Morphin Red
Petr Heteša
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/258795/bmid_morphin-red-258795.jpg
4
110
26
Úplněk zde hraje velkou roli, ale tato kniha není o žádných vlkodlacích, přestože výsledky jejich úplňkové aktivity jsou téměř shodné. Čtyři teenageři semletí ilegálním biotechnologickým výzkumem jsou uklizeni do Detenčního ústavu pro mladistvé, což není zrovna ideální místo pro život, je ale docela vhodné pro pokračování nelegálního vědeckého projektu.... celý text
Přidat komentář
Uf. A je to. Škoda, že nemůžu napsat, co si myslím, neb bych prozradila konec. :)
Pro mě jiný Heteša. První román, ve kterém nepadají vtipné hlášky a není komický a ani humorný.
Začátek byl ostrý. Použiju citát, který sem vložil už Terva, protože tahle nevinná vzpomínka je startér.
"Dnes je tomu dvacet let, co zahynula tragickou smrtí moje maminka Emily Laughlinová, novinářka z BalTime. Kdo jste jí znali, věnujte jí tichou vzpomínku. Pokud si vzpomene i Wendy Talleyová, budu ráda. "
A tímhle to všechno začíná. Jako vždy drsné, uvěřitelné, až z toho někdy mrazí. Detenční ústav pro mladistvé, proboha, když jeden čte, jak to tam chodilo, má chuť brečet a hulákat do celého světa nezletilců: "buďte radši hodní, je to fakt mnohem lepší". Vybrat čtyři nevinná stvoření a vystavit je doživotně tomu, čemu čelí, je prostě hnusný. Nechci říkat, že jim to zkazilo život, to ne, ale rozhodně změnilo. Nevratně. Brr.
Deníkové zápisky jsou dobrý nápad. Vysvětlují mnohé a já jsem se líp orientovala v postavách. Z počátku jich na mě bylo trochu moc. Pak ubývaly, některých mi bylo hodně líto a tajně jsem doufala, že se "něco" stane a zase se objeví. :)
Jestli jsou zrovna tyhle biotechnologické vymoženosti a experimenty část naší budoucnosti, budu ráda, když moje budoucnost skončí dřív, než tahle nastane.
Nejsympatičtěšjí osoba celého příběhu je věrný android Gershwin. Ten by se mi moc líbil. :-)
PS. Jsem čtenářské sci-fi ucho. Dokonce jsem si musela vyhledat, co to teda ten cyberpunkový román je. Tak teď už to vím. :-) Knížkám, příběhům, i nám, zdar!
Několik dětských chovanců detenčního ústavu je podrobeno nelegálnímu biotechnologickému výzkumu a jsou pod stálým dohledem. Pochopitelně se nepočítá s útěkem natož s tím, že by se po letech vrátili a chtěli se pomstít za prožitá příkoří. Nečekejte žádný uslzený YA, ale skvělý cyberpunkový román, který se čte jedním dechem, přítomnost prokládána zápisky z deníku skvěle děj dokresluje. Úžasně vykreslené prostředí Baltimoru s jeho chudinskými slumy nebo luxusními resorty. Ač je konec předvídatelný, nic to neubírá na tom, že tahle kniha mě sakra bavila
Tak tady mi Heteša neuvařil ten správný šálek kafe, jsem mírně zklamán. Začněme ale tím lepším, čímž je ústřední nápad si nano-bio technlogií zabaleného do cyberpunku, což já moc rád. Prostředí blízké budoucnosti v Baltimoru je opět vymazlené... Třebas se nějakých vychytávek ještě dožijeme i my. Deníkové záznamy Wendy jsou také top.
Chtěl jsem původně napsat, že klasický Heteša bez špetky humoru, ale pak mi nějak došlo, že pravda je vlastně jen ta druhá část. Něco mi tu chybělo. Možná kvalitnější děj, lepší dialogy?
Jako největší slabinu této knihy vidím určitou roztahanost. Knize by prospěla redukce tak o 100, 150 stran. Máme zde spoustu vaty a Josh je naprosto zbytečná postava. Vlastně i jedna z dvojice Jen a Bára. Na stejný výsledek by stačila dvojička, možná by se pak dalo vykouzlit i více zábavy.... kdo ví. Další drobnou vadou na kráse pak je i to, že hlavní děj v přítomnosti je tak nějak méně zábavný, než deníkové příběhy, jenž ale ironicky nejsou zase pro děj knihy až tak zásadní, ale rozhodně ozvláštní a zpestří čtení.
