Kletba krkavců
Kevin Hearne
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462848/bmid_kletba-krkavcu-o37-462848.jpg
4
12
4
Sedm kenningů série
< 2. díl
Zemi zničené obřími útočníky, jak jsme ji poznali v prvním díle Útok obrů, svítá naděje na odplatu. Najde se ale dost hrdinů? A kdo to vlastně je – hrdina? Daryck měl svůj domov ve městě zničeném při nájezdu Kostních obrů. On a jeho skupina válečníků se teď touží pomstít za všechny milované, které ztratili. Hanima patří k nové generaci mágů s mimořádným nadáním – dokáže hovořit s fantastickými zvířaty. Když její dar začne představovat hrozbu pro současné vládce, postaví se do čela hnutí, které chce pomocí její magie poskytnout moc všem. Koesha je kapitánkou čistě ženské posádky lodi zkoumající nebezpečné a neznámé vody. Nehledá však pouze možnou cestu kolem světa – pátrá i po své sestře, která před dvěma lety zmizela na moři. Jenže tam, kde mapy končí, číhá něco mnohem nebezpečnějšího než bouře a mořské obludy! Tito tři, a zdaleka nejen oni, se pokusí přinést naději do světa zmítaného válkou. Ale i hrdinové mívají strach…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2021 , ArgoOriginální název:
A Blight of Blackwings , 2020
více info...
Přidat komentář
Knížka se čte prakticky sama. Bez nudných pasáží. Nicméně dávám jenom 2 hvězdičky za tu Marxisticko-bolševickou propagandu. Mladí revlucionáři přebírají moc, vylepijí propagandistická hesla, svrhnou buržoázní vládu a továrny předají do rukou dělnické třídě. Tam už opravdu chybí jenom ten pověstný výstřel z Aurory.
Já jsem spokojený!
Plynulé pokračování prvního dílu. Dalo by se mít k lecčemu výhrady, třeba k obrázkům hlavních postav.
Avšak, já čtu knížky proto, že mě baví prožívat různé příběhy a v tomhle Kletba krkavců spolehlivě zafungovala.
Takže, Kevine, dobrá práce - můžeš být nadále spisovatelem, těším se na třetí-závěrečný díl :).
Stejně jako Útok obrů je Kletba krkavců skvělá. Je to jako svěží vítr, který zafouká otevřeným oknem do zatuchlé místnosti fantazy žánru. Vyprávění příběhu jednotlivých postav prostřednictvím barda je neuvěřitelně dynamické. Za mě jsem nenašel žádná hluchá místa. Měl jsem strach z nových postav, ale autor je skutečně zručně zakomponoval do příběhu. Nehrozí žádné prodlevy, kde byste nudně četli o popisu postav, okolí, ne, jen příběh a děj, který hezky plyne.
Jednotlivé charaktery postav jsou napsány skutečně dobře, s ladností a lehkým smyslem pro humor. Zkrátka všechno v knize do sebe zapadá, vše spolu ladí. Kniha sice předkládá některá závažná morální témata, ale naštěstí s lehkostí a nevtíravostí. Každý si vybere, co si z knihy odnese. V žádném případě vám ale nevnucuje žádný názor, ten si uděláte sami.
Mám hroznou radost, že jsem si mohl knihu přečíst. Nechci vám nic, ale vůbec nic prozrazovat o příběhu, protože bych vás připravil o to potěšení, které s příběhem strávíte, proto ani náznakem nechci zmiňovat. Myslím, že kvalita vyprávění příběhu je srovnatelná s jedničkou a ani jiný překladatel (ka) není problém (měl jsem z toho původně docela strach, víte jak to někdy chodí). Naštěstí bezdůvodně, nevšiml jsem si žádných názvů jmen, věcí nebo zkrátka čehokoliv, co by v prvním dílu bylo překládáno jinak.
Shrnutí: Pro ty, kdo četli Útok obrů je tohle povinnost. Pro ty, kdo zatím ne, by čtení "dvojky" smysl moc nedávalo, takže doporučuji začít u prvního dílu, aspoň nemusíte čekat na dvojku. Pro všechny, kdo mají rádi fantazy a už je nudí běžné scénáře a zaběhnuté příběhy je tohle stejně osvěžující jako kapky deště po horkém letním dnu. Mé hodnocení je 4,5 bodu z 5. A jediné, co mi vadí je, že na poslední díl budeme čekat do roku 2023, nyní se to zdá jako neskutečně dlouhá doba za kterou si Kletbu krkavců přečtu určitě ještě jednou, možná i dvakrát, stojí to za to. Doporučuji a Kevinu Hearnemu asi pošlu dárkový koš :-)
Štítky knihy
magie bájní tvorové fantasy hrdinská fantasy
Kniha Kletba krkavců je v
| Přečtených | 19x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 61x |
| Chystám se číst | 35x |
| Chci si koupit | 16x |
(SPOILER) !!! POZOR SPOILERY !!!
