jonyrico komentáře u knih

Celý příběh je až neskutečně čtivý a forma vyprávění je nápaditá a zajímavá. Byly pasáže, od kterých jsem se nemohl odtrhnout, a i pasáže, které nebyly příliš záživné, se četly snadno. Mnohokrát jsem si říkal, že to nemůže být první autorova kniha. Jazyk má zmáknutý a nic se nikde "nezasekávalo". Co však občas poněkud pokulhávalo, byla kontinuita děje a skoky mezi přítomností, budoucností a minulostí, jež mohou být leckdy matoucí. Když navíc někde plyne čas jinak než jinde, je pak čtenář skutečně poněkud mimo. Přesto je nápad s procházením skrz reality výborný, je to něco jiného, neotřelého a abych byl upřímný - mohlo to dopadnout mnohem hůře. Je třeba mít na paměti, že na konci se vše vyjeví, obávám se však trochu, že se najdou čtenáři, kteří se konci nepřiblíží, což mi přijde škoda.

20 07.06.2021

Jen těžko jsem si dovedl představit, po dočtení Mizejících dívek a Dívky beze jména, že by další knihy mohly držet kvalitu a čtivost ve stejné úrovni. Také že ne, Matčin hrob je totiž ještě o chlup lepší než jeho předchůdkyně. Téma domácího násilí implementovaného do kriminálního příběhu posouvá knihu ještě o úroveň výš, a prohlubuje tak naléhavost celého děje. Násilí na dětech je něco neodpustitelného a neomluvitelného, každá kniha, která se do podobného žánru vrhne, musí zvládnout citlivě a zároveň hodnověrně čtenáře uvést do situace, aby ho hned na začátku neodradila.

Několik dějových linek a skoky v čase jsou podávány s jasnou návazností, pomalu se odkrývá mozaika hrůzy a děsu, činů, které snad ani nemůže člověk spáchat na člověku. Zvrat střídá zvrat a čtenář je často hozen do vody a není si vlastně ničím jist, tímto smekám před autorkou. Zvolený jazyk je jednoduchý, netřeba se bát složitých souvětí, na čtivosti knize přidává zajisté i výborný překlad Kateřiny Elisové, která mimo jiné také skvěle překládá knihy Roberta Bryndzy.

14 27.12.2021

Pro milovníky metra, hasičů, katastrofických knih a filmů bude kniha lahůdkou. Pro běžného čtenáře? Těžko říct...

Jak to mívá Štěpán Kopřiva ve zvyku, vše je dopodrobna popsané, na konci najdete i seznam zkratek v ději uvedených. Celá kniha se odehrává během 101 minut a je to teda neskutečný tlak. Zatímco čtete dvě tři strany, uplynula jen minuta, nářez...

Čest záchranným složkám! A do metra mě už nikdo nedostane!

10 20.02.2022

Děj graduje ve správných chvílích, vše se odkrývá postupně, stopy vedou tam i onam a čtenář dost často prostě neví. Myslím, že příběh disponuje všemi potřebnými atributy žánru. Josie je správně tvrdohlavá a rozhodně se jen tak něčeho nelekne, přesto je ale vnitřně křehká a skrývá v sobě démony, kteří ji brzy mohou vnitřně rozervat. Stále doufám, že se o její minulosti dozvíme brzy mnohem více, protože prostě chci... Snad napoví další díl série nazvaný Matčin hrob, který by se dle slov autorky měl právě Josiinou minulostí více zaobírat.

9 04.09.2021

4,5*
Útočiště je vskutku bravurní psychologický thriller vybroušený do čistoty diamantu. Jedná se opravdu o žánrovou lahůdku, která zákonitě musí překvapit snad každého svého čtenáře. Předně je zapotřebí nevěřit v knize ničemu a nikomu, protože co se může zdát růžové, bývá během chvilky temné a naopak.

