Jeronym komentáře u knih

Jasných pět. Jméno paní Mornštajnové si musím zapamatovat (ač mi to pořád nějak nejde).
Přiznám se, že mě nejdříve odrazoval název knihy a i obálka. Jen mně pořád vrtalo hlavou, proč je kniha bestseller, tak jsem jí teda prubnul.
A uctivá poklona. Pokud není v knize nějakým záhadným způsobem použita hypnóza, autorka umí opravdu moc dobře psát a vyprávět. Některé knihy se mi moc líbí a čtu je měsíc i víc. Tuhle jsem zhltnul za dva dny.
Ze začátku mi styl vyprávění připomněl Kunderu. Živé popisy dávných dob z naší domoviny. Mezilidské vztahy. Ale tady to šlo ještě dál...
Miluji retrospektivu. A tady? Po válce, před válkou, a když jsem se silně vtažen do děje dostal k části Já, Hana, věděl jsem, že to bude zlé.
Kniha zas dává další vhled na tuhle zvrácenou dobu lidstva. Útočí na city, dojímá.
Jsem nějaký rozhozený. Není to nejlepší knížka co jsem kdy četl. Není to ani nejlepší knížka o holocaustu. Přiznám se, že ani pořádně nevím, proč se mi tak moc líbila. A pak mě tedy štve, že nedokážu vyjádřit, jak moc bych tuhle knihu doporučil. Snad vás jako mě přesvědčí to vysoké hodnocení.
Často si říkám, že už by v dnešní době válka být nemohla. Co si asi tak říkali lidé před rokem 39? Ještě si moc dobře pamatovali, jak na prd byla ta válka před tím a nikomu se přeci už válčit nechtělo...
Dvě hlavní myšlenky, které jsem si z knihy vzal? Především to, co pravděpodobně chtěla vyjádřit i autorka - že lidé nějak snadno zapomínají.
A už si nejspíš nebudu dělat srandu z židovských vtipů.

30 29.11.2020

Úžasná kniha, k níž mě přivedla věta: "doporuč mně knihu, kterou máš nejraději". A jsem za to moc rád (díky!). Zařadil bych jí do mých top 10, které se však nebezpečně nafukuje.
Croup a Vandemar jsou ti správní záporáci, Richard kliďas - sympaťák a Dvířka líbezná divoženka s nadpřirozenými schopnostmi. A samozřejmě i další postavy jsou osobité.
Děj plný nápadů, překvapení, s pachem londýnských stok.
Že prej vám každá kniha něco dá. No, od teď budu stát na zastávce metra raději u zdi. Občas se zamyslím nad tím, jak nepříjemné může být, když vás někdo vymaže z existence a jaké bytosti a entity mohou existovat ve světě, který nedokážeme vidět.
I když byla kniha naprosto originální, nemohl jsem se zbavit příchutě Douglase Adamse, ale malinko třeba i Rowlingové. Je to kniha od podobné múzy, takže pokud jsou vám zmínění autoři blízcí, měli byste si Nikdykde rozhodně přečíst.
Kéž by byl druhý díl...

12 05.11.2020

Žádné zbytečné řeči o Bohu, ani o čakrách, nebo vesmírných lidech. Spíše rozumný návod, jak milovat život (ale nelpět na něm). Parádní!

Po téhle knížce jsem hňápl do "zděděné" knihovny, protože byla příjemně malá a trocha čtení o všeobecné lásce rozhodně neuškodí. Knížka na večer, říkal jsem si. Opak je pravdou. Je v ní moudrosti jako v žádné jiné! A proto jsem si četbu musel šetřit, abych vše dokázal patřičně vstřebat. Všiml jsem si totiž jedné zajímavosti. Byť mi krátká kapitola třeba jen zrekapitulovala moudro, které dávno znám, pár hodin po přečtení jsem obtížně v paměti lovil, o čem že to byla poslední kapitola. Zvláštní, jako bych měl v hlavě nějaké obranné mechanismy. Proto jsem zvolil pomalejší tempo čtení.

