Kamba komentáře u knih

Ne, ne, ne. Prostě tohle na mě nefungovalo. Bohužel se v této knize opakují stejné nedostatky, jako v předchozím díle. Hlavní postava řeší situace bez jakéhokoliv napětí, rozhovory jsou nezajímavé a celkově mám pocit, že je všechno banální. Ve polovině knihy jsem se rozhodl, že už toho mám dost. Knihu jsem zavřel a prodal.

16.04.2023

Začátek knihy je super, vůbec se s ničím nemaže a hned vrhne čtenáře do děje. Ten má rychlé tempo, pořád se něco děje a člověk se nemá čas zastavit. Systém vztahů je zajímavý a abych se v tom neztratil, začal jsem si vést seznam a statistiky.

Protože je to hra o soubojích vesmírných flotil, netrvá to dlouho a přijde první vesmírná bitva. A tam přišlo první vystřízlivění. Popis bitvy je v chudý, pouze vykřikování povelů a čas od času nějaká statistika ztrát.

A od toho okamžiku jsem začal stále více vnímat slabé stránky knihy: Hrdina je strašně poctivý a čestný. Všechny ženy jsou krásné a automaticky lezou hlavní postavě do postele. Protivníci jsou neschopní a průhlední. Ze všech problémů se hlavní postava dostane lusknutím prstu. Některé věci se sice dají vysvětlit tím, že to je přece jen počítačová hra, ale už toho je příliš mnoho.

Postupně jsem začal o příběh ztrácet zájem a poprvé se mi stalo, že jsem po dočtení první knihy série neměl vůbec chuť si otevřít druhou. Snad se to v následujících knihách zlepší.

1 16.04.2023

doplnění předchozího komentáře:

Po roce ve mně vzbudila zájem velká válka na moři a tak jsem se po přečtení Hrbkovy série knih vrátil i ke Korzárům.

Celkový dojem z popisu korzárů první světové války je méně výrazný, lodě byly mnohem slaběji vyzbrojeny, takže setkání s nepřátelskou válečnou lodí většinou skončila velice rychle. Palivem většiny lodí té doby bylo stále ještě uhlí, takže německé námořnictvo muselo při výběru vhodné lodi pro korzárskou službu volit mezi rychlými pasažerskými loděmi s velkou spotřebou nebo pomalými nákladními loděmi s delším rádiusem. V obou případech však korzárská výprava často sklouzla do lovu lodí kvůli uhlí.

Celkový lehce statistický dojem je naštěstí narušen pozoruhodnými výkony některými z nich. Tak například Mowe během svých dvou plaveb potopil nejvíce lodí ze všech německých korzárů obou válek. Neuvěřitelná je taky příhoda o jiném korzárovi, který si v rámci kamufláže změnil vzhled na jednu nepřátelskou loď, kterou shodou okolností během své plavby potkal a svedl s ní dělostřelecký souboj.

Naprosto neuvěřitelný je pak příběh korzára jménem Saadler. Jednalo se totiž o trojstěžňovou plachetnici! A protože najít důstojníka válečného námořnictva, který by měl znalosti s plachetnicemi, padl výběr na světoběžníka von Lucknera, smělého muže se smyslem pro detail. Během plavby sledujeme, jak se za pomoci svého důmyslu dokázal dostat i z těch nejhůře vypadajících situací, a proto líčení výpravy plachetnice Saadler bezesporu patří k vrcholům celé knihy.

22.03.2023

Blížíme se do finále. V této knize je nejlepší rozhodně část popisující ponorkovou válku a sebevražedné neřešení akutního problému britskou admiralitou. Tahle kapitola byla fakt síla.

Ve zbytku knihy se toho zas tak moc nedělo, je vidět, že konec války se blíží. To jen Rakušané si to v jedné bitvě zase rozdali s přesilou.

Na závěr další příloha s popisem lodí, už se tam popisují loďstva takových států, jako jsou Rumunsko nebo Řecko, takže čekám, že tato příloha už bude poslední.

12.03.2023

A je to tady: vrchol série. Celá kniha je delší, než předchozí i následující, a důvod je zřejmý: Bitva u Jutska.