Nebývá to zvykem, ale posledních 100 stran jsem se musel do čtení mírně nutit. A na to, že to mělo být finále, kdy jsem očekával čtení na zátah, dostavila se nuda a pocit, tak ať to máme z krku....
za 55%, víc ani prd, veliké zklamání na to, že zde svítí červeně
„Dadaistický artefakt.
Ovšem pro člověka,
který neměl smysl pro umění,
to tam vypadalo jako
na městských jatkách minulého století.“
Když jsem nedavno četl příběh „Zelené šupiny, střepy a rubíny“, bylo na počátku knihy varování, že se nedoporučuje kardiakům a citlivým povahám. Ale přitom to byl nenáročný akční příběh, kde k zástavě srdce vůbec nic nedalo podnět. V Morphin red je to jiné. Sice tu varování není, ale já osobně bych ho zrovna před tento příběh dal. Rozhodně ho nedoporučuji melancholickým a ani romantickým povahám. Budete u toho zvracet.
Citát: Dnes je tomu dvacet let, co zahynula tragickou smrtí moje maminka Emily Laughlinová, novinářka z BalTime. Kdo jste jí znali, věnujte jí tichou vzpomínku. Pokud si vzpomene i Wendy Talleyová, budu ráda.
Další Hetešův sci-fi příběh z nedaleké budoucnosti. Opět tu není moc srandy - vlastně skoro žádná tu není. Příběh čtyř postav u kterých sice úplněk hraje dost významnou roli, ale rozhodně se nejedná o lykantropii. Navíc vložený deníkový záznam Wendy Talleyový je dost brutální a dělalo si mi při jeho čtení i celkem špatně od žaludku. Některé pasáže jsou fakt krvavé a brutální.
Malá ochutnávka:
Melina matka byla jednou z mnoha svobodných matek, které otce svého dítěte ani neznaly. Byla aktivní (až zapálenou) členkou Církve Jupiterova kříže, což byl především kult vysokých škol. Jejich učedníci dohlíželi na myšlenkové pochody nových členů, jež směřovaly výhradně ke studiu Nové bible, podle které vznikl svět nepovedeným experimentem mimozemšťanů, a tudíž i lidé jsou poněkud nepovedení.
Příběh je spíše dramatický, se spoustou kousanců, ale z perfektním koncem. Přesně tak, jak jsem si u mistra již zvykl. Rozuzlení přijde až na poslední chvíli. Vlastně ono je rozuzleno už od začátku, jen ke konci to dostane to správné vyúčtování. Trocha ironie se tu najde, ale jinak je to fakt vážný příběh. Humor by se sem nehodil. Za tento počin dávám plný počet red Hetešáků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )
Citát: Chcete namíchat drink? Registruji zvýšený tep. Možná Jacka Danielse?
Uzasne napsane. Ani neumim napsat komentar, nemam slov. Ja ani nic psat nemusim a vlastne ani nechci, chci cist dalsi knizku od Pana spisovatele. Vsechno koupim a doufam ze pan Hetesa nemusi chodit do prace a muze se na plny uvazek venovat psani.
Vyšetřování bestiální vraždy a postupné rozkrývání pravdy a hledání skutečných zločinců se střídá s deníkovými záznamy Wendy Talleyové, která zakusila život v pasťáku. Deník je psaný hovorovým a vulgárním jazykem s popisem pocitů zvláštní dívky. Líčení je suché, ale o to mrazivější. Poslední deníkový záznam je zároveň již krásným slohem napsaná poslední kapitola. Chtělo by se mi dodat "je to plné hvězd". Brutus, fakt brutus.
Většina knih pana Heteši jsou dobré čtivé béčka, ale tohle je céčko(jestli se dá o knize něco takového vůbec říci). Chybí tomu vše, co dělá Hetešu Hetešou, jako kdyby to napsal úplně někdo jiný. Tohle se nepovedlo...1,5*
Kdybych byla patnáctiletý kluk, asi by moje hodnocení vypadalo jinak. Bohužel náctiletý kluk nejsem... Celá kniha mi přišla tak nějak nedomyšlená, postavy jednaly nelogicky, strašně vysoké iq vlkodlačí čtveřice jsem v příběhu nějak neviděla, závěr knihy byl tak nějak neuspokojivý.
