karol.cadex komentáře u knih

Co to bylo proboha. Dokážu pochopit, respektovat, vcítit se do spousty věcí. Ale tohle byl výsměch veškeré erotické literatuře a románům.
Hlavní hrdinka je absolutní sebestředná kráva, bez jakékoli sociální inteligence, bez sebereflexe, s obřím egem a histriónskou poruchou osobnosti (mimo jiné). Při čtení mi za ní bylo neuvěřitelně trapně, leckde do smíchu.
Ta hranice mezi zneužíváním a tím, co je ještě dobrovolné, je děsně tenká, obzvlášť u náctiletých. Obávám se, že za mě byla v knize překročena několikrát. Nejsem žádná puritánka, ale osobně mě děsí i to, že moje děti bude učit 90 % lidí, kteří v dnešní době dokáží absolvovat pedagogické fakulty. Pokud mi po nich ještě budou sexuálně vyjíždět takovýhle magoři, to teda potěš.

2 27.12.2022

Moc pěkný čtení. Mrzí mě, že jsem ve čtrnácti měla k dispozici maximálně Lanczovou, Rudolfa a Dostojevského. O Charlesi Bukowském ani nemluvě. Trochu dnešním dívkám ve světě tolika YA literatury závidím, ač ji sama nevyhledám.
Tady jsem ale udělala výjimku. V Černobylu jsem kdysi byla a už mě nepustil. Proto čtu veškerou literaturu s jeho tématikou. Tady šlo nejen o havárii, ale hlavně o dopad na obyvatele Pripjati - samotné zaměstnance, seniory, partnery, děti. Kniha je psaná střídavě z pohledu dvou dívek, kde je velmi znát jejich výchova, stereotypy, postoje. A samozřejmě jejich následná proměna.
Pro mě velmi příjemná změna od všemožných víceméně dokumentárních knih o Černobylu.

2 28.08.2022

Jako obyvatelé našich zeměpisných podmínek a dnešní doby můžeme říct, že máme neomezené možnosti a relativní volnost. Naše životy zde přímo neomezuje hlad, fanatizované náboženství s mnoha příkazy a zákazy, lidem se poskytuje nadstandardní lékařská péče a roste průměrný věk obyvatel. A číst si o životě v Turecku kolem padesátých let a dál nemusí být úplně komfortní, protože prostě to není v souladu s tím, co známe a aktuálně prožíváme.
Popravdě Leila mi nebyla úplně sympoš, což je mi líto vzhledem k tomu, že se v celém svém životě plácala jen díky podělanýmu dětství plnýmu nesmyslného uctívání Alláha a podivných pravidel. Žádná bezpodmínečná láska vůči člověku, jen vůči bohu a pravidlům. Žádná důvěra, žádný respekt.
S tím souvisí i osudy Leilyných přátel. Pak už to teda byl pelmel všeho možnýho, až jsem se chvílema do těch lidiček zamotala.
První část byla hodně depresivní a dramatická, což byla potřeba k vysvětlení života a smrti Leily. Druhá část mě bavila o něco méně, protože to na mě nepůsobilo vzhledem k Leily úmrtí moc důstojně, spíš tragikomicky. Každopádně jsem tak nějak pochopila, že autorka tím chtěla ukázat hlavně lepší zítřky a světlo na konci tunelu a takový ty podobný věci.
Není to typická Odeonka, hodně mi to připomnělo knihy, co jsem si kupovala v Levných knihách na vejšce, žádný brak, ale takový to čtivý drámo ze života.

2 13.03.2022

Původně jsem byla úplně nadržená si ji koupit. Pak jsem ze svých nároků slevila, protože co když to bude blbost! Není všechno zlato, co se třpytí a nejkrásnější obálka za poslední léta s nápisem HOROR neznamená, že to bude tvůj šálek kávy, Karolíno! No a nebyl.
Asi jsem pochopila, co chtěl básník říci a kam směřoval. A mrzí mě, že do mýho srdce to rozhodně nebylo. Zhruba od poloviny jsem lámala věty jak z jinýho jazyka, vypravování absolutně bez jiskry, spousta vaty kolem a nic. Teď mě napadá, jestli on tam taky nevázl překlad, ale asi ne.
I když jsem myslela, že to bude láska na první pohled, tak tady chemie úplně chyběla. A přísahám, že jsem se snažila. Ale přiznávám, že příběh to opravdu není špatný. Co musím vypíchnout, je beznaděj Abeho a Dana, a takový to chlapský plácání se v chlastu a smutku. To samý u němce Rainera, tam bych taky tomu osudu lidiček věřila. A tím jsem skončila.

