jan8470 komentáře u knih

Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu je však v první řadě nádhernou oslavou přátelství. Možná na někoho bude působit až příliš sluníčkářsky, ale příběhů kde se všechny problémy řeší klackem, těch máme ažaž.

4 14.12.2017

Kniha zvláštních nových věcí - Michel Faber překlad jako vždy výborný Viktor Janiš

Nevím jestli budu schopen napsat standartní recenzi. Nicméně tady je pár postřehů. Myslím že příběh Petera a jeho ženy se sice tváří jako sci -fi, ale to jen klame tělem. Podle mého jde především o příběh krize víry a krize manželství. Celá misionářská cesta na jinou planetu je jen takový atraktivní kabátek. Vlastně ani o klasickou misijní cestu nejde, protože "domorodci" nejsou žádní pohané. Co se týká víry (buďme upřímní) celé se to smrsklo na pár pouček a citátů z bible. Celá první půlka knihy se skoro až nesnesitelně vleče a druhá půlka má sice spád, nicméně žádné pořádné vyústění. Hlavní postava mi byla nesypmpatická a vůbec jsem nechápal, proč si někoho takového Bea vzala za muže. Přes všechny výtky které jsem uvedl ale musím přiznat že jsem četl dál a dál v očekávání toho, že se stane něco zásadního.

Nicméně: Kdo očekává Sci-fi, tak bude zklamán, kdo očekává silnou křesťanskou výpověď, bude také nejspíš zklamán, vlastně nejsilnějším motivem knihy je vztah a krize Petera a Bey. Díky dopisům o to živější.

Podle mého skromného názoru se zázrak nekoná. 70%

Hned z počátku musím říct, že zápletka je vystavěná skvěle a i když čtenář z počátku vidí, kdo celý aktuální průšvih odstartoval, tak to ani moc nevadí, protože pohnutky kvůli kterým vyslal na pouť Prahou části tajemného magického artefaktu a důvod proč vybral právě ty a ne jiné adresáty čtenář poznává postupně (stejně jako Felix Jonáš).
Formálně vlastně není Bohu strachu co vytknout. Je to sice velice temný příběh, ve kterém se lámou charaktery a přátelství podstupují ty nejtěžší zkoušky. Přesto autor ponechal vyprávění lehkost a humor. Díky několika mistrně rozmístěným easter eggs pro zaryté fanoušky série a velice vtipných narážek na dnešní situaci ve světě i v naší krásné vlasti se člověk opravdu zasměje. A využití charakterových vlastností jednotlivých členů Jonášova týmu také přineslo několik humorných situací. Zároveň mě potěšilo, že Jan Hlávka (předpokládám, že po důkladné konzultaci s otcem zakladatelem) dokázal do akce smysluplně zapojit všechny frakce, které svět Kladiva na čaroděje obývají.
Ve výsledku je tedy Bůh strachu sice nejtemnějším, ale také jedním z nejlepších a nejzábavnějších dílů série.
Možná se to může zdát někomu divné, ale černý humor a temné příběhy k sobě pasují jako Felix Jonáš a jeho kladivo.
Vlastně jedinou poznámku k celé knize mám. Ač jsem redakci časopisu Pevnost a nakladatelství Epocha vděčný, že knihu Bůh strachu vybrali jako přílohu Pevnosti, nemyslím si, že se s Bohem strachu bude případným novým čtenářům do rychlíku jménem Kladivo na čaroděje naskakovat nejlépe. Spíš si ho užijí fanoušci série, kteří mají přeci jen větší přehled o vztazích mezi jednotlivými aktéry příběhu.
90%