Této největší námořní bitvě vybojované čistě moderními bitevními loděmi je věnováno neuvěřitelných 150 stran (tzn. stejně, jako je věnováno celému roku 1915). Autor si dal záležet a popisuje bitvu opravdu podrobně. Začíná popisem sil obou stran a strategickým záměrem, který sledovaly. Věnuje se úvodnímu rozestavění flotil i detailnímu popisu jednotlivých fází. Na závěr pak zhodnotí výkon obou stran, výsledek, krátkodobé i dlouhodobé dopady, autor nic neopomene.

Ačkoli se nabízí věnovat pozornost pouze soubojům bitevních lodí a křižníků, autor si všímá i úlohy menších lodí a díky tomu dostává celá bitva plastický obraz, každá loď má svůj úkol a smysl a je jen na jejich velitelích, jak se úkolů zhostí. A pestrost různých povah na jednotlivých pozicích mě strašně bavila: není nouze o velitele průzkumných uskupení, kteří se stáhli mimo dějiště a raději nic neprozkoumávali, ani o banzai sebevražedné velitele vedoucí svou loď na smrt proti přesile.

Po přečtení bitvy jsem pochopil, proč je tento díl série dlouhodobě vyprodaný i na všech bazarech.

Kromě bitvy u Jutska popisuje autor i schizofrenickou ponorkovou německou kampaň vedenou proti britskému obchodnímu loďstvu: nejdříve se spustí neomezená ponorková kampaň, pak se vrátí k fungování dle kořistního práva, úplně se zastaví jen proto, aby se zase mohla naplno rozjet. Tato část mě taky bavila, fascinovalo mě vnímat rozdíly v ponorkových kampaních obou světových válek.

Zbytek knihy jsem už jen tak zlehka proletěl, moc se toho jinde vlastně nedělo.

Závěrečná třetina knihy je standardně vyplněna přílohou s popisem lodí.

Za mě nejlepší díl serie, všem fanouškům doporučuji.

12.03.2023

Kniha popisuje druhý rok Velké války. V porovnání s předchozí knihou mi její témata přišly mnohem zajímavější.

Začátek patří snaze Británie o ovládnutí Cařihradu, popisuje genezi plánu a aktivity duchovního otce akce neúnavného Churchilla. Z počátku se jednalo o čistě námořní operaci, ve chvíli, kdy začala drhnout, byly zapojeny pozemní síly a neustále byly navyšovány na obou stranách. Popis kampaně je hezky ucelený a velmi zajímavý.

Následuje vstup Itálie do války a popis bojů mezi slabšími, ale schopnějšími silami Rakouska-Uherska s Itálií. Tohle mě taky bavilo, má to dobrý potenciál i do budoucích roků.

Popis akcí na Černém a Baltském moři mě příliš nezaujal, kniha pak končí aktivitami v Severním moři. Bylo pro mě velmi zajímavé sledovat, jak probíhala válka proti obchodním plavbám v tomto období - Britové uplatňovali námořní blokádu hladinovými loděmi podle mezinárodního kořistního práva, takže opravdu byly zachycené lodě odesílány do britských přístavů pro důkladnou inspekci. Německé ponorky na druhé straně toho právo dodržovat nemohly, proto po celé období lavírovalo německé velení mezi neomezenou ponorkovou a její omezenější formou (hlavně z obavy o diplomatické vztahy s USA a dalšími neutrálními zeměmi). Co je taky zajímavé, jsou úspěchy německých ponorek ve Středozemním moři (na rozdíl od druhé světové války, kdy v této oblasti obchodní plavba neprobíhala).

Závěrečných 100 stran pak patří tradičně přílohám popisujícím loďstva dalších států.

Kniha se mi líbila mnohem více, než předchozí a už se těším na další, možná vrcholný, díl.

05.03.2023

Dlouho jsem se jako fanda války na moři v druhé světové tomuto tématu vyhýbal, ale letos jsem konečně podlehl a půjčil si sérii z knihovny.

