Janek
komentáře u knih
Skoro modlitby
Karel Čapek
Svěží knížka o plaché zbožnosti Karla Čapka.
A skromný autor Martin C. Putna, který ví, že mají-li být slova výstižná, nemusí jich být nutně mnoho.
Jízda v levém pruhu - rozhovor s Jožinem Valentou
Marek Vácha
Chodila jsem do salvátorské farnosti přes deset let, a přece jsem o Marku Váchovi vlastně až tak moc nevěděla (ani jsem po tom nepátrala). Rozhovor Jožina Valenty s Markem Váchou mi tedy v mnohém přiblížil Marka Váchu jako člověka, nejen jako kněze. Rozhovor se mi nečetl úplně dobře, na můj vkus byl až moc neformální. Ale proti gustu žádný dišputát.
Druhá derivace touhy II.: Na prahu digitální teologie
Tomáš Sedláček
Tomáš Sedláček má dar mluvit srozumitelně i o nesrozumitelných věcech. Souborné vydání esejí s sebou nese riziko, že mnohé myšlenky se budou opakovat; tak se bohužel děje, často doslovně. Přesto jde o podnětné čtení. Mimochodem - na základě doporučení Tomáše Sedláčka jsem začala sledovat seriál Black Mirror, který mě velmi zaujal. I kdyby mělo jít (a ono nejde) o jediný plod mého čtení "Druhé derivace touhy", stálo to za to!
Truchlivý Bůh
Jiří Kratochvil
Jiřího Kratochvíla můžete buď milovat, nebo nenávidět. Možná je to moc velká exhibice, ale stejně mi to nedalo a musela jsem číst dál, abych se dostala k pointě. Dle mého názoru další z těch knih, které se nedají ani vyprávět, ani doporučovat. Takové knihy lze jen číst.
Průsečík
Jiří Pehe
Známý politolog Jiří Pehe má neopakovatelný způsob vyprávění a nápady, které nejsou tuctové; myslím, že jeho knihy jsou k velké škodě opomíjeny. Také v Průsečíku si Pehe vyloženě libuje v konstruování nových možností, v propojování příběhů, které se možná staly, možná nestaly, možná by se mohly stát. Úsporný styl není pro každého, ale mně sedl. Jen té politiky bylo myslím v Průsečíku zbytečně moc, samotný příběh tolik politiky určitě nepotřeboval. Jinak vřele doporučuju.
Bílý tesák
Jack London
Možná už jsem na tuhle nejklasičtější klasiku moc stará, možná jsem si na ni měla udělat víc času. Nějak mi to nesedlo.
Radost z Boha
Marek Vácha
Texty z knížky Radost z Boha jsou myslím mnohem umírněnější variantou burcujících a na můj vkus někdy až moc moralizujících Nevyžádaných rad mládeži. I Marek Vácha má - podobně jako mnozí jiní - svá oblíbená témata, která stále znovu opakuje. Ale proč ne, čas od času. V Radosti z Boha lze Váchovu radost z Boží blízkosti velmi zřetelně cítit, Radost z Boha je radost číst.
Potichu
Jaroslav Rudiš
Strohý styl. Nevybouřené mládí. A svérázný Vladimír, kterému jsem tak dobře rozuměla. Grandhotel se mi líbil o trochu víc, na Rudišovo "Potichu" jsem asi moc málo divoká.
Trhlina
Jozef Karika
Trhlina je opravdu zvláštní text v úplně jiném žánru, než jaké obvykle čtu. Je to horor? Horor nejděsivější v tom, že to, co popisuje, se může stát kdekoli a komukoli z nás. Karika umí skvěle pracovat s nespolehlivým vypravěčem, výborně dávkuje napětí a chystá čtenáře na děsivou pointu. Hrůza se ale nijak neumenšuje, když zjišťujeme, že všechno je možná trochu nebo úplně jinak. Možná jsem výjimka, ale mně se Trhlina líbila nejvíc právě v tom, že úplně nesplnila to, co od začátku slibovala.
Jan Palach 69
Petr Blažek
Blahopřeju všem tvůrcům a díky za tak skvělý historicko-literární počin, který - dle mého názoru - zůstává bohužel nedoceněn. S činem Jana Palacha mám z mnoha důvodů problém, a tak mě stále znovu a znovu překvapuje, jak obrovský měl vliv na současnou společnost, jak se mocní svým způsobem báli Palachova vlivu i mnoho let po jeho strašné smrti. Je to tak - naší generaci možná chybí nějaký Palach. Publikace Jan Palach 69 skutečně stojí za pozornost, je velmi podrobná a snaží se Janův bezprecedentní čin nahlédnout z mnoha úhlů.