4 20.08.2016

Petr Heteša nás v Tekutých krystalech přivádí do svého oblíbeného Baltimore a zase jde o klasický Hetešovský kyberpunk.
Vlastně i zápletka je dost ohraná. Kolikrát jsme to už vidělii, nebo četli. Člen agentury NSA, na kterého jeho kolegové ušili boudu, a on se snaží přijít na to, kdo konkrétně ho podrazil a proč a pak se dotyčnému pomstít. Jenže tahle jednoduchá zápletka se díky několika skvěle načasovaným zvratům nejen nestane nudnou, ale tak, jak tomu bylo i u knihy Morphin Red, člověka chytne a nepustí. Navíc je Logan Raynar hláškující sympaťák, kterému prostě musíte držet palce. Vlastně i vedlejší postavy jsou sympatické a skvěle Loganovi sekundují. A Chincoteague (předměstí Baltimoru s téměř gotickou bezútěšností, kde Logan nalezne své dočasné útočiště má na čtivosti knihy také svůj podíl. Navíc je vše prodchnuto cynickým a černým humorem. A několik easter egů je pak už jen třešničkou na dortu.
Sečteno a podtrženo, Tekuté krystaly možná nejsou nejlepší autorův román, ale rozhodně si v srdcích nás Hetešovců získá své místo.
A vám, kteří Petra Hetešu neznáte, mohu Tekuté krystaly jako iniciační knihu s klidným svědomím doporučit.

4 26.07.2016

Petr Stančík - Mlýn na mumie aneb převratné odhalení komisaře Durmana
Nakladatelství Druhé město 2014. Audio verzi vydalo vydavatelství Tympanum na podzim roku 2015.
Petr Stančík je fanouškům české fantastiky nejspíše neznámý. Vydal sice dvě sbírky básní Černý revolver týdne a Virgonaut a prózy Admirál čaje, Fosfen či Pérák, ale teprve jeho Eroticko, mysticko, kulinářský detektivní román Mlýn na mumie je dílem které by nemělo uniknout žádnému z fanouškú kvalitní fantastiky a kvalitní literatury vůbec.
Praha na přelomu let 1865 a 1866 není místem nijak idylickým. Tovární komíny chrlí popílek, děti pracují ve fabrikách 12 hodin denně, na úřadech se mluví pouze německy, C.K. státní správa je zkostnatělá až hanba, na obzoru je válka, Prusko včele s Bismarckem si na nás brousí zuby a ke vší hrůze po Praze pobíhá masový vrah poštovních doručovatelů.
Naštěstí je tu policejní komisař Leopold Durman, který se případu brutálních vražd ujme s vervou sobě vlastní.
Durman je vlastenec a ryzí Čech, proto se díky němu seznámíme nejen s básníkem Nerudou, ale i jedním ze zakladatelů Obce Sokolské Tyršem. Ovšem Leopold je především milovník všech druhů tělesných požitků. Proto nás provede nejen všemi možnými restauranty, restauracemi, hospodami a jídelnami co jich Praha v těch časech měla, ale i vyhlášenými nevěstinci a to nejen Pražskými.
Vyšetřování až na prvním místě?
Mlýn na mumie byť se prezentuje jako detektivní román, je především oslavou jídla a erotiky. Musím dodat, že podle mě oslavou vtipnou a vkusnou. Nad popisy kulinářských zázraků, které Leopold během svého vyšetřování nejen v Praze, ale i v Paříži či v Jižní Americe kam ho vyšetřování zavede, se vám budou sbíhat sliny a erotické eskapády páně Durmana jsou podány tak, že se neubráníte úsměvu. A na opravdovou lásku také nakonec dojde.
Samotná detektivní linka je neméně zábavná a to nejen díky Durmanovu příteli detektivu Alterovi, který nebohému vyšetřovateli pomáhá a také jeho eskapády vtipně a trefně komentuje. Ale především díky plejádě bizardních postaviček, se kterými se Durman během svého vyšetřování potkává a utkává. Ať už je to anarchista Čeněk Varanov nebo baron Sulz- Rossol d Aspiq či cikánský Vajda Koloman Demeter. Zároveň mě bavilo, že na rozdíl od Leopolda tak říkajíc vidím vrahovi přes rameno. Protože vrah v tomto příběhu je postava velice zajímavá. Když jsem knihu četl poprvé, měl jsem neodbytný pocit, že vyšetřování nakonec vyzní jaksi do ztracena. Durman nezahlásí: „Pane XY jste zatčen.“ To až při poslechu audioknihy jsem si uvědomil, že je to tak v pořádku. Že čtenář dostal tolik indicií, že může sám nahlas říct: „Vrahem je …“ Což mi teď když o knize přemýšlím, připadá mnohem lepší.
A kde máte, tu fantastiku pane recenzente?
Fantastické prvky jsou v knize samozřejmě přítomny, ale jsou umně skryty a objevují se jen místy, stejně jako když ponorná řeka občas vystoupí na povrch, aby se v zápětí zase vrátila do hlubin zemských. Tak se i tady objevují duchové mrtvých vládců, mluvící rostliny či spiritistická média.
Mlýn na mumie má své osobité kouzlo a je prodchnutý nejen láskou k dobrému jídlu, sexu a Praze. Ale především ke starým časům a kdy čas plynul pomaleji a lidé si uměli život užívat plnými doušky. A to vše navzdory tomu, že se nad Evropou stahují mračna První světové války…
Jak řekl Petr Schink: „Kniha je skvostná. Obžerství grafomanské, kulinářské i pornografické.“ Ostatně také proto byla oceněna cenou Magnesia Litera 2015 v oboru Próza.
90%
Audio verzi knihy Mlýn na mumie vydalo vydavatelství Tympanum letos na podzim. A myslím, že je to počin nadmíru povedený. Narátor Ivan Řezáč se role vypravěče (protože Mlýn na mumie není psán v ich formě) zhostil na výbornou a nelze mu upřít cit pro odlišení jednotlivých postav, ale i smysl pro dramatičnost. Ostatně jako vynikajícímu bývalému členu činohry Národního divadla kde vynikl v představeních jako například Král Lear či Král Jindřich IV., není kvalitní přednes cizí.
Skvělým tahem na branku také bylo použití gregoriánských chorálů v úvodu kapitol. Každá kapitola totiž začíná citací ze spisů tajného společenství Ordo Novi Ordinis a gregoriánské chorály je pěkně dramaticky podkreslují.
Zkrátka a dobře Tympanum se své práce na Mlýnu na mumie zhostilo na výbornou.
80%

