Kamba komentáře u knih

s Tomášem vyřešeno, pro jistotu pro ostatní: ve Veraxu jsou chyby, proto doporučuji kouknout na https://www.mytago.cz/blog/verax-errata

1 26.02.2024

Žambochův styl psaní mi moc nesedí, ale tuhle knihu jsem si oblíbil. Vnímám to jako poctu Kulhánkovi i styl psaní je trošku kulhánkovský. A to mě baví.

10.02.2024

Závěrečný díl trilogie se mi znovu číst nechtělo. Předchozí dva díly postupně přidávaly střípky do tajuplné mozaiky plánu tvůrců sil a člověk mohl jednak přemýšlet nad morálními dilematy, které postavy řešily, a zároveň žasnout nad imaginací autora.

Třetí díl už takto nefunguje: už není co odhalovat a jde "jen" o zakončení rozjetých dějových linek. Navíc hlavní postavy nejsou moc sympatické: Donaldovi jsem stále neodpustil a Jules si to tady pořádně pokazí.

Nakonec jsem to ale znovu přečetl, zakončení je v pohodě, kniha není špatná, jen prostě první dva díly mě uchvátily mnohem více.

5 10.02.2024

Moje nejoblíbenější kniha série, četl jsem ji minimálně třikrát. Strašně moc věcí se zde vysvětluje, je ohromující sledovat, jak to celé začalo a jak se to dále vyvíjelo. Celá kniha je plná morálních dilemat a nejde nad nimi neustále nepřemýšlet. A jedna věc v knize vylíčená je pro mě jeden z nejhorších momentů, který mě při čtení knih potkal. Nechci spoilerovat, proto nebudu konkrétní, ale vždy, když si to přečtu, tak mám těžký kámen v žaludku a v duchu křičím Proč?

Nejoblíbenější kniha série a zároveň ji tak trochu nenávidím. To, že autor dokázal vzbudit takové pocity, ukazuje, jaký masterpiece tato kniha je.

4 05.02.2024

Se seriálem jsem se k této sérii znovu vrátil a musím říct, že i pro druhé čtení je kniha skvělá: perfektní atmosféra, postupné odhalování tajemství a historie, funguje to parádně od první do poslední strany. A taky má člověk strach o hlavní postavy, protože nikdo není nesmrtelný.

Pro příznivce postapo naprosto zásadní kniha.

8 03.02.2024

Závěrečné díly trilogií to mívají těžké, uspokojivě uzavřít všechny dějové linie. A to ještě v prequelové trilogii, u které je jasné, jak "dopadne". Nicméně tady se s tím autoři poprali na výbornou.

Dějové linie, které jsou rozehrané z předchozích knih (Atreidové a Corrinové), jsou poutavé a směřují k nesmiřitelnému konfliktu. Baví i sledovat fremeny, pomalu se sjednocující pod vedením Liet-Kynese. Naopak Harkonnenové, kteří už nemají nic otevřeného, ale zároveň je nelze z knihy vypustit, jsou vyloženě výplňoví (Vladimir a dvorní etiketa? Jako vážně?). Stejně i tak nové zápletky vedoucí odnikud nikam (Riches a Bene Gesserit, Tyros Reffa). Nejhorší dojem ale tentokrát zanechávají Tleilaxané, resp. jejich Tvaroví tanečníci: v jednu chvíli míří k úplnému ovládnutí impéria, jen aby o pár desítek stránek fungovali jako neškodní poslíčci, jejichž nejambicióznějším činem je doručení zprávy... Naprostá nelogičnost v používání této superzbraně je do očí bijící.

Nicméně tyto nedostatky nejsou tak velké, aby změnily dojem z hlavního lákadla celého dílu: Shaddamovy zbrklé činy čím dál více otřásají stabilitou politického řádu a přivádí galaktické impérium na okraj největší krize, kterou pamatuje. Do toho se vmísí Leto a závěr knihy pak vygraduje na nejvyšší obrátky. Opravdu velmi vydařené, člověk hned mnohem lépe chápe hlubokou nenávist a strach imperátora, který jej nakonec o mnoho let později dohnal k zoufalému spojenectví s Harkonneny.

