Jadla komentáře u knih
S dětmi máme rádi poezii. Od malinka čteme dětské básničky, říkanky, rýmujeme, zpíváme. Jak rostou, hledám, co číst, aby je verše bavily a aby zároveň nebyly jen pro zábavu. Listonoš vítr, básně i ilustrace, které jako by patřily neoddělitelně k sobě, patří k těm nejlepším.
Hezky ilustrovaná, téma věčné a nespočetněkrát zpracované, mnohdy i zdařileji.
Úžasná kniha, poutavé čtení. Z toho, jak je aktuální, se tají dech. Eco umí výborně vymyslet omáčku, co by kdyby, možná. Ale zásadní je, že tím v prostinké, poněkud nechutné nahotě ukazuje sílu médií a těch, kterým patří.
Dočetla jsem a za pár hodin už mi Rumpole chyběl.
Nádherná knížka. Nemluvím o příběhu, ale vizuální podobě svazku, jen jej držet v rukou a listovat je příjemné. Samotný příběh je velmi jednoduchý, poselství explicitně řečené. Být pilní, pracovití, slušní a hlavně nevzdávat se. Zcela souzním.
Dobově kniha navazuje na Past na korunu, v tomto případě jde však o mnohem prostější vyprávění.
Whisky, ostří hoši, soukromá očka, dámičky, tabákový dým, kabarety, zaplivané pajzly, mrtvoly, krev, modřiny, rány, podrazy i rytířství. A znovu whisky. Tak hezky se o tom čte z bezpečí teplého, měkkého domácího útočiště!
Moc hezká knížka, i pro nejmenší i pro předškoláky. Kromě obrázků a propojenosti po sobě následujících stran se mi líbilo, že autorka používá smysluplně i slova archaizující, lovčí, kojná, purkrabí, panoš. Protože srozumitelným způsobem z obrázků mohou děti pochopit, co znamenají, a s rodiči si povídat o něčem novém. Z hrstky nebanalnich knížek pro děti.
Po dlouhé době knížka, která zbavuje starostí všedních dní a místo na ně myslíte na Travise a Meyera, na vzdálenou Floridu a rybolov na moři, pálící slunce, lodě, vraždy :)
Co se mi ale zamlouvalo nejvíc, byli oba hlavní hrdinové. Přátelé. Takoví ti gentlemanove, kteří tak na první pohled nevypadají, a přece jsou. Jako Vinnetou a Old Shatterhand. V koutku srdce bych na chvilku chtěla být dívkou, za kterou by se ohlédli.
Autorovi se podařilo v příbězích zachytit i osobitost nenačančaného amerického každodenního života, což beru také jako plus.
Po dlouhé době knížka, kterou dcera (10) byla ochotná číst, za což jsem vděčná. Jinak nic, co bych mohla říct pozitivního.
Nedočetla jsem ji. Není to ovšem vina knihy, ta je naopak podle mě pečlivě zpracovaná, každá z množství fotografií popsaná, nechybí citace. A popis událostí z hledisek různých, i proti sobě stojících aktérů, je zajímavý, neotřelý. Myslím si ale, že rok 1938 je ještě tak zapsaný v nás, potomcích, že při čtení není možné zůstat chladným, třeba jako když čteme o roce plácnu 1618.
A zvlášť, když je vše zjitřeno současnými událostmi. Paralely a odlišnosti rozhodnutích a jejich důsledky svírají.
Jak velká je cena, kterou český národ v roce 1938 zaplatil!
Moc se mi líbila. Nevěděla jsem, že jde o díl ze série, a vůbec nevadilo, že neznám předchozí příběhy, ke kterým si teď jistě vrátím. Pozvolné, ovšem plynulé vyprávění není povrchní, děj je logicky vystavěn, postavy jednají pochopitelně a smysluplně.
Jediné, co mě maličko zamrzelo je závěrečný dialog patologa a policisty. Pointa byla zřejmá, tušená, vhodná a žádoucí, nebylo nutné ji explicitně vyplesknout, autor mohl čtenáři více důvěřovat.
Tak tomuhle se říká rychlovka:) Nemusím moc detektivky ze současnosti, které navíc mají okouzlovat malebným anglickým maloměstem. Ale v téhle knížce to nevadí. Je milá, vlídná, dobře dopadne, žádná překvapení, a navíc příslib pro příště.
Zajímavá knížka. Znovu a znovu mě překvapí ale pohled, jímž autor na rudolfinskou Prahu nahlíží. U nás téměř nelze neznat Císařova pekaře a Pekařova císaře. V tomto románu jsou Rudolf i jeho dvořané jiní, méně směšní, nebezpečnější, vlastně zřejmě autentičtější.
Autenticky působí i prostředí, atmosféra, dobové kulisy. Pri jejich popisu doslova cítíte, jak páchne mokrá kožešina na kabátech kočích, zkažené jídlo, kouř z krbů, výpary z koní. Autorovi se podle mne výborně podařilo vdechnout život ve svůj příběh.
Nejsem milovnicí historických románů, ale tenhle patří k těm skutečně zdařilým. Obyčejně cítím, jak se nepodaří věrohodně vystihnout dobu, vzteká mě, když něco nepatřičného ruší, ale v tomto románu je všechno zdařile zasazeno do kontextu, všechno funkční a životné.
(SPOILER) Četla jsem celou noc. Ráno jsme zaspali, dceru jsem do školy tak tak stihla vypravit, ale nešlo jinak. Celou knihu jsem cítila obavu, úzkost, takový Damoklův meč, který se houpal nad Vikim, bezohlednou krutost otce, slabost syna.
Už dlouho jsem se nesetkala s knihou, která tak umně dovede vyvolat emoce i jiné, než pouhý preslazeny sentiment nebo strach jít v noci na záchod. Myslím, že Fuks je prostě mistr.
Jako mladé děvče jsem ji četla s rozechvělým srdcem. Sirotek, podloudníci, zloděj koní, blata, všudypřítomná mlha a kouř z rašeliny. A albínský farář s bílými vlajícími vlasy a poníci a hrozící nebezpečí. Všechno, co má mít pořádný příběh, a ještě spoustu navíc. Srdeční záležitost.
Příjemné vytržení z detektivních kolejí. Strašidelné povídky, vysvětlení může být úplně logické a rozumné, což se mi líbí. Jo.
Pro mě milé překvapení, čekala jsem otravnou normalizační slátaninu, závěrka jsem se jen kvůli tomu, že jde o moji oblíbenou edici, a ejhle, čtu, čtu a nechci přestat. Postavy prima a zajímavé, charaktery vyšetřovatelů na mne působí tak nějak svěže, příběh čtivě. Jen samotného závěru je mi trošku líto, zápletka byla báječně rozjetá a rozuzlení mě svou jednoduchostí mrzelo.
Moc se mi líbila. Vtipná, snad mohu říci dokonce žertovná. Postavy, které dýchají. A přejete jim kapičku štěstí konečně. I samotný způsob vyprávění se mi zamlouval, nic zbytečně zeširoka, autor se nerozkročil víc, než záhodno, a zároveň není třeba nikam spěchat, žádný nervák. Vlídné počtení.
Líbilo se mi prostředí, postavy i děj. Jen rozuzlení mě zamrzelo, mohlo být obratnější.
Při čtení Perryho Masona vždycky skoro závidím Delle. Její šéf se dovede tak přirozeně o všechno postarat, prostě s ním po boku/za zády se není čeho bát. Uklidňuje mě to a vždycky ráda sáhnu po dalším případu.