Kamba komentáře u knih

Z nostalgie jsem se vrátil k moji první sci-fi serii a jsem překvapený, že i dnes to je velmi čtivé.
Tento díl je můj nejoblíbenější z celé série: představuje postapokalyptický svět ovládaný Morony, v rychlosti proletí historii války a představí hlavní postavy: kromě Charity a Stonea se poprvé objevuje Skudder, Net a Gurk.
Má to spád, rychle se to čte a čtenář neustále dostává přísun nových informací o světě. Paráda.

1 03.09.2022

nemůžu nereagovat na komentář od uživatele Gilnien:

Prohlásit o motivacích Christophera Tolkiena, který měl v době vydání knihy 94 let, "...na talentu svého otce možná už moc rejžuje..." mi přijde minimálně necitlivé. A spíš to svědčí o naprostém nepochopení, co touto knihou chtěl Christopher říct.

Osobně to vnímám jako poctu jeho otci, ve které chtěl tento potenciálně nejmonumentálnější příběh přinést se všemi informacemi, jaké jsou dostupné. A taky tím nastínit, jak se svět Silmarilionu vyvíjel.

12 01.08.2022

Po vyčerpávající zimní válce na přelomu let 1941/1942, která si vynutila operační přestávku, sovětská a německá strana závodily o to, kdo spustí ofenzivní akce jako první a převezme tak strategickou iniciativu do svých rukou. Úspěšnější v tomto byli sověti, akorát výsledek nebyl úplně takový, jaký by čekali.
Popisu této ofenzivy je věnovaná tato docela objemná publikace. Autor detailně popisuje důvody, proč k celé akci došlo, jaké byly plány obou stran a jaké přípravy obě strany podnikly. Někdy až příliš detailně, v kapitole o plánování se zmiňuje o zapojených armádách, tankové a dělostřelecké podpoře, a v kapitole o síle jednotlivých stran se píše o tom stejné, akorát více podrobněji (každá z desítek zapojených sovětskcýh divizí a tankových brigád má svůj vlastní odstavec textu; pro představu, např. k 103. divize se můžete dočíst informaci, že ji tvořili Kirgizové a Uzbekové a průměrný věk divize byl 40 let) a dohromady obě kapitoly mají více stran, než samotný popis bojových činností (170 versus 125 stran). Na druhou stranu jsou informace dobře strukturované, tzn. nezajímavé pasáže se dají snadno přeskočit.
Popis bojových akcí je čtivý a zajímavý, detailní tak akorát, styl popisu je lehce těžkopádný - text je členěn do sekcí ohraničených v rámečku, kde je popis dění na bojišti ze sovětského pohledu, a sekcí mimo rámečky, které asi představují doplnění od autora nebo německého pohledu. Smysl tohoto členění jsem neodhalil, nicméně zvykl jsem si na něj a nakonec mě nějak extra nerušilo.
V knize lze nalézt přesně nula map bojiště, což zamrzí (hlavně při pomyšlení, kolik úsilí asi autor musel věnovat dohledávání věku bojujících Uzbeků :-)
Přes všechny popsané nedostatky však knihu hodnotím velmi dobře, kniha plní svůj účel.

08.06.2022

Musím navázat na komentář od markus223.
Pokud by nějaký neznalý měl možnost přečíst pouze jednu knihu k bojům na východní frontě, tak bych mu tuto knihu nedoporučil. Jedná se o kvalitní dílo, které popisuje všechny důležité operace na východní frontě, jenže se jim věnuje pouze povrchně a čistě ze sovětského pohledu. Když si uvědomíme, že většina dosavadní literatury vznikala z německého nebo západního pohledu, tak to krásně doplní mozaiku historie východního bojiště, nicméně bez předchozí znalosti východních bojů je těžce stravitelná. Toto potvrzuje i fakt, že se v knize nenachází jediná mapa. Osobně jsem se při čtení dost vyčerpal a od půlky knihy už si pamatuju jen, že se jedná o suchý popis jednotlivých operací. Určitě na to má vliv moje neznalost tématu (v podstatě většina mých znalostí končí březnem 1943) a můj nezájem o pozdější roky (kdy je už „rozhodnuto“ a jedná se „jen“ o to dorazit nepřítele, který je poražen, jen si to ještě není ochoten přiznat).
Půl bodu nahoru bych přidal za ojedinělé chvilky, kdy na bojišti dochází k operační pauze (typicky v období rasputicy) a autor se věnuje strategickému pohledu a stavu armád, je zajímavé číst analýzu vývoje, vzestup a úpadek tankových i pěchotních vojsk obou stran. 3,5/5

