady, které ji většinou dostanou do nemalých potíží. Celkově ale oceňuji, že na postavách je znát posun. Obě působí o něco vyspěleji a hlavně Rose už není takovou tou typickou princeznou s růžovými brýlemi, ale začíná se sžívat s rolí královny. Kniha si pořád drží takovou tu mírně pohádkovou atmosféru. Stejně jako první díl je i této velmi čtivý a i přes velký počet stran se kniha čte poměrně lehce a nechybí v ní akce. Objevilo se pár docela zajímavých zvratů, které jsem úplně nečekala a přibylo i pár nových postav. Naopak s některými již známými jsme měli možnost se lépe seznámit. Vzhledem k některým událostem v knize jsem velmi zvědavá na další pokračování, které nedávno vyšlo v originále. Doufám, že na něj nebudeme muset čekat moc dlouho. Za poskytnutí knihy k recenzi velmi děkuji albatrosmedia.... celý text
Magie havranů
2022,
Margaret Rogerson
Jsem opravdu ráda, že tahle kniha od Margaret Rogerson u nás nevyšla jako první, protože by mě asi odradila od čtení jejích dalších knih. Jedná se o její prvotinu a na knize je to opravdu znát. Na druhou stranu, ale klobouk dolů za to, kam dokázala svoje psaní posunout. Když porovnám tuto knihu například s knihou Kouzla rodu Thornů je tam jasně vidět velký rozdíl v tom jak je kniha napsaná. Nápad měla autorka poměrně dobrý, ale bohužel příběh jako takový byl nedotažený. Svět jako takový nám nebyl pořádně představen což je asi škoda, autorka si s ním mohla více pohrát. Děj jako takový spíše stagnoval a chvílemi se točil v kruhu. Našlo se pár zajímavějších momentů, ale převážně jsme sledovali nudné putování hlavních hrdinů s poměrně průhlednou zápletkou. Hlavní postavy si mě nějak nedokázali získat a v průběhu knihy jsem si spíš získávala odstup než abych se s nimi sžila. Jako plus hodnotím celkem čtivý styl psaní, který mě u knihy udržel i přestože mě děj až tak nebavil. Pokud jste tuto knihu od autorky četli jako první a díky tomu už se nechcete pouštět do dalších tak bych vás ráda ujistila, že ty další jsou lepší a klidně je zkuste.... celý text
Napůl zlý
2014,
Sally Green
Tak s touhle knihou jsem to během čtení měla dost jako na houpačce. Chvíli jsem ji hltala a byla napjatá co přijde na dalších stranách a v zápětí jsem se neuvěřitelně nudila, protože se nedělo vůbec nic. Až na pár míst kde autorka použila du-formu, která se četla opravdu špatně byla kniha velmi čtivá a i ty nudné pasáže docela rychle odsýpali. Takže za to připisuji knize plusové body. Docela mě zaujal námět, kde se svět dělí na bílou a černou a snaží se nás přesvědčit, že bílá je vždycky ta dobrá strana. Jenže ono nic není jen černé a nebo bílé. A tady je krásně vidět jak relativně se dá hodnotit co je dobré a co zlé a hodně záleží na úhlu pohledu. Svět který autorka vytvořila by mohl být zajímavý, ale přijde mi nedotažený. Kromě základních informacích o bílých a černých čarodějích a toho jaký názor zastávají ti bílý se toho celkově moc nedozvíme o jejich fungování, schopnostech ani hierarchii. Což je za mě škoda a uvítala bych to víc než pasáže o bezcílném bloudění lesem a čekání na to co bude. Našlo se zde několik zajímavějších zvratů, ale některé bohužel nebyli úplně dotažené nebo byli zvláštně ukončené. Postavy nebyli vykresleny natolik abych si k nějaké úplně našla cestu, ale Nathan měl i světlé chvilky kdy mě bavil. Celkově bych knihu příběhově hodnotila jako průměrnou, ale čtivou. Já sama jsem přečetla dá se říct za dvě dopoledne. Do dalších dílů se pustím a jsem zvědavá jestli autorka více dotáhne svět co vytvořila.... celý text
Železný polibek
2010,
Patricia Briggs