Juraj (Ďuro) Červenák se proslavil hlavně knihami o barbaru Conanovi, černokněžníku Roganovi, bohatýrovi Iljovi Muromcovi, o českém legendárním hrdinovi Bivojovi a v neposlední řadě cyklem příběhů uherského důstojníka, kapitána Cornélia Báthoryho, odehrávajícím se za protitureckých válek v letech 1660 -1664.

Železný půlměsíc je již čtvrtým svazkem popisujícím osudy posledně zmíněného hrdiny. Tomu se v tomto příběhu podaří se svým věrným kozáckým druhem nalézt svého syna a s ním zachránit sličnou šlechtičnu, které slíbí doprovod na její statky. Jenže je těžko dostát slibům když se přes Dunaj a Nitru valí machometánské vojsko…

Velice oceňuji, že příběh odsýpá jako po drátkách. Jak je u Červenákových knih zvykem, o bitky a bitvy není nouze a popis historických reálií, jimiž je Ďuro známý, i tady člověku připomene, že nejen vymýšlením příběhů živ je autor, ale i studium historických podkladů má své opodstatnění.

Akce střídá akci a člověk si ne náhodou připadá jako při sledování kvalitního seriálu, z nichž Juraj také rád čerpá svou inspiraci. Tomu, že děj pěkně odsýpá pomáhá i to, že autor nechává čtenáře nahlédnout na dění nejen očima Báthoryho, ale i mužů a žen ve službách Paši, čímž předkládaný příběh barvitě dokresluje. Navíctento postup není samoúčelný, neboť všechny linky se ke konci pěkně spojí na březích řeky Nitry a otevřený konec nám dává naději na pokračování.

„Báthory upřeně hleděl na syna. Michal se tvářil, že ho nevnímá…“

Musím autora pochválit za komplikovaný vztah Kornelia a jeho syna Michala, jenž mi přišel na celé knize jako skvělá přidaná hodnota.