1 07.12.2023

Druhé díly trilogií mají tendenci bývat nejlepšími: svět již je vybudován a zároveň není potřeba ještě všechny dějové linky nějak smysluplně uzavírat. Ale samozřejmě bývají výjimky a tou je tato kniha: kdybych měl popsat její obsah jedním slovem, použil bych slovo „banální“. Vladimir Harkonnen řeší svou nemoc, Leto Atreides zase milostný život, Liet Kynes dospívá a snaží se vymanit ze stínu svého otce. Všechno je to zajímavé, dále se rozvíjí lore světa Duny. Jen je to prostě takové nudné, nic akčního se tam neděje. Nejakčnější dějová linka je ta grumánská a to navzdory tomu, že se rozvíjí jen na pozadí všech ostatních. Druhá akční a zábavná linka je o Duncanově výcviku na Ginázu.

Na druhou stranu některé dějové linky mě štvaly: z Bene Gesseritu dělají autoři naprosté supermany (resp. superženy), nejraději bych jejich dějovou linku úplně odstranil. Druhá nejnudnější pak byla ta o Gurney Halleckovi, která mi prostě přišla jako nezdařená kopie linky s Duncanem z předchozí knihy.

Nejraději bych dal 3,5/5, ale když nemůžu dávat půlky, tak jsem se přiklonil k trojce.

1 03.10.2023

Dlouho hledám nějaký dobrý Mansteinův životopis, tak jsem zkusil i tuto knihu, ačkoli předchozí autorova kniha mě moc nezaujala. A dobře jsem udělal! Kniha je opravdu kaleidoskop šesti zajímavých osobností:

Knihu začíná Rommel, geniální taktik ženoucí své jednotky severoafrickou pouští až do Egypta, neřešíc, jestli má dostatek benzínu nebo nábojů.

Následuje Keitel, náčelník OKW, oddaný Hitlerův vykonavatel a filtr špatných zpráv.

Vrcholem knihy je Manstein, nejgeniálnější stratég německé armády a možná i celé druhé světové války. Bavil mě popis, jak nejvyšší mocenské špičky se snažily svého nejlepšího válečníka odsunout do pozadí a tím si samy škodily. Jako by mi to něco připomínalo :-)

Zbývající trio začíná Paulus, skvělý štábní důstojník, který se raději ani neměl stát velitelem nejsilnější německé armády, která záhy byla obklíčena u Stalingradu.

Pátá postava je pro mě záhadou, proč ji autor do knihy zařadil - legendární letec první světové války Udet je zajímavý spíše svou excentrickou povahou než svým přínosem do druhé světové války. Pokud autor chtěl vyvážit převahu zástupců polní armády, ocenil bych třeba Donitze.

Závěr pak patří Canarisovi, veliteli německé vojenské rozvědky, rozpolcená postava v loajalitě zemi a svému přesvědčení.

Výběr osobností je velmi pestrý, každá je úplně jiná, jiný obor expertízy a taky jiný vztah k Hitlerovi: od naprosté oddanosti Keitela přes konfrontačního, ale loajálního Mansteina až po Canarise kolísajícího mezi službou a pokusem o atentát.

Jediným velkým mínusem knihy je omezený počet osob, ještě tolik zajímavých Hitlerových válečníků by stálo za zmínku, ale chápu, že autor neměl v úmyslu napsat encyklopedii německých generálů :-)

2 26.08.2023

Tak a je tu závěr: spojují se všechny dějové linky a souboj s Morony míří do velkého finále. Autor cítí, že už je konec a že by měl začít vysvětlovat, co se to v posledních dílech vlastně stalo. Některé věci se mu docela povedly, některé jsou dost přitažené za vlasy a velká část vůbec nepochopitelná, ale alespoň se o to pokusil a neuzavřel to jen tak.