Z téhle série jsem pořád stejně nadšená. Líbí se mi jak autorka celý svět vystavěla a jak se vlastně v každém díle dozvídáme nové informace. Baví mě jak autorka vykresluje vlkodlaky a jejich rozdíly od ztvárnění, které potkávám běžně. Kromě vlkodlaků a upírů se tentokrát dostáváme více k informacím o Fae. Tedy aspoň k těm, které Šedí páni uvolnili. Autorka skvěle využívá rozmanitost Fae, což je po těch všech vílách velmi příjemná změna. Oceňuji i to, že do příběhu zapracovává pohádky a pověsti, které spoustu z nás zná. Je velmi zajímavé sledovat jaký je rozdíl mezi tím co lidé běžně čtou v pohádkách a tím jací jsou Fae „doopravdy“, že jsou to mistři přetvářky, jsou krutí, tajnůstkářští a nenechají si ujít žádnou zvrácenost, kterou považují za zábavu. Tenhle díl, ale ukazuje že i lidé dovedou být velmi krutí. To, že Mercy přitahuje problémy víme, ale tentokrát to trošku vypadalo i nad její síly. Celý příběh byl i tentokrát nabitý akcí a u knihy jsem se nestihla ani chvilku nudit. Romantická linka je stejně jako v předchozích dílech nenucená a hezky zpracovaná na pozadí. Konec byl rozhodně velmi drsný a autorka hlavním hrdinům nedala nic zadarmo. Tahle série je rozhodně aspirant na jednu z nejlepších sérií, kterou jsem četla a doufám, že si tempo udrží i v dalších dílech.... celý text
Aurora hasne
2022,
Amie Kaufman
Konečně závěr celé série na kterou mě skvělý druhý díl opravdu navnadil. Znovu oceňuji počáteční připomenutí předchozích událostech, které se hodí když mezi jednotlivými díly máte delší prodlevu. Ze dvou dějových linek, které jsme sledovali ve druhém díle se staly tři, protože tým se rozdělil ještě o něco více a to nejen v prostoru, ale i v čase. Takže najednou sledujeme různé časové osy, které se navzájem ovlivňují tím co se kde stane a konečně některé věci začnou zapadat a dávat smysl. I ta zatracená propiska. Děj se zde posouvá o dost pomaleji než v předchozím díle i díky tomu, že se část hrdinů dostane do časové smyčky a proto si s nimi nějaký čas zopakujeme a to několikrát. I přesto všechno je ale příběh pořád dostatečně nepředvídatelný a o zajímavé zvraty není nouze. Musím, ale říct že pro mě bylo zajímavější sledovat tým jako celek než jako jednotlivce. V týmu se skvěle doplňovali, ale samostatně jakoby postrádali určité kouzlo. Takže jsem se opravdu těšila na to až se linky znovu začnou propojovat a na závěrečnou bitvu proti nepříteli. Spojení linek jsem se sice dočkala, ale závěr mě bohužel dost zklamal. Nevadí mi šťastné konce, ale tady to už bylo trochu moc přeslazené i na mě. Bohužel konec typu a teď se všichni chytíme za ruce ukážeme si lásku a všechno bude zalité duhou a sluncem se mi k celému příběhu vůbec nehodil. Celkově mi tento díl přijde asi jako nejslabší s celé série, ale i tak si myslím že stojí za přečtení.... celý text
Nikdy hrdinka
2024,
Vanessa Len
Na začátku příběhu jsem si přišla trošku zmatená děním v knize, protože první díl jsem četla před více jak rokem a spoustu detailů už jsem zapomněla. Kniha navazuje v podstatě tam kde první díl skončil nebo když se to tak vezme možná spíše začal. V průběhu knihy autorka postupně skrze hlavní hrdinku připomíná události z prvního dílu. Což oceňuji, ale na druhou stranu by je nemusela opakovat několikrát. Joan v průběhu knihy mnohokrát přemýšlí nad rozdíly mezi novou časovou linkou a tou původní. Většinou se tato situace týká Nicka a Aarona takže se dost opakuje stejný scénář a příběh je tím zbytečně natahovaný. Znovu se setkáváme se známými postavami z prvního dílu, které doprovázejí Joan při její cestě příběhem. Trošku mě mrzí, že oproti prvnímu dílu zde je Aaron, kterého jsem si oblíbila jen velmi málo, protože tentokrát je do celé situace více zapletený Nick. Za mě autorka v tomto díle mnohem lépe pracovala se schopnostmi Nestvůr a skvěle zpracovala jednotlivé časové linky a jejich prolínání. Hodně mě zaujala zápletka, protože až v podstatě do konce jsem neměla tušení jak to vlastně dopadne a posledních asi 150 stran jsem přečetla na jeden zátah. V knize bylo dost velmi zajímavých zvratů a mezi nimi i odhalení minulosti Joan včetně důvodu proč tak zajímá dvůr nestvůr. Po přečtení stále zůstává spoustu nezodpovězených otázek, které doufám budou zodpovězeny v dalším díle. Konec si nechala autorka znovu otevřený takže jsem velmi zvědavá jakým směrem se bude další díl odvíjet. Za poskytnutí knihy k recenzi v rámci spolupráce děkuji Humbook blogeri... celý text
Zmije a křídla noci
2024,
Carissa Broadbent
