Joges komentáře u knih

V knihkupectví vypadala nádherně. Krásná obálka, výborné grafické zpracování i zcela jedinečný úmysl: Přežije rodina mimo civilizaci? Vyložené lákadlo. Doma během čtení přišlo ale zklamání. Obsah mi vůbec nesedl. A jak vidím v úvodních komentářích, nebyl jsem sám. Anita8: Autorka má kostrbatý styl, pajaroh: Kniha nemá ucelenou strukturu, Eremites: Styl autorky je průměrný, spíše dokumentární. Cítím to úplně stejně. Obsah knihy mě nezaujal ani jako příběh, ani jako dokument. Děj je více negativní a hádky hlavních postav mě nezajímaly. Odtud také pramenil jejich stres a deprese. Kniha mi neposkytla žádný přínos.

39 08.04.2019

Tohle bylo něco, jako propad do hlubin autorovy prapodivné fantazie. Na Islandskou tvorbu jsem byl trochu připravený, podobná byla například finská Bába Motyka, ale tady jsem vážně ztrácel nit. Planina neměla ani jasné hranice, ani jednotnou linku, ani pořádný úvod, prostě nic. Snahou autora bylo předložit čtenářům zdejší mytologii, což se také trochu povedlo, jinak to byl ale pel mel všeho možného – báje, legendy, mystika, sny, horor, strašení, fantasy. Teprve až v závěru čtenář trochu pochopí, o co tu po celou dobu šlo.

42 31.03.2019

Za úvodním dílem - románem Do tmy příliš nezaostává. Velmi povedený vstup, nápadité zápletky, napětí, nové postavy, výborné lokace, snaha o mystifikaci, více dějových linek. Popravdě, ve spletitém románu jsem se často ztrácel, čímž zájem o děj opadával. Předchozí román byl mnohem sevřenější, jednotnější a tím pádem i čitelnější. Závěr však překvapil natolik, že jsem ochotně pozměnil hodnocení. Bolavá prostě umí.

58 29.03.2019

Sonda do životů - myšlení i jednání šumavských samotářů překvapila. Je to zvláštní a zároveň přínosný pohled lidí z okraje civilizace. Některé rozhovory se mi líbily hodně, jiné zase méně, nad některými jsem kroutil hlavou, ze všech jsem si ale něco odnesl. Docela jsem se divil, jak si někteří jedinci v lesích a na samotách udržují kultivovanou mysl. Po dlouhé době opět kniha, ke které po čase rád vrátím.

64 24.03.2019

V první polovině knihy se hlavní postavě nestaví do cesty téměř žádné překážky. Jenom se tu mluví, lže, sedá se k počítači nebo k mobilu. Prostě taková konverzačka. Autor nejspíš miluje dialogy. V druhé polovině se už naštěstí něco děje, dochází i ke zvratům. A pak ten závěr. Vůbec nepřekvapil, nešokoval, přišel mi pouze úsměvný. Lži nejsou vyloženě špatně napsané, někomu se tento poklidný thriller bude líbit, mě ale zrovna nenadchl. Také mám pocit, že podobných námětů jsem v různých detektivkách a thrillerech četl spoustu.

43 21.03.2019

Výborný nápad s pohřebištěm Mikmacků, vydařené zápletky, nádherně vykreslené postavy i lokace, propracovanost, typicky jedinečná kingovská fabulace, sžíravé napětí, úsměvný i děsivý epilog zároveň, ale bohužel i nekonečně popisné pasáže a opakování děje. Také některé přehnané konce Kingových knih mě zrovna moc neberou, představoval bych si je docela jiné. A tenhle byl zrovna z těch, který mi nesedl. V podstatě ale knihu chválím, i když je znát, že se na příběhu podepisuje zub času.

55 18.03.2019

Další bravurně zvládnutý případ inspektora Wistinga a jeho dcery. Zajímavé jsou všechny postupy pátrání, dějové linky i náměty. Závěr je sice přeplácaný událostmi, zároveň je ale uvěřitelný a napínavý. Autor dokazuje, že je mistrem ve svém oboru i výborným střídmým vypravěčem. Styl tohoto vyšetřování i vyprávění mi sedne daleko víc, než například popisné románové líčení případů Roberta Galbraitha.