Tak trochu mne mrzí, že tu není více komentářů, aby ten můj byl symbolicky sedmým :-). První díl se mi líbil hodně a dala jsem mu plný počet hvězd s otázkou, zda Hearne laťku udrží. Udržel! Takže zase za pět... A já tímto slavnostně slibuji, že (jsem připravena ke každé nepleše a) pokud bude dobrá i trojka, tak si celou sérii koupím domů, budu ji opakovaně číst a v mezidobí laskat hřbety knih ve své kapacitně silně nevyhovující knihovně.
Protože jsem si autora dala do oblíbených, přišlo mi avízo do e-mailu, když vyšla dvojka. Žel liberecké knihovně trvalo nějaký čas, než knihu pořídila do svého fondu, a já ji tak četla se zpožděním. Zjistila jsem, že od Útoku obrů u mě uplynulo docela dost vody, takže jsem některé postavy, místa a zejména události měla v mlze. Možná i proto mi trvalo hodně dlouho se začíst, ale kolem 50. stránky, když Tallynd doplavala k Ostrovům mlžných panen se to zlomilo. Ještě teď si chrochtám blahem, jak moc jsem si to čtení užívala, a pláču, že třetího dílu se dočkám až někdy v příštím roce. To bude hodně dlouhé čekání!
Kompozice příběhu je stejná jako u prvního dílu, tedy bard Fintan vypráví obyvatelům Pelemynu o událostech minulých, ale už se nebezpečně přibližuje současnému dění. Dozvěděla jsem se odpovědi na některé otázky, které mne trápily z minula, mj. totožnost Stína / mistra Máslovky, jak se Kostní obři dostali přes propast, anebo (a to především!), co umí sedmý kenning (ještě teď se z toho vzpamatovávám!). Hearne se vrátil ke starým dobrým známým, ale přidal i pár postav nových, a já zejména kvituji, že tentokrát nikdo z mých oblíbenců (s jednou výjimkou) nezemřel násilnou smrtí. Kromě Dervana, který se ovšem stále drží v pozadí a je spíše pasivním pozorovatelem, jsem si tentokrát oblíbila zejména gerstada Darycka (který v mé hlavě ovšem vypadá mnohem víc feš než na úvodních malůvkách). Ač mne možná mnozí odsoudí, jeho sonet o kokotu bych si přečetla věru ráda. A doufám, že Daryck přežije třetí díl, ožení se s dámou, která má má slabost pro mandarinkový koláč a která se jmenuje jako já.
Přiznám se, že změnu překladatele jsem vůbec nepostřehla, styl vyprávění odpovídal 1. dílu. Hearne vyprávěl opět se svým mírným a mnohdy nenápadným slovním humorem a já si to tentokrát nechala všechno líbit. Haniminy výkřiky o tom, že je něco bomba, mě sice lehce iritovaly, ale nakonec jsem s ledovým klidem přešla zmínky o tom, že Fintan nosí trenýrky anebo že Lorson používal zubní kartáček (což je ve světě podobném středověkému velký anachronismus). Jen tedy považuji za neodpustitelné, ale současně za to Kevina žeru, že kniha přinesla spoustu dalších otázek a já teď budu napnutá a netrpělivě budu vyhlížet odpovědi. Mimo jiné, proč Koeshinu posádku tvořily jen ženy?
Bhametovy úvahy o vládnutí mě nesmírně bavily, spolu s Olet a Abhim jsem objevovala taje Hrobového lesa, s Tualou oplakala Tarrecha a fandila Gondelovi vypadajícímu, jako by na něj zaútočila armáda dochucovacích prostředků. S ohledem na Sedmý kenning mi vyzvednutí pohoří kolem Raelu i krakeni v Severní pevnosti přijdou jako dobrý nápad. Něco mi ovšem říká, že to nebude stačit, a já jen doufám, že Saavič není jedním z obdařených, protože jinak to bude docela průšvih... No a samozřejmě pořád čekám, jestli Melishevovi konečně pošlou toho hygienistu...