S většinou obsahu silně souhlasím. Například ve dnech, kdy mi bylo naprosto skvěle, jsem se i přistihl, jak si říkám: "no však jo, vidím to stejně, proto je mi tak moc fajn". A pak jsem se ještě více nechal unášet na téhle vlně.

Když to shrnu - vřele doporučuji! Chystám minimalizovat počet knih v knihovně a tahle tam rozhodně musí zůstat. Vhodná pro občasné zalistování. Moje první velice oblíbená knížka malého formátu.

A rád si přečtu něco dalšího od Anthonyho de Mello. Byl to opravdu uvědomělý člověk, až mě to udivilo.

Pěkná kniha.
Děj svižně ubíhá a když jsem se náhodou nudil, měl jsem pocit, že mě autor schválně nachytal, protože většinou došlo k zajímavému zvratu, jenž mě emočně dostal.
O apokalyptických situacích rád čtu a v knize je to vystiženo. Kdybych to měl někomu převyprávět, tak s pocitem, že se to opravdu stalo nějakému "mému známému".
Dostalo mě to, měl jsem s touto tématikou nejeden sen a těch úvah, co proběhlo...
A i romantická pletka byla jiná, než jinde, takže tam jsem se taky pěkně nachytal.

11 11.05.2017

Nemám slov. Ještě jsem v příběhu, tedy komentář čistě subjektivní, ale myslím, že je to zatím nejlepší kniha, co jsem kdy četl! To je tak, když vás chytí hned od samotného začátku a zapomenete, že máte rozečtené 4 další, uplyne pár hodin a jste v koncích.
Na jednu stranu jsem znechucen lidstvem, že dovolí takovou genocidu. Na druhou stranu jsme rád, že jsem nohama v teple. A smutek vybuchuje jak římská svíce.
Krátké kapitoly, vyprávěno náctiletou holkou s uměleckým cítěním a děj, který vám nedá. Silný příběh, který vede k hlubším uvědoměním.
Díky moc za doporučení.

10 19.12.2018

Tak tahle kniha mi vyloženě sedla. Atmosférou, čtivostí, ponurou romantikou, jistou aktuálností a kdo ví čím ještě. Tudíž (prozatím) třeba v top 5ce?
Pan Orwell asi musel být napojen na nějaké vyšší vědomí, jinak si nedokážu představit, že dokázal napsat tak nadčasovou knihu, u které se mi střídaly silné pocity "no, jsem rád, za to kde žiju, není to tak zlé" a "dyť ono už se to tu děje! Co budu dělat?!".
Jsem rád, že jí mám na seznamu přečtených, autora i po Farmě zvířat zařazuji mezi mé oblíbené.
P.S. Film je určen asi pro čtenáře, neboť i když se celkem povedl (nejvíce atmosférou), mně tam chybí pár věcí, které pro mě v knize byly podstatné.

9 27.12.2017

Začátek pěkný, s takovým tím kouzelným dobrodružným podáním kapitána Van Tocha. Od té doby, co začly v knize figurovat výstřižky o historii mloků to nabralo na vážnosti a mě to začlo trochu nudit.
Nicméně je to dílo velice nadčasové a to i pro současnost. Vidí v tom i dnes někdo alegorii?