9 18.11.2020

Antologie hrůzostrašných povídek spisovatelů žijících na přelomu 19. a 20. století obsahuje celkem šest příběhů, které mají společného jmenovatele - Vánoce. Předně je třeba si uvědomit, že se jedná o povídky staré, mnohdy více než sto let, a tak dnešnímu čtenáři již možná hrůzostrašné nepřijdou, přeci jen, dnes máme hranice strachu posunuté někam jinam, například se již nebojíme bubáků, ale například finančního úřadu. V době svého vzniku však muselo jít o příběhy, při kterých tuhla krev v žilách, obličeje přítomných posluchačů ztrácely barvu a děti nedokázaly usnout až do Velikonoc. Přestože jsem se při jejich čtení "nebál", několikrát mi příjemně přeběhl mráz po zádech.

Pokud doufáte, že v knize narazíte na vraždícího Santa Clause nebo krvežíznivé skřítky, kteří místo na balení dárků používají lamely na škrcení zlobivých dětí, doufejte dál, takové příběhy ponecháme dnešním spisovatelům. V knize je strach vyobrazen ve své prapůvodní podobě, jedná se o strach z neznámého, otevírá se říše mrtvých a pověsti dokážou mnohdy děsit samy o sobě. Vánoce zde hrají spíše jakýsi dekorativní rámec, jelikož se všechny příběhy odehrávají v jejich období. Nastává tu tak příjemný kontrast mezi veselými svátky a děsivými událostmi.

8 22.01.2022

Myší díra je plná kontrastů, autorka na malém prostoru dokázala vytvořit velký příběh, a to bez jakýchkoliv příkras. Mnohdy to vypadá již zcela beznadějně a pak najednou mezi mraky vysvitne sluníčko a na scénu se sem tam dostane i humor. Čtenář pomalu zjišťuje, že naděje skutečně umírá až jako poslední. Simona Votyová nic zbytečně neprotahuje, jde vždy přímo na věc, ale zároveň má podstatné informace rozprostřené do celé knihy, čímž udržuje čtenáře v napětí.

8 13.12.2021

Protože už nebylo zapotřebí seznamovacích úvodních nutností, mohla se autorka naplno věnovat akci, a že jí to jde parádně. První bližší setkání s její tvorbou v mých očích dopadlo na výbornou.

8 29.04.2021

Dracul je příhodným prequelem k legendárnímu Draculovi od Brama Stokera, jenž je jednou z hlavních postav recenzované knihy. Příběh je rozdělen na tři části, první popisuje příhody z dětství hlavních postav a druhá z jejich dospělosti. Čtenář se vše dozvídá formou deníkových zápisků vybraných pisatelů. Vše je protkáno střípky z noci, kdy Bram střežil hrobku a kdy se jeho snaha přežít noc pomalu ale jistě stávala nemožnou. Třetí část je již přímé vyprávění z doby, kterou Stokerovi mají za současnost. Vlak se rychle blíží do finále a nastává chvíle střetu mezi "dobrem a zlem". Jak však čtenáři jistě vědí, Dracula přežije, aby mohl vysávat své oběti v dalších příbězích. Nicméně i tak je závěr velkolepý.

8 13.04.2021

Takový to byl muž je drsné čtení, v celé knize se nevyskytuje pranic pěkného, je to příběh o špinavém městě, plném špinavých lidí bez špetky morálky, přičemž naděje je pro ně cizí slovo. Jediné, co tyhle zkrachovalce spojuje, je sport, při kterém vždy mohou popustit uzdu své nenávisti a frustraci a vykřičet vše do světa. Není to pozitivní příběh a zaručeně z něj čtenáři nebudou mít po otočení poslední stránky dobrý pocit. Je to vlastně taková roztomilá malilinkatá depka.

Kresba, kterou dokonale zpracoval Jason Latour, dokonale vystihuje syrovost místa a jeho obyvatel, přičemž je to právě souhra ilustrací se scénářem autora Jasona Aarona, který je českému čtenáři znám jako autor Skalpů, komiksů ze světa Star Wars a samozřejmě superhrdinských příběhů, ať už jde o Avengery, Doctora Strange, Thora apod.

6 04.12.2021

Moje první střetnutí s autorkou Nelly Černohorskou dopadlo více než dobře. Spisovatelka dokázala na pouhých 124 stranách rozehrát hororový příběh, kterému prakticky nic nescházelo. Musím se přiznat, že mi několik málo stránek trvalo sžít se s jejím stylem psaní, ale pak se to četlo jako po másle.

