Příběhy obhájce Rumpolea

2 04.03.2016

Líbí se mi autorův jemný (až podprahový) britský humor, ironie, nadhled a sarkasmus. Dvanáct soudniček Horáce Rumpolea jsou obrazem stárnoucího konzervativního obhájce Jejího Veličenstva od Old Bailey, který dokáže vnímat lidskou stránku případů. Hájí vždy a za všech okolností pravdu, je nejlepší v problematice krevních stop a nepřekonatelný ve vedení křížového výslechu. Žije si svůj život anglického gentlemana s Tou, kterou je nutno poslouchat, chodí pravidelně k Pommeroyovi na skleničku místního Chateau a klaretu, cituje Wordswortha a Shakespeara; trefně kryje poklesky svých kolegů. Dívá se na dění kolem sebe otevřenýma, chápavýma očima a veselým, sarkastickým pohledem.
----------------
"Mně se zhroutil rozvod." Zapálil jsem si doutníček.
Hilda vstala a začala uklízet. Už to bylo třeba.
"Chátráš, Rumpole. Chodíš taky pozdě do práce."
"Víš, proč mi nevyšel rozvod?" Napadlo mě, že to řeknu.
"Kdybych se nevrátila, tak bys tu bez dozoru shnil."
Vyfoukl jsem kouř a přistrčil kolena k elektrickému krbu, abych se trochu zahřál.
"Smířili se mi klienti. Víš proč? Protože i když je manželství hrozné, když manželé jeden s druhým nemluví, nesnášejí se, hádají se o teplou vodu, přece jen nechtějí zůstat sami. Je to zvláštní, Hildo, co? Radši válku ve dvou než osamělý mír."
"Kdybych se nebyla vrátila, tak jsi zaručeně ztrouchnivěl." Vyhazovala Timesy za posledních čtrnáct dní.
"Ó ženo! Ve chvílích pohody nevíš, co si žádáš, děláš drahoty." Recitoval jsem Hildě kousek Waltera Scotta.
"Celý den bys seděl doma. Luštil bys křížovku a ždímal láhev džinu."
"Proměnlivá jsi jako stíny, jež chvějné jilmy vrhají." Vykročil jsem ke dveřím.
"Rumpole, jdeš-li na záchod, nezapomeň zhasnout."
"Když úzkost bolest skráně tísní, milosrdným jsi andělem."
Už jsem byl na konci chodby, když jsem zaslechl, jak Ta, již nutno poslouchat, za mnou volá: "Já to s tebou myslím dobře, Rumpole, kvůli tomu ti to říkám, že to s tebou myslím dobře."