8 21.05.2019

(Jm. spis. Asimova) _ _ _ _ _
Pokusy o luštění křížovek ještě z dob, kdy jsem ani pořádně nečetl. A kdo je to ten Asimov? Spisovatel sci-fi?
Teď, jelikož mám rád klasiku a zároveň sci-fi, dostala se mi do rukou právě Nadace. Zajímavé dílo.
Vypravěčský styl osobitý, trošku mdlý, ale pro popis událostí stačí. Postav více, zapamatovat si vymyšlená jména skoro nemožné. O to však přeci nejde. Pochopil jsem to jako průřez významných událostí z historie Nadace a všechny české krále vám taky nevyjmenuji.
Lišáctví hlavních postav se mi moc líbilo. V hlavě mi zůstala myšlenka, že "z atomového blasteru se dá přeci střílet na obě strany" (nebo tak nějak). Pěkně to nastiňuje, jak asi fungují mocenské hry v pozadí... a i to, že dnešní "říše" je možná také v úpadku. A že vědomosti lidstva jsou moc důležité.
Není to nejlepší kniha, co jsem kdy četl, ale vzhledem k tomu, že je napsaná v 50. letech, oceňuji, že je nadčasová a stále aktuální. Bohužel, to že je to starší dílo Nadaci neomlouvá a plné hodnocení si schovám pro jiné knihy.
Život je krátký na celou sérii, ale pokud se ke mně dostane druhý díl, rád si ho přečtu.
Ve zkratce: pěkné, zaujalo. :)

6 29.11.2020

Doppler s velkým *******. No, ale taky i s velkýma koulema - neboť zabít losa vlastníma rukama (nožem) a v prosinci si ve stanu stěžovat na absenci sněhu, to chce pořádnou náturu.
Svižné čtení, přestože odlehčené, bez velké akce - na uklidněnou. Ale i (pro mě) zajímavé a zábavné.
Kniha u mě měla vyhráno už dle popisu, přesto mě překvapil i osobitý humor.
A říkejte si co chcete, s Dopplerem souhlasím (až na krádeže). Někdy mi to přijde schválně více přehnané - závislost na nízkotučném mléku, zakazování 4 letému synovi číst... Chce tím autor něco říct?
No, přiznám se... je to můj plán Z v tomhle někdy nepříjemném světe.

6 22.05.2018

To je teda síla. Až se stydím přiznat, že jsem to dočetl.
Mám silný žaludek, ale přiznávám, že mi ke konci knížky bylo dost nevolno.
Kdybych řekl, ať tu knihu nečtete, mělo by to spíš opačný účinek.
Čekal jsem něco zvrhlého, nechutného, ale tohle předčilo mé očekávání.
Kniha má také hlubší smysl, filozofické a psychologické myšlenky.

Dal bych hvězd míň, knihu jsem dočetl jen protože jsem to nechtěl vzdát. Musí se však nechat, že je ve svém odvětví opravdu originální.

6 13.03.2017

Četl jsem v jakémsi osobnějším podání... (díky Tereze :))
Přiznám se, že v lecčem už na mě byla tato kniha lehce za hranou. Na druhou stranu, mám rád otevřenost v mnoha směrech a v případě spirituálního četby to platí dvojnásob. Přesně takovýto druh četby v sobě skrývá mnoho moudrosti a tedy i příležitostí k posunu.
Třeba mně vždycky vrtalo hlavou, kde že se jako bere ten strach z mimozemšťanů. Nemohl by to být přeci jen sofistikovaný myšlenkový zámek kamsi k vědění? Jestli oni ti mimozemšťani nejsou spíše hodné a mírumilovné bytosti...
...Zpátky k moudrosti. Mohou přijít nepříjemné časy. Až zarážející a skoro jasnovidecká (k současnému dění) je kapitola o využívání masových médiích k šíření strachu napříč společnosti hrstkou lidí u moci, kteří se pořád drží starého nastavení. Cha! To tak! To vážně budu radši za podivína, co čte takovýhle knížky. Doba se zrychluje a vyhrocuje a už není čas jít střední neutrální cestou.
Přišel jsem si sem prožít své. A jsem připraven na různé. A pokud by tedy měly (čirou náhodou) přijít horší časy, budu ten klidný s úsměvem na tváři. To se knize musí nechat, lepší plán ani nemám.
Po přečtení se zas o něco více vyhnu šíření negací, a to i v myšlenkách. To radši těmi pozitivními myšlenkami nakrmím "kouli" možností. Aneb další dílek do skládanky o tom, že realitu si tvoří lidé sami. Takže světlo a lásku, ano prosím? :)
A karma? Tu kniha pojímá poměrně prazvláštně. Že prý je to přežitek.
Kdo ví, jak je to nakonec s tou Novou zemí či nějakým Rájem. Pro všechny případy budu pravidelně chodit na návštěvy už teď. Uvidíme se tam. ;)