2 09.11.2021

Detektivka dobrá. Příběh originální. Ale ty postavy? Víc arogantní roboty bez špetky lidského projevu a emocí už asi autor vytvořit nemohl. Dlouho se mi nestalo, abych si neudělala vztah opravdu k nikomu. Manžel kontinuálně s mým čtením sledoval seriál na Netflixu, byl z toho nadšenej, kdežto já z knihy spíš rozpačitá. Ale bylo hezký, že jsme si o tom mohli popovídat, jelikož se seriál údajně knihy dost drží.
Furt přemýšlím, co k tomu napsat víc. A ono nic. Nenadchne, neurazí.

2 11.10.2021

Nemůžu si pomoct, ale kniha ve mně nechala hrozně divnou pachuť. Je smutný, že příběh o homosexuálech z Itálie je tak strašně krásnej, barevnej a romantickej, ale jakmile čtu o homosexuálech směrem na východ, tak je to vždycky plný ponížení, hanby a osamělosti. Fakt je mi to líto.
Takže jsem po dočtení vážně nešťastná než cokoli jinýho.
A ještě ke všemu to odporný puritánský Polsko.

2 27.09.2021

Ano, taky jsem nejdřív viděla film. A ten je skvělý a opravdu často jsem na něj myslela. A knihu jsem moc číst nechtěla. Ale dostala jsem jí jako dárek a nečekala jsem, že mě ten příběh, který prakticky už znám, takhle sundá!
Bylo mi fyzicky zle od začátku do konce, hrozně jsem to prožívala s Malorie a osud dětí, jak jej autor popisuje od jejich narození, mě emotivně rozerval. Jako asi jsem moc patetická, je to "jen" kniha, jenže ona je opravdu mistrně napsaná. A šíleně smutně!!!

2 25.07.2021

Piper Kermanová je jen fňukna, co nedokázala přijmout trest za trestný čin, který opravdu spáchala. Institucionální rasismus zde funguje na 100%, což v USA není nic zvláštního. Piper je ale holka z vyšší bílý třídy takže se po 365 dnech ve vězení stane co? Vůbec nic, jede se dál. A ještě vydělá na knížce. Žádný existenciální problémy, nic. Jediný problém je v Piper hlavě, který má sama se sebou.

2 11.02.2021

Do školy jsem potřebovala napsat rozsáhlou seminární práci na téma Násilí a islám. Zadala jsem klíčové heslo “islám” do vyhledávače knihovny a jedna z prvních knih byla Továrna na debilno, haha. Tak jsem si ji půjčila (ale do seminárky nepoužila).
Landsmanna s jeho Deníčkem sleduju pravidelně, to samé “tvorbu” TMBK, tudíž jsem tušila, do čeho jdu. A i přes to jsem byla příjemně překvapená, opravdu je to úplný debilno v tom nejlepším slova smyslu. Smutný je, že přesně takhle vidím všechny postavy v knize reálně i já (i když Kalouska miluji). Část Tomia s odznáčky a jeho poslanci mě upřímně rozsekala, to samé Babiš a Mára Prchal na focení. Opravdu jsem se bavila.
Jedna hvězda dole je za to, že se vážně nejedná o žádnou literaturu, je to prostě blbost.

2 17.12.2020

Sára Lindertová mě velmi nebavila, a proto jsem překvapená, že tohle psal jeden a tentýž autor! Protože Noci běsů jsou pecka. Je to strašidelné, není to ani trochu hloupé a naivní a je to originální. Už jen tím, že autorka popisuje bez podrobností doby a místa českou vesnici s jejími tradicemi, používá zastaralý dialekt a příběh má spád. Možná mě trochu mrzí právě ta tajemnost vesnice, ráda bych se dozvěděla více o jejich separaci od okolí, apod.