Kniha začíná zajímavým popisem vývoje bitevní lodí a křižníků před první světovou válkou a závody v námořním zbrojení (fascinuje mě, za jak krátkou dobu byli schopni Němci postavit druhé nejsilnější loďstvo na světě a ještě k tomu kvalitně).

Po tomto poutavém vstupu jsem se ovšem začal ztrácet, hodně se skáče z jedné akce do druhé, přičemž chybí nějaké pojítko, a zároveň samotné akce mi nepřišly moc zajímavé. Moc jsem u toho neudržel pozornost a ke konci jsem prolétal text velmi rychle.

Jediné ucelenější téma, které mě zaujalo, byla činnost eskadry admirála Spee (a úplně mě fascinuje, že německá válečná loď po tomto admirálovi pojmenovaná měla za druhé světové války podobný úkol i osud).

Poslední třetina knihy pak obsahuje pouze přílohy (seznam všech lodí všech zemí).

Osobně si myslím, že se autor snažil, jen prostě téma není dostatečně zajímavé, proto hodnotím 3 hvězdami.

05.03.2023

Jak říká Langosh, jedná se o stručné pojednání o válce v Pacifiku. Nicméně mě to hodně nevyhovovalo, o téma se zajímám o trošku víc a tak tuto knihu považuji za zbytečnou.

26.02.2023

Stále se jedná o velmi systematickou knihu popisující veškeré válečné operace na moři v období leden 1942 - prosinec 1943 (Pacifik až od července 1942, zbytek byl již v předchozí knize). Nicméně je poznat, že autoři již zrychlují tempo a tak informace jsou více stručnější. Nejvíce je to poznat na popisu akcí v Pacifiku: v předchozí knize bylo prvních sedm měsíců popsáno na 160 stranách, kdežto v této knize je pro období v délce 18 měsíců určen pouze rozsah 110 stran (skoro čtyřikrát méně). Takže popis přechází z bitvy do bitvy a na širší pohled už není moc prostoru.

Hodně jsem to cítil v kapitolách o válce v Pacifiku. Po přečtení skvělé knihy od Hubáčka o Guadalcanalu hodně cítím, jak stručná tato kniha je: Hrbek se věnuje hlavně bitvám, ale kontext celého tažení je hodně potlačen a to je velká škoda. U bitvy u mysu Esperance dokonce chybějící kontext úplně mění vyznění této bitvy, ačkoli Japonci utrpěli porážku, jejich hlavní cíl (vylodit na Guadalcanal silné posily) byl do puntíku splněn (a toto Hrbek úplně ignoruje).

Na druhou stranu co musím pochválit je fakt, že Hrbek popisuje válku nezaujatě. Hezky to je vidět v popisu zmatené první fáze bitvy u Guadalcanalu, kde zvolil popis osudů každé jedné lodi zvlášť a prostor věnoval jak Americkým tak Japonským lodím.

Přesto se stále jedná o parádní knihu popisující nejzajímavější období této námořní války (vrchol a zlom války v Atlantiku, největší konvojové bitvy na Arktické trase, finále bojů o nadvládu na Středozemním mořem i obrat v Pacifiku).

21.02.2023

To, co jsem psal o první knize série, platí i zde: jedná se o parádní knihu pro zapálené zájemce o druhé světové válce na moři. Je stejně čtivá, přehledná a plná faktů, jako kniha předchozí.

Kniha pojednává o dvou tématech a dvou časových obdobích:

1. Evropa a Atlantik v období červen - prosinec 1941
2. Pacifik v období prosinec 1941 - červen 1942

Plejáda velkých témat se rozrůstá o poslední dvě, konkrétně válka se SSSR (včetně konvojů do Murmanska) a hlavně válka v Pacifiku, která zabírá bezmála tři pětiny knihy (a kvůli tomu se do knihy nevešla ostatní témata z prvního půlroku 1942 a jsou k nalezení až v knize třetí).