Když se mi kniha dostala do ruky měla jsem trochu obavu, že se děj s ohledem na počet stran bude docela táhnout. Protože 500 stran prostě svádí k tomu, že kniha bude plná popisů. V tomhle případě tomu, ale naštěstí tak nebylo. Autorka nás nenechá ani rozkoukat a během chvilky s hlavní hrdinkou vpadneme do krvavého turnaje Kejari. Celý turnaj byl zajímavě zpracovaný, jeho jednotlivé části byli zajímavé a velmi dobře popsané. Trošku mě naopak mrzí, že jsme nedostali více informací o světě jako takovém. Na začátku byl sice kratičký úvod k některým postavám a maličko z historie tohoto světa, ale rozhodně bych uvítala více informací. Na konci autorka dodala rejstřík, který jsem ocenila a něco málo mi také přiblížil. Hlavní hrdinka mě bavila, protože svým způsobem jsme dostali silnou hrdinku typickou pro tento typ knih, ale pro své okolí je i tak vlastně nejslabším článkem. O to více se musí snažit a hlavně své činy velmi dobře promýšlet. Velmi mě bavila i její chemie s jejím upířím spojencem, jehož tajemný a sarkastický charakter mě opravdu zaujal. Děj knihy skvěle ubíhá a já se většinu času nemohla odtrhnou, protože o zajímavé zvraty nebyla nouze. Knize se nevyhnulo pár naprosto klišé scén, ale ty mě spíše pobavily než že by mi v příběhu vadily. Závěrečný zvrat byl zajímavý a já jsem opravdu jakým směrem se bude vyvíjet další díl téhle dobře rozjeté série. Za poskytnutí knihy k recenzi v rámci spolupráce velmi děkuji Albatros Media.... celý text
Mort
2013,
Terry Pratchett
V rámci knižního binga za měsíc Říjen jsem si dala re-reading Morta, protože linka Smrtě mě u Zeměplochy vždy bavila nejvíce. I po letech mě čtení bavilo, i když musím užnat, že o něco méně než když jsem četla příběh poprvé. I přes občas chaotický děj se mi příběh líbil. Morta jsem si až tolik neoblíbila, přestože je to hlavní postava. Zaujal mě ovšem jeho vývoj jako učedníka. Za to jsem si ovšem připomněla proč jsem měla tak ráda Smrtě. Jeho humor (tedy jestli se tomu tak dá říkat, protože jemu tyto věci trochu unikají) a snaha o to trochu normálně žít je skvěla. I to jak díky své absenci pocitů udělá z běžné situace vlastně tak trochu situaci komickou aniž by si to sám uvědomil. Občas mi tím trochu připomínaj Shledona z TBBT. Konec byl do příběhu zvláštně zasazený, ale celkem to sedí k autorově stylu. Pratchett má velmi specifický styl psaní, který nemusí sednout každému. Přesto by si měl každý alespoň jednu jeho knihu přečíst, protože svět který stvořil je naprosto geniální.... celý text
Aurora plane
2021,
Amie Kaufman
To my jsme Legie My jsme jas Navěky planoucí v noční jas Děj druhé knihy v podstatě plynule navazuje na první část. Jelikož jsem ji četla už před nějakou dobou tak jsem velmi ocenila připomenutí na začátku a uvedení stručného děje ke každé z hlavních postav. Hlavní hrdinové pokračují ve své cestě za poznáním a pokusem o to zvrátit konec galaxie tak jak ji znají. Jenže to není až tak jednoduché a do cesty se jim staví poměrně dost překážek. Mě osobně druhý díl bavil mnohem více než první. Děj ubíhal mnohem svižněji a nebyla nouze o vtipné situace, ale i spoustu zajímavých zvratů. Včetně dosazení nové postavy, která bude ze začátku hlavním hrdinům dost komplikovat život. V průběhu knihy se děj rozdělí do dvou linek, ale v tomto případě to ničemu nevadí, protože tu chvíli už je kniha tak napínavá a obsahuje tolik akce a zvratů, že vám příběh nedovolí jakkoliv protestovat a prostě vás vtáhne zpátky do děje. Našlo se pár situací, které byli již zbytečně emočně vyhrocené a knize to maličko ubíralo, ale jinak jsem byla opravdu spokojená a jsem zvědavá jakým směrem se bude kniha ubírat dál.... celý text
Pokrevní pouta
2024,
Richelle Mead