„Jsem zklamaná,“ odstoupila od něj „Skrz naskrz rozčarovaná. Kam se poděl ten neporazitelný šermíř?“

Báthory, zbaven všech fantasy atributů, řeší veškeré komplikované situace (a to dokonce i ty které zavánějí magií) vlastním rozumem a silou. A to mi přijde jako druhá přidaná hodnota, ačkoli se to mnohým čtenářům nemusí líbit. Báthory je v Železném půlměsíci více otcem a mužem pevných zásad než obávaným superhrdinou.

Juraj nám ve čtvrté knize dobrodružství kapitána Báthoryho předkládá komorní a zdánlivě prostý příběh o rodině, povinnosti a splacených dluzích na pozadí velikých dějinných událostí.

K celkově pozitivnímu zážitku ze čtení přispívá také vynikající překlad Roberta Pilcha a celkové zpracování knihy, které je na vysoké úrovni. Komu je toto vše málo, bude si muset počkat na dalšího Rogana. Ale ctitelům kvalitních historicko-dobrodružných příběhů nepostrádajících jistý morální přesah by Železný půlměsíc neměl proklouznout pod kopyty.

4 09.09.2015

Znepokojivý čtenářský zážitek. Nejvíc mě oslovily povídky Vezmi mě za ruku, synu, Léčitelé, Otec a syn (ta je obzvlášť dobrá), Jednou natočím film a některé ze 14 krátkých hororových povídek. Myslím, že je důležité a zcela na místě, že kniha začíná textem Definice hororu..., protože může člověka trochu připravit na to, co ho v knize čeká.
Ty texty jsou znepokojivé, protože jsou často hluboce lidské. Nejde pouze o hororové povídky, ale také o eseje a zamyšlení. Ne každému sedne všechno. ani já nejsem vyjímkou. Přesto je kniha nevšední a většina textů vzbuzuje nepříjemné pocity. A to je absolutně v pořádku, protože i zrůdnost ve všednosti k životu patří.

3 17.09.2023

Je to poetické čtení dýchající melancholií, a Kay se nebojí vplout se svým hrdinou ani do vod filozofie. Danio se totiž často nezamýšlí jen nad svým životem, ale nad člověkem a jeho konáním všeobecně. Tím posouvá své vyprávění o stupeň výše. Záře dávno pohaslá není knihou pro každého. Kdo nemá rád historické romány, koho nebaví poetika slov anebo očekává pouze milostnou romanci, ten by se jí měl spíše vyhnout. Nás ostatní však může přenést do dob, kdy muži byli stateční a zbrklí a ženy odvážné.
Chceme se do příběhu ponořit, zapomenout na vlastní životy, objevit nějaké jiné, dokonce do nich na čas vstoupit. Může se stát, že odoláme a nepřipomínáme si umělce a řemeslo. Chceme se ponořit, ztratit, zapomenout, co děláme, co se nám dělo, zatímco obracíme stránky, díváme se na obraz, posloucháme píseň, sledujeme tanec."

3 12.09.2023

Železné srdce disponuje dobře vykresleným historickým pozadím a ve své druhé části skvěle vygradovaným pátráním. Jeho největší předností jsou však postavy, o jejichž život se budete bát. Těžko knize něco vytknout. Příběh je oproti Hladové smečce mnohem propracovanější a vyprávění plynulejší. K hrdinům si najdete vztah velice lehce a snad jen zbytečně protahovaný závěr knize trochu škodí. Naopak vyprávění z pohledu Haralda jí dodává na autentičnosti. Místy si dokonce budete připadat jako byste hráli hru Kingdom Come: Deliverance. Citelně jsem však postrádal mapu Paříže.
Pokud máte rádi detektivky Juraje Červenáka, nemůžete s novou knihou Martina Sládka sáhnout vedle. Připravte se však spíše na Sherlocka Holmese než na Ragnara Lothbroka. A vlastně ještě jedno velké plus Železné srdce má. Lze ho číst, i když neznáte předchozí autorovu tvorbu.