5 17.01.2022

Knížka, jejíž dobu přečtení můžete počítat v řádech minut. Možná sekund...
Krátké, stručné. U vydání Vyšehrad 2009 oceňuji celkové provedení a líbivé ilustrace.
Je tam rozhodně hlubší myšlenka. Ale takových je... Takže mám pocit jak kdyby mi unikla pointa.
Vzhledem k celkovému hodnocení mě to svádí k sebemrskačství, protože mě prostě tak moc nezaujala.
Nakonec kdo ví - třeba mi ten příběh ještě utkví v hlavě. Právě pro jeho jednoduchost.

5 29.11.2020

Uf. Právě jsem to dočetl a mám v krku knedlík a střeva se mi kroutí, jak kdyby mi je prolejzaly mouční červy.
A to jsem se dostal ke knize náhodou, v domnění, že jde o nějaký hororový příběh s kapkou dětské naivity.
Vyjádřil bych to stručně pocity, ač se jich střídalo více. Nechutně idylická rodinka, romantika, kamenitá půda mužského srdce, jiný úhel pohledu na smrt, vážně se to bude dít?, údiv, znechucení, hnus, strach (kort když vám v nejmystičtější chvíli začně problíkávat žárovka), nezvratnost, smutek.
Je to pro mě velice rozporuplné dílo. Po dlouhé době jsem se bouřlivě začetl, že šly všechny ostatní činnosti mimo mě. Jako kdyby mě ovládal Oz Veuiký a Stuašuivý. Napsaný je to fakt dobře (sláva moderní době a možnosti pustit si audio narážky, pro lepší vcítění). Jenže okolí moc nepotěší, když se zmíníte o smrti, myšlenkách, co vás někde v mozku nahlodávají.
A to je právě ono, kniha je prostě moc negativní. Nechci nic takového číst. Sorry, Kingu.
Snad jsem došel alespoň k nějaké nové uvědomělé myšlence.
...někdy přijde na večeři a někdy kousne člověka do p*dele...

5 20.03.2019

Popisek opravdu nelže - alespoň mně kniha dosti život změnila.
Rozhodně si zaslouží místo v pomyslném seznamu knih "Měl by si přečíst každý".
Průmyslová výroba jídla je zlo, sacharidy jsou komerční bublina.
A tahle kniha pravděpodobně obsahuje magii - ač je vše vlastně logické a dobře v knize popsáno, pořád nemůžu uvěřit tomu, že se pořádně najím, cítím se sytě ještě dlouho, kila odpadávají jak podzimní lístí, mám mnohem víc energie a spoustu dalších pozitivních věcí! To není dieta, ale pořádný, jednoduchý a mně vyhovující životní styl.
P.S. Velice děkuji za doporučení. :)

5 05.12.2018

Trochu víc jsem si vybarvil mé představy o jednom možném útěku ze systému.
Překvapila mě inteligence a nadhled dotyčných. S většinou těch názorů souhlasím (s klystýrem tedy ne - ač ho nikomu neberu).
Jsem rád za takové knihy! Je v nich důležitá a hrozně moc přehlížená pravda.
Dnešní svět je absurdní...
Někdo to může odsoudit, někdo to chápat zas až moc. Může to být varování nebo snad i návod...?

5 04.07.2018

Čekal jsem chvíli, aby komentář nebyl psán v eufórii.
Kniha je čtivá a po přečtení jsem poprvé přestal kouřit v půlce dne a to bez problému. Vážné přesvědčení trvalo 6 dní a po celou dobu jsem neměl na cigaretu ani pomyšlení a když ano - jedině ve špatném světle.
Bohužel, kouření je drogová závislost a já opět vyměkl.
Uběhl nějaký čas a já přestal zas. Dost myšlenek mi utkvělo v paměti.
Rozhodně doporučuji a nejradši bych zavedl jako povinné čtivo pro všechny kuřáky! Opravdu to otevře oči.
Tak pokud zvažujete přečtení - jděte do toho! A jen si taky stůjte za svým i pár dní po přečtení...