2 01.10.2020

Nelíbí se mi Boučkové styl psaní. V době vydání se jednalo o dost kontroverzní literaturu, jelikož náhradní rodinná péče se u nás moc nahlas neřešila, dnes už ten wow efekt chybí. Stejně jako chybí autorčina sebereflexe, ačkoli se do nekonečna z něčeho obviňuje, pak obhajuje, pak zas sebemrská. Nevim no.

2 21.09.2020

Moc hezký! Akorát mě osobně bavila kniha zhruba do roku 90, pak už mě Rusko a jeho historie spíš nudí, stejně takový jsem měla pocit i z Angusova vyprávění. Ale jinak je to pro laiky super věc, jak život v Rusku poznat. Rusů mi bylo odjakživa líto díky jejich politickému nesystému, ačkoli Angus je zde ukazuje ve finále jako lidi, co nepláčou a umí si radost najít i v lecčem jiném, ať už je to pití vodky na ulici ve trojici nebo masové vykupování obchodů.

2 17.09.2020

Rozhodně Tilly nepřeji nic zlého nebo špatného a to, čím si prošla mě moc mrzí a jsem ráda, že našla svou identitu... Ale ta kniha neměla vůbec žádný drajv. Nic. Pustoprázdno.
Četla jsem dost knih a viděla i dost snímků týkajících se původních obyvatel Ameriky a tady jsem necítila nic z jejich vykořeněnosti, z jejich zoufalství a ztracenosti, kterou i v dnešní době potomci Indiánů oplývají, jsou závislí, jsou v depresích, nemohou se najít a společnost na ně kálí.
Hrozně špatně uchopený příběh, což je mi vzhledem k tématu líto.

2 06.09.2020

Kniha je takovou těžší verzí a starší sestrou knih a článků naší Niny Špitálníkové, která Severní Koreu podává odlehčenou a dobře vstřebatelnou formou.
Anna Fifield je oproti ní dost rigidní, za to přesná a údaje má v knize zdrojově podložené. Podala ale perfektní pohled na šílence, co vlastně ani šílenec v reálu není, nebo já už ani nevím? Kim Čong-un podle severokorejské lidové slovesnosti umí od dětství úplně vše, i nejvíc nepředstavitelné, zároveň je to ale brunátný nemocný tlouštík, co si rozumí po dlouhém urážení se s psychopatem Trumpem a kámoší se s basketbalistou NBA. V rámci možností se obyvatelé KLDR mají teď lépe než kdy jindy, ale zároveň nechá oddělat bez okolků své příbuzné. A teď ještě všem zabavil psy, aby měli lidé co jíst.
Kim Čong-un je muž mnoha tváří, stejně jako jeho země. Autorka tohle vše v knize hezky shrnula, s politologickými a historickými souvislostmi, takže já jsem po přečtení spoko.

2 30.08.2020

Asi to úplně není literatura pro mě, a to o sobě nemám žádné špatné mínění co se týče literárního vkusu. Asi jsem ji neuměla číst, jak by si zasloužila. Ten samý problém mám i s Ecem, ale tam stále doufám, že do něj každou chvíli dorostu.
Překlad je určitě super, ač vzhledem k objemu je kniha psaná svižně, stále jsem se v ní ztrácela. V tom přehršelu postav a situací a vůbec tím, že chvíli čtu detektivku a najednou jsem zabředlá v nějakým šíleným filosofickým výlevu.
Dávám tuto knihu do seznamu knih na důchod, třeba to bude lepší.

