Karimah komentáře u knih
"... Vodka ... Knihy a vodka. V tom je zakopaný tajemství ruský duše, v tom hledejte základ ruskýho patriotismu. Věříme slovům, těm klikyhákům na papíře...."
Tohle by se mělo probírat na hodinách dějepisu místo memorování jmen vládců a dat.
Zvláštní a neokoukané.
Překlad do češtiny mohl být lepší, je z toho cítit slovenština.
Profesor Pavel Kolář, zajímavý člověk, který má co říct. Dotazy paní Červenkové byly ale místy docela rušivé.
Silné téma, ale promrhaná šance. Nedokázalo mě to vtáhnout, protože mě neustále vyrušoval použitý styl a jazyk. Přišlo mi to jako gymnaziální slohovka.
Kniha ve mně zanechala hluboký dojem, nikdy bych si nepomyslela, jaký chaos mohou mít adoptované děti v hlavě. Občas se mi to zdálo až neuvěřitelné, ale vzhledem k tomu, jak autorka precizně a uvěřitelně popisuje různá prostředí, je vidět, že vše bylo konzultováno s odborníky.
Těším se na další díl, který by měl pojednávat o biologické matce Malky, Běsa.
Moje první kniha od tohoto autora. Bylo to fajn, zaujalo, zabavilo, ale nepřesvědčilo o tom, že bych si od něj měla přečíst i něco dalšího.
Mrkla jsem i na film, ale ten byl hrozný.
Kniha je napsaná čtivým stylem, ze začátku jsem si říkala, ze to bude příjemná oddechovka. Po první čtvrtině jsem se začala nudit, děj se nikam neposouval, v polovině už jsem se přestala orientovat, kdo s kým spal a čí je kdo dítě ... nuda, nuda, nuda. Měla jsem problém knihu dočíst.
Skvělá kniha, těším se na Faju.
O Djatlovově výpravě jsem nikdy předtím neslyšela, jaké bylo moje překvapení, když jsem si na Google chtěla prohlédnout, jak to vlastně vypadá na Uralu a narazila na Cholat Sjachyl.
Velice silná kniha, určitě jedna z těch, na které se nezapomíná. Nedokázala jsem ji číst "normálním" způsobem, ale musela jsem dělat přestávky a hledat chvíle, kdy jsem se na ni dokázala naladit. Doporučila bych ji jako povinnou četbu, jak již zmínil někdo níže a určitě si od autorky přečtu i něco dalšího.
Co se týká samotné havárie, pamatuji si ji jako dítě, jak se v novinách psalo a v televizi vysílalo, že se nemáme čeho bát, vše je v pořádku. Přitom v Polsku lidé skupovali jód. Kniha mě navnadila najít si k tomu další informace, podívat se na dokumenty. Překvapilo mě, že radioaktivní mrak přešel přes naše území 3x!
"Dali mi dozimetr, k čemu je mi? Vyperu prádlo, je běloskvoucí, dozimetr zvoní. Připravím jídlo, upeču piroh, zvoní. Ustelu postel, zvoní. K čemu je mi? Krmím děti a pláču, maminko, proč pláčeš? ..."
Knihu bych přirovnala k filmu Kameňák. Párkrát jsem se zasmála, ale nadevše převažuje pocit ztraceného času. U filmu se dá alespoň žehlit ....
Netušila jsem, že se bude jednat o porno. Knihu jsem dočetla jen ze zvědavosti, co tím vším vlastně autorka sleduje. Nic jsem se nedozvěděla, asi se jen potřebovala vypsat ...
Kniha s dobrým námětem - ukázat život muslimek na Západě. Konečně něco jiného než "Týraná", "Prodaná" či "Upálená" s tesknýma očima zahalené chudinky na obálce. Na můj vkus ovšem ne příliš vhodně podané, přišlo mi to kostrbaté, dost často jsem se v ději i myšlenkách autorky ztrácela.
Po dlouhé době kniha, kterou jsem nebyla schopna dočíst do konce. Nuda. Možná by se hodil podtitul "budhismus pro děti".