Samotné finále není nijak velkolepé, ale docela to funguje a zakončil celou sérii důstojně.

2 02.05.2023

Další parádní kniha z pera mého nejoblíbenějšího autora. Dvě věci mě na této knize fascinují: promyšlený příběh (ano, v Kulhánkově knize!) a návrat některých postav z Nočního klubu.

7 23.04.2023

Pokračujeme v klasickém rozdělení na dvě příběhové linie. V první se Charity probíjí vesmírnou stanicí a musím říct, že mě moc nebavila. Celá mi přišla taková banální, kdyby se z knihy škrtla, tak bych si toho možná ani nevšiml :-)

Naštěstí to zachraňuje druhá dějová linka, Hartmanova: jeho očima můžeme sledovat zásadní obrat ve válce moronů s Jaredy a dokonce bude moct svou troškou do velkého boje přispět. Každá jeho kapitola dává hodně informací a pořád se něco zajímavého děje. Že by nás čekala výměna hlavních postav?

23.04.2023

Na tuhle knihu jsem si pamatoval z mládí, že se mi moc líbila - konečně po dlouhé době není Charity jen přívěškem Jaredu a má nějakou vlastní akci.

Teď po letech mě to ale nějak extra nechytlo. Nebylo to špatné, ale taky nic extra. Možná to bylo tím, že jsem byl natěšený? Kdo ví. Pravdou je, že jsem tuto miniknížku četl půl roku a mezitím jsem přečetl deset jiných :-D

23.04.2023

Dosud jsem četl o Guadalcanalu vždy v kontextu celé války v Pacifiku, takže toto byla první kniha, která se zabývala čistě pozemním, leteckým a námořním soubojům na a u Guadalcanalu.

A jsem nadšený, autor se tématu věnuje dost podrobně a celý konflikt popisuje velice čtivě. A hlavně uceleně: když jsem četl předchozí knihy, tak jsem například nechápal, proč Japonci nepokračovali v úspěšném námořním bombardování Hendersonova letiště. Ve Vítězství v Pacifiku to je vše hezky vysvětleno a dává to smysl.

Mám jen dvě výčitky:
- nevyváženost popisů osudu Američanů a Japonců, nejlépe to je vidět na námořních bitvách: v jedné větě napíše osud poškozených japonských lodí a jestli přežily nebo se potopily. U amerických lodí autor klidně na celé stránce popisuje hrdinné boje o záchranu lodi a nemá problém vyjmenovávat i jednotlivé námořníky, kteří zatáhli za tu či onu páku. Tato nevyváženost pravděpodobně pramení z toho, že autor čerpal hlavně z amerických zdrojů.
- některé zbytečně dramatické popisy událostí. Uvedu příklad:
"Po nočním bombardování letiště nezbylo na letišti žádné palivo. Když to vojáci oznámili svému velícímu důstojníkovi, ten nasadil svůj nejhrozivější výraz a poručil nějaké barely najít... nakonec se podařilo 400 barelů najít". Chápu, že se autor snaží udělat svůj text velmi čtivý, nicméně až takovéto přehánění mi přišlo spíš otravné.

Nicméně na samotný celkový dojem to zas tak velký vliv nemá, takovéto pasáže se dají v textu dobře identifikovat a není problém o jeden či dva odstavce textu přeskočit :-) Proto musím tuto knihu všem zájemcům o válku v Pacifiku vřele doporučit

23.04.2023

V novém díle se stínová série rozloučila s Enderovou linkou, a zatímco on míří ke hvězdám, Fazolek zůstává na Zemi v nově velmi nestabilní prostředí: vnější nepřítel je pryč a tak se lidstvo může vrátit k válkám mezi sebou.

Hodně mě to bavilo, kniha zaplňuje chybějící místa v příběhu, ukazuje, co se dělo s Enderovými unikátně vyškolenými spolužáky, i vývoj Enderova bratra Wiggina.