5 30.11.2017

Tahle kniha má smysl.
Ač jsem po pár dnech vzdal buzer-lístek a podobné nástroje, zůstalo uvnitř mě hodně seberealizačních myšlenek.
Těžko říct, jestli je to shoda okolností, ale poslední dobou o dost méně prokrastinuji a dostávám se do "flow".
Neuškodí si občas přečíst pár vět z téhle chytré knihy, shrnuje celkem zajímavé myšlenky od různých autorů a možná i vědců, co se o věc zajímají.
A kdo ví, až bude nejhůř, možná se k nástrojům zas vrátím...
Pomohly mi hlavně myšlenky o tom, jak je člověk nevhodně línej a hlavně neobjektivní. To už stačí, abych se dostal z "křečka"...

5 01.06.2017

Tato kniha mě velmi potěšila, neboť pojednává o něčem, co mám dlouho v hlavě. Jsem rád, že to sepsal někdo známý a uznávaný.
Pak už si tedy kladu jen otázku, proč se pořád nic neděje?

Vytknul bych jen spoustu na mě složitých slov. No jo, ale moje neznalost přeci nemůže ubrat hvězdu takové modle. :)
Od čtení mě zdržovalo hledání těch slov, neboť jsem nechtěl, aby mi cokoliv uniklo.

Určitě přečíst! Nemám rád teror, ale tuhle knihu bych nakázal každému přečíst a myslím, že by se nám žilo lépe.

5 09.01.2017

Knihu jsem si vyhlédl, protože mně anotací připomněla Orwellovo 1984 - a v tomto ohledu vůbec nezklamala. Takový mladší bráška, též geniálně nadčasový a velmi aktuální v dnešní době.
Nemám sociální sítě, ani Netflix, HBO, Disney, Amazon, ani nic podobného a občas mi lidé připadají jaksi odtrženi od reality, stejně jako uživatelé telestěn a mušliček. Což běžně nezmiňuji, pravděpodobně bych se setkal s nepochopením stejně jako Montag při čtení básní paničkám.
Dovolím si však menší kritiku ke stylu psaní - občas jsem se ztrácel v popisech, nebo mi to nedávalo smysl. Stejně tak přirovnání bylo někdy až moc přehnané, že jsem nevěděl, jestli je to nadsázka nebo součást děje. Dejme tomu, že je to způsobené překladem. Anebo je to schválně, psané z pohledu člověka, který žije ve světe, kde jsou knihy zapovězené.
Vůbec to ale nemá vliv na důležitost a celkovou krásu díla. Svižný děj s překvapivými zvraty, hlubokou myšlenkou a narůstající napětí, které vyústí v něco, co mi připomnělo film Volný pád.

...Máme vlastně všechno, tak proč nejsme šťastní?...

Budiž tato kniha odstrašujícím příkladem, stejně jako 1984. Hlavní myšlenky mají hloubku a váhu. Chvílemi jsem si říkal, jestli na tom snad nejsme ještě hůř. S klesajícím zájmem o knihy ani nepotřebujeme požárníky.

Tohle je přesně typ čtiva, které rád vstřebávám. A stejně jako Montag v závěru chci život hltat plnými doušky. A měl bych víc číst.

4 08.03.2024

Chaos v postavách nahradil chaos v bitvách. Přesto mám pocit, že mi nic neuniklo.
Krutost vygradovala, kniha zas o něco potemněla a děj dostal větší spád a stal se ještě více nepředvídatelný.
Jsem rád, že příběh čtu - nachází se v něm mnoho mouder a občas mi přijde, že naráží na dnešní vládnutí.
O něco napínavější než první část, ostatní knihy tedy musí jít zatím stranou. Jde se dál!

4 25.07.2019