Když to shrnu, tak jsme dostali autentickou sympatickou mladou dívku, které do života vstoupí zlo. Vše je podáváno přímočaře, přičemž si autorka pro téměř celou knihu zvolila vyprávění v ich-formě a v současnosti, takže není nikterak složité se na Sofii napojit. Zbytečně se nechodí kolem horké kaše, prostě bum a malá holka je mrtvá... prásk, Jáchym se vzrušil a vzal si Sofii v kuchyni... je to dynamické, necenzurované a zaručeně to čtenáře bude bavit.

5 16.01.2022

Čtenář postupně společně s hlavním protagonistou odhaluje tajemství záhadné a hříšně bohaté rodiny, v jejíž historii je možné najít vraždy, podvody, násilí a mnoho dalšího. Rix pohrdající rodinnou zbrojovkou se rozhodne odkrýt vše o své rodině a poctivě se snaží informace nastudovat. Jakmile vás ale jednou Usherland pohltí, je velice těžké vyprostit se z jeho sevření.

Jen málokdy se stane, aby mi kniha vzala slova a dílu Roberta R. McCammona se to podařilo. Příběh tajemné rodiny ve mne rezonoval ještě dlouho po jeho dočtení.

Musím přiznat, že paradoxně jsem měl asi největší "problém" s tahounem příběhu Rixem, asi už jsem poněkud alergický na děti z bohatých rodin, kterým nikdy nic nescházelo, ale zároveň mají potřebu jakési revolty proti rodině. Jasně, žít v rodině Usherů není nic snadného a leckomu by nakonec definitivně přeskočilo a ve svěrací kazajce by si pobrukoval písničku o ovečce. Ale v určitých aspektech chování mi prostě hlavní postava nesedla. To je však patrně to jediné, co bych knize vytkl, se zbytkem jsem byl natolik spokojený, že bych se nebál Prokletí rodu Usherů zařadit po boku Kill Creeku a nepřekonatelného Dracula do trojice nejlepších hororů roku 2021.

5 12.11.2021

Rozhodně bych chtěl vyzvednout perfektní kresbu, která je zaměřená na detail a umocňuje tak prožitek z příběhu, a to i přesto že jsou výjevy černobílé. Sám čtenář si už do okýnek dosadí barvy, které jemu vyhovují a které podnítí strach vyvolaný příběhem. Samotný děj začíná hezky nevinně a postupně graduje až do doby, kdy téměř nedýcháte a jen otáčíte stránky, abyste věděli, jak to všechno dopadne. Činy zvrácené legendy jsou brutální a neštítí se vůbec ničeho, aby dosáhla toho, po čem touží.

5 25.05.2021

Forma rozhovoru, ve kterém je vedena celá kniha, není nic, co bych běžně četl. Tato forma vyprávění pro mě bývá chaotická, a to obzvlášť, když je rozhovor veden s větším počtem lidí. Věčné soustředění se na to, kdo zrovna mluví, může mít vliv na plynulost děje. U Daisy Jones & The Six jsem ale věděl, co mě čeká, a tak jsem k tomu také přistupoval, a musím upřímně přiznat, že mi zde zvolená forma vyprávění nevadila. Rozhodně je zajímavá pestrost v příběhu, kdy každý vypravěč svými vzpomínkami přináší něco jiného, každý má pohled na minulost osobitý a rozdílný.

5 20.11.2020

Předně bych rád zmínil, že historické romány nepatří mezi mnou běžně vyhledávanou literaturu, a možná právě proto jsem se rozhodl si knihu přečíst. A upřímně? Rozhodně nelituji. Přestože jsou události zasazeny do reálné historie, autorka taktéž využila svou představivost, aby stvořila poutavý příběh plný postav, které možná byly a možná nebyly, ale vy je budete milovat, nenávidět, nechápat a nakonec budete strašně moc chtít vědět, jak to s nimi vlastně dopadlo dál. Jak je také zmíněno v doslovu, jsou v knize kromě skutečných událostí zapracované také pověsti vázané na Javorník ve Slezsku, kde se příběh odehrává. Fantaskní prvky skvěle podtrhují hrůznou skutečnost.

