kara komentáře u knih
Vůbec jsem netušila, že film Ptáci je podle povídky mé velmi oblíbené autorky. I ostatní povídky jsou vážně skvělé, nápadité a napínavé, ale asi nejlepší je Jabloň. Z té měl člověk opravdu husinu na zádech. Připadala mi až trošku morbidní, ale to jí neubíralo na kráse, spíš naopak.
Zajímavé čtení, otázkou ovšem je, co je holá skutečnost a co už jenom fabulace. Každopádně moc povedené.
Opravdu zajímavá kniha, navíc s krásnou obálkou. Rozhodně stojí za přečtení, autor si musel při sběru materiálu pěkně máknout. :-)
Nejdříve jsem ji viděla v divadle, kde mi to doopravdy drásalo srdce, i když vlastní děti zatím nemám, ale dovedu se do té situace vžít. Knihu jsem přečetla v rámci povinné školní četby, jinak bych se do ní asi nepouštěla, ale rozhodně nelituji. Nebyl to ztracený čas. knihu by si měli přečíst všichni politici, co koketují s možností válek.
Přečetla jsem za dva dny a náramně jsem se pobavila. Kniha je bez debat skvěle napsaná, velmi dobře se čte a má spád. Rozhodně doporučuji k přečtení. Myslím, že to bude rozhodně víc bavit ženské čtenářky, než muž, i když výjimky se jistě najdou.
Četla jsem snad desetkrát, když jsem byla malá, byla to jedna z mých největších knižních lásek a je pořád.
Moje láska od dětství. Když přijedu na návštěvu k babičce, dost často do Špalíčku nakouknu. Znovu se mi díky ní vrací krásné chvíle, když jsme si ji společně četli, potom i já sama, když mě babička hlídávala, když jsem byla někdy nemocná. Nad touto knihou mám vždycky znovu pocit, že jsem malá holka, všechno je skvělé, bezpečné, z kuchyně voní čerstvě upečené buchty a dědeček je stále ještě naživu s námi.
Knihu jsem přečetla už před nějakou dobu, teď jsem se k ní znovu vrátila a znovu jsem ji přečetla téměř na jeden zátah.
Zahradníkův rok je jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec.
Byla sice napsána už před mnoha lety, ale to jí nijak neubralo na kráse a autentičnosti.
i v dnešní době existují zapálení a nadšení zahradníci a zahrádkáři, kteří mají jako jednu ze svých hlavních životních lásek svoji menší či větší "hroudu hlíny", ve které se od brzkého jara do pozdního podzimu s láskou hrabají, okopávají své výpěstky, vytahují se před přáteli svými raritními kousky a prostě nedají na svoji zahrádku dopustit. Jak já jim rozumím. Patřím mezi ně spolu s celou naší rodinou. Každý se sice specializujeme na něco jiného, ale nadšení máme všichni.
Čtivá knížka, navíc napsaná krásným bohatým jazykem.
Autorce se podařilo dobře propojit příběhy dvou na první pohled naprosto odlišných žen, jejichž jediným pojítkem byla láska k dítěti.
Každá z žen má v sobě ale rozdílnou míru kuráže a osobní statečnosti.
Příběh ukazuje, že život dokáže být sice krutý, ale pokud se člověk nebojí zabojovat, sebedrsnější situace a zklamání nemusí znamenat konečnou. Naopak. Může to být opětovný začátek něčeho nového, kvůli čemu stojí za to žít a znovu vnímat krásu života.
Myslím, že to asi má být poselstvím této knihy, že i z nejšílenějších situací člověk může vyjít se vztyčenou hlavou, jiskrou v oku a "doutníkem v hubě", pokud se tady sám nevzdá a předčasně to nezabalí.
Tahle knížka mi nějak nesedla, nevím proč. Snad je v tom na můj vkus moc zla, moc násilí, hrubosti... Jenom vím, že už se k němu nebudu nikdy vracet. Taky forma, kterou to bylo napsáno mi nesedla a otravovala mě.
Agathu Christie miluji, ale tenhle její příběh byl při vší úctě nejslabší z toho, co napsala. Ale i tak stojí za přečtení.
Klasika stojící za přečtení. Mohlo by být ale trošku kratší.
Trochu jsem váhala mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, ale nakonec tu pátou dávám za obálku knihy.