Karimah komentáře u knih
Kniha nepřináší nic moc nového, jsou to v podstatě známá fakta zasazená do souvislostí, takové školní opáčko. Čte se dobře, je psaná jazykem srozumitelným i pro laiky a věřím, že zaujme i lidi, kteří se o tématiku zvlášť nezajímají.
Docela drsné, určitě by si to měli přečíst rodiče nejen budoucích baletek, ale i sportovců atd. Mimochodem je docela zajímavé sledovat další osud autorky, co dnes dělá a kam se posunula.
Jedna z mála knih o seberozvoji, kterou má smysl si přečíst.
Nejhorší je, když si člověk uvědomí, že tihle lidé stále chodí mezi námi, nepotrestaní, vysmátí .... ve funkcích. Beze studu.
Kniha je rozdělená na dvě části. V první části se probírají jednotlivé duševní poruchy, nejprve z pohledu pacienta, poté odborníka a nakonec "post scriptum" takové shrnutí současného poznání o dané nemoci. Tuto část knihy bych hodnotila 5*.
Druhou část knihy tvoří rozhovory o psychiatrii se současnými odborníky.
Celkově knihu hodnotím jako velmi přínosnou, i když u druhé části jsem se spíše nudila a některé kapitoly měla problém dočíst.
Šedý průměr. Obálka jak od žáka 4. třídy v programu Malování.
Neotřelé, vtipné a zároveň k zamyšlení, zajímavá obálka. Těším se na další.
Skvěle vystižené postavy i situace. Nemám ráda otevřené konce, ale tady to sedlo jako hrnec na prdel.
Návrat do socialismu. Tehdy jsem Párala četla jako zjevení. Dnes si říkám, jak je možné, že jsme takhle žili.
Ze začátku se autor snaží vysvětlit, jak funguje buňka a zejména funkci buněčné membrány. OK, ale to není nic nového, všechno jsou to v podstatě dlouho známá fakta. Pak ale začne tvrdit, jak vědci věří tomu, že všechno řídí geny a vymezovat se vůči tomu, úplný Don Quijot de la Mancha, a nakonec tomu nasadí korunu teoriemi o reinkarnaci a podobnými bajkami alà vesmírná energie. Konec knihy už je čiré utrpení.
Na knihu jsem natrefila náhodou, tím objevila Petru Hůlovou a mám pocit objevitele Ameriky. Za mě prostě geniální. Těším se na další knížky.
Místy mi jednotlivé části přišly násilně propojené, nepřirozeně plynoucí, ale jinak skvělá kniha, rozhodně doporučuji pro každého, kdo se chystá žít v zahraničí.
Četlo se to dobře, ale je to teda strašná puberťárna. Svým dětem bych to ke čtení nedoporučila, je tam přesexováno, druhej Hartl. A je strašně cítit, že to psal chlap.
Líbilo se mi to moc a myslím, že tyhle archetypy žen se zdaleka nevyskytují jen za zdmi Bohnic, ale jsou naprosto univerzální, takovou Psycholožku, Věčnou oběť nebo Krev a mlíko zná ze svého okolí určitě každý. Kanárek zas nemá daleko k typické panelákové Pejskařce.
Docela mě zarazil popis Bohnic, 12 pacientů na pokoji, to bych teda v dnešní době nečekala!
Takhle si představuju dobře napsanou oddychovku. Zasmála jsem se, krimi zápletka byla taky fajn a happy end potěšil.
Detektivky obvykle nečtu, ale tohle se mi líbilo, asi zkusím i další knihy ze série. Jak už tady psalo více čtenářů, trochu mě tam rozčilovaly ty "superschopnosti", ubíralo to na uvěřitelnosti.
Překvapilo mě, jak se to odlišuje od ostatních autorčiných knih. Četla jsem 2x, napoprvé jsem to vnímala spíš citově, napodruhé zapadla i jednotlivá slova příběhu, která jsem v prvním čtení třeba úplně nepobrala.
Líbila se mi vize budoucnosti, autorka má skvělou představivost, líbilo se mi provázání s předchozími knihami, ale bohužel příběh samotný mě nenadchl.