44 18.03.2019

Konečně pořádná a dobře napsaná detektivka, která vyžaduje pozornost a soustředění. Navíc nenudí a je uvěřitelná, tedy v mezích literární fikce. Obě linky případů a vlastního pátrání jsou pak velmi zajímavé a dobře vymyšlené. Autor vám servíruje množství podezřelých osob, zajímavý námět splétá do nesčetných kliček a žene závěr do napínavého finále. Po dlouhé době opět dobrá detektivka, alespoň pro mne.

48 08.03.2019

Od prvních stránek jsem se nad knihou usmíval, jak byla vtipná a zábavná. Od druhé poloviny jsem zase napětím hltal kapitolu za kapitolou, jak to všechno dopadne. Monice jsem moc fandil. Mohl bych tu hledat chyby jak v počínání na hřebenovce, tak ve vyprávění či sdělení. Dělat to ale nebudu. Velkým kladem knihy je totiž pravdivost a otevřenost, která vše ostatní přebíjí. Autorka vás také zavede na všechna místa PCT, což někteří necestovatelé a zájemci o cestopisy jistě ocení. Přitom je kniha docela útlá a úsporně - dobře napsaná.

Úryvek: Jeden hicker mi říkal, že každý z nás si neseme batoh svého trápení a svých problémů. A já ho měla pořádnej, skoro třicetikilovej. Na začátku jsem měla plno krémů na obličej, make-upu, řasenek a dalších věcí, které měly sloužit k tomu, abych se zamaskovala. Byla to přetvářka? Bála jsem se ukázat v celé své kráse? V Oregonu jsem se začala věcí zbavovat. Co vlastně potřebuju? Možná jsem odlehčovala svému svědomí i své psychice.

58 08.03.2019

Příběh podle skutečné události, smutný, hororový i tragický. Jak je uvedeno v anotaci, také baladický, gradující a dodávám že i velmi dobře napsaný. Krátké a časté výpovědi osob pak dodávají příběhu napětí a vyžadují neustálou pozornost. Jedlovou samotu jsem poslouchal jako audioknihu, která je dotažená do posledního detailu, takže přednes i zpracování mohu opět jen chválit.

44 01.03.2019

Čím více stránek, tím méně zájmu. Příliš popisný a vysvětlující děj, opakování informací a časté odbočky do historie. Vata a zase vata, podstatně bych krátil. Nesedly mi sáhodlouhé popisy vztahů, častá ohlédnutí do historie, drby, rozchody a hádky. Ústřední a zároveň jediný námět je vyzrazen už na začátku knihy. Autorka pak nepřichází s ničím novým a vyšetřování se neskutečně vleče. Navíc vtipný a lehkovážný styl psaní skloubený s vyšetřováním vraždy mi moc nesedl. Pro mně prostě utrpení. Abych ale nebyl škarohlíd, závěrečný skutek Robin je odvážný a pozoruhodný. A pak taky... Volání kukačky se mi líbilo mnohem více.

45 27.02.2019

Skoro jsem nechápal, co to čtu. Minier vybočil ze svých zaběhlých norem a tradic a propadl se do hlubin neskutečna. Mráz, Kruh, Tma, prosím. Bavilo mě sledovat nevšední a napínavé osudy Martina Servaze na pomezí uvěřitelnosti, ale čtvrtému pokračování jsem nevěřil ani náhodou. Vlastně už dlouho jsem nečetl tak zamotaný, neskutečný a nereálný námět, který by vyvolával smích a pobavení. Během četby jsem si také asi stokrát položil otázku: Vážně se to tak mohlo přihodit? V mnoha případech nevěřím, že ano. Za mně tedy nejhorší Minier, bohužel. I když obálka je hezká, to musím dodat. Doufám, že Sestry už nebudou takový propadák.

47 22.02.2019

Velmi dobře promyšlený, skloubený a mnohovrstevnatý námět. Krimithriller jsem od prvních stránek jen hltal a hltal. Někde v polovině knihy mě však překvapil pocit marnosti a zbytečného protahování děje. Výrazně bych krátil a redukoval. Všechny kapitoly však směřují k závěru, který je překvapivý a neočekávaný, autor si v něm se čtenáři jen pohrává. Samozřejmě zavládly i pochybnosti, mohl bych hledat chyby, ale neudělám to. Tentokrát jsem si thriller vychutnal. Minier se stále zdlouhavě rozepisuje, zároveň se ale s každou knihou zlepšuje a čtenáře dál mistrně napíná, proto si další příběhy Martina Servaze nenechám ujít.

