kackamy komentáře u knih

Saturnin patří ke knihám, které můžete otevřít náhodně na jakékoli stránce, přečíst jen odstavec nebo stránku a rázem se vám tak nějak zlepší nálada a prostě se musíte usmívat.

16 06.01.2016

Tohle je velmi zvláštní kniha. Bez debat bravurně napsaná a situovaná do zajímavého prostředí. Některým myšlenkám jsem musela dát za pravdu, z jiných mrazilo. Všechny ale nutily k zamyšlení, ať už nad tím, jak špatně se dnes někteří lidé k přírodě chovají, nebo nad tím, kam až může zajít (jakékoli) radikální myšlení.

8 12.03.2019

Osobně moc nerozumím tomu označení "detektivní příběh" - přijde mi, že Osm je vše, jen ne detektivka. Pro mě to byla kniha plná protivných charakterů a rozvleklých vět, které po chvíli přestanou dávat čtenáři smysl. Místy jsem vážně uvažovala nad tím, jestli autorce trvalo déle než dvě noci ten příběh sepsat. Jedna hvězda za to, že si kniha udržela mou pozornost až do konce, víc ani ťuk.

8 20.08.2018

Asi jsem zatím nečetla nic, co by mě tak "praštilo" už na zhruba druhé stránce. Všechno jde prostě hrozně dobře dohromady - jazyk, atmosféra, charaktery.. Mám pocit, že o téhle knize už bylo řečeno vše podstatné. Každopádně popisovaná forma moci nad lidmi a vlastně vůbec nad vším je opravdu zneklidňující, děsivá a vlastně nepředstavitelná. Rozhodně nadčasový příběh, který se právem řadí k moderní klasice.

8 27.11.2017

Svým způsobem se mi zdá svět, který vytvořil Bradbury děsivější, než je ten z Orwellova románu 1984. Svět, který je zdánlivě bez starostí a v němž se nesluší nad věcmi příliš přemýšlet.

7 02.06.2018

Milá knížka, která vám zaručeně zpříjemní odpoledne (nebo několik odpolední, pokud jste, stejně jako já, pomalí čtenáři). Jasně, není to žádná kniha s hlubokou myšlenkou, která vás donutí zamyslet se nad sebou nebo nad světem obecně, ale ježiš, to nemůže být něco napsáno prostě proto, aby to lidi pobavilo a potěšilo?

7 05.06.2017

Teda.. tohle bylo dost dobrý. Moje první knížka od Nesba, takže zatím nemůžu dost dobře soudit, ale zdá se, že v tom umí chodit. Super dialogy. To jak v rámci kapitoly občas končila jedna část a na ní navazovala jiná situace v podstatě podobným dialogem bylo bezva. Už se těším na další.

6 17.01.2018

Pokračování Poslední aristokratky drží krok s prvním dílem, nicméně v něm už trochu chybí nějaká zápletka. První díl jsem brala jako takové seznámení, a to jak čtenáře s postavami, tak hlavní hrdinky Marie s Čechami a zámkem. Druhý díl si sice zachovává humornou stránku, ale na zhruba sto stránkách se nestačí pořádně nic semlít a to je docela škoda.

6 20.06.2017

- s p o i l e r y -
Tahle knížka mě vážně bavila. Začetla jsem se do ní po zhlédnutí prvního dílu stejnojmenného seriálu z roku 2015 a měla ji přečtenou během chvíle. Měla jsem svou teorii o tom, kdo je vrah a musím říct, že jsem nebyla tak úplně daleko od pravdy. Během celého příběhu se snadno vžijete do toho, co se odehrává na ostrově a sami se neubráníte pocitu paranoi. Na konci příběhu, před epilogem, když se Vera oběsila, jsem byla tak nějak vyvedená z míry a přiznávám, že jsem trochu nechápala. Říkala jsem si jen "cože? takže to udělal Lombard? to nedává smysl, to je teda blbý.." Pak přišel epilog a další překvápko.
I když vám je hned od začátku trochu jasné, že nejspíš všichni umřou (to ostatně napovídá i originální název knihy), stejně jim tak trochu fandíte a přejete si, aby z toho alespoň někdo vyvázl. Na konci se ale vaše pocity ohledně postav zaručeně změní a dojde vám, že to vlastně byli do jednoho nečestní a špatní lidé a že vás jejich osud zas až tolik nemrzí.

6 31.01.2017

Knižní "Kopretiny" jsou pro mě, stejně jako jejich filmové zpracování, vzpomínkou a prostředkem, díky němuž se dá rychle přenést do letní atmosféry a let, kdy většina z nás Katce ten Krabonoš neskutečně záviděla. Jeden z příběhů, který si ráda připomenu, když se mi nechce přemýšlet nad vážnými věcmi.

