Náš velký útěk

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Andrea má čtyři děti a ona i její muž jsou stále méně spokojeni se způsobem života, který jim nabízí civilizovaná společnost s přesně stanovenými pravidly. Připadá jim, že jejich existence se skládá jen z vydělávání peněz, za něž pořizují množství věcí, které vlastně tak úplně nepotřebují a které mnohdy vznikají za nepřijatelných podmínek. Jejich rodina je v zajetí nových médií a děti komunikují mnohem více se svými tablety než spolu nebo s rodiči. Ti se proto rozhodnou k radikálnímu kroku: opustit civilizaci, nastěhovat se na rok do opuštěného domku hluboko ve švédských lesích a zkusit tam žít autentickým životem, pomocí vlastních sil a v těsném kontaktu s přírodou. Kniha podle skutečných událostí je založena na autorčině deníku z tohoto období a strhujícím způsobem popisuje, jak rodina znovu objevuje svou vnitřní sílu a soudržnost, ale i konflikty, které civilizace potlačuje, ale mimo ni vyvstanou v plné síle....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387840/big_nas-velky-utek-jdI-387840.png 3.461
Žánr:
Literatura naučná, Psychologie a pedagogika

Vydáno: , Portál
Originální název:

Og Den Store Flugt, 2013


více info...
Nahrávám...

Komentáře (22)

Kniha Náš velký útěk

Dandy1
13. dubna

Nebyli schopní žít šťastně ve společnosti a neuměli žít šťastně ani v lese. Kdyby byli schopní, našetřili by si napřed na stavbu soběstačného bydlení. Překvapuje mě, že se mohli utábořit kde chtěli a mohli pokácet tolik stromů. Vadilo jim jak lidé ničí planetu, ale při tom, kdyby všichni udělali to co oni, nezbyl by v přírodě kámen na kameni.

Vakalik
16. ledna

Knihu jsem četla opravdu hodně dlouho. Rodina se rozhodne opustit svůj standard a žít v lese. Bez přípravy, bez peněz. Používají plastové pytle, spalují odpad pomocí benzínu, hlavní postava Andrea je vlastně ráda, když unikne zpět do reálného světa, kde dělá přednášky a dá si sáček chipsů. Celá kniha spíš filosofická, vyprávění o tom, jak je všechno skvělé. Nějak jsem jim to nevěřila.


evickakyticka
02.03.2020

Hodnocení této knihy bude oříšek. Mám hodnotit knihu jako takovou nebo spíš činy a děj, který se odehrává? Vezmu to z té kratší strany.. . Kniha není napsaná vůbec špatně - je z ní cítit příroda, touha, zoufalství a hlavně jak funguje rodina v takové situaci. Tady měli "hlavní aktéři" štěstí, že jako rodina fungovali pospolu a docela se jim to dařilo... A teď přejdeme k druhé části hodnocení. Ehm, ehm! Krásný příklad toho, že jen kladný vztah k přírodě nestačí. Musíte mít nějaké znalosti (ty především), zkušenosti (ty určitě) a taky musíte mít plán!!! Paní autorka si vůbec neuvědomila, co všechno pro takový život potřebuje. A jak jsme se přesvědčili, situaci nezvládla. Ač psycholožka, v hlavě se jí to mlelo, jakoby měla sama být pacientkou. Vůbec nechápu, jak do takové šílenosti mohla zatáhnout celou rodinu včetně dětí a že ji za to nikdo "nezavřel" jak je na severu běžné. Kdyby neměli Kapitána, byli by úplně v ř*ti. Kdyby nepsala ten svůj blog a nedostávala příspěvky jak od čtenářů tak od maminky a úplně nejvíc od toho poplivaného fuj státu byla by úplně v ř*ti. A co se týče samostatnosti a soběstačnosti - myslela jsem, že účelem stěhování do lesa je být nezávislý na městě, penězích a systému. Ale bohužel se dočteme, že jezdí nakupovat, dělat přednášky a nakonec si ještě koupí na Vánoce elektroniku aby se měli lépe. Mockrát jsem milé paní autorce chtěla nalískat, ať už se probere a radši se začne učit přežít v divočině než z rozmaru zatáhnout celou rodinu do neskutečného prů*eru.

Nakonec hodnotím třemi hvězdami a to za styl, kterým je kniha napsaná. Bohužel nemůžu zavřít oči nad obsahem...