51 14.02.2019

Od začátku velké nadšení i napětí: Zima, útěk do zasněžených hor, osamělá chata, tma. Pak ale nadšení opadá. Dostavuje se chaos, zmatek, opakování děje, probíhá dějství o jedné osobě, která je v jednom kuse vzteklá a podrážděná. Je tu i přítel diktafon (s baterkami, které se nikdy nevybíjí) jako míč v Trosečníkovi, který tu prostě jenom tak je. Dobrý nápad, jak zaplácnout spoustu místa opakováním textu. Na řadu přichází i další zbytečné náměty nebo autorova ublíženost a vyřizování účtů se čtenáři blogu (to jako fakt?). Karikova Trhlina se mi moc líbila a nedám na ni dopustit, ale Tma je velkým zklamáním. Sory, ale tohle bych napsal taky.

42 14.02.2019

Jako na houpačce. Nejprve zběsilá jízda plná zájmu a napětí, pak strnulost, pochybnosti a opakování informací. Znovu výborný thriller plný pátrání, usuzování a dedukování, pak znovu zastavení, pochybnosti, překombinovanost a nesrozumitelný konec. Alespoň tak na mě Šelma působila. Z celé četby ale převládá zájem o námět a způsob zpracování. Nedostatky proto přehlížím a těším se na další knihy autora.

50 08.02.2019

Klasická, napínavá, místy i drsná kriminálka. Dále taky mysteriózní, pohanská a bohužel i pohádková s dokonale pošahaným záporákem. Bílé kosti jsou od začátku docela zajímavé a závěr se autorovi povedl. Občas mi ale kniha přišla jednoduchá, nelogická, některým nereálným situacím a dialogům jsem se musel i smát. Plný počet bodů proto nechám skutečným autorům - profíkům, kteří píšou opravdověji a rafinovaněji.

47 03.02.2019

Sotva jsem se prokousal první kapitolou a začetl se, už jsem nedokázal knihu odložit. Osm hor mi vzdáleně připomnělo Gulbranssenovu severskou ságu a mile mě překvapilo. Příběh ze současnosti je vyprávěn s vnitřní naléhavostí a s citem pro detail. Je to sonda do života lidí, kteří si nedokážou život bez hor představit. Je to příběh o odvaze, strádání, samotě i přátelství. Kupodivu mi tu nějaká dějová akce, zvrat či spád ani nechyběly. Je to jen příjemná oddechovka o toulání v srdci hor. Někoho překvapí a obohatí, jiného nechá klidným.

56 29.01.2019

Taylor Adams byl nepochybně dobrý v kurzech tvůrčího psaní. Kniha se čte dobře, v druhé polovině je velmi napínavá, děj bez zbytečného protahování míří do finále. Ovšem jakého finále. Ne všemu jsem v knize věřil a ne všechno se mi líbilo. Také postavy mi nijak zvlášť nesedly. Je to prostě takový světový bestseller s nepravděpodobnostmi. Daleko víc se mi líbily např. Děti boží s podobným námětem.

52 26.01.2019

Více smutný než hororový příběh (jak napsala i PetaZ). Některé jednotlivé části mě svou popisností příliš nenadchly a nezaujaly, říkal jsem si, tohle není zrovna moje parketa, nakonec jsem se ale díky několika zajímavým událostem začetl a celý námět, děj i postavy mi natolik zalezly pod kůži, že Terror z paměti hned tak nevymažu. Po celkovém obdivném pohledu na knihu mi nezbývá nic, než ji zhodnotit plným počtem bodů.

55 20.01.2019

Prašina je velmi napínavá a dobře napsaná kniha. Autorovi nelze upřít bohatou fantazii ani intelekt (studium na Matfyz mluví za vše). Jenom nechápu, proč mnozí čtenáři srovnávají knihu s foglarovkami. Právě námět který kolísá mezi sci-fi a fantasy, mě do kolen nijak nedostal. Prašina je dobře vymyšlené místo, to ano, ale zároveň je fantaskní, liduprázdné a bez života (děj se odehrává asi mezi deseti postavami). Navíc tu děti soupeří s dospělými. Je to prostě takové Verneovo Ocelové město, Město Ember nebo knihy Enid Blyton. Chválím ale originalitu.

53 22.12.2018