Ještě poznámku k scénám z detenčáku... wtf? Jako ze začátku jsou docela nechutné, člověk je patřičně zneklidněn a pobouřen, ale po nějakém čase už si na to zvyknete a je to vlastně nuda. Potřebou trumfnout hrůzy z předchozího deníkového záznamu mi tyto scény připomínaly některé dost špatné fanfikce a amatérské povídky z netu (potřebuji, aby moje postavy trpěly, ale už nevím, co jim udělat... už je zmlátili, znásilnili a bůhví co ještě, ale potřebuji ještě něco, aby bylo vidět, že se k nim všichni chovali fakt hnusně).
Popravdě během čtení jsem si dala asi na měsíc pauzu a vůbec mě to nelákalo zpátky. Ale abych nebyla pořád tak negativní: když se začtete, jde to docela rychle...
Tak zhruba do strany 100 jsem měla pekelné problémy se začíst. Obrovské množství technického názvosloví, kdy jsem naprosto netušila (a vlastně dál netuším), o co šlo, pomalu se rozbíhající příběh, spousta cizích jmen, kdy jsem se pořád musela vracet a ověřovat, o kom že to vlastně čtu. Knihu jsem si musela dávkovat, výše zmíněné mě dost vyčerpávalo :) Ale nakonec ok, gradovalo to, teda ty popisy z ústavu (fakt dost úchylné), ale dopadlo to dobře a srozumitelně, konce jsem se bála, po tom, co jsem dočetla knihu Žádná chvíle není poslední, jsem se trošku bála :)
Pozitivem této knihy je že se čte poměrně snadno (leč to je bohužel jediné pozitivum). Autor používá jednoduchou češtinu, krátké dialogy, nic nekomplikuje. Je tam sice mnoho nových technologických názvů, ale ty jsou tam hlavně pro efekt, jakoby tam byly implantovány později a často působí dokonce rušivě. Ten sloh a kvalita rozhovorů mě trochu zarazila, vypadalo to jakoby šlo o prvotinu autora, který je zatím nevypsaný a tak trochu tápe (jenže prvotina to rozhodně není).
Bylo to takové syrové, naivní, dětské. Postavy jednají nelogicky (a to především policie (Duarte wtf?), ale i hlavní padouši - na to jaké mají technologické možnosti to vypadalo, že všichni dostali do vínku velmi nízké IQ). Celý ten děj je překombinovaný a často postrádá logiku. Hlavní myšlenka byla asi dobrá, jenže celá ta konspirace se nepovedla (autorovi bych doporučil nějakou knihu od Grishama, aby viděl jak vypadá dokonalá konspirace). V knize bohužel není nic zapamatovatelného a druhý den už vám bude vlastně fuk. Podle zdejšího hodnocení jsem čekal opravdu něco jiného než syrovou flákotu, kterou pan Heteša servíruje. Příště alespoň medium rare mistře, jinak do toho ty koule nedostanete i kdybyste se na hlavu stavěl.
Letos moje čtvrtá přečtená kniha od Petra Heteši. Sice mě nebavila ze začátku jako ty předchozí, ale časem kdy jsem se v postavách orientoval sem si knihu užil. On ten mix sci-fy s krimi a akcí má něco do sebe a Heteša to umí skvěle smíchat. Ke konci trochu mrzí, že se o finálním zůčtování dozvíme prostřednictvím zpravodajství a "nejsme přímo u toho". Ale i tak hodně dobrá kniha s originálním příběhem.
Kniha mě opět bavila moc, jen se z toho nápadu dalo vytřískat víc (na jedné straně neúplné vypořádání se s minulostí, na druhé až příliš jednoduchá jízda). Celkově jsem se ale zase bavil a tak to má být:)
Jeden z dalsich Baltimorskych pribehov, ktory patri zaradit medzi tie lepsie tvorby. Zo zaciatku strasne chaoticke clovek ani nevie ktora postava je ktora, ale ako nahle sa to zacne rysovat, tak clovek to musi precitat na jeden hlt. Sprijemnenie diela je aj vracanie sa do minulosti postav, ktore skvele rozuzluje napinavy dej. Dalo by sa napisat o tom viac ale nechcem spojlerovat. 4 hviezdy, lebo Infico sa mi pacilo viac, tak ak sa vam paci Hetesov styl, odporucam aj toto dielo.