Naděje v dějinách
Tomáš Petráček
Je radost přečíst si tak kvalitní a podnětný rozhovor s člověkem, jehož největším zájmem je to, co mě dosud absolutně míjelo: historie. Tomáš Petráček mě přesvědčil, že historie je nadmíru zajímavá disciplína a že církev lze upřímně a hluboce milovat i navzdory všem jejím přešlapům. Přečtěte si rozhovor s Tomášem Petráčkem, nebudete litovat.
Zády k sobě
Julia Franck
Není to lehké čtení. Autorka má velmi zvláštní poetiku, kterou ale skvěle vykresluje tísnivou atmosféru, která nás provází celým románem. Není to knížka, kterou bych se odvážila komukoli doporučit, ale její obrazy vidím pořád před sebou. Bylo to docela intenzivní.
Jak nepřijít o peníze aneb průvodce v dobách bouřlivých
Vladimír Pikora
Nepřehledné a dost pesimistické. Vzhledem k tomu, že jde o publikaci, která se tváří velmi přátelsky i ke čtenářům neznalým tématu, čekala bych, že některé základní pojmy, se kterými se v knize opakovaně operuje, budou na začátku alespoň rámcově vysvětleny.
Kam se ztratil Bůh
Marek Orko Vácha (p)
Tři výrazné katolické osobnosti a tři skvělé rozhovory, z nichž každý je úplně jiný, a proto se krásně doplňují. Tomáše Halíka i Marka Váchu znám z akademické farnosti, četla jsem jejich knížky a mnoho let poslouchala jejich kázání. Nečekala jsem, že mi rozhovory s nimi přinesou nějaký nový náhled. Ale nakonec to bylo velmi osvěžující čtení, možná právě proto, že ve výborně vedených rozhovorech - takto vedle sebe postavených - byla krásně vidět rozdílnost těchto osobností. K tomu třetí rozhovor s Karlem Satoriou. Výborná kniha pro každého, kdo chce trochu nahlédnout rozmanitost víry v jednom náboženství, v jedné denominaci.
Za oknem
Aleš Palán
Myšlenka byla nepochybně dobrá, ale výsledek - dle mého názoru - za moc nestál. Sbírka povídek se mi zdá nekonzistentní, často jsem marně hledala pointu.
Drak spí
Michaela Klevisová
Text Michaely Klevisové - Drak spí - je beze sporu čtivý a dobře vyprávěný. Jde ale spíš o psychologický román než o detektivku. Napětí je jen minimální; postav, předestřených tajemství a dějových odboček je tolik, že čtenář nemá šanci ani odhadnout pachatele a jeho případnou motivaci. Pokud by se kniha prodávala jako psychologický román, měla by ode mě všech pět hvězdiček. Žánrově ale titul - dle mého názoru - klame.
Grandhotel
Jaroslav Rudiš
Hrabalovské, melancholické i nebesky lehké vyprávění pro všechny, kteří - navzdory všemu - touží po svobodě.
Bludné kruhy
Wally Lamb
Kniha plná bolesti a ztrát, kniha plná hledání naděje i nových cest. Je to smutné, ale nikoli depresivní čtení o situacích, které pochopitelně působí mnohdy až příliš přitažené za vlasy, ale postavy v nich - zdá se mi - jednají více než uvěřitelně. Život není jednoduchý, vztahy (zvlášť ty, které si nevybíráme, ale rodíme se do nich) bývají komplikované. Wally Lamb dokázal vykreslit mnoho uvěřitelných epizod i hrdinů, z nichž ne všichni mohli mít otěže dění ve svých rukách. Doporučuju.
40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
Kdo je připojený k internetu, snad ani nemůže neznat Ladislava Ziburu, prince Ládíka. Jeho příspěvky na sociálních sítích mě docela bavily, tak jsem se napoprvé pustila do vyprávění o putování po Arménii a Gruzii. A byla jsem zklamaná - jistě že jsem věděla, že nepůjde o čistokrevný cestopis, ale, asi že moc neholduju alkoholu, i ty vtípky o prochlastaných večerech mě brzy přestaly bavit. 40 dní pěšky do Jeruzaléma, to je úplně jiná liga, až se zdráhám napsat, že mě to místy i dojímalo. Nejsem žádná cestovatelka, ale Ziburova zpověď mi přiblížila duši cestovatele-poutníka více než cokoli jiného. S pravděpodobností hraničící s jistotou se nevydám na takhle dlouhou a náročnou pouť, ale můžu teď o ní - Ladíkovi i Bohu díky za to! - mnohem lépe snít.