Celý děj je rozdělen na tři dějové linky, odehrávající se v jedné době, prakticky na jednom místě. Čtenáři sledují osudy zmíněných tří postav Antona, Williama, Lilian a jejich rodin a přátel, které se logicky nakonec propojí v jeden celek. Vše se v knize odehrává plynule, žádné nelogické přeskakování, navíc každá z hlavních postav má něco do sebe, a tak není problém si je oblíbit. Mně osobně byl však poněkud nesympatický hrabě von Borgunelle, občas mi jeho chování přišlo moc povýšené a jeho vztah s manželkou, která byla podle mě velice osvěžující postavou, než se kvůli svému muži změnila, jsem absolutně nechápal, ale co, asi je to tak správně, šlechtici jsou šlechtici. Charaktery postav jsou dobře vyvedené, Rischerovo opilství bylo tak důvěryhodné se všemi jeho démony, že jsem kolikrát žasnul.

Jedna z mála věcí, kterou bych vytknul, je samotný začátek knihy, chápu, že se spisovatelka snažila začít trochu jinak než přímým hozením čtenáře do víru války a daná kapitola, zabývající se právě jednou ze zmíněných pověstí, není rozhodně nezajímavá, je však matoucí, jsou tam jména, která si nikdo s nikým nespojí, a vlastně to celé se samotným příběhem ani příliš nesouvisí. Já osobně bych kapitolu posunul tak o sto stránek dál. Následně již kniha pokračuje bez zbytečného přerušování, a na to, že je to prvotina, a na to, kolik autorka rozjela příběhových linek, klobouk dolů. Skákání v ději mohlo být skutečně pro některé čtenáře matoucí, já v tom žádný problém neviděl, naopak mi přišlo, že to udržuje pozornost a prakticky vždy jsem se orientoval, čí příběh se zrovna vypráví.

4 16.02.2022

První setkání s americkou spisovatelkou Kerri Maniscalco nedopadlo z mého pohledu vůbec špatně. Autorka si upravovala historická fakta poměrně decentně a vše tak krásně tvořilo smysluplný celek. Postava Jacka Rozparovače byla reálným člověkem, která skutečně naháněla strach celému Londýnu, a vědci se dosud nedokážou shodnout na tom, o koho se doopravdy jednalo. Autorka v knize vraha však odhalí, není třeba se bát nevyřešeného příběhu, je to... Ha! Nic nebude!

Autorka se celkem striktně drží faktů, jako jsou jména obětí a tradic viktoriánské Anglie, ale je logické, že něco si prostě upravit musela. Jako plus beru i v závěru knihy umístěné shrnutí toho, co změnila a proč.

Vesměs se mi kniha líbila, je to oddechové čtivo na dva večery, přičemž je protkané příjemným napětím. Co jsem postrádal, byl pohled na svět samotného Jackieho the Rippera, jsem si jist, že by to prohloubilo temnotu příběhu. U čeho jsem ale vysloveně trpěl, byl závěr, něco tak nelogického jsem snad ještě nečetl. Přestože byl originální a upřímně jsem ho nečekal, následné vypořádání se Jackem bylo... minimálně zvláštní. Chápu, že vzhledem k době a okolnostem by to tak skutečně mohlo být, ale já jsem asi více pragmaticky zaměřený člověk. Prostě pif paf a je vyřešeno, jakýpak copak.

4 05.01.2022

Přiznám se, že mnoho věcí pro mě bylo zcela nových. Lenka Blažejová téma skutečně podává humornou formou, a proto se při čtení zajímavostí jistě pobavíte a nezřídka vám vykouzlí úsměv na rtech. Co bych rád vyzdvihl, jsou velice milé ilustrace, které knize dodávají "šmrnc". Každý, kdo se rozhodne do knihy nahlédnout, se dozví, jaké vložky se v průběhu let nosily, kdo stál za jejich vynalezením, jaké všemožné triky se vymýšlely, když bylo vložek nedostatek apod. Autorka však nezapomínán ani na menstruační kalíšky a další přírodní náhražky vložek. Přeci jen, planetu máme jen jednu.

