Jonny komentáře u knih
Několikátá v řadě včelařských knih, ke kterým jsem se dostal. A zatím nejlepší - totiž nediktuje slepě, co a kdy se včelami dělat. Pokud autor něco radí, tak je vždy vysvětleno PROČ.
Jsem moc vděčný za vědecký přístup. A hodně mě potěšilo bližší představení Kleštíka včelího (varroa destructor).
Knize nelze upřít marketingový účel ve vztahu k termosolárním úlům. Myslím, ale, že je to ještě malá daň za všechno to vědění.
Průměrná oddechovka. Leccos je předvídatelné a z toho nepředvídatelného je máloco uvěřitelné.
Autoři v knize zmiňují všechno to, co jsem si sliboval od vlastní pouti (Řím - Assisi), akorát, že na mojí cestě se nic z toho nesplnilo. Když jsem na konci dočetl, že mají s poutí do Santiaga osobní zkušenost, tak bylo moje překvapení nezměrné.
Asi by nebylo na místě, rozčilovat se nad detektivkou že je to detektivka. (Člověk se něčeho domnívá a pak se "diví", že je všechno jinak. Těžko si ale všimnout něčeho, co autor nezmiňuje...)
Ehm. Zkrátka, na to, že to je detektivka je to dost dobré počtení.
Kniha mi dobře posloužila jako rozcestník, natrefil jsem díky ní na další informační zdroje.
Rozhodně doporučuji knihou listovat, zběžně si pročíst prvních pár odstavců a až pak věnovat vybraným textům více času.
Kniha je návodem pro konvenční včelaření. O alternativních možnostech a jiných přístupech mlčí - dost možná záměrně.
Nepopisuje "proč" jen říká "jak".
Celkově mě spíš zdržela, než že by mě obohatila.
Jsem nadšený, opět. Stejně uspokojující jako Havraní kruhy.
V lecčem předvídatelné, v lecčem ne. Oceňuji proměnu charakterů - nejvíc asi u pana radního.
Takového přešlapování na místě!
Tři kroky vpřed, dva kroky vzad... Ten kdo se tváří jako největší sympaťák, najednou působí jako zákeřný prevít, aby se vzápětí ukázalo, že je vlastně sympaťák...
Ke všemu ještě ty dějové odbočky, které zůstaly nedořešené ale kniha je moc neřeší a otvírá odbočky nové, asi, aby nás v budoucnu překvapily - nebo taky ne...
Mno nevím.
Já jsem spokojený!
Plynulé pokračování prvního dílu. Dalo by se mít k lecčemu výhrady, třeba k obrázkům hlavních postav.
Avšak, já čtu knížky proto, že mě baví prožívat různé příběhy a v tomhle Kletba krkavců spolehlivě zafungovala.
Takže, Kevine, dobrá práce - můžeš být nadále spisovatelem, těším se na třetí-závěrečný díl :).
Za mě dobrý. Irituje mě "tradiční" úvod knihy, který je vytržený až z druhé poloviny dílu a prozrazuje, k čemu se příběh skloní...
Největší aha efekt jsem zažil, když jsem zjistil, že nejde o trilogii ale pentalogii – v půlce knihy jsem se nestačil divit, co všechno se má v příběhu do konce knihy dořešit. (Tak ne no :-).) Pak mi vyrazilo dech, když jsem se dočetl, že autorka psala Nastereu dvakrát, protože o původní soubor přišla.
Hmm. K hodnocení stačí jediné slovo, a sice: tuctové. Oceňuji TEN zvrat a náběh k dojemnému závěru. Kdyby si autorka odpustila pohádkový závěr, tak bych byl pohnutější a v důsledku spokojenější.
A velikost písma, kterou se patrně nahání objem knihy, mi přijde trapná.
Po čtvrtém dílu jsem sáhl po 6 leté mezeře a kupodivu jsem se v příběhu rychle zorientoval. No... Nadšení se nekoná, tentokrát se už pár zásadních věcí stalo, ale děj stále nemá spád, jako bychom stále na něco čekali. A když koukám, že z plánovaných 5 dílů je najednou 6+, tak se trochu bojím, že se nikdy nedočkáme...
Dobrý. Plynulé pokračování prvního dílu. Napínavé, čtivé. Cítím se čtenářsky uspokojen.
Takové milé překvapení.
Jediné s čím mám problém je název Duval (naneštěstí má v příběhu zásadní význam). Jednak je to název pro francouzský likér a Duvel je značka piva...
Jinak ale nemám výhrad. Čtivé, napínavé, zajímavé.
Zas o trochu lépe napsané než předchozí díl.
Milá oddechová literatura. Nic víc, nic míň...
Na Jorga asi dřív či později zapomenu - zas až tak hluboký dojem na mě neudělal. Avšak, i tak byl čas strávený s Jorgem příjemný.
Stále čtivé. Vyvíjející se charakter hrdiny je sympatický.
Nejvíc wtf byly rádoby filosofické úvahy kolem "dech beroucích hor".
Vůbec se mi nelíbí názvy jednotlivých oblastí světa, to jak jsou to vlastně současné názvy ale trochu zkomolené.
Samotný román je čtivě napsaný. O čem pochybuji je jeho historická pravdivost. Autorka popisuje, jak osobně tvořil sochy, které jsou připisovány Branunově dílně, nikoliv jemu samotnému.
A obdobných smyšlenek bude v knize asi víc.
Čtivé, zajímavé, místy možná i napínavé :-). Jen si lámu hlavu s tím, co všechno je domyšlené a co je dokladem skutečnosti.
Triviální, místy bezmyšlenkovitě brutální, nerealistické. Ale i tak čtivé (dost tomu nahrává sazba-velikost písma) a probouzející zvědavost.
Zkrátka, je to dobrá spotřební/výplňová literatura.
Obrovsky mě zklamalo jak se vyřešilo dobytí Rudého hradu.
Předvídatelné, ale i tak napínavé a místy překvapivé. Pokud autor vydá nějakou další knihu... rád si ji přečtu.
Fajn. Už těm souvislostem v první světové válce rozumím zase o kus líp.