15.02.2023

Skvělá kniha o válce na moři v druhé světové válce. Největší výhodou knihy je jasně daná struktura a přehlednost, spousta jiných knih na podobné téma strašně rychle skáče a nedá se s nimi udržet krok. Ne, že by se tato série četla jednoduše, to taky neplatí, klasické čtení kapitoly po kapitole dokáže hodně zahltit. Nakonec jsem svůj ideální způsob četby našel: věnovat se jedné oblasti (např. válka ve Středomoří) a tu jsem si přečetl celou, postupně ze všech knih. A pak jsem si vybral zase jinou oblast. Přínosem je mnohem ucelený dojem a více mě to bavilo.

V první knize začínají dvě velká témata celé série: válka ve Středomoří a boje na námořních komunikacích. Zatímco první je docela homogenní, druhé téma by se dalo ještě rozdělit na akce ponorek, akce velkých hladinových lodí a malých korzárů, použití letadel a britské ponorky.

Tyto hlavní témata jsou doplněné jednorázovými kratšími tématy daného období (akce proti Polsku, vylodění v Norsku, námořní akce v sovětsko-finské válce a akce Británie proti Francouzskému loďstvu).

Závěrem bych dodal, že pro všechny zájemce o téma to je rozhodně dobrá kniha.

14.02.2023

nějakou dobu hledám knihu, kde by byl detailněji popsán osud německých generálů za druhé světové, jejich osobnosti, jejich činy a vliv na strategii německé armády. Toto byla druhá kniha na toto téma a zase vedle: informace o generálech jsou naprosto strohé, spíše se věnuje nějakým operacím, kde veleli, ale to taky stručně. Knihu jsem ve třetině zavřel a odnesl do knihboudy

29.01.2023

Přidávám recenzi po druhém přečtení.
Ještě lepší pokračování skvělého Problému tří těles. Kniha je dost jiná: teď už nelze budovat tajemnou zápletku ohrožení lidstva, protože ta je už jasně daná a konkrétní, proto autor schová tajemno do hlav meditátorů - zvolených zachránců lidstva, kteří mají k dispozici všechny zdroje Země. Ve světě, kdy je jakákoli lidská činnost sledována vševidoucími sofony, je totiž možné způsob záchrany lidstva utajit pouze tím, že jej její tvůrci (meditátoři) nikomu neřeknou a rozehrává se tak pokerová hra plná přetvářky, iluzí a falešných kroků maskujících pravý záměr meditátorů až úplně do konce. Meditátoři jsou čtyři a každý na to jde jinak, nejzajímavější je bezesporu Luo Ťi, který dosud žil požitkářský život bez jakéhokoli zájmu, co přinese zítřek.

Vedle dějových linek meditátorů sledujeme i úsilí zbytku lidstva, připravující se na odražení blížící se invaze konvenčními prostředky pro případ, že meditátoři selžou. A nakonec i dějovou linku normálních důchodců, sledujících celé dění zpovzdálí pomocí televizoru, a toho, jak to na ně dopadá.

Začátek knihy je mnohem těžší, než u Problému tří těles, a důvod je zřejmý: množství postav. Je jich prostě moc a všechny jsou úplně nové, takže jejich představení a vykreslení zabere spoustu času a není to úplně zábavné (hlavně důchodcovská linka mě nudila). Navíc hlavní postavy předchozí knihy jsou doslova ignorovány: jedna zde má pouze okrajovou roli, druhá je pak zmíněna ve smyslu "Znal jsem jednoho chlápka...".

Nicméně když se tuto část podaří nějak zvládnout, začne se to rozjíždět, dějové linky se kroutí, splétají, některé končí a poslední třetinu knihy jsem už zase nemohl přestat číst.

Fyzika je v tomto díle stále pochopitelná, ale nyní už z velké části hodně teoretická ve smyslu "co by mohlo být" (ale předpokládám, že na stále solidních reálných základech, to posoudit nedokážu).

Do toho se připlétá i filozofie ("zvládne lidstvo vyslat do vesmíru pár přeživších, aby zachránilo alespoň někoho, nebo v rámci hádky o místa v raketě vypukne válka, která způsobí, že neodletí nikdo?").

No a závěrečná teorie Temného lesa... to pro mě představuje zásadní teorii, která můj pohled na celý žánr sci-fi změnila podobně, jako Nadace od Asimova.