07.06.2022

Za mě se jedná o nejlepší autorovu knihu, která u nás vyšla. O chloupek lepší mi přijde Operation Barbarossa, ale tu v češtině nenajdete.
Líbí se mi styl líčení, který se soustřeďuje na hlavní postavy (Žukov a jeho armádní a sboroví velitelé, Model a jeho velitelé divizí) a vypráví boje z jejich pohledu. Vypráví konflikt na čtyřech hlavních osách, den po dni a popis každého dne vždy začíná z pohledu strany, která má iniciativu (většinou sověti), následované popisem z pohledu bránící se strany. Osobně mi asi vadilo rozdělení na 3 kapitoly (začátek bojů, vrchol a závěrečné fáze), což v kombinaci se čtyřmi směry útoku dělá 12 sekcí. Osobně mi vyhovovalo více si přečíst celý jeden směr od začátku do konce (hlavně co se týče obou útoků ze západu), ale chápu autorovo rozhodnutí, asi to v celkovém pohledu dává větší smysl. Boje jsou popsány zajímavě, detailně a přitom mi nepřišlo, že by detailů bylo příliš mnoho. Popis doplňují mapy, které jsou opravdu kvalitně provedené a poskytují snad všechny informace, které by si čtenář mohl přát. Map je úctyhodných 24 (!), což je asi tak dvanáctkrát více, než je Glantzův průměr u ostatních knih :-D
Protože se jedná o sesterskou operaci k operaci Uran, věnuje jí autor také část pozornosti, zasazuje je obě do strategického kontextu celé války. Naprosto vynikající sekce je pak závěrečné srovnání velikostí obou operací, jejich ztrát, výsledků a dopadů. Unikátní mi přišlo i srovnání osudů jednotlivých generálů frontů a armád a jaký vývoj na jejich kariéru měl fakt, které z těchto dvou operací se účastnili.
Knize nemám co vytknout, více takových!

4 07.06.2022

Úvod byl sice hodně chaotický, autor začal chrlit spousty informací a hodně jsem si musel načítat jinde, abych pochopil, jaké byly časové souvislosti apod.
Naštěstí v druhé kapitole se již autor zastaví, popíše soupeřící armády a začne popisovat jednotlivé fáze bitvy. Za mě informací tak akorát, ani moc detailní, ani moc povrchní. Užitečné byly i dvě mapy, takže jsem si dokázal udělat obrázek i o prostoru. Ale určitě bych se nezlobil, kdyby jich bylo více.

finální verdikt: Parádní kniha o posledním vítězství německé armády na východní frontě.

1 07.05.2022

Parádní kniha popisující historii pomocných křižníků.

(Recenzuji pouze druhou půlku knihy, první světové válce se nevěnuju, takže jsem prozatím přeskočil).

Většinu literatury, kterou jsem na toto téma četl, probírá celou problematiku války na moři rozdělenou podle časových období a to vždy pojednání o pomocných křižnících dost nepříjemně kouskuje, proto jsem ocenil tuto knihu, která líčí osudy každého pomocného křižníku zvlášť. Hned první příběh (pomocný křižník Atlantis) je velmi čtivý, živé detailní popisy bojových akcí jsou prokládány zajímavostmi ze života posádky, prostě paráda. Nicméně jsem byl mírně zklamaný, když některé jiné pomocné křižníky takto dobře rozepsány nejsou a jejich vyznění je lehce statisticky popisné.
Jednu hvězdu dávám dolů za nedostatečné mapové podklady, např. trasa Atlantisu, který strávil na moři 622 dní a přeplul 3 oceány, je zaznamenána na mapce 8 x 15 cm a sledovat jeho trasu mi připomnělo dětské hry Pomož myšce projít bludištěm :-)

Celkově jsem však spokojený, jedná se o dobře čitelnou ucelenou historii pomocných křižníků, informací o pomocných křižnících je zde přesně tak akorát, aby se čtenář nepřehltil a přitom dozvěděl vše potřebné.