3 13.03.2023

H.G.Wells Ostrov Dr. Moroua - Adaptace Ted adams a Gabriel Rodríguez - Comics Centum.
Když si kreslíř Zámku a klíče odskočí z Lovecraftu.
Začnu tím lepším. Výtvarná stránka je naprosto dokonalá a z mnohých scén čtenáři běhá mráz po zádech. Rozměry (šířka: 212 mm výška: 325 mm) knize sluší, stejně jako pevná vazba se sametovým potahem a parciálním lakem. Hodně zajímavá je galerie v druhé části knihy. Ta obsahuje celý příběh v perokresbě bez textu, tak jak ho Rodríguez původně nakreslil. Stejně tak je zajímavý rozhovor obou autorů tohoto komiksu. Bonusy, kterým patří vlastně celá polovina knihy, byť jsou zajímavé, některé čtenáře moc nepotěší. Ale vraťme se k příběhu. Adamsův Scénář doznal oproti předloze značných změn. Nejde tu jen o pohlaví člověka, který na ostrově ztroskotal. Na rozdíl od Wellsovy knihy je trosečníkem žena. (Dosadit do role trosečníka ženu je sice osvěžující nápad, ale až na několik drobných střetnutí s Montgomerym skoro nevyužitý.) Ale jde především ořezání už tak krátkého příběhu až na kost. Komiks v podstatě zachycuje pouze ztroskotání Ellen Prendickové, aby hned přešel ke kratičkému naší hrdinky s ostrovem a jeho obyvateli, a během pár stran dost uspěchaně odvyprávěl příběh vzpoury. I na komiks je to hodně zkratkovité. Poselství příběhu však naštěstí zůstalo i tak nezměněné. „Je to ostrov plný zvířat, ale myslíte snad, že tam venku je to lepší?“
Výtvarná stránka 90% scénář" 60% Celkový dojem 80%

3 11.01.2023

Pokud budete čekat literární variantu filmového Úsvitu mrtvých, nebo Zombielandu bude asi trošku překvapeni, protože Zvláštní operace Z, je vlastně hodně silným protiválečným příběhem. A já jen tiše doufám, že ne prorockým.
„War. War never changes.
The Romans waged war to gather slaves and wealth.
Spain built an empire from its lust for gold and territory.
Hitler shaped a battered Germany into an economic superpower.
But war never changes.

3 21.10.2022

Bavilo mě to o chlup víc než Zombíci. Je zajímavé jak nakonec autor všechny ty povídky nakonec dokázal propojit. Pro fanoušky seriálu Doctor Who nebo Stopařova průvodce rozhodně ten správný půllitr piva.

3 18.04.2022

Enrico Marini hravý a dravý. Na jeho kresbu Harley a Jokera jsem si musel zvyknout, ale příběh mě bavil. Hra o šperk a dítě ukázala, že Batman má srdce. Povedená záležitost.

Poslední bůh je především poctou Verneovkám a vůbec starým, parou vonícím dobrodružným románům. Ale protože je autorka perfekcionistka a Indii má nejen nastudovanou, ale především vlastníma nohama prošlapanou, seznámí vás v knize nejen s pekelně komplikovaným indickým pantheonem, ale hlavně se zemí, která je pro nás Středoevropany přeci jen něčím, co známe tak maximálně z dokumentárních filmů produkce National Geographic. A když si k tomu přičtete spoustu dechberoucí akce, steampunkové propriety a zajímavou ústřední dvojici, máte ideální knihu nejen pro milovníky starých časů.

3 15.07.2019

Sečteno a podtrženo. Autorka se suverénně pohybuje nejen v na poli spaceopery, ale v mnoha jiných žánrech a to noir, detektivku či steampunk nevyjímaje. Přitom i v těchto žánrech dokáže do svých povídek citlivě implantovat své oblíbené téma technologií a augmentací. Zároveň klade si znepokojivé a zajímavé otázky.
Za pozornost také stojí i opravdu povedená obálka Lukáše Tumy.