5 06.09.2018

Knížka, kterou čtu většinou znovu a znovu, když jsem dlouho nemocná. Ani nevím, kolikrát jsem příběhy z Bullerbynu přelouskala, když jsem byla malá, natož od té doby. Jedna z nejúžasnějších knížek vůbec, popisující krásnou dobu a moc milé dětské příběhy.

5 03.01.2018

Ať se zamýšlím, jak se zamýšlím.. této knize se v podstatě nedá nic vytknout. Přiznám se, že jsem před tím, než se mi dostala kniha do ruky, byla trochu skeptická, ale dostalo se mi moc milého překvapení. Kniha je plná nejen vtipných a úsměvných pasáží, ale také zajímavých postřehů o jiné kultuře. Je vidět, že ji psal někdo, kdo má vyspělý a ucelený názor na svět a nebojí se ho sdělit..
A navíc je krásné vidět, že člověku stačí ke štěstí kolikrát velmi málo.

5 18.12.2016

Chtěla jsem si přečíst něco oddychového, u čeho nebudu muset přemýšlet. Tenhle účel to asi splnilo, ale prokousat se do konce mi dalo celkem zabrat. Spousta přihlouplých dialogů a situací, hlavní hrdinka se buď všemu diví nebo fňuká.. Před časem jsem četla Hotýlek na Islandu a ten mi takový nepřišel. Takhle jen dvě hvězdy.

4 22.05.2023

Kuře na švestkách dokáže na pár stránkách pár slovy (a obrázky) úžasně vystihnout atmosféru. Není zbytečně upovídané a přesto dokáže zanechat hluboký dojem především svou, dle mého názoru skvělou a silnou, pointou. Možná jsem částečně pozitivně ovlivněná i filmovým zpracováním, které jsem viděla před dlouhou dobou a které se mi velmi líbilo (popravdě jsem donedávna neměla tušení, že film má svou předlohu v díle M. Satrapi).

4 21.09.2018

Moje první knížka od Greena, nevím, jestli mě něco přiměje přečíst si další. První část mě docela bavila, ty další pak o dost míň. Postavy mi nebyly zvlášť sympatické a konec mi příšel tak nějak zvláštně nedodělaný.

4 24.11.2016

Pro mě to jako kniha prostě nefunguje. Maximálně jako soubor pěkně sesbíraných dobových fotek s komentářem, který se po chvíli začne opakovat a brzy vyčerpá sám sebe i čtenáře. Výjimku tvořilo pár dobře napsaných vzpomínek více či méně známých osobností. Celkový dojem trochu odbyté knihy se tím ale nerozbil.

3 23.01.2023

Poutavé, to se musí uznat. Kniha se mi četla moc dobře. Chápu ale, proč někomu přijde nestravitelná. Některé situace byly celkem zvláštní, i vzhledem k tomu, že aktéři byly děti, a snad všechny postavy kromě Ralpha mě v průběhu knihy štvaly.. i když Ralph vlastně občas taky..

3 25.01.2018

Betonová zahrada je jedna z knih, jejichž atmosféra se nedá dost dobře popsat, do té se jednoduše musíte začíst. Dusivé horko prostupuje knížku od první do poslední strany. Její děj, ať už sebevíc znepokojivý, je určitým způsobem fascinující a stejně tak její postavy, které autor dokázal na nějakých sto stránkách vystihnout skvělým, zdánlivě lhostejným způsobem.
Filmovou adaptaci jsem viděla před mnoha lety, úplně do detailu si jí nepamatuji, kniha ve mě zanechala větší dojem.

3 18.10.2017

Aleji smrti nechybí čtivost. To se ale týká až druhé poloviny knihy. Úvod byl na můj vkus až příliš rozvleklý, postav zbytečně moc. Každá z nich je poměrně detailně představena přesto, že se několik z nich v knize mihne tak dvakrát. To mě občas nutilo otáčet stránky zpět a připomínat si, kdo je kdo a co o něm všechno vím, abych pak zjistila, že to vlastně pro příběh není vůbec důležité. Na to, jak se kniha babrá v detailech mi pak konec přišel neúměrně uspěchaný. O pár (desítek) stránek míň a dala bych o hvězdu navíc.

2 04.07.2022

Těžko nějak kriticky hodnotit takto otevřenou zpověď. Ačkoli někteří píší, že je názvu knihy škoda, protože ta zdaleka není jen o mentální anorexii, já si myslím, že ten "hlad" v názvu nemá být vyjádřením jen hladu po jídle, ale i tak často zmiňovaného hladu po matce, lásce a citovém naplnění. Dostala se mi do rukou zvláštní kniha, silná především svou upřímností.

2 09.01.2019