Jediný zápor knihy je pro mě v těžké uvěřitelnosti rychlosti lidského vývoje (když dění v knize srovnám s rychlostí stavby dálnice D1, tak se prostě musím cynicky usmívat). A stejně tak mi přijdou málo uvěřitelné některé činy Trisolaranů, myslím, že knihu by mohli mnohem rychleji ukončit :-)

Celkově i tak knihu považuji za povinnost pro všechny milovníky žánru.

16 02.01.2023

Přidávám recenzi po druhém přečtení.
Žánrově bych to nazval sci-fi detektivkou, autor postupně buduje napětí a mistrně splétá zápletku, kdy se hlavní postava snaží zjistit, co se to vlastně děje. Scény z reálného života střídají záběry z tajemné hry, která je bizarní a chytrá zároveň.
Začátek je trochu náročnější, protože je potřeba vybudovat motivaci jedné z postav, díky ní jsou její činy pak lépe pochopitelné, ale pak se to rozjede a už se od příběhu nedá odtrhnout. Fyzika v knize je docela uchopitelná, pouze v závěru knihy se posouvá do teoretické roviny mimo (mou) představivost.
Někdo tady říkal, že se jedná o čínskou propagandu, ale osobně mi to přišlo přesně naopak a byl jsem překvapený, že kniha není v Číně zakázaná. Proto jsem si vztah aktuální garnitury ke Kulturní revoluci googlil a tak jsem si ještě více obohatil rozhled :-)
Za mě super kniha.

Kniha má klasicky dvě příběhové linie. V té první Charity uniká z orbitální stanice a přilétá na zemi a později se vrací na základnu v Kolíně, kde přihlíží válce mezi Jaredem a Morony. Celá tahle linka mi přišla dost nudná a nezajímavá, všechny zásadní rozhovory jsou strašně krátké a plné vět jako "Na tohle nemáme čas" a "Mám spoustu práce", prostě mě to nebralo. V druhé příběhové linii se vracíme k Hartmanovi doprostřed bitvy o Černou pevnost. Tahle linka byla na začátku mnohem zajímavější, nicméně později se taky pokazila.
Čekal jsem zásadní díl o válce s Morony, ale dostal jsem průměrné vyprávění.

05.12.2022

Recenzi musím začít omluvou. Omlouvám se knize V ruinách Paříže za to, že jsem ji označil za nejslabší knihou série. Tou je bezesporu kniha Z ohně a ledu. Po brilantním předchozím díle je toto studená sprcha, nebo spíš ledová, s ledem teploty blízké absolutní nule.
Kniha má tři dějové linie: jedna je k uzoufání nudná, informačně naprosto nepřínosná, je tady jen proto, aby závěrečný souboj knihy měl nějakého vnějšího pozorovatele. Její jediná výhoda je relativní krátkost (nejkratší kapitola má necelou stránku). Druhá sleduje Danielovo intrikaření. Budiž.

Ale ta hlavní, kde se Charity snaží probít do jednoho z nestřeženějších míst okupantů... naprostý nesmysl. Ve všech knihách nepřítel stavěl Charity do těžkých situací a ona se z toho s porcí štěstí a odhodlání nějak dostala. Ale tady poprvé se to mění, Charity si může určit místo a způsob, jak zasadit Moronům ránu. A vymyslí takovou blbost, sebevražedný útok v pěti lidech proti stotisícikrát početnějšímu nepříteli. Sebevražda. Jako fakt jsem byl z každé stránky znechucený a čím dál víc. A ten závěr - myslím TO, co se stalo těsně před závěrečným soubojem - to už jsem jen protáčel oči. Doufám, že autor bude mít v další knize nějaké vysvětlení (v této rozhodně nic nevysvětloval). Ale tipuji, že spíš ne, že na svou nejslabší chvilku série už raději zapomněl. Stejně jako já.

Dvě hvězdy dávám jen za závěrečný souboj - unikátně vymyšlený, dost mě bavil, připomněl mi jeden díl Hvězdné brány a škoda, že tam autor nevymyslel i nějaké zábavnější kousky, úplně se to nabízelo.