3 21.05.2018

Andělí vejce je příběhem sedláka Augustina Hnáta, který nás provede nejen posledním dnem války, ale především pohnutým hrdinovým životem. Budete se smát, budete plakat dojetím a bude vám běhat mráz po zádech. Znovu si uvědomíte, že Augustinova babička měla pravdu když říkala : „Všecko se pořád opakuje, a lidi se z toho nepoučí“. I když autorova poslední kniha není zdaleka tak dekadentně opulentní jako byl Mlýn na mumie, Stančíkův styl vyprávění, květnatá mluva a košatá souvětí i Andělí vejce prostupují jako pára vzduch nad hrncem horké polévky. A pokud si mohu dovolit ještě jedno srovnání s Mlýnem na mumie. Jelikož je Andělí vejce o 150 stran kratší než Mlýn, má kniha větší spád a netrpí vycpávkamy a v podobě nudných pasáží. 91%

3 31.10.2016

Robert Ervin Howard – Mořští tygři
Všichni víme, kdo byl R. E. Howard. Otec Conana a člověk, který je právem považován za zakladatele fantasy žánru a tím je Meč a magie.
Je zajímavé, že Howard (byť se proslavil především díky příběhům o Conanovi), věnoval své povídky i jiným hrdinům. A teď nemluvím jen o postavách, jako byli Kull dobyvatel či puritánu Solomon Kane, kteří si získali své pochybné místo i na filmovém plátně.
Howardova fascinace starými národy nám přinesla například hrdiny, jakými byl Turkogh Dubh, potomek Keltů, Gaelský válečník Cormac Mac Art, který se plaví či putuje se skupinou Vikingů, nebo hrdina Indiana Jonesovského střihu, Steve Clarney.
Právě tyto hrdiny nám představuje devět povídek, které mistrně přeložil Michael Bronec.
Myslím, že Tygři moře nám ukazují trošku jinou Howardovu tvář.
Většina povídek jsou spíš dobrodružné příběhy vikinských válečníků a magii v nich nenajdete.
V jiných, (jako například v povídce Ztracená rasa) je vidět jak moc autora fascinovali Piktové.
Báseň Lidé stínů, je pak holdem právě oněm Piktům a z celé sbírky jaksi nepatřičně trčí.
Aššurbanipalův plamen nám pro změnu ukazuje na příkladu dobrodružství amerického archeologa, jak blízko měl Howard k tvorbě H. P. Lowecrafta.
Když tak o tom přemýšlím, jediným typickým zástupcem žánru Meč a magie je povídka Bohové Bal-Sagothu.
Tím nechci říct, že to je chyba. Naopak. Vážím si lidí z nakladatelství Laser, že sáhli po vydání knihy, která nám ukazuje dílo slavného autora i z trochu jiné stránky.

3 30.08.2016

Musím říct, že tohle byla trefa do černého. Mám rád knihy Petra Šabacha a tohle je prostě trochu syrovější Šabach. Dejvice a horní Letná měly svůj Špejchar a "živly" které se tam slézaly. Nusle měly a zřejmě dodnes mají svou Závist. Jadrný jazyk a jistá bezvýchodnost jsou na místě a knize to jen prospělo. Další věc je příběh který povídky spojuje a ten je rozhodně příjemným bonusem. Za mě těch 85% určitě.

3 16.07.2016

Petr Heteša – Morphin Red Brokilon podzim 2015
Autor se vrací na místo činu
S Prtrem Hetešou jsem se poprvé setkal v roce 1989 kdy jsem, (ještě v samizdatu) četl román Sítě, kanály a stoky který tehdy napsal s Karlem Veverkou. Od té doby jsem ho sledoval spíše z povzdálí a viděl jak mu především u Brokilonu vychází jedna knížka za druhou. (Namátkou: Démoni jsou věční, Nevermore Baltimore, Ruská ruleta, Fatal Virtual ). Už v Sítích Petr koketoval s žánrem kyberpunk a zůstal mu věrný i nadále. Takže výjimkou není ani jeho zatím poslední román Morphin Red.
V něm se Petr vrací do Baltimore které navštívil již ve svém druhém románu vydaném u Brokilonu.
Baltimore v Morphin Red je mnohopodlažní metropolí která vzkvétá do technologické krásy, zatím co jeho obyvatelé díky speciálním augmentacím do krásy biotechnologické. Ovšem uvnitř Idinou zářícího městského organismu dvacet let dřímá nebezpečný bioware a stačí jen jediná krátká zprávička na internetu a spustí se dominový efekt, který ani strůjci původního projektu, ani jeho oběti nemohou zastavit…

