Kamaela komentáře u knih
Celkem svižně a čtivě napsané, zajímavý námět, jen děj klouže po povrchu. Postavy zůstaly trochu ploché a celé to působí emočně ploše.
Na knihu jsem četla několik nadšených komentářů a proto jsrm po ní sáhla. Mě osobně moc nenadchla. Děj se neskutečně táhne, vyprávění přeskakuje nejen mezi vypravěči, ale i v čase a něco se začne dít až asi tak v poslední čtvrtině knihy. K tomu dost nesympatické postavy a jako třešnička překlepy pomalu na každé druhé stránce. Touto knihou jsem se dost protrpěla.
Plus knihy je opravdu pěkná práce s jazykem, i po grafické stránce je hodně povedená. Mínus je pro mě obsah. Je to prostě nuda. Čím dál jsem byla, tím častěji jsem se přistihla, že přeskakuji věty, odstavce, stránky. Přiznávám, že jsem knihu nakonec nedočetla.
Příběh z jedné nemocnice s hrdinou, který není ani dobrý, ani zlý. Jak on sám říká, nedokáže být ani rovný, ani křivý. Lékař je také jen člověk, ma své problémy, démony, touhy a přání a že to vždy nestojí na 100%.
Posloucháno jako audiokniha a hlavní hrdinky naprosto skvěle namluvené. Příběh co do rozsahu krátký, ale co do obsahu hodně hutný. Po celou dobu se ve mě střídaly pocity vzteku, lítosti a beznaděje. Ale takový konec jsem opravdu nečekala.
Šimáček je můj poslední objev. I když Prvotřídní hajzl se mi zase tak moc nelíbil, více mě oslovila Malá noční žranice a Charakter.
Čtení tak na dva dny. Příběh je dost jednoduchý a předvídatelný, postavy trochu ploché, takže žádná velká literatura, ale přesto je to vlastně hrozně milé a oddechové čtení a v současné situaci (jaro 2020) mě neskutečně pohladilo po duši.
Má druhá kniha tohoto autora a opět nezklamala. Pan Šimáček mě prostě baví. Stejně jako u Charaktera je příběh vyprávěný z pohledu několika postav. I když příběh není nijak dramatický, tak je zajímavý, chcete vědět jak to dopadne a současně se dobře bavíte.
Tato kniha mě moc nezaujala. I když někteří autoři patří mezi mé oblíbené, zde mě nijak nenadchli. Obsah povídek jsem obratem zapomněla a nezůstal po nich žádný dojem.
Čtivá a zajímavě psaná kniha. Jeden příběh podaný z pohledu tři postav. Postav tak rozdílných, jak jen můžou být - dospívající dívky, nerudného staříka a druhořadého lumpa. Závěr knihy ukáže kdo je skutečný charakter.
Asi nejslabší díl "Aristokratek".
Kniha mě nijak neoslnila. Hlavní hrdina po většinu času kouří, dáví nebo rovnou zvrací, bolí ho hlava a nic nevyřeší. Závěrečná cca třetina knihy, kdy by příběh měl gradovat, je nudná, plná dlouhých, nezáživných dialogů. A závěr? K tomu snad ani nic nedodávat. Jen nevím jestli ta kniha je špatná a nebo je jako vždy a jen mě již opustilo nadšení z Urbana, které ve mě před léty vyvolalo přečtení románu Ve stínu katedrály.
Zajímavá kniha, rozhodně psaná z netradičního úhlu pohledu. Ulevilo se mi, že jsme se dozvěděli kam se poděla Sukey, protože kam se poděla Elizabeth, tak nějak tušíme celou dobu. Nechápu jak někdo může napsat, že kniha je vtipná. Na mě působila strašně smutně a depresivně.
O tom, že ne každá žena je předurčená být matkou a že přistupovat k dítěti jako k "projektu " není ta správná cesta.
Zajímavý příběh tři generací žen v Maově Číně. Rozhodně stojí za přečtení.
Líbilo se mi použité nářečí i věrné (asi, nevyrostla jsem a ani nežiji na vesnici) vykreslení prostředí, kde si každý navzájem vidí do talíře. Ale celkový příběh mi přišel vlastně dost o ničem.
Kniha fejetonů, povídek a jiných krátkých textů, které se nejvíce točí kolem školy (nejen). Něco je zajímavé, jiné méně. Celek taková odpočinková kniha.
Je to prostě hloupé, povrchní, jakože vtipné. Přečetla jsem asi polovinu a definitivne knihu zaklapla. Slova jen tak prošuměla a dnes už si nepamatuji jediný příběh.
Napínavé a čtivé. A vrah, který je vlastně sympatický. Rozhodně stalo za přečtení.