2 26.07.2020

Smutné a zároveň krásné vyprávění o osudu Maxla, jež pykal přehnaně vysoký trest včetně jeho rodiny za svou hloupost.
Zpočátku mi byl Maxl nesympatický svým chováním k jeho Anežce, ale svým způsobem to byl chudák - dobou a prostředím, nedostatkem práce a sebevědomí. Poté ale autorka skvěle vykreslila skrz celou knihu jeho osobní přerod a vývoj, stejně tak Anežky a celé vesnice.
Soudní proces a následné věznění Maxla by se dalo rozhodně barvitě vylíčit na x set stran, proto mě autorka potěšila vcelku malým objemem stran, o to víc byla kniha intenzivní.
Super popisy vedlejších postav a bídy Čechů v 19. století, historické romány mám obecně ráda, ale ty české si začínám víc a víc užívat a jsem moc ráda, že je zde umí autoři psát.

2 19.07.2020

Moc hezký! Dva týdny jsem nečetla a potřebovala jsem se nastartovat něčím jiným, účel tato kniha splnila.
Postava probošta je hrozně zajímavá, a o to víc s ohledem na to, že je reálná. Probošt v knize odkrývá první krůčky daktyloskopie a myslí mu to lépe než jakémukoli detektivnímu komisaři dnes. Jussiho mi bylo prakticky celou knihu líto, být "jiný" v roce 1850 prostě nebylo ani trošku dobrý. A popravdě konec mě moc neuspokojil, ale to je můj problém. Popisy seveřanů a přírody super.

2 10.07.2020

Pokud budete číst knihu s hodně velkou nadsázkou, tak nebudete zklamáni. Ba naopak já se docela bavila. Za sebe bych toto neoznačila jako thriller, ale spíš jako divokou tragikomedii. Opravdu!
Phoebe je asociální zbohatlice, která jen chlastá a válí se u bazénu a narostla jí prdel. Manžel z ní chce továrnu na děti, což ona odmítá. Vztah jim neklape, tak si začne s osmnáctiletým synem sousedů, kteří se kdovíproč přistěhují s finančními problémy a pronajmou si velký dům naproti. Do toho všeho má Phoebe stihomam, že jí sleduje osoba v autě přes ulici. No a ejhle, ono se to všechno zamotá do sebe, pak si tam pár lidí umře, Ferrari za tři mega dolarů čeká v garáži, jestli ho někdo projede nebo co se s ním stane, pár lidí se tam navzájem vydírá, přijede i nedůvěřivý detektiv, bum a je konec, který je překvapivě z celé knihy nejpropracovanější a i docela chytře vymyšlený. Tradá, jak málo stačí.

2 01.05.2020

Asi úplně jsem nedostala, co jsem chtěla, ale i tak jsem spoko.
Něco málo se čtenář dozví o Japonsku, reáliích a pověrách, něco málo se čtenář dozví o hlavních hrdinech, kteří se na svůj věk všichni chovají nevyzrále a zastydle, něco málo se čtenář dozví sám o sobě - jak by ve které situaci chtěl zareagovat on. Já bych se sice do takovéhle situace nikdy nedostala, ale budiž, s klidným srdcem mohu říci, že nejsem úplný labil.
Měla jsem ze čtení i trošku mrazeníčko, dialogy mi úplně nevadily, konec jsem nečekala a líbil se mi, kniha mě ani trochu neurazila. I když bych si ji radši přečetla v trochu jiné formě.

2 30.04.2020

Naprosto se ztotožňuji s komentářem pode mnou. Tu knihu museli psát dva autoři. První polovina skvělá, vtipná, zajímavá. Druhá polovina unylá a otravná.
Při čtení jsem si často kladla otázku Proč? a Jak? Autorka rozjela super příběh, ale pak čtenáři jen vymáchá v nějakém útržku čumák a víc se čtenáři nezajímej, já jedu dál.
Dějová linka Ute (mrtvé sestry) a Elsy - proč jí tedy rodiče schovávali? A to ani nemluvím o sestřině smrti - prostě si nepíchla injekci, prostě proto.
To samé matčina smrt - prostě o nich Němci věděli. Tečka. A víc se nestarej.
Scéna s nahou Elsou? Kocour letící ze světlíku? Elsa a zelená barva kolem huby?
Já nevím, jestli jsem tak nechápavá a měla jsem víc číst mezi řádky nebo jestli to byl jakýsi umělecký záměr. Nevím.

2 27.04.2020