Morphin Red je příběhem čtyř teenagerů semletých ilegálním biotechnologocickým výzkumem, kteří se musí vyrovnat s důsledky své temné minulosti. Přesto tato kniha není v žádném případě hloupým young adult románkem, neboť vzpomínky hlavní hrdinky na dětství strávené v detenčním ústavu jsou jen jednou ze součástí celého příběhu. Zároveň jsou asi také jednou z nejdrsnějšícha pro mě emočně nejsilnějších částí Morphin Red. Druhou neméně důležitou součástí příběhu je takřka detektivní pátrání po minulosti hlavních aktérů a tou třetí akce. Akce, jenž čtenáře nejen pobaví, ale která především není samoúčelná. A rovněž každý dějový zvrat je přísně logický a má své místo v příběhu. Dokonce i humor, který nám autor dávkuje, jen po malých kapkách přesně odpovídá stylu knihy a pasuje tam jako tištěný spoj na základovou desku.
Morphin Red je skvělý příběh s cyberpunkovou tematikou a morálním přesahem, který si užijí nejen fanoušci Matrixu a Deus ex Human Revolution, ale každý milovník kvalitní sci- fi.
Petr Heteša ušel od dob románu sítě, kanály a stoky opravdu veliký kus cesty.
V závěru musím pochválit Roberta Pilcha za kvalitní redaktorskou práci a grafickou úpravu, protože nejen luxusní obálka, ale i ilustrace uvnitř knihy pěkně doplňují již tak zajímavý příběh.

3 12.12.2015

Robert Paul Holdstok ( Merlinův kodex, cyklus Les Mytág, Dávné ozvěny ) se narodil v hrabství Kent a i když svůj dospělý život prožil v Londýně, na anglický venkov a především do anglických lesů se ve svých dílech stále vracel. Nejinak tomu je i v jeho stěžejním díle Lesu Mytág.
Příběh: Vypravěčem příběhu plného tajemství je válečný veterán Steven Huxley, který se po bojích prožitých ve Francii vrací do domu na kraji Ryhopského lesa v hrabství Kent, kde se svým bratrem a otcem strávil své dětství. Otec, který celý svůj život více než svým synům, zasvětil průzkumům zdánlivě malého lesa, za podivných okolností zemřel a Stevenův bratr zdá se propadá posedlosti lesem stejně jako jejich otec… A pak je tu ještě Guiwenneth dívka osud, dívka legenda…
Mýty a legendy. Ale hlavním hrdinou příběhu není ani tak Steven Huxley, jako Ryhopský les, v jehož neprostupných houštinách žijí, bojují, milují a umírají Mytága. Mytága jsou „mytická imága“. Oživlé představy dávných hrdinů a postav, strašidel a nočních běsů z dávných dob. Oživlé archetypy, které podle Holdstoka produkuje lidské podvědomí a kolektivní nevědomí, žijí právě v Ryhopském lese, který jedním z mála pozůstatků původních pralesů. Tolik k suché teorii.
Otevřete – li však Les Mytág, zapomenete na všechny suché teorie, na Junga z kterého Holdstok vychází i na dějiny filozofie a hodiny psychologie, neboť vás svým syrovým dechem a tajemstvím ovane svět tak originální a atmosférický, že bez dechu a s napětím budete obracet stránku za stránkou a stejně jako Steven se z cynického pragmatika, proměníte v snílka.
A přitom vám vůbec nebude vadit, že se příběh, stejně tak jako tajemná Guiwenneth schovává pod klenbou prastarých stromů a jen občas vám dovolí zahlédnout svou tvář…
Protože především tajemstvím a zvláštní atmosférou si Les Mytág získal srdce čtenářů a s právem se zařadil mezi klenoty fantastické literatury.
100%