Tady končí oficiální část recenze, nyní už budu těžce spoilerovat, takže pokud vás kniha teprve čeká, dál už nečtěte.

HEAVY SPOILER INCOMING
Nemůžu přestat myslet na závěrečný souboj. Napadá mě k němu spousta otázek:
- Jak funguje transmitér, že dokáže poznat, jestli jsou postavy, které z ní vycházejí, v tom světě živé nebo mrtvé? Nebo všechny duše odcházejí po smrti do transmitéru a čekají zde na reinkarnaci?
- V návaznosti na předchozí otázku: existuje církev Svatého Transmitéru?
- Moroni jsou touto novou funkcí transmitéru dost překvapeni. Jak to? Nečetli manuál? Jak to, že ho Jaredi četli?
- A nebo takovou funkci transmitér ve standardní výbavě neposkytuje a zafungoval až magický dotek Jareda?
- Proč transmitér replikuje pouze lidi, ale nikoli těch dalších 7 Moronů, kteří přišli transmitérem jako poslední?
- V návaznosti na předchozí otázku: je církev Svatého Transmitéru přistupná pouze lidem?
- Proč vlastně Gurk transmitér vypnul? To mu jako vadí nesmrtelnost? Však mohli pohodlně vykydlit celou stanici. Ale tady chápu zásah zhůry (rozuměj, od autora), nesmrtelné postavy ubírají ději napěti a dost blbě se s nimi pracuje.
Pokud máte odpověď na nějakou otázku, klidně mi napište zprávu :-)

END OF HEAVY SPOILER

2 29.09.2022

Naprostá pecka! Úplně zásadní díl série, kde se láme konflikt s Morony (ačkoli to na první pohled nemusí být vidět). Autor dobře mixuje klidnější pasáže, kde čtenář dostává spoustu nových fascinujících informací, s akčními pasážemi, kniha v podstatě nemá hluchá místa a četl jsem ji jedním dechem. A ten závěr! Zbývalo mi už jen pár stránek, ale to přece nejde tak rychle ukončit, pořád se toho děje hodně! A pak to skončilo a musím hned vytáhnout další díl.

1 15.09.2022

Příběh je rozdělen na dvě dějové linie: Charity se snaží probít zpustošenou Paříží, Kyl se pokouší zpracovat svůj nový stav nabyté svobody. A musím říct, že mě nebavila ani jedna. Až někdy v půlce knihy se něco začne dít a zajímavý je jen závěr. Hvězdu navíc dávám za rozhovor Charity s Gurkem, kdy se o něm konečně dozvídáme nějaké podrobnosti.
Nejslabší kniha série.
Edit: po přečtení série reviduji na druhou nejslabší knihu série :-)

1 04.09.2022

Z nostalgie jsem se vrátil k moji první sci-fi sérii. Líbí se mi na ní líčení postapokalyptické Země a boje Charity a hrstky jejích spojenců s neporazitelnými Morony. Z tohohle pohledu je tedy tento (první) díl vlastně zbytečný, protože se odehrává v minulosti a pro seznámení se světem bohatě postačí díl druhý. Při opakovaném čtení jej proto rovnou přeskakuji (a ani nehodnotím).

První díl ve kterém autor popisuje putování Charity po Zemi a její shromažďování nepřátel Moronů pod jeden prapor. Z tohoto pohledu byl totiž předchozí díl seznamovací, kde jsme poznali svět a postavy, a ten před ním byl z hluboké minulosti "jak to všechno začalo" (tzn. v podstatě zbytečný).
Kniha má dvě dějové linky, v první sledujeme Charity hledající rebely proti nadvládě Moronů, ve druhé pak megabojovníka Kyla, který je vyslán Charity dopadnout. Obě byly zajímavé, Kylova je pro mě o chlup zajímavější: bavilo mě sledovat svět z pohledu člověka-stroje. Na tomto díle a obecně v celé serii se mi líbí autorův drsný přístup k postavám, které umírají častěji, než bych čekal (to dodává příběhu autenticitu).
Jinak se kniha čte dobře, pořád se něco děje a ovládá mě nutkání přečíst ještě jednu kapitolu.

1 04.09.2022