2 14.01.2022

Považuji tuto knihu jako úvod do světa Duny a svuj úkol plní znamenitě. Představuje hlavní rody (Atreidy, Harkonneny, Corriny) a klíčové postavy na počátku jejich kariéry (Leto a Shaddam ještě ani nejsou hlavy svých rodů). Velká pozornost je věnována i dalším tématům - ekologii Duny pohledem planetologa Kynese, pletichám Bene Gesseritu a jejich šlechtícímu programu, dokonce čtenář zjistí, jak se školí nový navigátor Gildy.
Všechny dějové linky jsou zajímavé, u žádné jsem se nenudil. Autoři se snaží vysvětlit spoustu nejasností samotné Duny (např. proč v době mezigalaktických letů nevíme skoro nic o nejdůležitější planetě impéria Arrakis nebo jak baron Harkonnen ke svému speciálnímu tělesnému vzhledu přišel).
Co se mi taky líbí je neutrálnost autorů, laskavost Atreidů líčí stejně nezaujatým pohledem, jako krutosti Harkonnenů a nechávají na čtenáři, ať si sám vybere, komu bude fandit (a není to úplně jednoduchá volba :-)

Za mě parádní úvodní díl a vzhůru na další.

1 04.01.2022

Když jsem kdysi dávno před lety četl Silmarillion, objevil jsem v textu odkaz na příběh Pádu Gondolinu (který byl v samotném Silmarillionu rozepsán do pouhých pár vět). Pokoušel jsem se tehdy více dohledat o této povídce, ale moc úspěchu jsem neměl a rozčarování bylo veliké.
Čas utíkal a já jsem na Gondolin zapomněl, až najednou (patnáct let poté) jsem narazil na samostatně vydanou knihu Pád Gondolinu. Po přečtení pár recenzí (abych si ověřil, že se mi to nezdá) jsem si ji hned pořídil a začetl se do ní.

Po prolouskání prologu a vysvětlení, že se vlastně nejedná o jeden příběh, ale sbírku všech jeho verzí a analýzu vývoje příběhu v čase. Hned první (nejdelší, ale i tak relativně krátký: 45 stran) příběh je klíčový: *** spoiler alert:*** vypraví celé Tuorovo putování do Gondolinu, roky, které zde prožil, poslední bitvu tohoto města a následný úprk přeživších. *** spoiler ends***
Je na povídce poznat, že se jedná o jednu z prvních, které Tolkien napsal (o elfech např. často hovoří, jako o Gnómech), chybí spousta návazností na jiné příběhy ze Silmarillionu a způsob vyprávění také není tak květnatý, jak jsem u autora zvyklý. Ale i tak je povídka velmi dobrá a hlavně, jako jediná opravdu detailně popisuje pád Gondolinu jako takového.
Po prvním příběhu následuje (na 25 stranách) několik kratších, velmi stručných textů, na kterých je hezky vidět vývoj příběhu a jeho postupné zasazování do širšího kontextu okolního světa.
Druhá klíčová část knihy je pak na 35 stranách rozepsaný mnohem vyspělejší poslední příběh, psaný stejným stylem, jako Silmarillion. Jeho velkou nevýhodou však je, že nebyl dokončen, vyprávění končí ve chvíli, kdy Tuor přichází před brany města. Příběh je mnohem detailnější a také propracovanější, protkaný spoustou odkazů na jiné události, které se ve Středozemi staly, je již opravdovou součástí Silmarillionu. Z textu je cítit, že pokud by jej Tolkien dokončil, jednalo by se bezesporu o jednu z jeho nejlepší pověstí.
Kniha končí srovnáním jednotlivých verzí příběhu (za mě dost zbytečné, rozdíly byly docela viditelné) a spoustou dodatečných poznámek k dokreslení příběhu.

