Zinkoví chlapci

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Zinkoví chlapci je knihou o válce v Afghánistánu. Je sestavena z autorčiných rozhovorů se sovětskými vojáky, kteří Afghánistán přežili, a s příbuznými těch, kteří se odtud vrátili v zinkových rakvích. Alexijevičová sama Afghánistán v době války navštívila a tuto zkušenost považuje za zlom ve svém uvažování o podstatě sovětského režimu i o oprávněnosti jakékoliv války. Kniha je ostře protiválečná, Afghánistán ukazuje jako místo naprosté devalvace ceny lidského života a rozvratu mravních hodnot a současně obžalovává Sovětský svaz z nezájmu o své vlastní vojáky, které posílá na smrt. Kniha je doplněna materiály dokumentujícími soudní proces, který byl proti autorce v Bělorusku v souvislosti s vydáním této knihy veden....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294569/zinkovi-chlapci-Act-294569.jpg 4.6146
Žánr
Literatura světová, Literatura faktu
Vydáno, Pistorius & Olšanská
Orig. název

Цинковие малчики (Cinkovyje malčiki), 1989

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (39)

Kniha Zinkoví chlapci

Přidat komentář
MildeZ
09. května

Opět paní autorka nezklamala!!

Katka2382
20. dubna

Tohle je má třetí kniha od autorky a řekla bych že je asi nedrsnější.
Není nic horšího než zbytečně zmzačení lidé a zbytečná smrt člověka.
Moc si vážím paní Alexijevičové a přeji ji jen to dobré,ale zároveň se o ni bojím,protože v Rusku a i v Bělorusku nemají rádi lidi odhalující pravdu,píšící o pravdě a bojující za pravdu.
Co se týče soudního sporu kvůli této knize napadá mne jediné:Pro pravdu se lidé nejvíc zlobí.

Nejvíc mě "dostal" výrok jedné z matek u soudu:O sovětských hrdinech je třeba psát krásné knihy, a ne z nich dělat potravu pro děla.
Jenže na základě těch "krásných knih" se do války a do boje budou s romantickou představou vrhat další a další mladíci. Aby nakonec zjistili že válka je peklo na zemi a že není nic romantického na tom když se vám mozek nejlepšího přítele rozprskne po uniformě.
Sice těžká,ale velmi potřebná kniha.Doporučuji k přečtení.


majanka
18. dubna

Ďalšie silné príbehy bývalých vojakov v Afganistane a tiež ich matiek. Nezmyselné obete (tí, ktorí neprežili aj prežili). Nepochopiteľný vojenský systém aj súd s autorkou knihy.

Karcoolka2210
31. března

Podobne ako v Černobyľskej modlitbe, tak aj v tejto knihe podáva autorka veľmi silné a naozaj hrozné svedectvá vojakov, ktorí prežili, matiek a manželiek, ktoré prišli o synov a manželov, ... a k tomu ten záver, čím si musela autorka prejsť kvôli tomu, že mala odvahu napísať pravdu. Odporúčam!

Křovák
14. března

Diletantismus ruskych ozbrojenych sil podle popisu je neuveritelny...

Čičolina
13.09.2020

Při čtení jsem si vybavila před lety vyslechnutou besedu na Čro Vltava, kde se i někteří naši kritici vezli na vlně pomluv o S. Alexejevič. Některé jejich argumenty mi přišli opodstatněné. Jenže to jsem ještě neměla přečtenou žádnou její knihu. Tato mi příjde nejotřesnější, snad i víc než Modlitba za Černobyl, tedy nejotřesnější co se týče faktů...takže vážení kritici ať jdou někam a ať už konečně smrtonosná ideologie komunismus zmizí ze světa....a všechny války....ale to už je utopie, já vím.

Rihatama
14.04.2020

"Sovětský voják je nejlevnější voják. Nejtrpělivější a nejskromnější. Nemá žádnou výzbroj, nic ho nechrání. Je na odpis."

Neuvěřitelné čtení spousty ohavností, hanebností a hrůzy, které se udály lidu afghánskému i ruskému zbavenému lidské důstojnosti... Alexijevičové velkolepou kroniku sepsaných autentických výpovědí ze sovětských bojů a nezdarů, kterou ona sama nazývá Autobiografie jedné Utopie neboli Historie rudého člověka, jsem nevědomky začala číst od konce, tedy od Doby z druhé ruky. Ale ono je to vlastně úplně jedno. Knihy na sebe nenavazují časově. Pouze krvavá stopa rudého člověka a na kousky rozbité lidské duše se táhnou její kronikou jak tlustá červená čára.

Afghánistán. Už dlouho mě tak trochu nepochopitelně přitahuje. Nikdy jsem tam nebyla. A nejspíš se do této dnes nejnebezpečnější země světa ještě dlouho nepodívám... mám pocit, že to musí být také jedno z největších pohřebišť světa. Na sovětské invazi alias "pomoci" (něco o tom víme z historie Československa) Afghánistánu je strašidelné nejenom zabíjení tisíců afghánských civilistů, vč. žen a děti (zdaleka nejenom mudžahedínů) coby "nepřátel" tamního komunistického režimu "nezvanými" zachránci, ale taky neuvěřitelně obludný podvod sovětského režimu na vlastních lidech. Kniha vlastně není o Afghánistánu, ale o sovětských "zachráncích". Propaganda je neuvěřitelně mocná zbraň a Sověti jí umí dokonale vládnout. Sovětské vojáky tak místo dobrodružství, pomoci bratrské zemi a nějaké ty valuty a tranzistory výdělkem... čekala jen strašlivá deziluze, smutek, zoufalství, drogy a všudypřítomné násilí, mrzačení těla i ducha a smrt. Fakt nepěkné čtení.

Jenže Alexijevičovou potkalo něco, s čím možná nepočítala. Po zveřejnění tohoto obludného svědectví stovek vojáků, jejich matek, doktorů, sester, přátel atd., jejichž souhlasy pochopitelně měla, musela čelit nejen četným výhrůžkám, ale i soudním procesům! Nejspíš si neuvědomila, že zveřejněním všech těch svědectví a následnými překlady Zinkových chlapců do cizích jazyků si proti sobě poštve nejen běloruský režim, který na ten sovětský nedá z definice dopustit, ale právě i řadu z těch, jež se jí svěřovali se svým trápením, bezmocí či obtěžkaným svědomím. Mnohdy šikovně postrkovaných tehdejšími (v Bělorusku vlastně současnými) vojenskými oficíry. Špinavé prádlo se holt pere doma a tohle platilo vždy a všude. Alexijevičová je pro mne nesmírně odvážná žena, kterých po tomto světě mnoho nechodilo a nechodí. Snad umře přirozenou smrtí.

"Před návratem domů jsme dostali od politruků ponaučení, o čem smíme mluvit a o čem ne. O padlých nemluvit, protože jsme velká a silná armáda... V Afghánistánu jsme přece nestříleli, nebombardovali, netrávili, neodstřelovali."

"K čertu s tebou, Afghánistáne."

Lily-fairy
16.03.2020

Pravda, která neměla spatřit světlo světa...

1