Moc se mi v knize líbilo, že se autorce povedlo opravdu velké množství informací vměstnat do útlé knížečky. Vždyť co se běžně dozvíte na "pouhých 105 stranách? Je velice milé si i z takového tématu umět udělat legraci a nebrat ho natolik vážně, jak ho někteří členové společnosti stále prezentují. Informace jsou předkládány většinou heslovitě či v krátkých větách. Kromě samotné menstruace se v knize nacházejí i zajímavosti o těhotenství, ženských vajíčkách, ovulaci, prostě o všem, co by mělo být obecně známo. A jako navíc - Víte, jak to mají zvířata?

Můj názor a zároveň odpověď na otázku ze začátku recenze je takový, že kniha skutečně přínosná je. Informace poskytuje nevážnou formou včetně tuny zajímavostí... našel jsem zde vše, co jsem očekával, a i něco navíc. Domnívám se, že se v knize nemusí inspirovat pouze mladé dívky, ale vzhledem k množství zajímavostí bych ji doporučil každému, kdo se nebojí trochy té krve.

4 29.06.2021

Kniha se mezi čtenáře začala šířit v době, kdy právě ve stalinistickém Rusku započaly monstrózní inscenované procesy s domnělými vlastizrádci. Nikomu se nedalo věřit a ten, kdo na to jako jediný v davu vypadal, vám nakonec vrazil kudlu do zad. Ideální období... svět jako stvořený pro žití v klidu a míru. A právě takový svět je možné najít v komiksové verzi románu 1984, kterou naprosto bravurně ztvárnil Matyáš Namai. Do detailu provedené kresby, které vše ještě umocňuje kontrast mezi černou, bílou a rudou, jsou nejen pastvou pro oči, ale zároveň tím dalším, co čtenář od příběhu dostane jako jakýsi vizuální bonus - chlad, odměřenost, mistrovskou řemeslnost a přesnost.

3 05.11.2021

4,5*
Když se v Česku začala tak nějak masivně vydávat manga, Akira bylo jméno, které se skloňovalo všemi směry. Nakonec, zejména kvůli japonskému puntičkářství, trvalo nakladatelství Crew zhruba deset let, než se jejich snaha ocitla na cílové rovince a tento kult spatřil světlo světa také v českém jazyce. Akira vyšla poněkud jinak, než jsou čeští čtenáři zvyklí, především co se formátu knihy a výběru papíru, na kterém je vytištěna, týče. Vše muselo být zachováno tak, jak si přál japonský vlastník práv, jinak by se český čtenář komiksu nedočkal. Stejně tak většina nápisů, včetně grafity, musela zůstat v původním jazyce, překlad se tak mnohdy nachází jako poznámka pod daným panelem. Nutno podotknout, že se nakladatel s požadavky popral obstojně a vyšlo z toho parádní dílko. Pokud se přeci jen najde někdo, kdo by knihu "hodnotil" na základě zpracování, let z Prahy do Tokia trvá něco mezi 14 a 20 hodinami s přestupem, může si to zkusit vyříkat s majiteli po svém.

3 25.06.2021

Sám musím přiznat, že jsem se při čtení příliš nebál, na druhou stranu jsem už asi ve věku, kdy mě spíše vyděsí, že mě ráno po probuzení nic nebolí. Příběh je to jinak hrozně milý, je to ukázka toho, že to jde i bez zbytečných vulgarit a přehršle krve či vražd, a přesto je to příběh o smrti a životě. Autorka dokáže zcela perfektně vylíčit atmosféru příběhu a stejně tak i postavy jsou promyšlené a fajn. Někomu by možná mohlo vadit veliké řádkování, kdy se na stránku mohlo s klidem vejít dvakrát tolik textu, ale to je právě dáno tím, že je to spíše pro mladší, a chápu, že nikdo nechce nikoho odrazovat zbytečně nahuštěným textem.

3 22.12.2020