Závěrečné hodnocení: jasných 5 z 5. Samozřejmě bych byl radši, kdyby povídka byla dokončená, ale i tak je tato kniha to nejlepší, co se k tématu dalo vydat.

7 20.12.2021

Tak jo, máme to za sebou. Celá série je prostě průměrný brak, který má v sobě pro mě nepochopitelně zajímavé kouzlo velké flotily, která utíká přes nepřátelské území a musí řešit spoustu problémů logistické povahy, musí bojovat s vnějším i vnitřním nepřítelem, musí improvizovat.
Ovšem flotila se nyní vrátila domů, kouzlo se rozplynulo a poslední díl tak zůstává pouze průměrným brakem. Rozuzlení není nijak překvapivé, standardní kupa řečí o cti a pár nedůstojných bitev. Za mě nejhorší díl série, ale když už to člověk dočte až sem, tak to chce prostě přečíst :-)

13.09.2021

Série směřuje k vrcholu, flotila se blíží k domovu a boj s vnějším i vnitřním nepřítelem se přiostřuje, celé to hezky graduje.
Bohužel kvalitu bitev (jádro celé knihy) za mě hodně snižuje strach autora z velkých ztrát alianční flotily těsně před koncem a proto se potlučené lodě bez paliva jako zázrakem vyhýbají poškození, ale nepřátelé vybuchují jako rachejtle na Silvestra. Z mého pohledu to kvalitu o jednu hvězdu snižuje.

25.08.2021

Ve třetím díle pokračuje zběsilý úprk flotily před nepřáteli, tentokrát zvolí kapitán Geary novou taktiku, kterou znovu Syndiky naprosto zmate. To je v první třetině knihy, druhá třetina je balastní, neustále se řeší osobní vztahy hlavní postavy, a když se to protrpí, tak začne parádní poslední třetina knihy, kde se konečně flotila střetne s důstojným protivníkem s otevřeným koncem pro čtvrtý díl.
Kvalita knihy stále stejná, jako předchozí díly.

18.08.2021

Kniha se věnuje trochu opomíjenému tématu německých spojenců během druhé světové války.
Začnu tím, co v knize nehledejte: popis průběhu zatížení i jednotlivých bitev. Autor totiž očekává, že čtenář už o druhé světové válce má dostatečné znalosti a chce si pouze doplnit tyto dost specifické znalosti.
Sleduje tedy vývoj diplomatických vztahů a spolupráci jednotlivých částí ozbrojených složek (pozemních, leteckých i námořních). Na jednotlivých válčištích pak sleduje organizaci a výbavu spojeneckých vojsk a zhodnocuje jejich výkon a přínos k výsledkům spojenecké války. Přínos hodnotí objektivně, zdůrazňuje jejich úspěchy i neúspěchy, ekonomické limity i rozsah pomoci, které jim v této Německo (ne)poskytlo v překonávání těchto limitů. Věnuje se pouze nejvýznamnějším spojencům, jmenovitě Itálii, Finsku, Rumunsku a Maďarsku, ikdyž mi přišlo, že Maďarsku věnuje výrazně méně prostoru.

Resumé: velmi dobrá kniha o úzce specifickém tématu. Pokud vás však zajímá, pak bych neváhal.