Tady už na pořadí čtení nesejde, po dvojici Enderova hra/Enderův stín se obě hlavní postavy vydávají po úplně jiných dráhách a jejich série se nijak neovlivňují.

16.04.2023

Naprosto parádní přídavek k Enderově hře, ve kterém autor znovu ukazuje, že má unikátní nápady.

Kniha se odehrává ve stejném čase a na stejném místě, jako Enderova hra, hlavní postavou je však Fazolek, jeden z členů Enderovy armády. A právě toto je naprosto geniální - stejné situace jsou podávány z úplně jiného pohledu, postavy, která má naprosto jiný přístup k životu.

Fazolek je extrémně inteligentní dítě a autor toho využívá do poslední kapky: nemá nejmenší problém prokouknout fígly učitelů, neustále je o několik kroků před učiteli a díky tomu můžeme nahlédnout do pozadí procesů uvnitř učitelského sboru. A taky to ukazuje, že učitelé lhali, když říkali, že Ender je jediná záchrana lidstva :-)

Na závěr jedno doporučení: rozhodně číst až po Enderově hře, jinak vám to dost vyspoiluje :-)

2 16.04.2023

Méně čtivé a zajímavé pokračování série. Více konkrétní být nemůžu, protože na rozdíl od předchozích dílů mě tato kniha k opětovnému přečtení nemotivovala. Jediné, co si pamatuju, byla naprosto nejnepříjemnější postava všech knih (ta asiatka).

16.04.2023

Naprosto skvělá kniha! Autor se od Enderovy hry posunul svým stylem a z příběhu pro syna se přesunul do složitějšího světa s hlubšími myšlenkami a filozofičtějším přesahem. Začátek je totální šok, který hned naznačuje, že se pohádka již nekoná. Musím říct, že takový skok jsem v žádné jiné knize neviděl.

Moc se mi líbí autorovo zobrazení malé komunity a jejích problémů, jejího pokrytectví a zaslepenosti a zároveň náchylnosti na externí vlivy. A samotné promlouvání za mrtvé... to byl vrchol knihy a strašně rád se k tomuto momentu vracím.

Za mě parádní sci-fi, i když diametrálně odlišné od Enderovy hry.

3 16.04.2023

Naprosto skvělá kniha. Doporučuji všem fanouškům sci-fi.

4 16.04.2023

Ne, ne, ne. Prostě tohle na mě nefungovalo. Bohužel se v této knize opakují stejné nedostatky, jako v předchozím díle. Hlavní postava řeší situace bez jakéhokoliv napětí, rozhovory jsou nezajímavé a celkově mám pocit, že je všechno banální. Ve polovině knihy jsem se rozhodl, že už toho mám dost. Knihu jsem zavřel a prodal.

16.04.2023

Začátek knihy je super, vůbec se s ničím nemaže a hned vrhne čtenáře do děje. Ten má rychlé tempo, pořád se něco děje a člověk se nemá čas zastavit. Systém vztahů je zajímavý a abych se v tom neztratil, začal jsem si vést seznam a statistiky.

Protože je to hra o soubojích vesmírných flotil, netrvá to dlouho a přijde první vesmírná bitva. A tam přišlo první vystřízlivění. Popis bitvy je v chudý, pouze vykřikování povelů a čas od času nějaká statistika ztrát.

A od toho okamžiku jsem začal stále více vnímat slabé stránky knihy: Hrdina je strašně poctivý a čestný. Všechny ženy jsou krásné a automaticky lezou hlavní postavě do postele. Protivníci jsou neschopní a průhlední. Ze všech problémů se hlavní postava dostane lusknutím prstu. Některé věci se sice dají vysvětlit tím, že to je přece jen počítačová hra, ale už toho je příliš mnoho.

Postupně jsem začal o příběh ztrácet zájem a poprvé se mi stalo, že jsem po dočtení první knihy série neměl vůbec chuť si otevřít druhou. Snad se to v následujících knihách zlepší.

1 16.04.2023