Pecka. Skvělé charaktery, netradičně poskládaný děj. Občas i nelehce odhadnutelný další vývoj děje, doporučuji...
K tejto knihe som sa dostal vďaka priaznivým hodnoteniam a musím ďalšie pridať. No nie je to na plný počet. Pán Heteša píše výborne, kniha sa čítala jedným dychom a stránky ubiehali pred očami ako na bežiacom páse. Musím vyzdvihnúť výborné prelínanie postáv, každá jedna bola dobre vykreslená a dopomohli k tomu aj ilustrácie - autor krásne kreslí. Ďalší klad je množstvo dialógov, ktoré nemali chybu a bola radosť ich čítať. Denníkové zápisky Wendy mali tiež svoje čaro, aspoň si človek mohol živo predstaviť, čo tam s tými deťmi tí psychopati stvárali. Sklamal ma jedine záver, ktorý prišiel rýchlo a jednoznačne.
Špoiler otázka: Keď mali záporáci toľko peňazí a kontakty v armáde, prečo sa nemohli na to lepšie vyzbrojiť, keď vedeli, čo ich čaká?!. Prečo nemali väčšiu ochranku? Vedeli, že po nich idú štyria superinteligentní ľudia. Namiesto toho tam čupeli ako kurča na porážku. To mi nesedelo. 90%
JO! Přesně kniha na kterou jsem měla náladu. Drsná akčňárna s cynickými hrdiny (respektive s hrdinkami), které jdou za svou pomstou zatraceně tvrdě. Jen to chtělo trochu se víc vypořádat s "démony jejich dětství" (to abych moc nespamovala).
Když nakopat do zadku, tak začít rovnou od předu.;-)
A propos, taky se vám tak líbí ta obálka?
Skvěle napsané, výborné kresby a čtyři hvězdy, protože jsem čekal, že závěr knihy bude více gradovat.
Sice mám radši osaměle stojícího hrdinu, který stojí proti mocnému protivníkovi, smůla se mu lepí na paty a jedna hláška za druhou, létá z jeho úst, ale tohle se také dalo dost dobře číst. Už se těším na další Hetešovu knihu.
Štítky knihy
vlkodlaci děti s výchovnými problémy české sci-fi česká fantastika
Autorovy další knížky
| 2019 |  Co to žere a kde to spí |
| 2012 | Sex, drogy & cyb'n'roll |
| 2016 | Infico |
| 2010 | Nevermore Baltimore |
| 2009 | Démoni jsou věční |
Kniha Morphin Red je v
| Přečtených | 166x |
| Čtenářské výzvě | 12x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 94x |
| Chystám se číst | 36x |
| Chci si koupit | 7x |
Svět za zdmi detenčního ústavu v Dundalku se podobá peklu. Proto také odtud čtveřice teenagerů z programu Morphin Red utíká, aby to zkusili venku na svou pěst lépe a jinak. Po dvaceti letech se jim jejich minulost připomíná, a není to připomínka kdovíjak příjemná. Tak nějak se mi při čtení Hetešova románu připomněl starý Renčův film Requiem pro panenku, který však byl oproti perverzitám v Dundalku pohádkou před spaním. Petr se ve své tvorbě hrubým a drsným scénám nikdy nevyhýbal (a je to jen dobře), ale u Morphin Red jsem měl poprvé pocit, že je těch krutostí a oplzlostí přece jen příliš a že jsou malinko samoúčelné. Bylo to o to výraznější, že dějová linka se na rozdíl od jiných Petrových knih jen ospale přelévala a k nějakému výraznému cíli směřovala spíše virtuálně, než s pevným odhodláním ho reálně dosáhnout. Hromada flashbacků tuto liknavost podporovala mírou více než vrchovatou, a tak není divu, že jsem byl z finálního rozstřelu hodně rozpačitý a z díla jako celku na rozpacích, co si s ním počít a jak ho ohodnotit. Četlo se to dobře a rychle, ale výsledný dojem uvízl někde mezi žebry, aniž by se dotkl srdce.