29.04.2021

Zatím jsem nečetl, jen jsem prolistovat, nicméně přidám jednu důležitou informaci, která nikde nezazněla a kterou bych před nákupem ocenil: uvádí se, že to je přímé pokračování knihy Barbarossa. A protože jsem očekával, že kniha Barbarossa je o operaci Barbarossa, tak jsem čekal, že navazující díl bude popisovat jaro 1942. Ale chyba lávky, původní kniha končí v zimě 1942,Spálená země pak popisuje roky 1943 a 1944

Po seznámovacím prvním díle se konečně může akce rozjet. Geary úspěšně mate Syndiky svým postupem a tak může poprvé zvolit ofenzivní akci místo čistého úprku. Na vnitřní frontě jej naopak čeká první velký střet s opozicí.
Příběh dost sráží opakující se vysvětlování způsobu vedení boje ve vesmíru i fungování flotily, jako by autor předpokládal, že čtenář první díl nečetl. Taky některé "překvapivé" finty, které si Geary vymyslel, zas tak překvapivé nejsou, protože je použil v předchozí knize. Navíc stále je okolo hlavní dějové linky spousta balastu, který jsem přeskakoval.
Nicméně stejně tuto serii čtu už potřetí za posledních pár let, prostě ten nápad (flotila uprostřed nepřátelského území, probíjející se domů) mě pořád táhne.

21.04.2021

Tak tahle série je ta nejrozporuplnější, jakou jsem kdy četl: tolik věcí, které mě vyloženě štvou, a přitom jí čtu už potřetí.

Ústřední motiv je super (velká flotila uvězněná uprostřed nepřátelského území se snaží probojovat zpět domů), zajímavý je i nápad s tím, že hlavní hrdina je jediný, kdo zná základy strategie a taktiky. Ale samotné provedení, jak se dostal k velení, je prostě strašný. Prvních pár kapitol tak při opakovaném čtení rovnou přeskakuji.

Obecně přeskakování textu, ať již odstavce nebo celé stránky, je tak nějak součástí mého čtení této série: prostě části textu, kde se (opakovaně) probírá otázka cti nebo kde se řeší osobní vztahy hlavní postavy, mě moc neberou.

Když se ale přeskočí balast, zbyde zajímavý příběh, který je hodně svižný, pořád se něco děje a bavilo mě číst, s jakými novými nápady na přechytračení nepřítele přijde hlavní postava tentokrát.

Toliko k sérii a teď i trochu k prvnímu dílu. Je to seznamovací díl, takže se představí hlavní postava, její hlavní spojenci i nepřátelé, velikost, schopnosti a fungování flotily a pozadí války. Zajímavá kniha začne být asi tak v půlce, kdy se konečně něco začne dít a na konci se dočkáme i první větší bitvy. A můžeme se těšit na to zajímavé, co nás čeká.

12.04.2021

Pořádná jízda na začátek nové série! Autor dává do gamebooku tolik unikátních herních mechanismů, o kterých se vám v ostatních GB série FF ani nesnilo.
Něco málo o příběhu: někdo vás udal, že vyznáváte právě zakázané božstva a jako trestanec jste odvezen na ostrov plný dalších zločinců (a mnohého horšího). Na druhé straně ostrova pak čeká loď a svoboda na těch pár šťastlivců, které tento nebezpečný ostrov nezahubí.
Gamebook je docela těžký (takže je potřeba ho párkrát zopakovat) a velmi rozvětvený, což ještě umocňuje to, že jste v džungli a těžko se v ní orientuje. Unikátní je v knize (i v některých dalších dílech série) jsou zásadní události, které se postavě můžou stát a doslova změnit její život (pro větší detail viz konec). Oproti většině následujících dílů je navíc tento gamebook napsaný velmi lehce a vtipně, např. mě dostala tahle herní situace (nic zásadního tam nezazní, takže to není spoiler):
"Jdeš lesní pěšinou, když najednou uvidíš šlápoty vedoucí do křoví. Co uděláš?
Prozkoumáš stopy nebo je bude ignorovat nebo rychle skočíš do křoví?
Vybral jsem si rychle skočíš do křoví
A následuje tato sekce: Rychle se vrhneš z cesty, poškrábeš si obličej a ruce o trnité větve. Potichu napočítáš do 10 a vykoukneš. Nikde se nic nehýbe a nic podezřelého se neozývá. Kdyby nebyl na Ostrově vyhnanců, připadal by sis jako naprostý idiot.... " :-)
Prostě perfektní gamebook se vším všudy. Tak moc se mi líbil, že se s vámi musím podělit o svůj první úspěšný průchod:

---(pozor následuje spoiler! pozor následuje spoiler! pozor následuje spoiler!)---

Docela brzy na začátku se mi stalo, že jsem se zamyslel při prohlížení ruin starobylého chrámu. Se zamyšlení mě vytrhla armáda kostlivců, která mě obklíčila a v mžiku usmrtila. Probudil jsem se a co to? Jsem nemrtvý! Zatím na mě maso drží, ale prej se po čase sloupne. Jo a taky se mě zřekl můj dosavadní bůh, že prý nestojí o nějakou mrtvolu. Tak jsem se zvedl a prohledal jsem zbytek ruin. V jedné hodně zapadlé podzemní komnatě na mě čekal starý kdysi slavný a mocný, nyní však dávno zapomenutý bůh, který mě jako svého vyznavače přijal (takové detaily, že jsem mrtvý, ho vůbec nezajímaly). A tak posilněn novým stavem a novou vírou jsem prošel půlku ostrova, kde jsem omylem zabloudil do nějaké jeskyně s pekelně silnou nestvůrou, kterou jsem porazil jen tak tak. Poté, co jsem vyklopýtal z jeskyně, mě obklopil kmen místních kanibalů, kteří mě prohlásili za zachránce kmene a okamžitě mě udělali svým šamanem. A tak jsem navždy zůstal na Ostrově, kde jsem začal vlastně úplně nový život" :-)
--- konec spoileru

11.10.2020

Jeden z trojice ryze expedičních gamebooků pana Dacha (Hlava smrtihlava, Zlaté údolí, Šarlatové písky). Po porážce v nekromantských válkách se Impérium rozhodlo vyřešit nemrtvou hrozbu vysláním svého nejlepšího bojovníka (=vás). Musíte projít válkou zdevastovaným krajem až do sídelního města Smrtihlava a tam ho v jeho dungeonu zlikvidovat.
Herně navazuje na Ostrov vyhnanců (božstva, spousta "tajných" odkazů v případě, že se vám "něco" stalo - nevím, jak to napsat a nespoilovat :-) nicméně v Ostrově to fungovalo všechno lépe.
Z tria výše zmiňovaných gamebooků nejslabší, hvězdu nahoru dávám za příběh (hodně mě bavilo procházet krajem, který jsem v minulém gamebooku zplundroval)

1 09.10.2020

Návrat druida Amara na scénu. Tentokrát už není úplný začátečník, proměňovat se umí bez problémů a k tomu se naučil nějaká nová kouzla. Příběh mi příjde nejvíce kompaktní ze všech autorových gamebooků vůbec, hodně se mi líbila i docela unikátní možnost hrát některé pasáže za úplně jinou postavu s jinými pravidly (což více než jindy vybízí k opakování hraní).
Gamebook však sráží velká obtížnost soubojů, což je ještě umocněno tím, že v celém dobrodružství nelze najít skoro žádné předměty, které by hráči pomohly, takže ani nějaké gradování obtížnosti vlastně nedává vůbec žádný smysl, postava je stejně silná na začátku i na konci.

1 04.10.2020

Druhý gamebook pana Dacha. Líbí se mi na něm příběh klasického střihu s mnoha dějstvími, který sice není originální, ale vtáhne. Závěr byl docela zábavný, pokud projdete knihu optimálním způsobem, pak s finálním bossem ani nemusíte bojovat :-)
Na druhou stranu nemá tak propracovanou ekonomiku, jako pozdější autorova díla, a za mě největší nevýhoda gamebooku, která ničí znovuhratelnost, je jeho nadměrná linearita - z předepsané cesty se nedá moc uhnout a pokud si může hráč zvolit mezi dvěmi možnostmi, pak jedna z nich je většinou špatná.
Za mě nejslabší gamebook pana Dacha, nicméně stále dobrý.
Ps: pokud se v gamebooku chováte jako gauner, může se vám stát, že se vám jedna herní postava neskutečně originálním způsobem pomstí, nic podobného jsem v gamebooku ještě neviděl

1 29.09.2020