Když booklab oznámil, že bude vydávat i Pokrevní pouta s novými obálkami od Adela Stopka byla jsem tou zprávou nadšená, protože Vampýrská akademie mě až na pár míst opravdu bavila a přestože Adrian tam nedostal tolik prostoru jeho postava mě zaujala. Pokrevní pouta se tempem trochu liší od VA, protože Sydney je oproti Rose spíše přemýšlivý typ a než něco udělá dobře si promyslí jaké by to mohlo mít následky. Takže nečekejte bláznivé eskapády jako v VA, protože tady věci plynou o něco pomaleji. Pořád ale dost svižně na to aby si udrželi pozornost čtenáře. Já si celkově Pokrevní pouta užila více než VA, protože mě víc baví hrdinové, kteří se nad svým jednáním logicky zamyslí než aby zkratkovitě jednali. I dialogy mi zde přijdou o něco lepší. Zápletka příběhu má dvě propletené části, které jsou fajn zpracované a i když určitá část je naprosto průhledná a čtenář ji odhalí velmi brzy. Tak druhá část zápletky je skvěle zamotaná až do konce a já vůbec netušila, že se to odehraje právě takto. Chemie mezi Adrianem a Sydney mě opravdu bavila a líbilo se mi, že Sydney byla k Adrianovi upřímná a nebála se mu říct do očí co si o některých věcech myslí. Jill mě svým chováním trošku rozčilovala, ale to už je asi úděl její rodiny. Jsem velmi zvědavá jak si autorka poradí s příběhem dál a jak se to bude celé vyvíjet. Taky jsem zvědavá na další obálky, protože ty u VA byli nádherné, ale Pokrevní pouta je překonala.... celý text
Plíseň
2017,
Siri Pettersen
„Nikdy nezačínej, co nezvládneš dokončit“ Druhý díl série havraní kruhy byl za mě ze začátku dějově o něco lepší než předchozí, protože děj byl podstatně svižnější. Na druhou stranu příběh přišel o určitou svou pohádkovost a zajímavou stavbu světa, který autorka vybudovala v prvním díle. Tentokrát se totiž neodehrává celý příběh v Ymslandu. Do příběhu se vracíme několik měsíců po tom co Hirka pomocí kruhů opustí Ymslandu aby ochránila Rimmeho před sebou, před plísní. K Hirce a Rimmemu se přidávají nové postavy, které je provází příběhem. Znovu příběh sledujeme z několika pohledů a tentokrát mě asi o něco více bavily části, ve kterých vystupoval Rimme, přestože se choval trošku jako malé dítě, kterému seberete hračku. I když možná mě jeho linka bavila o něco více tak trochu proto, že části s Hirkou jsou ze začátku maličko nelogické. Během pár měsíců se Hirka adaptovala na nové prostředí v podstatě bez problémů a čirou náhodou měla i celkem štěstí na to s kým se potkala a že měla kde spát a nedělalo ji problém se vyrovnat se všemi vymoženostmi nového světa. Nové prostředí v knize nenabízí až tak zajímavé popisy jako jsou v prvním díle, protože náš svět není nutné až tak představovat jako ten smyšlený. Možná je trochu škoda, že autorka nepoužila další smyšlený svět a přesunula se k tomu našemu, který je navíc v knize vybarven jako naprosto nezajímavé umírající místo. Moc mi nesedí vztah mezi Hirkou a jednou z nových postav, ale uvidíme jak se to bude dál vyvíjet. Společně s Hirkou konečně odhalujeme tajemství jejího původu, ale na můj vkus možná trošku moc brzy. Kdyby nás autorka o něco více napínala a ubrala trošku bezcílného cestování bylo by to za mně zajímavější. Jsem zvědavá co přinese závěrečný díl. Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Host.... celý text
Království prokletých
2022,
Kerri Maniscalco
Ze začátku jsem měla obrovský problém se začíst, protože první třetina příběhu se mi neuvěřitelně táhla. Celkově se nic moc nedělo a hlavní hrdinka byla zmatená jak lesní včela. Dost mi v tom chyběl styl první knihy. Po první třetině se to začalo pomalu zlepšovat, ale kromě závěru mi přišel díl slabší než ten předchozí. Minimálně polovina knih se točí kolem erotických představ hlavní hrdinky a hříšných princů což tak trochu zabíjí dějovou linku. Navíc taky moc nechápu zařazení knihy do kategorie dívčí romány, zajímalo by mě kam je zařazena kniha v originále. Hlavní hrdinka většinu knihy jedná dost nelogicky a oproti prvnímu dílu mě její jednání dost často rozčilovalo, ale její chemie s pekelným princem mě naopak celkem bavila a jejich dohadování bylo to co zachraňovalo první dvě třetiny knihy, které by jinak autorka mohla úplně vypustit. Jakmile ale překlenete tuhle vycpávkovou část hodí vás to do konce plného poměrně nečekaných zvratů. Posledních asi 100 stran jsem si opravdu užila a konečně jsem dostala to co jsem po prvním dílu čekala. Díky zajímavému závěru knihy, který je jak jinak než otevřený si další díl přečtu protože mě zajímá jak to celé dopadne. Pěvně ovšem doufám, že se vyhneme zbytečným vycpávkám a bude mít aspoň trochu děj jako první díl.... celý text