Mantikocka
31.01.2020

Neumětelové v lese.
Ukázka jak se to nemá dělat!!!
Oba dospělí nezvládali ani sebe, ani své děti.

bookcase
05.01.2020

Dospělí z této rodiny mi nebyli vůbec sympatičtí, byli nerozhodní a nepraktičtí, o to víc bylo jejich pokusné bydlení v lesích zajímavější, měli co dělat.

knihovnička007
13.12.2019

Kniha mne v knihovně zaujala, protože mým snem je z tohohle všeho utéct hodně daleko.
Ale opravdu byla rodina mimo civilizaci? Rozhodli se, že na rok utečou do lesů, ale během čtení mi přišlo, že absolutně nemají tucha, co vlastně mají a musejí udělat. Bez Kapitána by nezvládli vůbec nic.
Co je to za soběstačnost? Odhlásili děti ze školy, odešli z práce a utekli. Bez placení daní a pojištění berou sociální dávky na děti, jar lijí kolem sebe na kytky a plasty pálí uprostřed lesa na ohni, který polívají benzínem.
Líbí se mi obálka knihy (takový srub mít, tak se stěhuju), krásné černobílé fotky uvnitř, ale jinak...
Je mi z toho smutno :( Lidé z města se odstěhují do lesa a ničí, co se dá... Takhle si návrat k přírodě nepředstavuju (zvlášť když svážejí klády nějakým strojem, místo aby využili koně atd).
Pro mne je to příklad, jak to nedělat... Tohle není souznění s přírodou :( A paní Andrea, která strašně chtěla utéct a pak fňukala, že musí prát a vařit, mi opravdu sympatická nebyla. A ty plasty a plastové pytle hodně dlouho nevydýchám.

Alena_S
27.11.2019

Velkému útěku jsem fandila, ale rodičové mě nepřesvědčili. Vydavatel a autorka si měli ujasnit, co to bude. Dokument radostí i strastí, které odvážný počin přinesl šestičlenné rodině? Nebo stísněný thriller, kdy hádáte, kdo udeří první? (Divočina, cizinci, otec, matka, její záda?) Tak to na mě chvílemi působilo.
A pak si holt tu krásnou přírodu a klid, dýchající vůni březového dřeva z vyprávění i fotek, tolik neužiju… Pár příkladů (s trochou nadsázky):
Syn: Mami, já chci elektřinu.
Matka: Ne, broučku, víš, že tatínkovi přeskočí, když není po jeho.
Syn: Není můj tatínek.
2.syn: Tati, můžu chodit do školy?
Otec: Snad jsme rodina, ne??
Dospívající dcera: Mami, můžu se jít s těmi cizími chlapy projít do lesa?
Matka: Jistě, zlatíčko, bav se… Táto, zavolej tchyni, že došly prachy! Jo a musí bydlet koza zrovna na záhoně?
Otec: Ty jsi tak strašně negativní, nedá se s tebou žít! Jau! Hřebík. Sakra, to byl náš poslední.
Ned Stark: Zima se blíží.

Lili
02.06.2019

V knize jsou krásné fotografie a to, že jsou černobílé jim dodává jakousi zádumčivost. Naprosto vystihují celý příběh. Sluneční paprsky prostupující oblaka, dlaně držící svíci, kouřící kotlík nad ohněm, obří balvany v proudu řeky, vrásčitá kresba dřeva, loďka v oparu mlhy, pohled do lapače snů...
Podobný útěk má na mysli spousta z nás, ale udělat to, zahodit všechny zaběhlý zvyklosti a najít potřebnou odvahu, dokáže jen málokdo. Andrea Hejlskov má můj obdiv, že se nezalekla, vytrvala a dokázala všechno poutavě vypovědět. Často zapomínáme na jednu důležitou věc a to, že nemusíme za každou cenu mluvit, že ticho je v pořádku. Někdy mluvíme zbytečně, vytváříme konflikty z ničeho. Bojíme se mlčet a obracet do sebe. Bylo dojemný pozorovat jak se všichni přetvářeli, vyzrávali a nacházeli své nepoznané já. Tahle knížka rozhodně nutí přemýšlet, děkuju za to.

Poznamenané pasáže:

„Příroda časem zvítězí nad vším, co kdy člověk vytvořil.“

„Krajiny mají stejně jako lidi duši.“

„Pokud člověk pořád hledá něco dokonalýho, nikdy to nenajde a nakonec neudělá zhola nic.“

„Všechno je znamení. Celý svět je znamení. Všechno něco znamená.“

***
Na všem se najde škraloup, i tady by se našel. Někdy ale nemám chuť pitvat vše na dřeň. Odnáším si jen to podstatný.

1